zboží
(prázdné)
Kontakt
Účet
MEGA VÝHODNÉ
-
Skladem410 Kč
-
Skladem445 Kč
-
Mega nabídkaSkladem486 Kč
-
Mega nabídkaSkladem443 Kč
-
Skvělá cena!Skladem433 Kč
-
Skladem289 Kč
-
Skladem316 Kč
-
Dostupné247 Kč
-
Dostupné524 Kč
-
Dostupné452 Kč
-
Dostupné370 Kč
-
VýhodnéDostupné223 Kč
-
Dostupné232 Kč
-
Dostupné519 Kč
-
Skladem281 Kč
-
Skladem259 Kč
-
E-knihaDostupné230 Kč
-
AntikvariátníSkladem369 Kč
-
Skvělá cena!Skladem307 Kč
-
Skvělá cena!Skladem461 Kč
-
VýhodnéSkladem251 Kč
-
Mega nabídkaDostupné447 Kč
-
Dostupné346 Kč
-
Dostupné468 Kč
-
Dostupné353 Kč
-
Dostupné353 Kč
-
Dostupné349 Kč
-
Dostupné247 Kč
-
VýhodnéDostupné250 Kč
-
Dostupné322 Kč
-
Mega nabídkaNení skladem683 Kč
Vložit do košíku
-
Není skladem291 Kč
Vložit do košíku
-
Není skladem474 Kč
Vložit do košíku
-
Není skladem363 Kč
Vložit do košíku
-
Není skladem715 Kč
Vložit do košíku
-
Není skladem522 Kč
Vložit do košíku
-
Není skladem511 Kč
Vložit do košíku
-
Není skladem651 Kč
Vložit do košíku
-
Není skladem642 Kč
Vložit do košíku
-
Není skladem748 Kč
Vložit do košíku
Vložit do košíku
Recenze knih autora
Jochen napsal/a o Rudý hladomor
Kniha je dobrá, vynikající badatelská práce, obsáhlá heuristika. Autorka prostě do CCCP vidí a umí vše velmi dobře popsat. Doba to byla strašná. Jedno bych ovšem autorce vytkl a to je dnešní nazírání dějin Ukrajiny po událostech na Majdanu. Je krásně vidět jak je autorka ovlivněna ukrajinskou diasporou za oceánem. Na 30. léta a i dobu současnou nahlíží jedinným a hodně ovlivněným pohled... číst celéem. Chybí jasné odsouzení všech Ukrajinců, kteří se tohoto zločinu účastnili, tisíce a tisíce ukrajinských komunistů shledávali vymýcení kulaků a rolníků za záslužný čin. Oni se podíleli na samotném hladomoru, boji o zrno a rekvizicích. Autorka pouze přelétla dobu německé okupace, kde ani slovem nezmínili masový podíl Ukrajinců, kteří se podíleli na ostraze koncentračních táborů a popravách v rámci své příslušnosti k Einsatzgruppen. V rámci pozitivismu kniha pokulhává a snaží se čtenáři vnutit autorovo dogma...
Meg napsal/a o Rudý hladomor
Pokud vás zajímá historie a konkrétně historie Sovětského svazu 20. století, tak rozhodně doporučuji tuto publikaci. Autorka Anne Applebaum se zabývá hladomorem, který mezi lety 1931 a 1933 zabil kolem pěti miliónů lidí. Je vidět, že autorka má tuhle historickou etapu opravdu nastudovanou, několikrát jsem ji viděla zmíněnou v jiných historických knihách, ale že by se jí věnovala celá je... číst celédna kniha, to jsem u nás ještě neviděla. Kromě samotných faktů je v knize i zajímavě popsáno to, co vůbec vedlo k tomu, že tak hrůzný hladomor vznikl, a že měl tolik obětí. Rozhodně doporučuji.
Jan Valenta napsal/a o Rudý hladomor
Už jenom příjmení této autorky ,se rovná : serioznost ,pravda , a hlavně jde o fakta. Ovšem špičkový překlad Milana Dvořáka s toho vytváří knihu. Žasnu že v dnešní době se najde ,takový překladatel. Jinak je jasné že největší ,pohroma pro evropu je a bude Němec a Rus dnes opět ohromní přátelé.
Zomy napsal/a o Rudý hladomor
3. nejoblíbenější Rus, aneb politika soudruha Stalina v praxi. Mezi lety1931 a 1933 v Sovětském svazu zemřelo hladem nejméně pět miliónů lidí. Sovětské vedení však pomoc obyvatelstvu v dotčených oblastech záměrně neposkytlo a tragédii naopak využívalo ke svým politickým cílům. Většina obětí byla Ukrajinci, nikoliv náhodou, jednalo se o další Stalinovu čistku v rámci vlastního svazu. H... číst celéladomor na Ukrajině je sice známou událostí, ale pořád ne dost známou a rozhodně stojí za to si o něm něco přečíst.
