Krátká pohádka s velkými a krásnými ilustracemi. Text někomu může připadat podivný, jakoby zastaralý, ale přijde mi, že to k této pohádce patří. Dodává to příběhu kouzlo. Příběh je o chlapci, který je sirotek. Potuluje se po ulicích a pokaždé když lidé spatří kominíka, chytí se všichni za knoflík, aby měli štěstí. Sirotek žádný knoflík nemá, proto je velmi smutný. Jednoho dne se mu, ale... číst celé poštěstí a knoflík na ulici najde. Přinese mu štěstí? Krásná a milá pohádka. Ukazuje nám, že okolo nás žijí i dobří lidé, a pokud máme nějaké přání, měli bychom pro to něco dělat, aby se nám vyplnilo.
Je velká škoda, že Jiřímu Wolkerovi nebylo dovoleno žít déle, byl by z něj určitě skvělý básník, což potvrzuje svými dvěma básnickými sbírkami. Tato je už prosycená skrz naskrz vědomím blízké a nevyhnutelné smrti, i přesto básník na svůj osud nenadává, nezlobí se, chce prostě jen zanechat něco, co ho přežije, a to se mu povedlo. Nejznámější je sice Balada o očích topičových, nejdojemn... číst celéější je ale určitě Balada o nenarozeném dítěti - u té mi vždycky tečou slzy.
"Balady" od básníka Jiřího Wolkera se dobře čtou a jsou opravdu hodně k zamyšlení. Balady mě zaujaly všechny, ale hlavně mě hodně zaujala "Balada o nenarozeném dítěti", ta je opravdu hodně smutná, přitom začíná tak pěkně.. Když jsem četla baladu pod názvem "Balada z nemocnice", tak to mě až mrazilo. Také mě hodně zaujala "Balada o námořníku" - z té si dovolím citovat: "Kdo hvězdu ... číst celéztratils ve světě, - sám jiným hvězdou buď!"
Básník Jiří Wolker a jeho balady ve mě po přečtení zanechaly smíšené pocity, místy až úsměv na rtech. Balady na mě působí tendenčně a přijdou mi poplatné tehdejší době Jiřího Wolkera. Autor do balad vnáší své tehdejší politické přesvědčení, nicméně určitě stojí alespoň za nahlédnutí a utvoření si vlastního názoru na jeho tvorbu protkanou již výše zmíněnými politckými přesvědčeními. **br... číst celé**"Antoníne, topiči elektrárenský, do kotle přilož..." - Balada o očích topičových Tento úryvek mi po přečtení neustále zní v hlavě- takový hlavovlez.
V touze po ochutnávce české poezie jsem sáhl v knihovně po uceleném díle Jiřího Wolkera z roku 1926, která patří mé manželce. Toto teda není ta verze, ale neřeším vydání. Netušil jsem nic, snad jen něco málo z maturitního ročníku. Až během čtení jsem se dozvěděl reálie z Wolkerova života. Náhodou se mi dokonce povedlo na noční směně číst báseň "Svatý Kopeček" přímo s výhledem na Svatý k... číst celéopeček v práci, která se nachází hned pod ním. Sto let po tom, co to napsal. Zvláštní náhoda.
Wolker byl velmi talentovaný a je škoda, že zemřel tak mladý. Jeho pozdější tvorba mohla být ještě někde úplně jinde. Z díla je samozřejmě nejlepší poezie. Tam mě překvapila lehkost, um a symbolismus s jakým odvážně psal. Na druhé straně je i škoda, že byl natolik zatížen proletářstvím, marxismem a katolicismem. Stejně tak i nemocí, za kterou nemohl. Bez toho všeho by to byla naprostá špička. Nicméně chápu, že byl mladý a v jaké době se nacházel. Vůbec ho neodsuzuju jako komunistu, ono být komunismem ve 20. letech bylo něco jiného než v 50., 70. nebo třeba dnes. Jde mi jen o to, že je ta poltika a náboženství v jeho díle zátěží, ačkoliv tím vkládá i symbolické vrstvy. Škoda jen, že ten symbolismus nečerpal z jiného zdroje.
