Košík
zboží
(prázdné)
Kontakt
Účet
-
A Sunny Place for Shady People
Enríquez Mariana Dostupné263 Kč
Do košíku
-
Als wir mit den Toten sprachen
Enríquez Mariana Dostupné351 Kč
Do košíku
-
Co nám oheň vzal
Enríquez Mariana Není skladem241 Kč
Do košíku
-
Bajar Es Lo Peor
Enríquez Mariana Není skladem583 Kč
Do košíku
-
Things We Lost in the Fire
Enríquez Mariana Není skladem416 Kč
Do košíku
-
A Sunny Place for Shady People
Enríquez Mariana Není skladem677 Kč
Do košíku
-
A Sunny Place for Shady People
Enríquez Mariana Není skladem465 Kč
Do košíku
Recenze knih autora
Michal Hájek napsal/a o Co nám oheň vzal
Hned na úvod musím říci, že povídky běžně nečtu. Možná i z toho důvodu jsem si nedokázal vypracovat ke knížce vřelý vztah. Nedá se říci, že by mě jednotlivé povídky neoslovily, ale něco mi v nich prostě chybělo. Časté otevřené konce mi příliš nevyhovovaly - má touha poznat to, co se stalo dál, byla větší. Nicméně musím říct, že autorka dokázala perfektně vykreslit prostředí Argentiny (a... číst celé vlastně téměř celé Jižní Ameriky). Po jazykové stránce mi na knize taktéž nic nevadilo. PODTRŽENO SEČTENO: Příjemné rozšíření znalostí o světe a objevení jiného žánru. :)
Nejmenovaná napsal/a o Co nám oheň vzal
Kniha mě zaujala hlavně obálkou, obsahem jsem vůbec nevěděla, o co jde. Tedy ze začátku. Kniha obsahuje dvanáct povídek z jednoho města, kde se dozvídáme o místních lidech a zjišťujeme, že všechno nemusí být takové, jak se na první pohled zdá.
Povídkové knihy nejsou nic pro mě. Prostě nejsou moje oblíbené a raději mám série.
Ale tahle kniha je svá, svůj styl psaní a je zajím... číst celéavá, takže jí klidně můžu doporučit.
Povídkové knihy nejsou nic pro mě. Prostě nejsou moje oblíbené a raději mám série.
Ale tahle kniha je svá, svůj styl psaní a je zajím... číst celéavá, takže jí klidně můžu doporučit.
Vendy napsal/a o Co nám oheň vzal
Co nám ohen vzal je knížka plná povídek od spisovatelky Mariany Enríquezové , kterou jsem do ted neznala a jsem ráda, že jsem ji poznala, protože píše opravdu pěkně. Povídky se odehrávají v Buenos Aires a celá kniha nám doslova otevírá brány do tohoto světa. Jak dokázala autorka vykreslit město, postavy i počasí, atmosféru, za to opravdu smekám klobouk. Velice povedená a i na oko krásná... číst celé knížka !!!!!
Veronika Černucká napsal/a o Co nám oheň vzal
Milujete strašidelné historky a mezi vaše nejoblíbenější autory patří E. A. Poe? Pak vězte, že tvůrce hororu našel následovatelku, která svého učitele hravě předčila. Povídkový soubor „Co nám oheň vzal“ vás ochromí hrůzou a je úplně jedno, zda vám autorka naservíruje všechny hrůzy hezky po lopatě, anebo zda vás bude svádět pouze v náznacích.
Mariana Enriquezová (1973) je argentinsk... číst celéá prozaička a novinářka. Vystudovala žurnalistiku a sociální komunikaci a nyní působí jako zástupkyně šéfredaktora v jistém deníku. Ve své tvorbě se zaměřuje na romány a povídky a literární kritika ji řadí do skupiny takzvané nové argentinské prózy. Enriquezová dokázala nadchnout čtenáře i recenzenty a ne neprávem si zasloužila přezdívku „současný Edgar Allan Poe v sukních“.