Jan Valenta napsal/a o Gulag
Jasné pravdivé osvětlující , čtivé čtenář po přečtení získa naprostý přehled. A hlavně objektivní!!! Četl a koupil ihned po vydání.
Jaroslav kucera napsal/a o Gulag
Skvělá kniha, naprosto autentická, která věrohodně zobrazuje hrůzy tehdejších pracovních táborů. Doporučuji všem, kteří se chtějí dozvědět o bílých místech tehdejšího režimu.
julie napsal/a o Rudý hladomor
Knížka je o historii Sovětského svazu 20. století, takže je to opravdu zajímavá kniha. Autorka Anne Applebaum je opravdu šikovná a je znát, že se vyzná v této oblasti. V Knížka je zajímavě popsána, hlavně o začátcích historie hladomoru. Knížka je mojí oblíbenou knihou o historii, je opravdu zajímavě napsaná a každý kdo ma rád historii, nebo se jí zajímá by si měl knížku přečíst. Rozhod... číst celéně doporučuji.
Anne Applebaumová je precizní novinářkou a spisovatelkou s nadáním historické syntézy. Věnuje se jako jedna z prvních západních badatelek problematice Gulagu, a to z velmi široké perspektivy, od vzniku až po úplný zánik. Jejím cílem není zpřítomnit zvěrstva gulagu, ale spíše pomoci pochopit systém, na němž v jednu chvíli stála ekonomika Sovětského svazu. Zároveň výborným způsobem vycház... číst celéí z orální historie a kriticky posuzuje běžně akceptované zdroje.
(polsky i česky)
Koncern Autokracja
Autorka skupiła się na państwach, które nie są częścią „Świata zachodniego”, nie tworzą formalnie oficjalnej struktury organizacyjnej (niektóre są częścią BRICS), niektóre są nawet demokratyczne, jak Indie, Turcja, niektóre mają mniej lub bardziej sprzeczne relacje z państwami „Zachodu”, niektóre zaś mają różny stosunek do religii. Wszystko... číst celé to nie jest dla nich ważne, żeby razem współpracować. Natomiast dla państw jak Iran, Rosja, Azerbejdżan, Kuba, Zimbabwe, Mali, Sudan itp. ważne jest to, że wszystkie bezkompromisowo dążą do pozbawienia ludności jakiegokolwiek wpływu na funkcjonowanie państwa, tłumienie wszelkiej przejrzystości, prześladowanie po całym świecie każdego, kto się temu sprzeciwia. Łączy ich także pragmatyczny stosunek do majątku, w czym chętnie sobie pomagają, kryjąc transfery aktywów, czy to metali szlachetnych, pieniędzy, broni itp. Ignorują biedę i zacofanie swoich mieszkańców. I tak nikt nie ma odwagi odezwać się. Łączy je także wzajemna ochrona, jaką zapewniają reżimom w tej sieci, wiedząc, że w przypadku awarii któregokolwiek członka w tej sieci, do świata mogłyby wyciekać informacje, które mogłyby zaszkodzić pozostałym. Nie szczędzą na to żadnych środków. Wśród tych autokratów panuje przekonanie, że świat zewnętrzny nie może im zagrozić. I nie przejmują się opinią innych ludzi. Państwa te pomagają sobie wsparciem w ONZ, a często wsparcie to kupuje się właśnie poprzez transfer majątku kierownictwu danego państwa. Autorka podaje przykłady takiej współpracy. Np. Turcja pośredniczy w nielegalnym handlu wenezuelskim złotem itp. W książce jest wiele takich przykładów i z pewnością zdobycie tych informacji wymagało wiele pracy i umiejętności. Część tekstu poświęcona jest naiwnemu podejściu Europy do Rosji, zwłaszcza w zrozumieniu tzw. rosyjskiego kapitalizmu. Interesujący jest rozdział o praktykach rządów takich jak Wenezuela, o tym, jak okradają one własne państwo aż do całkowitego zniszczenia. Wtedy państwa te pomagają sobie nawzajem poprzez nielegalne wydobycie surowców, głownie złota, sprzedażą narkotyków, obchodzeniem sankcji. Część książki jest poświęcona praktykom stosowanym przez niektóre państwa afrykańskie we współpracy z Rosją czy Chinami. Kolejna część poświęcona jest różnym sposobom prowadzenia wojny medialnej. Ostatnia część mówi o walce z tymi reżimami na froncie gospodarczym i medialnym. W jednym z wywiadów autorka przyznaje, że praktyki Korporacji Autokracja są zaraźliwe i przenoszą się także do świata demokratycznego. Z książki można się wiele dowiedzieć. Polecam.
