Stanislav Motl
1952Narozen 6. 3. 1952 v Ústí nad Orlicí. Novinář, rozhlasový a televizní reportér a cestovatel, dokumentarista, historické náměty.
Nahlásit chybuStanislav Motl je reportérem pořadu TV Nova Na vlastní oči. Vystudoval žurnalistiku na Univerzitě Karlově a začal se věnovat investigativní novinařině, ve které je dnes stále úspěšnější. Jeho oblíbeným tématem, kterému se věnuje jak v pořadu Na vlastní oči, tak v časopisu Reflex, je téma holocaustu. Věnuje se pátrání po nacistických zločincích a díky němu se veřejnost dozvěděla o terezínském dozorci SS Antonu Mallothovi. Ve svých knihách se věnuje především tématu holocaustu, vydal například knihu Nacisté pod ochranou aneb Kdo vlastně prohrál válku?
-
Skladem
-
Skladem
-
Skladem
-
Skladem
-
Skladem
-
Skladem
-
Skladem
-
Skladem
-
Skladem
-
Skladem
-
AntikvariátníSkladem
-
AntikvariátníSkladem
-
AntikvariátníSkladem
-
Dostupné
-
Dostupné
-
Skladem
-
E-knihaDostupné
-
Skladem
-
AntikvariátníSkladem
-
AntikvariátníSkladem
-
Není skladem331 Kč
-
Není skladem353 Kč
-
Není skladem370 Kč
-
Není skladem331 Kč
-
Není skladem276 Kč
-
Není skladem321 Kč
-
Není skladem606 Kč
-
Není skladem369 Kč
-
Není skladem380 Kč
-
Není skladem379 Kč
-
Není skladem203 Kč
-
Není skladem
Recenze knih autora
Ještě poznámka k těm čtenářům, co v knize viděli spoustu (prý) pletich - tedy intrik, úkladů nebo machin... číst celéací. Ono existuje jedno přísloví - na každém šprochu, pravdy trochu. Tady té pravdy je zřejmě mnohem a mnohem více.
Pane Motle díky a těším se na vaši další knihu.
Kniha je dalším dokladem o tom, jací nám vládnou darebáci, a jaké ,,spojence" ČSR měla. Až na zbytečné velebení osoby abdikovaného prezidenta Beneše se jedná o skvělý titul.
A naštěstí přežil, bylo totiž vyhověno žádosti o milost, kterou podal s minimální vírou v úspěch. Bořivoj Bartoníček vypověděl svůj příběh Stanislavu Motlovi a vznikla kostra knihy, která není jen příběhem jednoho hrdiny, ale jakýmsi faktografickým přehledem soudnictví a vězeňství za Protektorátu. Popisuje státní zástupce, katy, odsouzené a dozorce, odhaluje čtenářům každý detail z mašinérie, která bez milosti likvidovala elitu Československa.
Cenné jsou vzpomínky na pobyt v cele smrti, tedy v kobce, ze které se mohl odsouzený většinou dostat jenom rovnou pod gilotinu. Pražská Pankrác byla místem, kde skončily pod nožem gilotiny stovky Čechů. Mnozí z nich, i s vidinou blízké smrti, neztráceli víru ve svojí věc a nechyběl ani doslova šibeniční humor a vydávání ilegálního časopisu.
Nacistická justice a kati zavraždili mnohem více lidí, než co zahynulo na samotných válečných frontách. Jako demonstrativní údaj, který hovoří za vše, je více než 1000 popravených, které měl v letech 1943 – 1945 na svědomí pankrácký kat Alois Weiss. Podobných, i mnohem horších katů, byly na území Říše desítky a mnozí z nich měli na svědomí další Čechy.
Možná vás bude zajímat, jak skončil pražský kat Weiss. Těžko věřit, že zemřel až na konci šedesátých let jako ctihodný občan. Po válce byl zajat Sověty, pak propuštěn a dokonce žádal německé úřady po zrušení trestu smrti o náhrady za to, že nemohl vykonávat mzdu. Nacističtí soudci po válce v Německu soudili dál a mnozí z nich to dotáhli až do parlamentu…
Kniha Svědek z cely smrti není odpočinkovým čtením. Je ale plná faktů a neznámých zajímavostí. Autor svůj styl, který asi budete znát z televize, přenesl i do knihy. Stručně a úsporně poukazuje na historická fakta, dokáže je spojovat a bez zkreslení a zbytečných komentářů interpretovat. Nebál bych se ho označit za autora literatury faktu přímo ukázkového. Za zmínku stojí skvělé archivní fotografie. Jsou sice maličké, ale chápu, že to tak musí být kvůli prostoru v knize. Dobové dokumenty, například úryvky z dopisů na rozloučenou, čtenáře dozajista dojmou. Jsou totiž ukázkou nezměrné vnitřní síly, kterou odsouzenci při jejich psaní projevovali. Silnějšími momenty v knize mohou být snad už jenom popisy samotných poprav, detailní a otřesné. Samotní kati se později podivovali nad statečností těch, kteří šli na smrt a pronášeli poslední slova několik vteřin před tím, než jim hlavu od těla odťala gilotina. Ta slova velmi často vyjadřovala lásku k vlasti a zněla prostě: “Ať žije republika!” nebo “Pravda vítězí!”…
Pokud máte rádi literaturu faktu o druhé světové válce trochu úžeji zaměřenou a týkající se místních poměrů, bude pro vás toto dílo Stanislava Motla skvělou volbou.
Stanislav Motl odvedl jak je u něj zvykem perfektní práci, vychází z dlouhodobého pátrání v archívech a s rozhovory s pa... číst celémětníky. Samozřejmostí je i precizní zdrojování, takže můžete tuto knihu brát jako nakopnutí a objevování dalších informací. Ač si na své přijdou i historici, ani amatéři jako já rozhodně nebudou čtivou knihou zklamáni!





