zboží
(prázdné)
Kontakt
Účet 
-
Skladem316 Kč
-
VýhodnéDostupné521 Kč
-
CD / DVDDostupné365 Kč
-
Dostupné733 Kč
-
Dostupné376 Kč
-
Dostupné376 Kč
-
Skladem276 Kč
-
Skladem251 Kč
-
Skladem272 Kč
-
AntikvariátníSkladem203 Kč
-
Dostupné325 Kč
-
Dostupné382 Kč
-
Dostupné404 Kč
-
NovinkaDostupné647 Kč
-
Není skladem464 Kč
Vložit do košíku
-
Není skladem593 Kč
Vložit do košíku
-
Není skladem437 Kč
Vložit do košíku
-
Není skladem32 Kč
Vložit do košíku
-
Není skladem445 Kč
Vložit do košíku
-
Není skladem95 Kč
Vložit do košíku
-
Není skladem760 Kč
Vložit do košíku
-
Mega nabídkaNení skladem929 Kč
Vložit do košíku
-
Mega nabídkaNení skladem660 Kč
Vložit do košíku
-
Není skladem306 Kč
Vložit do košíku
-
Není skladem322 Kč
Vložit do košíku
-
Není skladem702 Kč
Vložit do košíku
-
Není skladem540 Kč
Vložit do košíku
-
Není skladem322 Kč
Vložit do košíku
-
Není skladem312 Kč
Vložit do košíku
-
Není skladem248 Kč
Vložit do košíku
-
Není skladem400 Kč
Vložit do košíku
-
Není skladem421 Kč
Vložit do košíku
-
Mega nabídkaNení skladem588 Kč
Vložit do košíku
-
Není skladem710 Kč
Vložit do košíku
-
Není skladem420 Kč
Vložit do košíku
-
Není skladem315 Kč
Vložit do košíku
-
Není skladem544 Kč
Vložit do košíku
-
Není skladem348 Kč
Vložit do košíku
-
Není skladem248 Kč
Vložit do košíku
-
Není skladem670 Kč
Vložit do košíku
Vložit do košíku
Recenze knih autora
K napsal/a o The Secret History
Tak trochu jiná detektivka, která si neklade za cíl zjistit, kdo oběť zabil, ale z jakého důvodu to udělal. Hlavní hrdina Richard začíná díky stipendiu studium na vynikající vysoké škole, kde se shodou náhod dostává do izolovaného mikrokosmu pětice studentů klasické řečtiny a vůbec netuší, jak mu toto setkání navždy změní život… Kde mám začít se svou chválou? The Secret History je mou n... číst celéejoblíbenější knihou vůbec a myslím, že jí už nikdy nic nepředčí. Proč? Mimo nádherný jazyk (každá věta je malé umělecké dílo, ach ach), brilantní styl psaní, originální zápletku, prostředí hlavně kvůli postavám jejich komplexnosti, propracovanosti a reálnosti. Doporučuji těm, kteří mají rádi temnější knihy, univerzitní prostředí, klasickou literaturu (na zadní straně knihy se píše, že je to takový Zločin a trest dnešní doby a já nemohu nesouhlasit!) a tak celkově si potrpí na kvalitní čtení.
Rusalka napsal/a o The Goldfinch
The Goldfinch jsem si pořídila hned poté, co jsem (plná absolutního nadšení) dočetla druhé dílo Donny Tartt, The Secret History. Hrozně se mi líbí její styl psaní i způsob budování děje, proto jsem si chtěla vyzkoušet i něco dalšího. The Goldfinch (Stehlík) vypráví zajímavý příběh, který se točí kolem nenápadného, ale drahého obrazu. Děj mě nebavil až tak moc jako u předchozí knihy, ale... číst celé bylo to zajímavé. Hodně mě zaujalo především líčení katastrofy v galerii, které nám osvětluje to, jak se Theo k obrazu dostal.
milan napsal/a o Secret History
Zdaleka moje nejoblíbenější kniha. Někdo moudrý řekl, že dark academia znamená: be gay and do crime - être gay et commettre un crime.
