Košík
zboží
(prázdné)
Kontakt
Účet
MEGA VÝHODNÉ
-
The Summer of Impossible Things
Coleman Rowan Dostupné208 Kč
Do košíku
-
The Happy Home for Broken Hearts
Coleman Rowan Není skladem254 Kč
Do košíku
Recenze knih autora
Noela napsal/a o Všichni jsme utkáni z hvězd
V knize se setkáváme se Stellou, Hope a Hughem. Všechny tři hlavní postavy spojuje smrt. Ne snad smrt konkrétní společné osoby, ale smrt jako taková. Faktický stav odchodu z tohoto světa. Kniha je v podstatě celá o smrti. Je smutná a krásná zároveň. Celou knihou nás navíc provází Stelliny dopisy, které píše při svých nočních službách za své pacienty. U nejednoho se mi chtělo plakat. Pře... číst celésto ty dopisy nejsou nijak nepříjemně depresivní, naopak. Jsou krásné.
Děj knihy plyne volně, ale u takového příběhu se to očekává. Díky anotaci jsem pojala Stellu za ústřední postavu knihy, ale snad jsem měla trošku raději Hope. Nebo možná ne raději, ale byl mi její příběh nějak bližší, přestože nemáme vůbec nic společného. No, možná malinko tou svou uzavřenější povahou mi byla blízká. Těžko to vysvětlit. Cítila jsem to tak. Zajímavé jsou rozhodně osudy všech tří postav, Stelly, Hope i Hugha. Neexistuje tak jediná hlavní postava, ale rovnou tři.
U knihy budete hodně přemýšlet. Také jsem přemýšlela. Uvažovala jsem, zda opravdu naplno žiju, jestli beru od života vše, co mi může nabídnout. Jestli se zbaběle někde neschovávám, místo abych třeba něco změnila.
Jak jsem již zmínila, kniha je smutná a krásná zároveň. Co si budeme nalhávat, většinu z nás smrt děsí. Ovšem autorka chce ve svém příběhu poukázat především na to, abychom žili, dokud můžeme. Opravdu žili a ne pouze přežívali. Nedostaneme druhou šanci, musíme tedy využít tu jednu jedinou. Neměli bychom zabřednout v minulosti, ale posouvat se dál, byť nám to někdy připadá nemožné. Záleží pouze na nás, jak s časem, který nám byl pro život na této zemi vyměřen, naložíme.
Prostřednictvím Stelliných dopisů nám autorka sděluje, jak moc je pro umírající důležité, urovnat, vyjasnit a uzavřít všechny záležitosti, které třeba dosud odkládali, či marně k tomu sbírali odvahu. A ne vždy to lze tváří v tvář, proto je pro ně sepsání dopisu ochotnou zdravotní sestřičkou poslední a jedinou možností, jak svým blízkým sdělit, co měli na konci své životní cesty na srdci.
Knihu Všichni jsme utkáni z hvězd rozhodně doporučuji k přečtení. Je to velmi silný příběh, vlastně tři příběhy. A další sepsané ve Stelliných dopisech jako bonus. Všechny dopisy mají svůj font, aby byly odlišeny od jednotlivých kapitol.
Děj knihy je vyprávěn střídavě všemi třemi hlavními postavami v první osobě. Rozhodně však nepocítíte žádný zmatek. Velké plus ode mne dostává grafické zpracování knihy i povedená obálka.
Přečtěte si knihu a věřte, že ještě dlouho po dočtení vás myšlenky na ni budou provázet.
Děj knihy plyne volně, ale u takového příběhu se to očekává. Díky anotaci jsem pojala Stellu za ústřední postavu knihy, ale snad jsem měla trošku raději Hope. Nebo možná ne raději, ale byl mi její příběh nějak bližší, přestože nemáme vůbec nic společného. No, možná malinko tou svou uzavřenější povahou mi byla blízká. Těžko to vysvětlit. Cítila jsem to tak. Zajímavé jsou rozhodně osudy všech tří postav, Stelly, Hope i Hugha. Neexistuje tak jediná hlavní postava, ale rovnou tři.
U knihy budete hodně přemýšlet. Také jsem přemýšlela. Uvažovala jsem, zda opravdu naplno žiju, jestli beru od života vše, co mi může nabídnout. Jestli se zbaběle někde neschovávám, místo abych třeba něco změnila.