W.Piegza
Koncern Autokracie
Autorka se zaměřila na státy, které nejsou součástí tzv „Demokratického západního světa“, formálně ani netvoří oficiální organizační strukturu (některé jsou součástí BRICS), některé jsou i demokratické jako Indie, Turecko, některé mají více či méně konfliktní vztah se státy „západu“ nebo zase mají různý vztah k náboženství. To všechno pro ně není důležité, aby spolupracovaly. Co je ale všem těmto státům jako např. Írán, Rusko, Ázerbájdžán, Kuba, Zimbabwe, Mali, Súdán aj. společné, je to že nekompromisně usilují, aby zbavili obyvatele jakéhokoliv vlivu na fungování státu, utlumili jakoukoliv transparentnost a aby pronásledovali všude po světě každého, kdo se proti tomu staví. Spojuje je rovněž pragmaticky vztah k majetku, v čemž si ochotně pomáhají vzájemným krytím přesunu aktiv, ať už se jedná o drahé kovy, peníze, zbraně aj. komodity. Chudobu a zaostalost vlastních obyvatel ignorují. Stejně se nikdo neodváží ozvat.
Spojuje je rovněž vzájemná ochrana, kterou poskytují režimům v této síti s vědomím toho, že když by vypadl nějaký článek, mohly by uniknout na svět informace, které by poškodily ten zbytek. Žádné prostředky tomu sloužící nejsou malé. Mezi těmito autokraty panuje přesvědčení, že okolní svět je nemůže ohrozit. Z názorů jiných si nic nedělají. Tyto státy se podporují navzájem v OSN a často se taková podpora kupuje právě hospodářskou záchranou nebo přesunem aktiv vedení dané země. Autorka uvádí příklady takové spolupráce. Např. Turecko dělá prostředníka v nelegálním obchodě s venezuelským zlatem apod. Takových příkladů „spolupráce“ je v knize hodně a určitě to dalo práci a um tyto informace získat a pospojovat.
Část textu je věnována naivnímu přístupu Evropy k Rusku, zejména v pochopení tzv. ruského kapitalismu. Zajímavá je kapitola o praktikách vlád takových jako ve Venezuele, jakým způsobem okrádají vlastní stát až do úplného zničení. Tyto státy si pomáhají při hospodářském úpadku nelegální těžbou, prodejem drog, obcházením sankcí. Část věnována praktikám prováděnými některými státy Afriky ve spolupráci s Ruskem nebo Čínou, je rovněž poučná. Další část je věnována různým způsobům mediální války. Poslední část je o boji proto těmto režimům na všech frontách – hospodářské a mediální. V jednom z rozhovorů autorka přiznává, že praktiky Korporace Autokracie jsou nakažlivé a přenášejí se i do demokratického světa.
Z knihy se lze hodně dozvědět. Doporučuji.