Jenylinn napsal/a o Tajná historie
Ještě jsem nebyla ani v polovině knihy a už jsem objednávala další dílo autorky. Kniha, přestože hned na první stránce prozrazuje, co se vlastně stalo, vůbec neztrácí napětí a čtenáře chytne a nepustí. Asi poprvé jsem se setkala se situací, kdy naplno nesoucítím, ani se neztotožňuji s žádným z hlavních "hrdinů". A možná právě pro tu reálnou surovost má tak silné kouzlo. Chápu, že někoho... číst celé může na první pohled odradit svojí tloušťkou, ale já spíš doporučuji, nechte si knihu na víkend, kdy se do ní budete moci položit naplno. Stojí to za to.
Jan Hofírek napsal/a o Malý kamarád
Americká spisovatelka je hvězdou první velikosti na současném literárním nebi!
Měl jsem tu čest recenzovat první román Donny Tarttové (Tajná historie) i ten zatím poslední třetí (Stehlík). K Malému kamarádovi jsem se tedy dostal poté, co jsem již byl se spisovatelskými kvalitami této autorky obeznámen natolik, že jsem ani v nejmenším nepochyboval o skvělém literárním zážitku,... číst celé čekajícím na mne na stránkách její v pořadí „prostřední“ knihy. Má očekávání se splnila a nejen to – tento román mi posloužil i jako vynikající studijní materiál k pochopení významu analyticko-syntetické práce s jazykem pro tvorbu vrcholných literárních děl.
Především je podle mého názoru třeba říct, že u Tarttové se čtenář setkává s pozoruhodným fenoménem, pro který by se nejspíše hodil termín „stylová variabilita“ – jednotlivé knihy se od sebe „slohově“ značně liší. Vysvětluji si to tak, že americká spisovatelka, která si na svých románech dává záležet do té míry, že jí každý „trvá“ deset let, je ve snaze o jejich originalitu ochotna a schopna jít až na samu hranici svých možností a schopností, konkrétně vzít na sebe riziko ztráty tvůrčího potenciálu a psát pokaždé jako „někdo jiný“. To dokáže málokdo a Donna Tarttová je tak velikou spisovatelkou právě proto, že zmíněný „zápas o inspiraci“ nejen podstupuje, ale vychází z něj jako vítězka.
Román Malý kamarád je situován do státu Mississippi, kde se Tarttová 23. prosince 1963 v Greenwoodu narodila a jehož reálie (nejen zeměpisné, ale především společenské) jsou jí zajisté důvěrně známé. Při četbě mě v jednu chvíli zarazila značná odlišnost autorčina „vidění světa“ ve srovnání s idylickým popisem amerického Jihu v Twainově Tomu Sawyerovi – na první pohled to vypadá, jako by zde dějiny do jisté míry plynuly proti proudu času. Rasismus, postavený mimo zákon, si našel nové, právně nenapadnutelné formy, předsudky a staré animozity jsou tak překonány jen zdánlivě a pod povrchem formální rovnoprávnosti doutnají dál. Tarttová je známá svou snahou o propojení literatury se sociologií a psychologií a ani zde tomu není jinak, když v jejím podání představuje lidská společnost natolik komplikovaný organismus, že ani demokratické zřízení se svými institucemi, vyváženými pilíři moci a donucovacím aparátem nemá zásadní vliv na vzorce myšlení a vnitřní svět konkrétních lidí.
Harrieta je dvanáctiletá dívka, která poté, co se dozví o hrůzné a stále nevysvětlené smrti svého bratra, začne spolu s kamarádem Helym pátrat po tom, co se tenkrát před lety vlastně stalo. Je jasné, že šlo o vraždu, ale kdo a hlavně proč zabil devítiletého chlapce? Malým detektivům se kupodivu podaří získat některé zajímavé a nadějně vyhlížející informace, ovšem hráz mlčení, kterou je na malém městečku dávná tragédie obklopena, vzdoruje všem pokusům o prolomení místního tabu. Co se skrývá za neochotou obyvatel Alexandrie vracet se ve vzpomínkách k tomu strašnému dni, kdy bylo nalezeno tělo malého Robina? Obě děti však přesto mají v otázce, kdo je pachatelem, záhy jasno...
Jakkoli to však zprvu vypadá, že hlavní dějovou linií bude pátrání po vrahovi, brzy se ukáže, že Donně Tarttové jde v Malém kamarádovi o něco úplně jiného. Detektivní linka se sice vine knihou jako příslovečná červená nit, zároveň je ale jen marginální epizodou, autorkou mistrně využívanou pro dosažení maximálního efektu jejího skutečného záměru. Tím je bezpochyby vykreslení světa dospělých z perspektivy dítěte, postupně přicházejícího k šokujícímu poznání, jak to ve skutečnosti v životě „chodí“. Malá Harrieta si stále více uvědomuje, jaké strašlivé trauma její rodina od onoho osudného dne prožívá a cítí, že i ona jako sestra zavražděného je a navždy bude příslušnicí tajemného společenství truchlících. Život na malém městečku však jde nerušeně dál, lidé žijí svými problémy a starostmi, aniž by se nějak trápili tím, k čemu tu došlo – a díky tomuto ohromujícímu kontrastu se Tarttové daří vytvářet takřka mysteriózní, fantaskní atmosféru, která její knihou permanentně prostupuje a dělá ji tak dráždivě záhadnou. Americká spisovatelka nemá vůbec zapotřebí dramatických a efektních literárních prostředků, k dosažení zamýšleného cíle jí stačí neuvěřitelně málo, v Malém kamarádovi se vlastně „nic neděje“ – ovšem stejně tak, jako se pod viditelnou špičkou ledovce skrývá mnohem mohutnější část pod hladinou, je tomu i tady, kdy fasádou jednoduchého příběhu probleskují existenciální otázky té nejvyšší důležitosti.
Jestliže se všechny tři dosud vydané romány Donny Tarttové od sebe v mnohém odlišují, mají přesto jednu věc společnou. Je jí neobyčejná sugestivnost, s níž před námi defilují jednotlivé postavy, v Malém kamarádovi mistrně zasazené do zdánlivě chaotického, přitom však společensky jasně vyprofilovaného prostředí „zapadákova“, v němž jsou vztahy mezi lidmi založeny na konvencích. Ty mají různou podobu, ovšem „výsledek“ je vposledku vždy stejný – atomizovaný mikrosvět osamělých existencí v rádoby přátelské komunitě. Závěr románu, zdánlivě vyznívající do ztracena, ve skutečnosti rafinovaně ponechává přemýšlivému čtenáři interpretační prostor pro vlastní „dokončení“.
Fascinující kniha!
Měl jsem tu čest recenzovat první román Donny Tarttové (Tajná historie) i ten zatím poslední třetí (Stehlík). K Malému kamarádovi jsem se tedy dostal poté, co jsem již byl se spisovatelskými kvalitami této autorky obeznámen natolik, že jsem ani v nejmenším nepochyboval o skvělém literárním zážitku,... číst celé čekajícím na mne na stránkách její v pořadí „prostřední“ knihy. Má očekávání se splnila a nejen to – tento román mi posloužil i jako vynikající studijní materiál k pochopení významu analyticko-syntetické práce s jazykem pro tvorbu vrcholných literárních děl.
Především je podle mého názoru třeba říct, že u Tarttové se čtenář setkává s pozoruhodným fenoménem, pro který by se nejspíše hodil termín „stylová variabilita“ – jednotlivé knihy se od sebe „slohově“ značně liší. Vysvětluji si to tak, že americká spisovatelka, která si na svých románech dává záležet do té míry, že jí každý „trvá“ deset let, je ve snaze o jejich originalitu ochotna a schopna jít až na samu hranici svých možností a schopností, konkrétně vzít na sebe riziko ztráty tvůrčího potenciálu a psát pokaždé jako „někdo jiný“. To dokáže málokdo a Donna Tarttová je tak velikou spisovatelkou právě proto, že zmíněný „zápas o inspiraci“ nejen podstupuje, ale vychází z něj jako vítězka.
Román Malý kamarád je situován do státu Mississippi, kde se Tarttová 23. prosince 1963 v Greenwoodu narodila a jehož reálie (nejen zeměpisné, ale především společenské) jsou jí zajisté důvěrně známé. Při četbě mě v jednu chvíli zarazila značná odlišnost autorčina „vidění světa“ ve srovnání s idylickým popisem amerického Jihu v Twainově Tomu Sawyerovi – na první pohled to vypadá, jako by zde dějiny do jisté míry plynuly proti proudu času. Rasismus, postavený mimo zákon, si našel nové, právně nenapadnutelné formy, předsudky a staré animozity jsou tak překonány jen zdánlivě a pod povrchem formální rovnoprávnosti doutnají dál. Tarttová je známá svou snahou o propojení literatury se sociologií a psychologií a ani zde tomu není jinak, když v jejím podání představuje lidská společnost natolik komplikovaný organismus, že ani demokratické zřízení se svými institucemi, vyváženými pilíři moci a donucovacím aparátem nemá zásadní vliv na vzorce myšlení a vnitřní svět konkrétních lidí.
Harrieta je dvanáctiletá dívka, která poté, co se dozví o hrůzné a stále nevysvětlené smrti svého bratra, začne spolu s kamarádem Helym pátrat po tom, co se tenkrát před lety vlastně stalo. Je jasné, že šlo o vraždu, ale kdo a hlavně proč zabil devítiletého chlapce? Malým detektivům se kupodivu podaří získat některé zajímavé a nadějně vyhlížející informace, ovšem hráz mlčení, kterou je na malém městečku dávná tragédie obklopena, vzdoruje všem pokusům o prolomení místního tabu. Co se skrývá za neochotou obyvatel Alexandrie vracet se ve vzpomínkách k tomu strašnému dni, kdy bylo nalezeno tělo malého Robina? Obě děti však přesto mají v otázce, kdo je pachatelem, záhy jasno...
Jakkoli to však zprvu vypadá, že hlavní dějovou linií bude pátrání po vrahovi, brzy se ukáže, že Donně Tarttové jde v Malém kamarádovi o něco úplně jiného. Detektivní linka se sice vine knihou jako příslovečná červená nit, zároveň je ale jen marginální epizodou, autorkou mistrně využívanou pro dosažení maximálního efektu jejího skutečného záměru. Tím je bezpochyby vykreslení světa dospělých z perspektivy dítěte, postupně přicházejícího k šokujícímu poznání, jak to ve skutečnosti v životě „chodí“. Malá Harrieta si stále více uvědomuje, jaké strašlivé trauma její rodina od onoho osudného dne prožívá a cítí, že i ona jako sestra zavražděného je a navždy bude příslušnicí tajemného společenství truchlících. Život na malém městečku však jde nerušeně dál, lidé žijí svými problémy a starostmi, aniž by se nějak trápili tím, k čemu tu došlo – a díky tomuto ohromujícímu kontrastu se Tarttové daří vytvářet takřka mysteriózní, fantaskní atmosféru, která její knihou permanentně prostupuje a dělá ji tak dráždivě záhadnou. Americká spisovatelka nemá vůbec zapotřebí dramatických a efektních literárních prostředků, k dosažení zamýšleného cíle jí stačí neuvěřitelně málo, v Malém kamarádovi se vlastně „nic neděje“ – ovšem stejně tak, jako se pod viditelnou špičkou ledovce skrývá mnohem mohutnější část pod hladinou, je tomu i tady, kdy fasádou jednoduchého příběhu probleskují existenciální otázky té nejvyšší důležitosti.
Jestliže se všechny tři dosud vydané romány Donny Tarttové od sebe v mnohém odlišují, mají přesto jednu věc společnou. Je jí neobyčejná sugestivnost, s níž před námi defilují jednotlivé postavy, v Malém kamarádovi mistrně zasazené do zdánlivě chaotického, přitom však společensky jasně vyprofilovaného prostředí „zapadákova“, v němž jsou vztahy mezi lidmi založeny na konvencích. Ty mají různou podobu, ovšem „výsledek“ je vposledku vždy stejný – atomizovaný mikrosvět osamělých existencí v rádoby přátelské komunitě. Závěr románu, zdánlivě vyznívající do ztracena, ve skutečnosti rafinovaně ponechává přemýšlivému čtenáři interpretační prostor pro vlastní „dokončení“.
Fascinující kniha!
Theodore Decker pomalu a bolestivě dospívá, vyvíjí se tak, jak se asi vyvíjejí děti, které tragicky a nečekaně ztratili matku a pak i otce - ten však byl ztracen už dávno předtím, než zemřel. Z Thea se oficiálně stává úplný sirotek a vydává se na další etapu cesty. Z bývalého nadprůměrně nadaného jedince se stává mladík, hltající tabletky, jako jiní v jeho věku lentilky, který se už nik... číst celédy nedokáže pořádně soustředit. A jak už několikrát předtím, dobré úmysly se zvrtnou ve zlé skutky - ale kdo může objektivně říci, co je skutečně dobré a prospěšné? Osobně mě příběh o chlapci bez matky a obraze bez diváků, o přátelství a drogách, o umění, starožitnostech a pastích každodenního života okouzlil. Stejně jako příběh jsem si oblíbil autorčin spisovatelský styl a vybíraného jazyka. Dlouhé, komplikované věty, promyšlené od prvního slova po tečku. Inteligentní výběr slov a obrovská slovní zásoba, které poukazují na silné vzdělanostní pozadí autorky. Jazykové ornamenty, lehký rytmus a plynutí textu, emocionální náboj a lehká ironie. Tarttová nepíše jen o hezkých věcech - umění, starožitnostech, přátelství, právě naopak, stejným dílem píše o věcech vysloveně hnusných - o zvracení do bazénu (na koberce, mramorové desky nočních stolků) po drogové orgie, o každodenním násilí a dětech, o které se nikdo nestará, o kalužích krve vytékajících z rozstřílených zabijáků. Já nevím, jestli to vše tato droboučká spisovatelka sama zažila, ale její detailní, naturalistické popisy podobných situací jsou velmi silné, autentické, někdy na hranici dobrého vkusu, ale nikdy ne vulgární a levné.
Dawers napsal/a o Malý kamarád
Příběh čtenáře zavede na jih Spojených států, zhruba na začátek druhé poloviny dvacátého století. Město Alexandria ve státě Mississippi představuje uzavřený mikrosvět odrážející vybledlý odlesk starých koloniálních časů. Rozvětvená starousedlická rodina Cleveových právě zažívá silnou tragédii. Devítiletý Robin se na Svátek matek najde pověšen na stromě. Jeho matka se z otřesné zkušenost... číst celéi už nikdy zcela nevzpamatuje. Robinova mladší sestra má v době neštěstí necelý rok. O jedenáct let později je z ní nadprůměrně inteligentní dívka se sklony k samotářství. Během letních prázdnin začne s jediným kamarádem pátrat po příčině Robinové smrti, která nebyla nikdy objasněna a v blízkých i širších kruzích se z ní stala tabuizována záležitost. Zpočátku lehkovážná kratochvíle brzy nabere nebezpečné obrátky, když se dětské plány zkříží s místním, psychicky narušeným výrobcem drog. Začíná tak precizní rozehraná partie s detailně rozkreslenými postavami a vcelku ponurou, ovšem elektrizující atmosférou, postupně vyúsťující do hořkého deziluzivního rozuzlení. Autorka se zaujetím provází světem, kde se poměrně bolestivým způsobem tříští staré o nové. Dále prostřednictvím pronikavého dětského pohledu vytváří až nepříjemně přesný průřez napříč všemi společenskými vrstvami.
Laura Sýkorová napsal/a o The Secret History
muzu jenom doporucit
shax napsal/a o Tajná historie
6 hvězdiček z pěti.
Za nejlepší knížky považuji takové, u kterých mám po dočtení pocit prázdnoty, ten dojem, že už žádná další kniha nebude taková.
A přesně to je i tento případ.
Kvůli takovým knihám čtu a zároveň kvůli nim mám rozečteno několik knížek současně, protože jinak bych už nic dalšího nechtěla začínat.
Přestože bych nemohla vypíchnout z knihy nic moc světo... číst celéborného, bude patrně patřit k letošním mým top přečteným.
Za nejlepší knížky považuji takové, u kterých mám po dočtení pocit prázdnoty, ten dojem, že už žádná další kniha nebude taková.
A přesně to je i tento případ.
Kvůli takovým knihám čtu a zároveň kvůli nim mám rozečteno několik knížek současně, protože jinak bych už nic dalšího nechtěla začínat.
Přestože bych nemohla vypíchnout z knihy nic moc světo... číst celéborného, bude patrně patřit k letošním mým top přečteným.
Hanka B napsal/a o Malý kamarád
Donna Tarttová mě naprosto nadchla Stehlíkem a naprosto dostala Tajnou historií, takže koupě Malého kamaráda, byla alespoň pro mě víceméně povinností. (kdo by taky nechtěl tvrdit, že přečetl celou bibliografii jednoho spisovatele) Jenže. Jenže tentokrát se ten opojný pocit ze čtení nedostavil, korunovaný ještě i tím, že na konci vlastně nedošlo k žádné pořádné katarzi. Bylo to zdlouhavé... číst celé, né úplně záživné a ztratilo to hodně z té poetičnosti, která ovládala Tajnou historii. Jestli ještě Tarttová někdy nějakou knihu napíše, rozhodně si ji přečtu, ale už k ní nejspíš nebudu přistupovat s tak nehorázným nadšením.
Marie napsal/a o The Secret History
Kniha byla doručena v pořádku, poměrně rychle od objednání. Jedná se o dárek k vánocům, takže další hodnocení nelze provést. Chválím široký výběr!!!
anterais napsal/a o Tajná historie
Je to výborná kniha, ačkoli někomu by mohlo maličko vadit to, že autor hned na začátku prozradí, co se vlastně stalo... Kniha ale i přes to, vůbec neztrácí napětí a čtenář se do ní začte tak, že si myslím, že dokonce probdí i několik nocí, aby si knihu dočetl. Výborná je také i proto, že je reálná a realistická, protože každá postava má nějaké klady a zápory, nemáme tu jenom protikladné... číst celé postavy - vyloženě klaďas a vyloženě záporák.
Ashley Love napsal/a o Tajná historie
Tajná historie patří k mým oblíbeným titulům a je to především díky pocitu, který ve mne kniha při čtení vyvolala. Ano, Tartt v podstatě na první stránce prozradí událost, která se stala a během čtení příběhu se postupně dozvídáme všechny příčiny, které k tomu vedly. Veškeré detaily a maličkosti brilantně popisuje a neztrácela mou pozornost ani v částech, kdy by se pro někoho popis děje... číst celé mohl zdát již moc zdlouhavým. Tartt má určitě skvělý pozorovací talent a napsat vynikající knihu opravdu umí. Těším se, až si od ní přečtu Stehlíka.
evelyn hugo stan napsal/a o The Goldfinch
Formálně miluji povídky a styly vinět. Miluji, že na tak malém prostoru lze najít tolik smyslu a interpretace. Stejně jako skladatel dokázal spisovatel vytvořit mistrovské dílo podobné slavným arpeggiím. Tyto postavy, jako akordy na stupnici, jsou proloženy, ale patří do stejného soudržného vesmíru. Tato knížka pro mě byla celkem obtížná, ale opravdu to stalo za to. Myslím, že knížka Th... číst celée Secret history se mi od autorky líbila více.
LeDo napsal/a o Tajná historie
Tahle knížka je všude zapsaná jako bestseller v době svého vydání. Já se bohužel k jejímu kladnému ohodnocení nepřidám, mě příliš neoslovila, ač jinak mám podobné příběhy dost ráda. Tenhle mi připadal až příliš přitažený za vlasy, vykonstruovaný, alespoň jeho první část. Ta druhá už měla blíž ke klasickým thrillerům, hodně pracovala s danými povahami postav, ale celé to končilo tak něja... číst celék do ztracena.
Skutečně si zaslouží ocenění Moderní klasika, kultovní bestseller Donny Tarttové Tajná historie je pozoruhodný úspěch - přesvědčivý a elegantní, dramatický a hravý. vysoká škola objevuje způsob myšlení a života, který je světem vzdáleným od existence humdrů jejich současníků. Ale když překročí hranice normální morálky, jejich životy se změní hluboce a navždy. Román jež Vás zavede do stu... číst celédentského prostředí.
Nejsem si jistá, zda se mi podaří správně vyjádřit svoje dojmy z knihy. Byla to naprostá bomba! Poslední dobou mám na knížky velké štěstí. Byl to vynikající literární zážitek, a já si přeju, aby byla kniha ještě tlustčí. Vůbec se i nechtělo opouštět svět, jehož hranice nám Donna Tart nečrtla, a vrátit se zpátky do reality. Kniha má moc zajímavý námět, a může se pyšnit skvělým zpracování... číst celém. Celý příběh jsem četla prakticky jedním dechem.
Udělená Pulitzerova cena a já musím uznat, že tahle kniha si ji rozhodně zaslouží. Určitě se najde spousta z vás, kteří budou mít jiný názor a ono se není čemu divit. Příběh, který se polovinu času rozplývá v alkoholovém opojení dvou nezodpovědných kluků, příběh, který by se vešel na pár stránek ulepeného domácího referátu, příběh, který není ani akční ani příliš sympatický, příběh podo... číst celébný jako stovky jiných, a přesto si stojím stále za svým. Byl by tím vším, ošoupaným šestákovým románem ztraceným na spodních policích knihoven, kdyby Tarttová neuměla psát, tak jak umí. Takže doporučení všem nedůvěřivcům co se oceněných románů týče, takhle kniha by vás mohla zklamat, ale taky obrovsky překvapit.
Hanka B napsal/a o Tajná historie
Stejně jako knihy z knihkupectví a knihoven mají i knihy ze školského prostředí velmi zvláštní opojnou atmosféru a najdou si spousty čtenářů. Přesto si myslím, že zrovna takhle kniha z prostředí jedné vysoké školy, to nemá zrovna jednoduché. Stačí se na ní jen podívat, a to je jen začátek. Tarttová kromě všech živých postav přidává jako dalšího nepostradatelného člena svého hereckého an... číst celésáblu ještě i živoucí přírodu, a jako by měla něco proti dospívající mládeži, stejně jako ve Stehlíkovi vykresluje všechny své hrdiny jako prochlastané uživatele všemožných drog, věčně nalité, v zásadě s téměř odpuzujícími zvyky a až zatrvzele hloupé (přes jejich genialitu). A přesto je četba téhle knihy zážitkem nad jiné a alespoň já si přes to všechno nenašla důvod, proč jejím hrdinům nedržet palce až do hořkého konce. Pro mě rozhodně geniální počin, který doporučuji v zásadě jen všem, kteří se chystají v dohledné době k vraždě svého spolubydlícího a nám všem ostatním taky.