Každopádně povídky byly v pořádku, kritiky mě moc neoslovily, příliš dobové. Pohádky byly zajímavé, akorát hrozně brutální, pokud by skutečně šlo o pohádku. Radši bych to nazval jinak. A dramata byla dobrá, obzvlášť Hrob byla jedna z .. nejvíc psycho záležitostí s jakými jsem se asi v české literatuře dosud setkal. Až goticko horrorová atmosféra, apokalyptický symbolismus, tíha k nevydržení. Když si ale představíme, že byla sepsána v době první světové války, revoluce, pandemie španělské chřipky apod. tak je to pochopitelné.
No zkrátka. Je Wolker nejlepší český básník všech dob? Netuším, protože nemám načteno dost z ostatních abych posoudil, ale určitě může být! Rozhodně nelituju přečtení.
Po dlouhé době jsem se začetl do poezie. O Jiřím Wolkerovi jsem uvažoval už hodně dlouho, ale nikdy dříve jsem se k němu nedostal až nyní. Knihu jsem četl hned dvakrát. Jednou v elektronické podobě a podruhé jako klasickou papírovou knihu.
Vzpomínám si na báseň Poštovní schránka, kterou jsme se museli naučit na základní škole, která se nachází v knize HOST DO DOMU. Tuto báseň... číst celé umím do dnešního dne, i když se v závěru častokrát do jednotlivých veršů zapletu.
Myslím si, že knihy Jiřího Wolkera jsou čteny do dnešního dne. Na základní škole jsme museli bezpodmínečně v hodinách literatury znát data narození a úmrtí spisovatelů, o kterých jsme se učili. U Jiřího Wolkera se datum narození a úmrtí pamatoval dobře a vždy jsem se pozastavoval nad tím, že zemřel hodně mladý ve věku 24 let. Známý je také jeho epitaf.
TĚŽKÁ HODINA patří mezi nejznámější sbírky proletářské poezie. V této knize se nachází sociální balady (např. Balada o očích topičových, Balada o nenarozeném dítěti, Balada o snu). Kniha působila na mě smutně. Autor zachytil život obyčejných lidí bez jakýchkoliv příkras, tvrdý život takový, jaký je ve skutečnosti. Autor měl odhodlání změnit svět a život k lepšímu. V počátku si představoval, že svět v bídě by chtěl léčit láskou a smířlivostí, přál si, aby si všichni lidé byli blíž a táhli za jeden provaz, ale bohužel zjistil, že takto svět nefunguje a brzy „vystřízlivěl“.
V knize převažují úderné verše, výrazy jsou oproštěny od náboženských obrazů, přibližuje se k slohu lidové poezie, používá zkratkové věty a aforismy (Dělník je smrtelný / práce je živá), bere si přirovnání z oblasti městské civilizace, z dělnického prostředí, používá představy budování a stavění.
Knihu jsem přečetl poměrně rychle, ale jelikož se jedná o poezii, tak jsem se musel k některým veršům vracet, abych pochopil jejich smysl. Kniha se četla celkově dobře, ale určitě čtenář se musí více zamyslet a přečíst si básně i vícekrát. Některé básně se četly lépe, jiné byly obtížnější a třeba se k nim někdy vrátím. Jsem rád, že jsem se konečně odhodlal a do této knihy začetl, protože o této knize jsem uvažoval několik let. Život je těžký a tvrdý a když se na jeho verše podívám s nadhledem, v mnohém má autor pravdu. Něco je na zamyšlení..
Kniha obsahuje DOSLOV, za což chválím, protože je zde hodně informací, které vysvětlují Wolkerovo dílo a v knize se také nachází VYSVĚTLIVKY. V Doslovu mne zaujalo následující: „Wolker poznal, že svět není tak dobrý, jak se mu zprvu zdálo, že v něm není všechno v pořádku. Uvědomil si, že svět je rozdělen mezi bohaté a chudé a že mezi těmito dvěma základními protivami nemůže dojít k smíru, že je možný jen boj. Soucit a láska neodstraní třídní přehrady, je potřebí činu.