W.Piegza
Koncern Autokracja
Autorka skupiła się na państwach, które nie są częścią „Świata zachodniego”, nie tworzą formalnie oficjalnej struktury organizacyjnej (niektóre są częścią BRICS), niektóre są nawet demokratyczne, jak Indie, Turcja, niektóre mają mniej lub bardziej sprzeczne relacje z państwami „Zachodu”, niektóre zaś mają różny stosunek do religii. Wszystko... číst celé to nie jest dla nich ważne, żeby razem współpracować. Natomiast dla państw jak Iran, Rosja, Azerbejdżan, Kuba, Zimbabwe, Mali, Sudan itp. ważne jest to, że wszystkie bezkompromisowo dążą do pozbawienia ludności jakiegokolwiek wpływu na funkcjonowanie państwa, tłumienie wszelkiej przejrzystości, prześladowanie po całym świecie każdego, kto się temu sprzeciwia. Łączy ich także pragmatyczny stosunek do majątku, w czym chętnie sobie pomagają, kryjąc transfery aktywów, czy to metali szlachetnych, pieniędzy, broni itp. Ignorują biedę i zacofanie swoich mieszkańców. I tak nikt nie ma odwagi odezwać się. Łączy je także wzajemna ochrona, jaką zapewniają reżimom w tej sieci, wiedząc, że w przypadku awarii któregokolwiek członka w tej sieci, do świata mogłyby wyciekać informacje, które mogłyby zaszkodzić pozostałym. Nie szczędzą na to żadnych środków. Wśród tych autokratów panuje przekonanie, że świat zewnętrzny nie może im zagrozić. I nie przejmują się opinią innych ludzi. Państwa te pomagają sobie wsparciem w ONZ, a często wsparcie to kupuje się właśnie poprzez transfer majątku kierownictwu danego państwa. Autorka podaje przykłady takiej współpracy. Np. Turcja pośredniczy w nielegalnym handlu wenezuelskim złotem itp. W książce jest wiele takich przykładów i z pewnością zdobycie tych informacji wymagało wiele pracy i umiejętności. Część tekstu poświęcona jest naiwnemu podejściu Europy do Rosji, zwłaszcza w zrozumieniu tzw. rosyjskiego kapitalizmu. Interesujący jest rozdział o praktykach rządów takich jak Wenezuela, o tym, jak okradają one własne państwo aż do całkowitego zniszczenia. Wtedy państwa te pomagają sobie nawzajem poprzez nielegalne wydobycie surowców, głownie złota, sprzedażą narkotyków, obchodzeniem sankcji. Część książki jest poświęcona praktykom stosowanym przez niektóre państwa afrykańskie we współpracy z Rosją czy Chinami. Kolejna część poświęcona jest różnym sposobom prowadzenia wojny medialnej. Ostatnia część mówi o walce z tymi reżimami na froncie gospodarczym i medialnym. W jednym z wywiadów autorka przyznaje, że praktyki Korporacji Autokracja są zaraźliwe i przenoszą się także do świata demokratycznego. Z książki można się wiele dowiedzieć. Polecam.
W.Piegza
Koncern Autokracie
Autorka se zaměřila na státy, které nejsou součástí tzv „Demokratického západního světa“, formálně ani netvoří oficiální organizační strukturu (některé jsou součástí BRICS), některé jsou i demokratické jako Indie, Turecko, některé mají více či méně konfliktní vztah se státy „západu“ nebo zase mají různý vztah k náboženství. To všechno pro ně není důležité, aby spolupracovaly. Co je ale všem těmto státům jako např. Írán, Rusko, Ázerbájdžán, Kuba, Zimbabwe, Mali, Súdán aj. společné, je to že nekompromisně usilují, aby zbavili obyvatele jakéhokoliv vlivu na fungování státu, utlumili jakoukoliv transparentnost a aby pronásledovali všude po světě každého, kdo se proti tomu staví. Spojuje je rovněž pragmaticky vztah k majetku, v čemž si ochotně pomáhají vzájemným krytím přesunu aktiv, ať už se jedná o drahé kovy, peníze, zbraně aj. komodity. Chudobu a zaostalost vlastních obyvatel ignorují. Stejně se nikdo neodváží ozvat.
Spojuje je rovněž vzájemná ochrana, kterou poskytují režimům v této síti s vědomím toho, že když by vypadl nějaký článek, mohly by uniknout na svět informace, které by poškodily ten zbytek. Žádné prostředky tomu sloužící nejsou malé. Mezi těmito autokraty panuje přesvědčení, že okolní svět je nemůže ohrozit. Z názorů jiných si nic nedělají. Tyto státy se podporují navzájem v OSN a často se taková podpora kupuje právě hospodářskou záchranou nebo přesunem aktiv vedení dané země. Autorka uvádí příklady takové spolupráce. Např. Turecko dělá prostředníka v nelegálním obchodě s venezuelským zlatem apod. Takových příkladů „spolupráce“ je v knize hodně a určitě to dalo práci a um tyto informace získat a pospojovat.
Část textu je věnována naivnímu přístupu Evropy k Rusku, zejména v pochopení tzv. ruského kapitalismu. Zajímavá je kapitola o praktikách vlád takových jako ve Venezuele, jakým způsobem okrádají vlastní stát až do úplného zničení. Tyto státy si pomáhají při hospodářském úpadku nelegální těžbou, prodejem drog, obcházením sankcí. Část věnována praktikám prováděnými některými státy Afriky ve spolupráci s Ruskem nebo Čínou, je rovněž poučná. Další část je věnována různým způsobům mediální války. Poslední část je o boji proto těmto režimům na všech frontách – hospodářské a mediální. V jednom z rozhovorů autorka přiznává, že praktiky Korporace Autokracie jsou nakažlivé a přenášejí se i do demokratického světa.
Z knihy se lze hodně dozvědět. Doporučuji.