Jak jsem již zmínila, kniha je smutná a krásná zároveň. Co si budeme nalhávat, většinu z nás smrt děsí. Ovšem autorka chce ve svém příběhu poukázat především na to, abychom žili, dokud můžeme. Opravdu žili a ne pouze přežívali. Nedostaneme druhou šanci, musíme tedy využít tu jednu jedinou. Neměli bychom zabřednout v minulosti, ale posouvat se dál, byť nám to někdy připadá nemožné. Záleží pouze na nás, jak s časem, který nám byl pro život na této zemi vyměřen, naložíme.
Prostřednictvím Stelliných dopisů nám autorka sděluje, jak moc je pro umírající důležité, urovnat, vyjasnit a uzavřít všechny záležitosti, které třeba dosud odkládali, či marně k tomu sbírali odvahu. A ne vždy to lze tváří v tvář, proto je pro ně sepsání dopisu ochotnou zdravotní sestřičkou poslední a jedinou možností, jak svým blízkým sdělit, co měli na konci své životní cesty na srdci.
Knihu Všichni jsme utkáni z hvězd rozhodně doporučuji k přečtení. Je to velmi silný příběh, vlastně tři příběhy. A další sepsané ve Stelliných dopisech jako bonus. Všechny dopisy mají svůj font, aby byly odlišeny od jednotlivých kapitol.
Děj knihy je vyprávěn střídavě všemi třemi hlavními postavami v první osobě. Rozhodně však nepocítíte žádný zmatek. Velké plus ode mne dostává grafické zpracování knihy i povedená obálka.
Přečtěte si knihu a věřte, že ještě dlouho po dočtení vás myšlenky na ni budou provázet.
Danago napsal/a o Léto plné neskutečných věcí
Tuto knihu jsem neskutečně dlouho odkládala. A málem jsem ji dala z domu bez přečtení. To bych udělala, ale velkou chybu. Prvních pár stránek trvá než se začtete, ale ne nijak dlouho a potom děj velice rychle plyne. Přečteno jedním dechem. Cestování v čase jsem v knize vůbec nečekala a je to opravdu moc pěkné, lidské a při tom napínavé. Konec jsem určitě neodhadla ani náhodou. Moc mě... číst celé to bavilo. Velmi doporučuji.
Lucy Lillianne napsal/a o Léto plné neskutečných věcí
I když mi doma na polici pár knih od Domina leží, popravdě je toto první kniha, kterou jsem od nich zkusila. Zaujala mě především tématem, i když to není vyloženě sci-fi, velice důležitou součástí příběhu mělo být cestování časem. Z počátku jsem stále čekala, kdy dostanu potvrzení, že se tak opravdu děje, protože jsem doufala, že hrdinka není blázen. Proto jsem byla i docela příjemně na... číst celépnutá, ta nejistota tu vyloženě stále byla ve vzduchu...
Začnu negativem. Jediný malý záporný pocit z knihy mám a to kvůli délce. Přišlo mi to trošku protáhlejší, protože kniha má nějakých čtyřista padesát stránek a dějově obsahuje pouhý týden. Takže, když jsem tu bichli držela v ruce, říkala jsem si, o čem tam chce tak dlouze psát? Ale na druhou stranu je pravda, že příliš pasáží k vypuštění jsem nenašla, spousta věcí má svůj důvod a každý detail může být důležitý. Jde tedy jen o drobnost a knize to vyloženě neškodí. Autorka to pojala živě a poutavě, takže jsem se ihned a jednoduše začetla, v tom rozhodně žádný problém nebyl.
Příběh byl příjemný a hlavní hrdinka maximálně sympatická. Hodně jsem s ní soucítila i s jejím osudem a nelehkým životem. A v momentě, kdy pochopila, jakou příležitost dostala, ani na chvíli nezaváhala. Ať to mělo stát cokoli, i tak důležitou věc, jako je ona sama. Líbilo se mi, jak postupně odhalovala temnou minulost, musela sbírat jednotlivé střípky a skládat je dohromady, což nebyla lehká věc. Informace se sháněly špatně a pomalu.
Celou knihou jsem proplula jako na vlně. A i když jsem myslela, že už všechno vím, nebo mám všechno odhaleno, šeredně jsem se mýlila. Autorka mě neustále překvapovala. Navíc jsem musela být neustále ve střehu, protože samotné cesty časem mohou něco stát a je pravděpodobné, že vzniknou nějaké paradoxy. Tím pádem jsem byla překvapená hlavně u konce, kde jsem byla téměř bez dechu. To byl hotový adrenalin. Samotný závěr sice byl v jedné mé odhadované verzi, jak by to mohlo skončit, ale stejně mě to dostalo a i překvapilo, protože to dokázala naprosto dokonale zkombinovat. A úplně poslední věta, to byla teprve třešnička na dortu.
Kniha byla naprosto skvělá. Jsem ráda, že jsem si o spolupráci napsala, protože při mém dlouhém seznamu čtení, bych se k ní nejspíš nikdy nedostala a to by byla nesmírná škoda. Takovýto příběh jsem už dlouho potřebovala, protože mi dal v podstatě od všeho kousek, napětí, akci, romanci, sci-fi, detektivku, spoustu adrenalinu, nějaká ta překvapení, ať už příjemná či ne. Prostě přesně uvařená kniha pro mě. Jsem tedy ráda, že se mi dostala do ruky a pevně věřím, že s touto autorkou jsem ještě neskončila...
Začnu negativem. Jediný malý záporný pocit z knihy mám a to kvůli délce. Přišlo mi to trošku protáhlejší, protože kniha má nějakých čtyřista padesát stránek a dějově obsahuje pouhý týden. Takže, když jsem tu bichli držela v ruce, říkala jsem si, o čem tam chce tak dlouze psát? Ale na druhou stranu je pravda, že příliš pasáží k vypuštění jsem nenašla, spousta věcí má svůj důvod a každý detail může být důležitý. Jde tedy jen o drobnost a knize to vyloženě neškodí. Autorka to pojala živě a poutavě, takže jsem se ihned a jednoduše začetla, v tom rozhodně žádný problém nebyl.
Příběh byl příjemný a hlavní hrdinka maximálně sympatická. Hodně jsem s ní soucítila i s jejím osudem a nelehkým životem. A v momentě, kdy pochopila, jakou příležitost dostala, ani na chvíli nezaváhala. Ať to mělo stát cokoli, i tak důležitou věc, jako je ona sama. Líbilo se mi, jak postupně odhalovala temnou minulost, musela sbírat jednotlivé střípky a skládat je dohromady, což nebyla lehká věc. Informace se sháněly špatně a pomalu.
Celou knihou jsem proplula jako na vlně. A i když jsem myslela, že už všechno vím, nebo mám všechno odhaleno, šeredně jsem se mýlila. Autorka mě neustále překvapovala. Navíc jsem musela být neustále ve střehu, protože samotné cesty časem mohou něco stát a je pravděpodobné, že vzniknou nějaké paradoxy. Tím pádem jsem byla překvapená hlavně u konce, kde jsem byla téměř bez dechu. To byl hotový adrenalin. Samotný závěr sice byl v jedné mé odhadované verzi, jak by to mohlo skončit, ale stejně mě to dostalo a i překvapilo, protože to dokázala naprosto dokonale zkombinovat. A úplně poslední věta, to byla teprve třešnička na dortu.
Kniha byla naprosto skvělá. Jsem ráda, že jsem si o spolupráci napsala, protože při mém dlouhém seznamu čtení, bych se k ní nejspíš nikdy nedostala a to by byla nesmírná škoda. Takovýto příběh jsem už dlouho potřebovala, protože mi dal v podstatě od všeho kousek, napětí, akci, romanci, sci-fi, detektivku, spoustu adrenalinu, nějaká ta překvapení, ať už příjemná či ne. Prostě přesně uvařená kniha pro mě. Jsem tedy ráda, že se mi dostala do ruky a pevně věřím, že s touto autorkou jsem ještě neskončila...