Jiří Wolker byl pan básník. Jeho básně jsou sice pochmurné, protože sám ví, že už na světě dlouho nebude, ale zároveň je z nich cítit smíření se situací a sám se sebou. Některé básně jsou smutné víc - až dojemné, některé jen člověka nutí zastavit se a zamyslet se nad vlastním životem. Nechává za sebou člověk něco? Co po ně zbude, až zemře? Další a další otázky člověku vstanou na mysli, ... číst celékdyž bude balady číst - a to poprvé i po několikáté.
Básně Jiřího Wolkera jsou knihou, která spojuje všechny jako sbírky v jednu poetickou knihu. Můžeme tak zde pozorovat změnu jeho stylu a porovnávat jednotlivé sbírky stejně jako básně. Koho slovo poezie odráží, nemusí se této knihy bát, zvláště Wolkerovy balady se skvěle čtou a ač jsou ve verších, příběhy jsou velmi jasné a čtenář si nemusí tolik lámat hlavu jako u jiných básníků. Zažij... číst celéete u nich spoustu zasněných chvil a hodně emocí.
Tato knížka shrnuje snad veškeré básnické autorovo dílo, které sice není rozsahem příliš veliké vzhledem k nízkému věku, jehož se dožil, ale přesto je velmi silné, působivé a také úžasně vypovídající o době, v níž autor žil. Každá jeho sbírka i jednotlivé básně mají hodně do sebe, ač se v mnohém liší. Host do domu je laskavější, formálně jednodušší, Těžká hodina hodně pracuje s temnější... číst celémi motivy, krásné jsou balady z ní, Svatý kopeček je zajímavým vzpomínkovým pásmem.
Je těžké u tohoto autora vybrat, která z jeho sbírek je zajímavější, mám moc ráda obě, ale okouzlily mě asi víc jeho balady z Těžké hodiny, temnější tóny jeho poezie. Přesto i tuto sbírku ráda čtu znova a znova, připomínám si jak laskavé verše z ní, tak proletářské básně apelující na nutnost bojovat za rovnost mezi lidmi. Spousta básní odsud je rozšířená mezi čtenáři, aniž by vlastně vě... číst celéděli, kdo je jejich autorem.
Jiří Wolker je pro mě "srdcovka". Líbí se mi řada jeho básní a balady mezi nimi především. Mnohokrát jsem si říkal, že kdyby napsal "jen" Baladu o námořníku, tak napsal hodně. Jeho balady jsem četl mnohokrát a vždy a stále dokola mi zatřesou duší a hravě rozmetají obranné valy duševního nadhledu, vtahují mě do sebe vytvořenými obrazy a krajně působivým vyjadřováním...
Básně napsal Jiří Wolker a k vydání připravil A.M. Píša. Obsahuje různé oddíly, jako například Chlapec, Host do domu, Ukřižované srdce nebo Svatý Kopeček. Spousta básní je všem známa, nebo jsme se je učili ve škole, byla to tuším povinná četba. Mě nejvíc utkvěla v paměti básnička Poštovní schránka. V sekci Svatý Kopeček autor vzpomíná na své mládí a na Svatý Kopeček, kam jezdíval trávit... číst celé prázdniny ke své babičce a dědovi a měl zde mnoho přátel. Kdo má rád poezii a tohoto autora, bude se líbit.
Kdybych měla sbírku charakterizovat jedním slovem, znělo by: potenciál. Verše působí sice naivně, místy až dětinsky, autor touží s mladistvým nadšením měnit svět. Není divu, v době vydání měl Jiří Wolker pouhých 21 let. Zároveň však kniha obsahuje spoustu velmi originálních a hlubokých myšlenek. Je velká škoda, že autor zemřel tak mladý, moc by mě zajímalo, kam by se vyvíjela jeho další... číst celé tvorba a jak by se ve svých básních vyrovnal s událostmi dvacátého století.
Knížku - právě přesně toto vydání jsem si půjčila v knihovně. A hodně se mi líbila. Balady se dobře se čtou a jsou hodně k zamyšlení. Zaujaly a líbily se mně všechny, hodně se mi líbila "Balada o nenarozeném dítěti", je ale hodně smutná, přitom začíná tak pěkně.. "Balada z nemocnice" - to mě tedy při jejím čtení až mrazilo. A "Balada o námořníku" - ta je také velice dobrá. A vlastně vše... číst celéchny. Často jdou až na dřeň a jsou smutné, ale to už je úděl balad.