„Klub osamělých srdcí“ je nejnovější detektivka dánské sourozenecké dvojice Liselotte a Sorena Hammerových. Žánrově jde o krimi román, a tak se tu všechno točí kolem práce kodaňských kriminalistů. Celý román působí reálně a na své si přijdou ti, které zajímá policejní práce a vyšetřovací techniky.
Sourozencům Hammerovým u nás vyšly dvě knihy, té současné předcházely romány „Bestie uvnitř“ (2012) a „Za všechno se platí“ (2013). Všechny tři knihy vydalo nakladatelství Host. Hlavním hrdinou knih je vrchní kriminální komisař Konrad Simonsen, který se v tomto díle vrací do oddělení vražd po prodělaném infarktu. Ačkoliv Simonsen patří mezi nejlepší, jeho šéfová mu přidělí banální a bezvýznamný případ. Komisař má přezkoumat úmrtí poštovního úředníka, jehož smrt byla považována za nehodu. Simonsen se do případu pustí, ačkoliv jeho kolegové pracují na něčem mnohem prestižnějším. A to na střelbě ve škole, která jen zázrakem neskončila krvavým masakrem.
Ačkoliv je kniha detektivka, zločiny jsou tady podružné, protože nejvíc prostoru dostali jednotliví členové Simonsenova týmu. S nadsázkou by se dalo říci, že v klasické detektivce jsou vyšetřovatelé kvůli zločinům, tady jsou zločiny kvůli vyšetřovatelům. Já bych dala přednost první variantě, ale bez ohledu na to je „Klub osamělých srdcí“ kniha, která mě dokázala přikovat k židli. Jak je to možné? Hammerovi jsou skvělí pozorovatelé, kteří jsou obdařeni talentem vyprávět příběhy. Nedělají si o nikom a o ničem iluze a věci berou takové, jaké jsou, aniž by poučovali nebo moralizovali. Jejich styl je objektivní a do jisté míry surový. Neberou si servítky a nic nepřikrášlují.
Tento přístup neaplikovali pouze na popisy zločinů, kterých je tu hned několik, ale použili ho i na své hrdiny. Stačí pár kapitol a vy máte pocit, že všechny členy komisařova týmu důvěrně znáte. Všichni se chovají neuvěřitelně opravdově, a kdyby autoři použili jen je, vystačili by s tím na zajímavý a napínavý román. Policisté jsou originální a vy se přistihnete, že vám začínají být sympatičtí i ti, kteří jsou po celou dobu záporní. Typickým příkladem je komisařova podřízená Paulina, která se chce prosadit za každou cenu a z příkazů svých nadřízených si nic nedělá.
Postupně se rozjíždí pátrání ve dvou případech a čtenáři sledují, jak se vyvíjí vztahy mezi vyšetřovateli. Simonsen se během svého pátrání musí vrátit do minulosti, do konce šedesátých let. Tehdy se ztratila mladá Angličanka Lucy a policisté musí zjistit, co se tehdy stalo. Na scénu se dostává „Klub osamělých srdcí“. V něm jsou bývalí spolužáci ze střední školy, jejichž současné společenské postavení se velmi liší. Co ale mají společného, to je hrůzné tajemství, které po celá léta tajili.
Příběh plyne ke svému konci poměrně rychlým tempem a na čtenáře čeká řada překvapení. Ale protože jsme v krimi románu, nečekejte bombastické zápletky, které jsou v některých klasických detektivkách na první pohled vykonstruované a přitažené za vlasy. I vyznění působí reálně a kniha se obešla bez vysvětlovací scény, v níž detektiv odhalí vraha a vysvětlí jeho rafinovaný plán. Pokud se chcete pobavit a dozvědět se něco o tom, jak to v Dánsku chodí, pak rozhodně nebudete zklamaní. schovat popis