Když jsem knihu brala do ruky, očekávala jsem příběh tak trochu na způsob filmu Requiem pro panenku, o co větší bylo mé překvapení, že autorka nepoužila tento styl zápletky. Neházela lacinou špínu na nemocnici a na personál, nesnažila se čtenáře za každou cenu šokovat přehnaným utrpením nemocných, které v nemocnici zneužívají. Problematiku léčby psychicky nemocných v té době v Anglii po... číst celépsala velice citlivě, ale nesnaží se ani o přikrášlení reality. Přestože by se mohlo zdát, že jde o depresivní téma, najdeme v příběhu naději i odpuštění. Knížka je napsaná velice poutavě, chytí Vás od první stránky, nemá žádná hluchá místa. Autorka krásně rozepsala charaktery hlavních i vedlejších postav a dokázala dokonale vystihnout atmosféru nemocnice pro duševně choré. Až z toho chvílemi mrazí Knížku velice ráda doporučuji.