Soubor „Co nám oheň vzal“, který minulý rok vydalo nakladatelství Host, obsahuje dvanáct povídek. Jejich hrdinkami jsou převážně ženy a Enriquezová vytvořila niternou a zároveň tajemnou prózu. Při čtení vám bude běhat mráz po zádech a vůbec nezáleží na tom, zda konkrétní povídka je či není hororová. Autorka si pohrává s vaší fantazií a nejděsivější jsou povídky, jejichž interpretace a závěry záleží pouze na vás samých. Všechny povídky mají unikátní atmosféru, díky detailům a autorčině poctivosti vás okamžitě vtáhnou do děje a pointy jsou zde samozřejmostí.
Enriquezová vás dokáže ukolébat tak, že příběhy z jejího dětství či mládí považujete za sentimentální pohádku vyprávěnou poetickým stylem pamětníků, ale velmi brzy se ukáže, že všechno je vlastně jinak. Zlo tu má tisíc podob a vůbec nezáleží na tom, zda jde o reálné zloduchy anebo mytické zrůdy. Hrůzu nahání i historky, které kolují mezi obyčejnými lidmi, jejichž mentalita je přece jen jiná než naše. Snad všechno je tady dvojsmyslné a zlo dřímá i v nejobyčejnějších věcech.
Autorka povídky namíchala velice důvtipně a ne všechny obsahují hororové prvky. Některé pouze poeticky vypráví příběhy, ale rozhodnout se, která povídka je jaká, není vůbec lehké. Jistou nápovědou by pro fanoušky žánru mohl být snad pouze dětinsky naivní titulek „Pavlíček zatloukl hřebíček: vzpomínka na Ušatého skrčka“. V jistém směru jsou některé povídky dvojsmyslné a některé obsahují otevřený konec, který si však vyložíte tím nejhorším možným způsobem. Autorka například nikde neřekne, že se z její hlavní postavy stane vrah, ale vy budete přesvědčeni o tom, že právě tato osoba co nevidět zavraždí vlastní dítě.
A propos, vraždy dětí. Enriquezová je poměrně nechutná dáma, která z vysoka kašle na jakákoliv klišé a dobré způsoby. I když to není nutné a do děje to nepatří, neodpustí si pár odporných popisů kvůli navození atmosféry. V její knize dospělí vraždí děti, děti se vraždí mezi sebou nebo děti vraždí dospělé. Pedofilové znásilňují mimina, zvířata jsou týrána a vražděna a to vše včetně detailů. Jedna nebo dvě povídky evokují Poea, ale jak sami uvidíte, Enriquezová šla ještě dál.
Rozhodnout, která povídka je nejzdařilejší, je velmi těžké. Některé jsou prvoplánově strašidelné, a i když vám bude jejich motiv připadat banální, na konci se přesvědčíte, že vás autorka vodila za nos, a vás čeká parádní překvapení. V tomto ohledu je brilantní povídka „Sousední dvorek“. Jiné povídky vás dostanou svou atmosférou, náladou či exotickými kulisami. „Adelin dům“ je čistokrevný horor, ale přesto se mi víc líbila mučivě krásná „Pavučinka“. „Co nám oheň vzal“ a „Špinavý kluk“ vám nedají pokoj kvůli svému poselství a vůbec bych se nedivila, kdyby vás rozplakaly.
Kniha „Co nám oheň vzal“ je ideálním čtením pro všechny, kteří mají rádi napínavé příběhy, které jsou leckdy už na hraně. Úžasné je, že všechny povídky jsou napsané bohatým a krásným jazykem, a mě by proto zajímalo, do jaké škatulky by je zařadili literární vědci. Že by konečně připustili, že i žánrová literatura se dá napsat jako vysoké umění?
Mariana Enriquezová (1973) je argentinsk... číst celéá prozaička a novinářka. Vystudovala žurnalistiku a sociální komunikaci a nyní působí jako zástupkyně šéfredaktora v jistém deníku. Ve své tvorbě se zaměřuje na romány a povídky a literární kritika ji řadí do skupiny takzvané nové argentinské prózy. Enriquezová dokázala nadchnout čtenáře i recenzenty a ne neprávem si zasloužila přezdívku „současný Edgar Allan Poe v sukních“.
Soubor „Co nám oheň vzal“, který minulý rok vydalo nakladatelství Host, obsahuje dvanáct povídek. Jejich hrdinkami jsou převážně ženy a Enriquezová vytvořila niternou a zároveň tajemnou prózu. Při čtení vám bude běhat mráz po zádech a vůbec nezáleží na tom, zda konkrétní povídka je či není hororová. Autorka si pohrává s vaší fantazií a nejděsivější jsou povídky, jejichž interpretace a závěry záleží pouze na vás samých. Všechny povídky mají unikátní atmosféru, díky detailům a autorčině poctivosti vás okamžitě vtáhnou do děje a pointy jsou zde samozřejmostí.
Enriquezová vás dokáže ukolébat tak, že příběhy z jejího dětství či mládí považujete za sentimentální pohádku vyprávěnou poetickým stylem pamětníků, ale velmi brzy se ukáže, že všechno je vlastně jinak. Zlo tu má tisíc podob a vůbec nezáleží na tom, zda jde o reálné zloduchy anebo mytické zrůdy. Hrůzu nahání i historky, které kolují mezi obyčejnými lidmi, jejichž mentalita je přece jen jiná než naše. Snad všechno je tady dvojsmyslné a zlo dřímá i v nejobyčejnějších věcech.
Autorka povídky namíchala velice důvtipně a ne všechny obsahují hororové prvky. Některé pouze poeticky vypráví příběhy, ale rozhodnout se, která povídka je jaká, není vůbec lehké. Jistou nápovědou by pro fanoušky žánru mohl být snad pouze dětinsky naivní titulek „Pavlíček zatloukl hřebíček: vzpomínka na Ušatého skrčka“. V jistém směru jsou některé povídky dvojsmyslné a některé obsahují otevřený konec, který si však vyložíte tím nejhorším možným způsobem. Autorka například nikde neřekne, že se z její hlavní postavy stane vrah, ale vy budete přesvědčeni o tom, že právě tato osoba co nevidět zavraždí vlastní dítě.
A propos, vraždy dětí. Enriquezová je poměrně nechutná dáma, která z vysoka kašle na jakákoliv klišé a dobré způsoby. I když to není nutné a do děje to nepatří, neodpustí si pár odporných popisů kvůli navození atmosféry. V její knize dospělí vraždí děti, děti se vraždí mezi sebou nebo děti vraždí dospělé. Pedofilové znásilňují mimina, zvířata jsou týrána a vražděna a to vše včetně detailů. Jedna nebo dvě povídky evokují Poea, ale jak sami uvidíte, Enriquezová šla ještě dál.
Rozhodnout, která povídka je nejzdařilejší, je velmi těžké. Některé jsou prvoplánově strašidelné, a i když vám bude jejich motiv připadat banální, na konci se přesvědčíte, že vás autorka vodila za nos, a vás čeká parádní překvapení. V tomto ohledu je brilantní povídka „Sousední dvorek“. Jiné povídky vás dostanou svou atmosférou, náladou či exotickými kulisami. „Adelin dům“ je čistokrevný horor, ale přesto se mi víc líbila mučivě krásná „Pavučinka“. „Co nám oheň vzal“ a „Špinavý kluk“ vám nedají pokoj kvůli svému poselství a vůbec bych se nedivila, kdyby vás rozplakaly.
Kniha „Co nám oheň vzal“ je ideálním čtením pro všechny, kteří mají rádi napínavé příběhy, které jsou leckdy už na hraně. Úžasné je, že všechny povídky jsou napsané bohatým a krásným jazykem, a mě by proto zajímalo, do jaké škatulky by je zařadili literární vědci. Že by konečně připustili, že i žánrová literatura se dá napsat jako vysoké umění?
Vyzvednutí zásilky kdekoliv v ČR
Sledujte nás:
