Hammerovi Liselotte a Soren

Recenze knih autora


Obrázek knihy
„Dívka z Ďáblova močálu“ je kriminální román z prostředí organizovaného zločinu v Dánsku. Sourozenecká dvojice autorů na pozadí prodeje bílého masa rozehrává téměř intimní příběhy několika zúčastněných. Z tohoto důvodu bych „Dívku z Ďáblova močálu“ s klidným svědomím označila i jako psychologický román.

Kniha není typická detektivka. Pokud bychom ji chtěli žánrově zařadit, ne... číst celéjblíže má ke kriminálnímu románu. V první kapitole se totiž dozvíte jména tří vrahů, kteří společně zavraždili mladou černošku, která byla do Dánska dovezena jako prostitutka. O několik měsíců později je tělo nalezeno a rozjíždí se pátrání. Celá kniha je rozdělena do dvou střídajících se částí. Jedna linie příběhu se týká policejního vyšetřování a druhá, ta zábavnější a napínavější, mapuje osudy vrahů.

Policisté se snaží zjistit, kdo je zavražděná dívka a kdo ji má na svědomí. Pátrání je zajímavé a poučné, ale upřímně řečeno, nedočkáte se ničeho nečekaného a originálního. Čestnou výjimkou je excentrická státní zástupkyně, která příběhu a vlastně i vyšetřování dodá grády. Jako čtenáře i jako lidi vás víc zaujme to, co se odehrává mezi zločinci. Jejich vztahy se vyvíjejí a vy se připravte na řadu mrtvých. Tady vás čeká řada překvapení a nečekaných zvratů.

Ačkoliv se příběh točí kolem dovozu prostitutek a praní peněz, nečekejte žádné testosteronem nabité čtení. Velký prostor mají ženy, a to jako vyšetřovatelky i zločinci. Nechci nic prozradit, a tak jen počítejte s tím, že Liselotte Hammerová se vůči bratrovi nejen prosadila, ale ukázala se i jako feministka. Z hlediska čtenářek tak bude „Dívka z močálu“ milým překvapením. Ačkoliv tu zemře poměrně dost lidí, v knize nenajdete žádné nechutné scény, které byste neskousli. To skutečné zlo, které tu je, vyplývá z toho, jak lidé manipulují s ostatními. Dočkáte se intrik, podrazů a nejednou si položíte otázku, jak byste se v konkrétné situaci zachovali vy.

Policisté, kteří vedou pátrání, jsou čtyři. „Dívka z Ďáblova močálu“ je již čtvrtou knihou, která u nás sourozencům Hammerovým vyšla, a pokud jste četli předchozí romány „Bestie uvnitř“, „Za všechno se platí“ a „Klub osamělých srdcí“, pak víte, co vás čeká. Policisté mají podobný prostor, ale přesto je hlavní postavou komisař Konrad Simonsen. V jeho týmu je další muž a dvě ženy a autoři vám vždy ve zkratce vysvětlí, jaký je mezi aktéry vztah. Tento případ je nezávislý na předešlých, proto by ani nevadilo, pokud byste touto knihou začali.

O Dánsku samotném se toho moc nedozvíte, zato pochopíte, jak funguje (nebo nefunguje?) dánský právní systém a zákony. Liselotte a Søren Hammerovi nejsou idealisté a jejich postavy ví, že žijí v nedokonalé zemi. Autoři nepoučují, nevysvětlují, ale pouze konstatují, co jejich postavy dělají nebo prožívají. Díky tomu vám nebude dělat problém se s jejich postavami ztotožnit. A věřte mi, že vaše sympatie získají i někteří z těch, kteří stojí na špatné straně zákona.

Z literárního hlediska je „Dívka z Ďáblova močálu“ nejpovedenější knihou ze série. Důvodem není vypilovaný styl a řemeslná dovednost, protože těmi se autoři mohou chlubit od začátku. Důvodem je to, že kniha je jednou z mála těch, které vás dokážou doslova přikovat k židli. Pořád se tady něco děje a vy absolutně netušíte, kam vás vývoj zavede. To, která z postav se dožije konce příběhu, nebudete schopní odhadnout, ani kdyby vám už zbývalo jen nějakých dvacet či patnáct stránek.
26/07/2018
Obrázek knihy
„Klub osamělých srdcí“ je nejnovější detektivka dánské sourozenecké dvojice Liselotte a Sorena Hammerových. Žánrově jde o krimi román, a tak se tu všechno točí kolem práce kodaňských kriminalistů. Celý román působí reálně a na své si přijdou ti, které zajímá policejní práce a vyšetřovací techniky.
Sourozencům Hammerovým u nás vyšly dvě knihy, té současné předcházely romány „Best... číst celéie uvnitř“ (2012) a „Za všechno se platí“ (2013). Všechny tři knihy vydalo nakladatelství Host. Hlavním hrdinou knih je vrchní kriminální komisař Konrad Simonsen, který se v tomto díle vrací do oddělení vražd po prodělaném infarktu. Ačkoliv Simonsen patří mezi nejlepší, jeho šéfová mu přidělí banální a bezvýznamný případ. Komisař má přezkoumat úmrtí poštovního úředníka, jehož smrt byla považována za nehodu. Simonsen se do případu pustí, ačkoliv jeho kolegové pracují na něčem mnohem prestižnějším. A to na střelbě ve škole, která jen zázrakem neskončila krvavým masakrem.
Ačkoliv je kniha detektivka, zločiny jsou tady podružné, protože nejvíc prostoru dostali jednotliví členové Simonsenova týmu. S nadsázkou by se dalo říci, že v klasické detektivce jsou vyšetřovatelé kvůli zločinům, tady jsou zločiny kvůli vyšetřovatelům. Já bych dala přednost první variantě, ale bez ohledu na to je „Klub osamělých srdcí“ kniha, která mě dokázala přikovat k židli. Jak je to možné? Hammerovi jsou skvělí pozorovatelé, kteří jsou obdařeni talentem vyprávět příběhy. Nedělají si o nikom a o ničem iluze a věci berou takové, jaké jsou, aniž by poučovali nebo moralizovali. Jejich styl je objektivní a do jisté míry surový. Neberou si servítky a nic nepřikrášlují.
Tento přístup neaplikovali pouze na popisy zločinů, kterých je tu hned několik, ale použili ho i na své hrdiny. Stačí pár kapitol a vy máte pocit, že všechny členy komisařova týmu důvěrně znáte. Všichni se chovají neuvěřitelně opravdově, a kdyby autoři použili jen je, vystačili by s tím na zajímavý a napínavý román. Policisté jsou originální a vy se přistihnete, že vám začínají být sympatičtí i ti, kteří jsou po celou dobu záporní. Typickým příkladem je komisařova podřízená Paulina, která se chce prosadit za každou cenu a z příkazů svých nadřízených si nic nedělá.
Postupně se rozjíždí pátrání ve dvou případech a čtenáři sledují, jak se vyvíjí vztahy mezi vyšetřovateli. Simonsen se během svého pátrání musí vrátit do minulosti, do konce šedesátých let. Tehdy se ztratila mladá Angličanka Lucy a policisté musí zjistit, co se tehdy stalo. Na scénu se dostává „Klub osamělých srdcí“. V něm jsou bývalí spolužáci ze střední školy, jejichž současné společenské postavení se velmi liší. Co ale mají společného, to je hrůzné tajemství, které po celá léta tajili.
Příběh plyne ke svému konci poměrně rychlým tempem a na čtenáře čeká řada překvapení. Ale protože jsme v krimi románu, nečekejte bombastické zápletky, které jsou v některých klasických detektivkách na první pohled vykonstruované a přitažené za vlasy. I vyznění působí reálně a kniha se obešla bez vysvětlovací scény, v níž detektiv odhalí vraha a vysvětlí jeho rafinovaný plán. Pokud se chcete pobavit a dozvědět se něco o tom, jak to v Dánsku chodí, pak rozhodně nebudete zklamaní.
23/07/2018