Rohožka napsal/a o Léto plné neskutečných věcí
Rowan Coleman je úžasnou spisovatelkou, a tak mě docela překvapuje, že její knihy nacházím různě ve výprodejích. Její Léto plné neskutečných věcí je pro mě sice trošinku slabším počinem, nicméně pořád je to krásné čtení. Jedná se o hořkosladký příběh o hledání pravdy a o tom, že každý čin má svůj následek - a co kdybychom měli možnost vrátit se v čase a něco změnit..? Opravdu nádherná k... číst celéniha talentované autorky.
Lucy Lillianne napsal/a o Všichni jsme utkáni z hvězd
Po prvním setkání s autorkou Rowan Coleman jsem byla maximálně spokojená. A i když jsem nejdřív měla obavu, aby má očekávání splnila i podruhé, nakonec jsem se odhodlala zkusit Všichni jsme utkáni z hvězd, knihu, která mi byla doporučena, a rozhodně nelituji.
Kniha se opět zabývá životními tématy. Jde o lásku, mezilidské vztahy, nejrůznější problémy a krize a také o smrt. Ja... číst celék jsem si všimla, autorka očividně ráda píše o životě a polemizuje o něm a ani tady to není žádnou výjimkou. Proto když knihu čtete, máte neustále pocit, že se vám snaží něco říct, dávat rady a především otevřít oči. Nikdo z nás tu nebude na věky, takže bychom podle toho měli jednat.
V knize vystupuje hned několik postav, které se zapojují do hlavního vyprávění. Jejich pohledy jsou vedeny jako jednotlivé kapitoly, díky kterým se střídají. Mezi tím jsou stránky proloženy napsanými dopisy, ve kterých se jejich pisatelé s někým loučí. Jedna z postav totiž pracuje v hospicu, a i když to není místo, kam nutně lidé skončí na konci své cesty, spousta z nich se uzdraví a vrátí se do života, tak přece ne každému se to povede. A Stella prostřednictvím psaní dopisů, dává poslední sbohem jejich rodinám. Ne všechny tyto dopisy souvisí s hlavními postavami, některé jen slouží jako výplň, ale některé jsou důležité...
Příběh to byl opravdu výborný, protože se týkal lidské existence a všech jejich spletitostí. V dobrém i zlém. Myslím, že je autorčiným záměrem, aby svými knihami posílala lidem určitá poselství, která jim chce sdělit. Otevřít všem oči a poukázat na nějaké maličkosti. V tomhle ohledu to umí opravdu výborně. Navíc je dokonalým mistrem, jak knihu natahovat do nekonečna a přesto jste za každou stránku rádi. A pak přijde konec, kterým to najednou uzavře a máte pocit, že to bylo moc rychlé a rádi byste ještě pokračovali.
Začínám nabývat dojmu, že tahle autorka bude můj oblíbenec. Občas si potřebuji odpočinout od všech těch smyšlených fantasy příběhů či sci-fi dobrodružství a tyhle životní příběhy, které nám servíruje se vším všudy, jsou ideální. A jsem za to ráda. Poučím se, získám jiný pohled. Přečtu si něco o vážných tématech, zírám na tu otevřenost v rozhovorech mezi postavami, směju se nad vtipnými chvilkami... Nejsou to žádné moderní milostné romány, žádní otravní puberťáci a jejich nepochopené životy a podobně. Už se těším, až vyzkouším další knihu :-)
Kniha se opět zabývá životními tématy. Jde o lásku, mezilidské vztahy, nejrůznější problémy a krize a také o smrt. Ja... číst celék jsem si všimla, autorka očividně ráda píše o životě a polemizuje o něm a ani tady to není žádnou výjimkou. Proto když knihu čtete, máte neustále pocit, že se vám snaží něco říct, dávat rady a především otevřít oči. Nikdo z nás tu nebude na věky, takže bychom podle toho měli jednat.
V knize vystupuje hned několik postav, které se zapojují do hlavního vyprávění. Jejich pohledy jsou vedeny jako jednotlivé kapitoly, díky kterým se střídají. Mezi tím jsou stránky proloženy napsanými dopisy, ve kterých se jejich pisatelé s někým loučí. Jedna z postav totiž pracuje v hospicu, a i když to není místo, kam nutně lidé skončí na konci své cesty, spousta z nich se uzdraví a vrátí se do života, tak přece ne každému se to povede. A Stella prostřednictvím psaní dopisů, dává poslední sbohem jejich rodinám. Ne všechny tyto dopisy souvisí s hlavními postavami, některé jen slouží jako výplň, ale některé jsou důležité...