W.Piegza
Atlanta napsal/a o Iron Curtain
Autorka v knize popisuje vznik komunistických režimů a do detailu líčí každodenní život za železnou oponou.
Podrobně a se smyslem pro detail popsané poválečné obobí, kdy byl ve východní Evropě instalován komunismus. Československu se autorka věnuje okrajově. Zajímavá kniha mapující způsob, jakým se ponořila východní Evropa do temnoty bolševického totalitarismu sovětského typu. Na j... číst celéednotlivých oblastech veřejného života autorka ukazuje jak byly tyto postupně podřizovány jediné autoritě a moci.
Podrobně a se smyslem pro detail popsané poválečné obobí, kdy byl ve východní Evropě instalován komunismus. Československu se autorka věnuje okrajově. Zajímavá kniha mapující způsob, jakým se ponořila východní Evropa do temnoty bolševického totalitarismu sovětského typu. Na j... číst celéednotlivých oblastech veřejného života autorka ukazuje jak byly tyto postupně podřizovány jediné autoritě a moci.
Atlanta napsal/a o Red Famine : Stalin´s War on Ukraine
přečtěte si knihu v anglickém jazyce v historickém ladění.
Kniha vychází z množství archivních materiálů a svědectví z první ruky, které jsou k dispozici pouze od konce Sovětského svazu, jakož i práce ukrajinských vědců po celém světě. Zahrnuje popisy hladomoru těmi, kdo ho přežili, a popisuje, co mohou lidské bytosti udělat, když je šílen hladem. Ukazuje, jak sovětský stát nemilos... číst celérdně použil propagandu, aby obrátil sousedy proti sobě, aby vyhnal údajně „anti-revoluční“ prvky. Zaznamenává také akce mimořádných jednotlivců, kteří udělali vše, co je v jejich silách, aby zmírnili utrpení. Po hladomoru rychle následoval útok na ukrajinské kulturní a politické vedení - a poté popření, že se to vůbec stalo. Sčítání lidu bylo sfalšováno a potlačena paměť. Někteří západní novináři tomu všemu uvěřili.
Přečtěte si pravdu o jedné události našich dějin, která se může kdykoliv zopakovat.
Kniha vychází z množství archivních materiálů a svědectví z první ruky, které jsou k dispozici pouze od konce Sovětského svazu, jakož i práce ukrajinských vědců po celém světě. Zahrnuje popisy hladomoru těmi, kdo ho přežili, a popisuje, co mohou lidské bytosti udělat, když je šílen hladem. Ukazuje, jak sovětský stát nemilos... číst celérdně použil propagandu, aby obrátil sousedy proti sobě, aby vyhnal údajně „anti-revoluční“ prvky. Zaznamenává také akce mimořádných jednotlivců, kteří udělali vše, co je v jejich silách, aby zmírnili utrpení. Po hladomoru rychle následoval útok na ukrajinské kulturní a politické vedení - a poté popření, že se to vůbec stalo. Sčítání lidu bylo sfalšováno a potlačena paměť. Někteří západní novináři tomu všemu uvěřili.
Přečtěte si pravdu o jedné události našich dějin, která se může kdykoliv zopakovat.
Atlanta napsal/a o Iron Curtain
Kniha je pro mě moc nezajímavá. A je spíše pro ty co mají rádi historii a zajímají se o období komunismu.
Na konci druhé světové války se Sovětský svaz nečekaně ocitl pod kontrolou nad obrovským řádkem území ve východní Evropě.
Stalin a jeho tajná policie se rozhodli převést tucet radikálně odlišných zemí na zcela nový politický a morální systém: komunismus.
Myslím že kn... číst celéiha osloví menší množství specifických čtenářů.
Na konci druhé světové války se Sovětský svaz nečekaně ocitl pod kontrolou nad obrovským řádkem území ve východní Evropě.
Stalin a jeho tajná policie se rozhodli převést tucet radikálně odlišných zemí na zcela nový politický a morální systém: komunismus.
Myslím že kn... číst celéiha osloví menší množství specifických čtenářů.
PaMar napsal/a o Mezi Východem a Západem
Na Anne Aplebaumové je zajímavých mnoho věcí, kromě toho, že se jedná o precizní novinářku, zjevně ovládá mnoho jazyků včetně polštiny a ruštiny, věnuje se ve svých dílech prostoru, který je nám kulturně blízký a její sondy do společnosti jsou na jedné straně odvážné, ale zároveň velmi erudované. Tato kniha psaná s nadáním japonského básníka haibunu (se smyslem pro detail) pomáhá pochop... číst celéit symptomy postkomunistických zemí.