Příběh to byl opravdu výborný, protože se týkal lidské existence a všech jejich spletitostí. V dobrém i zlém. Myslím, že je autorčiným záměrem, aby svými knihami posílala lidem určitá poselství, která jim chce sdělit. Otevřít všem oči a poukázat na nějaké maličkosti. V tomhle ohledu to umí opravdu výborně. Navíc je dokonalým mistrem, jak knihu natahovat do nekonečna a přesto jste za každou stránku rádi. A pak přijde konec, kterým to najednou uzavře a máte pocit, že to bylo moc rychlé a rádi byste ještě pokračovali.
Začínám nabývat dojmu, že tahle autorka bude můj oblíbenec. Občas si potřebuji odpočinout od všech těch smyšlených fantasy příběhů či sci-fi dobrodružství a tyhle životní příběhy, které nám servíruje se vším všudy, jsou ideální. A jsem za to ráda. Poučím se, získám jiný pohled. Přečtu si něco o vážných tématech, zírám na tu otevřenost v rozhovorech mezi postavami, směju se nad vtipnými chvilkami... Nejsou to žádné moderní milostné romány, žádní otravní puberťáci a jejich nepochopené životy a podobně. Už se těším, až vyzkouším další knihu :-)
LeDo napsal/a o Matkou ze dne na den
Tahle knížka pro mě byla poměrně velikým překvapením. Příjemným. Zápletka i vývoj příběhu jsou totiž tak trochu obehranou písničkou, a to v literární i ve filmové podobě, takže jsem moc nečekala. Hlavní hrdinka má úspěšnou kariéru, ale potom se jí život obrátí naruby, když „podědí“ děti a musí se o ně začít starat. Takže nejdřív fáze selhávání, neporozumění, ale to se postupně mění… Kaž... číst celédopádně je toto dílko velmi svěže a vtipně napsané, skvěle odsýpá.
HaSim napsal/a o Rodina ze dne na den
Tato kniha je hezká, čtivá, ale má docela špatný začátek. Sophie mi byla nesympatická, když všechno jen pitvala. Naštěstí se to od třetiny hezky rozjelo a celkově to autorka zachránila. Kdo si chce dát milou romantiku pro sváteční chvíle, tak klidně šáhněte i po této. Třeba se vám bude líbit od začátku do konce. Závěr si určitě zamilujete a bude se vám určitě také líbit. Doporučuji k př... číst celéečtení, pokud máte tento žánr v oblibě.
Super.čtenář napsal/a o Není co ztratit
Já nevím, všichni na tuhle autorku pějí ódy, tak jsem si od ní také chtěla něco přečíst. Ale asi nejsem typ lidí, nebo spíše žen, kterého by tenhle žánr a styl psaní bavil..
Jo, není to úplně špatné, ale také to není nic, co by se mělo takhle moc vychvalovat. Takže za mě spíše průměrná iteratura i autorka, už si od ní asi nikdy nic nepřečtu, co se dá dělat. Ale proti gustu.. Pro mě... číst celé to opravdu není to pravé ořechové.
Jo, není to úplně špatné, ale také to není nic, co by se mělo takhle moc vychvalovat. Takže za mě spíše průměrná iteratura i autorka, už si od ní asi nikdy nic nepřečtu, co se dá dělat. Ale proti gustu.. Pro mě... číst celé to opravdu není to pravé ořechové.
mera napsal/a o Není co ztratit
Není co ztratit bylo moje první setkání s Rowan Colemanovou, a dopadlo skvěle. Je to kniha o tom, že občas je prostě potřeba hodit všechno za hlavu a běžet vstříc novým dobrodružstvím, zkušenostem a zážitkům. Je to kniha o tom, že není škoda plakat nad ztracenými věcmi, protože je velmi brzy nahradí věci nalezené. Autorka se v příběhu zamýšlí nad tím, jak velkou roli hraje v našem dospě... číst celélém životě to, co jsme si prožili v mládí, a zda-li nás to omezuje či naopak obohacuje. Je to kouzelná kniha.
mera napsal/a o Kniha vzpomínek
Překrásné čtení, jež se zaměřuje na hodně smutné a vážné téma, kterým je smrtelná nemoc. Avšak pozor, nemyslete si, že by šlo o nějaký prvoplánový doják, to vůbec ne. Rowan Colemanová do příběhu vložila kus sebe, a všechny pasáže jsou psány s velkým citem. Nalezneme zde spoustu zábavných momentů, a také lásku, v nejrůznějších podobách. Autorka klade velký důraz na rodinu, která je podle... číst celé ní klíčem ke štěstí.
MISKA napsal/a o Matkou ze dne na den
První přečtená kniha od autorky a moc se mi líbila. Moc mě zaujala anotace, protože sama mám dvě děti, tak mě tohle téma zajímalo. Zpočátku mi to přišlo něčím hodně povědomé, a pak jsem si uvědomila, že jsem na podobnou tematiku viděla film. Tahle kniha se ale četla moc dobře, hlavní hrdina byla typická kariéristka, která nechtěla rodinu, chtěla jen kariérně růst, zpočátku mi byla nesy... číst celémpatická, ale postupem času jsem na ni měnila názor, jak se ona sama s malými dětmi, o které se zde na den musela starat změnila sama. Knížka se mi moc líbila a doporučuji.
mera napsal/a o Léto plné neskutečných věcí
V případě tohoto literárního počinu jsem si buď špatně přečetla anotaci, nebo jsem si ho spletla s jiným titulem, každopádně jsem čekala něco naprosto jiného. Spolu s hlavní hrdinkou máme tu možnost vrátit se o třicet let v čase, a pokusit se najít odpovědi na velice palčivé otázky, a zjistit, zda by se nedalo udělat něco, aby nemuselo dojít k jedné rodinné tragédii. Je to kniha na zamy... číst celéšlenou, a přinutí vás přemýšlet, zda byste se i za tu cenu snažili vylepšit budoucnost a zajistili si tak ideální život.
Annie napsal/a o Všichni jsme utkáni z hvězd
Tahle kniha je prostě neuvěřitelná. Setkáváme se s třemi nesmírně sympatickými postavami, Stellou, Hope a Hughem, kteří mají společnou jednu děsivou věc. Smrt. Kniha mě zaujala jak obálkou, která je jednoduchá ale přesto nádherná, a až poté anotací, která vše naprosto jasně vystihuje. Kniha je neobyčejně čtivá, která Vás naprosto ochromí a možná i rozbrečí. Silná kniha s neuvěřitelným p... číst celéotenciálem. Doporučuji.
Vendy napsal/a o Není co ztratit
Není co ztratit je knížka, která v anotaci slibuje velice zajímavá a asi i smutný příběh , a proto jsme se jí rozhodla přečíst. Je to příběh ženy, která se dlouhá léta bála odejít od svého manžela, který ji týral a pak z ničeho nic to vlastně udělala , odešla od svého manžela na dobro pryč a otevřely se jí brány začít od znova. Je to knížka, která je až neuvěřitelně čtivá, baví, ale poč... číst celéítejte , že je i celkem smutná.
Vendy napsal/a o Matkou ze dne na den
Matkou ze dne na den je už druhá kniha, kterou jsem od britské spisovatelky Rowan Colemanové četla. První jsme četla knihu Není co ztratit, která se mně líbila a tak jsem se rozhodla, že si ještě od této spisovatelky určitě něco přečtu. A tahle kniha je naprosto dkokonalá!!!!! Nevím, jestli je to tím, že sama autorka má doma pět dětí, ale tahle kniha je prostě dokonalá. Vystihuje život ... číst celé.Doporučuji!
Veronika Černucká napsal/a o Léto plné neskutečných věcí
Dokážete si představit, že byste uměli cestovat v čase? Zajímá vás, jak se žilo před třiceti lety? Lákalo by vás setkat se s rodiči, kteří se terpve začínali sbližovat? Přesně tohle se povedlo mladé Angličance Luně. Ta se rozhodla napravit křivdu spáchanou na své matce, i když věděla, že to bude mít dalekosáhlé důsledky.
Angličanka Rowan Coleman měla od malička jasno v tom, kam se ... číst celébude ubírat její kariéra. Všechno přizpůsobila přání stát se spisovatelkou a to i navzdory tomu, že je dyslektička. Dnes se Coleman živí psaním knížek, a protože je maminkou pěti dětí, ve své tvorbě se zaměřuje na ženské romány řešící vztahy mezi několika generacemi. Její knihy jsou oblíbené mezi čtenáři i literárními kritiky a oblibu si získaly i u nás. Čeští čtenáři se s nimi mohou setkávat díky nakladatelství Domino.
Coleman si záměrně vybírá závažná témata, která zpracovává bez patosu a sentimentality. I když budete mít na krajíčku díky řadě dojemných srdceryvných scén, autorka ani na chvíli nesklouzla ke kýči a klišé. Její knihy jsou chytré, vtipné a psané s určitou nadsázkou a odstupem. Nebude vám dělat potíže ztotožnit se s jejími hrdiny ani se přenést do doby, o které píše. „Léto plné neskutečných věcí“ dýchá nádhernou člověčinou a Coleman opět prokázala, že dokáže psát s neuvěřitelným porozuměním pro všechno lidské. Hlavní hrdinkou je třicetiletá Luna, kterou nelze nazvat jinak než sympatickou žábou.
Luna pro své vyprávění využívá ich – formu, díky čemuž získalo vyprávění další rozměr. Luna si nebere servítky, je k vám maximálně upřímná a nebojí se přiznat vlastní chyby anebo pochybnosti o tom, co dělá. I když je skvělým fyzikem, ani ji nenapadne obtěžovat vás fyzikálními zákony nebo se vrtat v tom, jak je možné, že se přenesla třicet let nazpátek. Její vyprávění je roztomile holčičí a bude vyhovovat všem, kteří (nebo spíše které) mají rádi (rády) červenou knihovnu. Ačkoliv tu nechybí ani drsná detektivní linie, kniha je skvěle napsaným milostným příběhem.
Být vámi, tak se stejně jako Luna vykašlu na logiku, a smířím se s poněkud pohádkovým tvrzením, že je možné cestovat v čase. Naší hrdince se to stalo několikrát a pokaždé se ocitla v době, kdy se její rodiče zasnoubili a rozhodli se odjet z Ameriky do Anglie. Třebaže čtenář tuší, co se Lunině matce Marisse přihodilo, kouzlo příběhu spočívá v tom, co Luna podnikne a jaké to bude mít následky. Autorka si s gustem pohrává s otázkou „Co by bylo, kdyby“ a její novinka má v sobě cosi, co evokuje knihy Karla Čapka ovlivněné pragmatismem.
„Léto plné neskutečných věcí“ je poetické, mystické a napsané originálním a snadno rozpoznatelným stylem. Co slovo, to perla, co věta, to citát. Kniha je velmi milým překvapením a vůbec bych se nedivila, kdyby ji někdo místo do románů pro ženy zařadil mezi filozofické romány. Nic tu není takové, jak byste čekali, hravost se prolíná s hlubokými tématy a celkově kniha působí jako balzám na všechna trápení. Pohladí po duši, chytne vás za srdce a do žil vám vlije obrovskou energii a optimismus.
Angličanka Rowan Coleman měla od malička jasno v tom, kam se ... číst celébude ubírat její kariéra. Všechno přizpůsobila přání stát se spisovatelkou a to i navzdory tomu, že je dyslektička. Dnes se Coleman živí psaním knížek, a protože je maminkou pěti dětí, ve své tvorbě se zaměřuje na ženské romány řešící vztahy mezi několika generacemi. Její knihy jsou oblíbené mezi čtenáři i literárními kritiky a oblibu si získaly i u nás. Čeští čtenáři se s nimi mohou setkávat díky nakladatelství Domino.
Coleman si záměrně vybírá závažná témata, která zpracovává bez patosu a sentimentality. I když budete mít na krajíčku díky řadě dojemných srdceryvných scén, autorka ani na chvíli nesklouzla ke kýči a klišé. Její knihy jsou chytré, vtipné a psané s určitou nadsázkou a odstupem. Nebude vám dělat potíže ztotožnit se s jejími hrdiny ani se přenést do doby, o které píše. „Léto plné neskutečných věcí“ dýchá nádhernou člověčinou a Coleman opět prokázala, že dokáže psát s neuvěřitelným porozuměním pro všechno lidské. Hlavní hrdinkou je třicetiletá Luna, kterou nelze nazvat jinak než sympatickou žábou.
Luna pro své vyprávění využívá ich – formu, díky čemuž získalo vyprávění další rozměr. Luna si nebere servítky, je k vám maximálně upřímná a nebojí se přiznat vlastní chyby anebo pochybnosti o tom, co dělá. I když je skvělým fyzikem, ani ji nenapadne obtěžovat vás fyzikálními zákony nebo se vrtat v tom, jak je možné, že se přenesla třicet let nazpátek. Její vyprávění je roztomile holčičí a bude vyhovovat všem, kteří (nebo spíše které) mají rádi (rády) červenou knihovnu. Ačkoliv tu nechybí ani drsná detektivní linie, kniha je skvěle napsaným milostným příběhem.
Být vámi, tak se stejně jako Luna vykašlu na logiku, a smířím se s poněkud pohádkovým tvrzením, že je možné cestovat v čase. Naší hrdince se to stalo několikrát a pokaždé se ocitla v době, kdy se její rodiče zasnoubili a rozhodli se odjet z Ameriky do Anglie. Třebaže čtenář tuší, co se Lunině matce Marisse přihodilo, kouzlo příběhu spočívá v tom, co Luna podnikne a jaké to bude mít následky. Autorka si s gustem pohrává s otázkou „Co by bylo, kdyby“ a její novinka má v sobě cosi, co evokuje knihy Karla Čapka ovlivněné pragmatismem.
„Léto plné neskutečných věcí“ je poetické, mystické a napsané originálním a snadno rozpoznatelným stylem. Co slovo, to perla, co věta, to citát. Kniha je velmi milým překvapením a vůbec bych se nedivila, kdyby ji někdo místo do románů pro ženy zařadil mezi filozofické romány. Nic tu není takové, jak byste čekali, hravost se prolíná s hlubokými tématy a celkově kniha působí jako balzám na všechna trápení. Pohladí po duši, chytne vás za srdce a do žil vám vlije obrovskou energii a optimismus.
LUMP napsal/a o Kniha vzpomínek
Krásná. Stojí za přečtení.
Poseroutka napsal/a o Matkou ze dne na den
Tak na předchozí dvě knihy (Kniha vzpomínek, Není co ztratit) tato kniha nemá. Čekala jsem něco zajímavějšího. Děj byl zbytečně rozvleklý, konec předvídatelný. Možná se měla autorka více zaměřit na vnitřní boj hlavní hrdinky. Líbily se mi jen ty dojemné momenty s dětmi. Je to oddychová četba, která má i několik vtipných momentů. Rowan Coleman pro mě zůstává autorkou, jejíž "Kniha v... číst celézpomínek" daleko převyšuje její další tituly.
Nadporučík pomerančový džus napsal/a o Kniha vzpomínek
Kniha o čtyřicátnici, kterou postihne Alzheimerova choroba. I když je to neuvěřitelné, takto mladá jednou prostě netrefíte domů... Název odpovídá tomu, že hlavní hrdinka vytváří vzpomínky na papíře - v knížce, kam lepí svůj život, resp. zážitky z něj. Zvláštní, chvílemi laskavá a chvílemi nelítostná, ale zároveň silná kniha plná citu a lásky, u které jsem občas nekontrolovaně brečela. ... číst celéTakových knih není nikdy dost.
Bookisallmylife napsal/a o Všichni jsme utkáni z hvězd
V knize neprožíváme pouze příběh Stelly,jak je psáno v anotaci,ale také příběh Hope,Hughem a trichu Sarah. U této knihy se mi velmi špatně rozhodovalo o tom,jakou postavu mám nejradši,každá měla něco do sebe. Kniha je velmi smutná a několikrát mi i ukapla slza. Hodně vám to určitě dá a něco si z ní vezmete a stoprocentně nad ní budete dlouho přemýšlet tak jako já. Kniha je i velmi ctiva... číst celé, i kdyz nema málo stránek tak jí budete mít prectenou hned,nejde se jen tak odtrhnout
Vyzvednutí zásilky kdekoliv v ČR
Sledujte nás:
