Košík
zboží
(prázdné)
Kontakt
Účet
-
Zločin a trest
Fedor Michajlovič Dostojevskij Není skladem253 Kč
Do košíku
-
Bílé noci - CD
Fedor Michajlovič Dostojevskij Není skladem257 Kč
Do košíku
-
Idiot - 2 CD
Fedor Michajlovič Dostojevskij Není skladem303 Kč
Do košíku
Recenze knih autora
Gargantua napsal/a o Bratři Karamazovi
Dostojevskij napsal svůj nejlepší román jako poslední a byl si toho dobře vědom.
Bratři Karamazovi jsou skutečným duchovním dramatem, kde se bravurně chopí všech problémů, které jsou přítomny v jeho díle. Dostojevskij tam skutečně zkoumá všechna svá oblíbená témata tím, že proti sobě promítá různé existenciální perspektivy týkající se víry, racionality, dobra a zla, vztahu k nábože... číst celénství či ateismu atd.
Bratři Karamazovi jsou skutečným duchovním dramatem, kde se bravurně chopí všech problémů, které jsou přítomny v jeho díle. Dostojevskij tam skutečně zkoumá všechna svá oblíbená témata tím, že proti sobě promítá různé existenciální perspektivy týkající se víry, racionality, dobra a zla, vztahu k nábože... číst celénství či ateismu atd.
Eva napsal/a o Bratři Karamazovi
Po téměř pěti letech jsem se rozhodl, že si přečtu další knihu od Dostojevského, a to knihu BRATŘI KARAMAZOVOVI. Tato kniha má téměř 1 000 stran a této knihy jsem se hodně obával, poněvadž jsem věděl, že hodně čtenářů knihu nedočetlo a četbu vzdali, což z jedné strany dokážu pochopit, poněvadž tento úmysl jsem měl také, když jsem dočetl do strany 110 a knihu jsem chtěl odložit, ale nako... číst celénec jsem si to rozmyslel a pokračoval v příběhu. Tato kniha byla pro mě jedna z největších čtenářských výzev během mého života, ale nakonec jsem knihu přečetl. Knihu hodnotím na 80 %.
Román líčí osudy rodiny Karamazovových, otce FJODORA PAVLOVIČE, který je alkoholik a děvkař, a jeho synů. DMITRIJ (MÍŤA) je jeho nejstarší syn a podobá se svému otci. IVAN odmítá tradiční náboženství a Boha. ALJOŠA je nejmladší ze všech bratrů a hledá víru, která by jej ochránila před mravním úpadkem. SMERĎAKOV je asi synem Fjodora Pavloviče, dělá sluhu v jeho domě a trpí epilepsií. Pokud bychom chtěli vystihnout jedním slovem dominující část, která se vyskytuje u bratrů, tak u Dmitrije by to byla vášeň, u Ivana rozum a u Aljoši cit. Fjodor Pavlovič je zosobněním staré Rusi včetně jejích panských zlozvyků a včetně její krutosti, v synech se již projevují různé myšlenkové proudy nové generace.
V románu se vyskytují otázky o náboženství, filosofické, sociální a společenské otázky a také detektivní zápletka. Ze všech čtyř bratrů mi byl nejvíce sympatický Aljoša, protože lidem s trpělivostí naslouchal a snažil se jim pomáhat. Oblíbil jsem si starce ZOSIMU, zaujal mne jeho život a jeho příhody, upoutal mne také příběh chlapce ILJUŠI a jeho táty - štábního kapitána. Zajímavá byla také legenda o VELKÉM INKVIZITOROVI, rozhovor mezi Aljošou a Ivanem na téma víry. Zajímavé byly Ivanovy názory, ve kterých tvrdil, že Bůh není a je tudíž všechno dovoleno. K těmto částem se časem vrátím. Je to určitě na zamyšlení..
Román je rozdělený do 12 knih, jednotlivé kapitoly jsou pojmenovány, kniha má Epilog. V románu se vyskytuje hodně dialogů. Román je hodně rozvláčný a v některých momentech z vyšetřování vraždy jsem byl doslova unavený z připomínání skutečností, které autor už několikrát zmínil. Z jedné strany se není co divit, když se vyšetřuje vražda, skutečnosti se připomínají a hledá se pachatel zločinu, ale někdy to bylo hodně únavné a zdlouhavé. Autor to popsal do nejmenších detailů a všechno bylo promyšlené. V románu se vyskytovaly smutné části, ale také jsem se zasmál při některých dialozích Aljoši s KATĚRINOU IVANOVNOU, legrační mi připadaly také Poláci, se kterými se setkal na pijatice Dmitrij a kteří mluvili polsky (panovie). V románu se vyskytuje také láska.
Autor je "vševědoucí" vypravěč. V románu se vyskytuje hodně témat jako zločin, odpuštění, nahlédneme do ruské společnosti tehdejší doby, v románu se pokládají otázky typu, jestli je Bůh nebo není apod. Zajímavostí je, že autor v některých částech píše, že nebude všechno podrobně vypisovat, protože by to vydalo na další knihu a já jsem si říkal, že to bylo správné rozhodnutí, protože román by byl mnohem delší. :)
V závěru knihy se nachází SLOVNÍČEK PRAVOSLAVNÉ TERMINOLOGIE. Škoda, že se v knize nevyskytuje Doslov, ve kterém by bylo pojednáno o Dostojevském, jeho díle včetně románu Bratři Karamazovovi. Určitě by to bylo vhodné, protože tento román je náročnější na četbu.
Číst nebo nečíst knihu BRATŘI KARAMAZOVOVI? To je otázka, na kterou je těžké odpovědět. Pro mě osobně to nebyla jednoduchá kniha na čtení a dala mi poměrně dost zabrat. Pokud někdo začíná s Dostojevským, raději bych doporučil jiné knihy, které jsem četl, například ZLOČIN A TREST, URAŽENÍ A PONÍŽENÍ, ZÁPISKY Z MRTVÉHO DOMU, IDIOT aj. Knihu Bratři Karamazovi bych si ponechal jako jednu z posledních možností, ale je to jen můj názor, viděno mýma očima. :)
Román líčí osudy rodiny Karamazovových, otce FJODORA PAVLOVIČE, který je alkoholik a děvkař, a jeho synů. DMITRIJ (MÍŤA) je jeho nejstarší syn a podobá se svému otci. IVAN odmítá tradiční náboženství a Boha. ALJOŠA je nejmladší ze všech bratrů a hledá víru, která by jej ochránila před mravním úpadkem. SMERĎAKOV je asi synem Fjodora Pavloviče, dělá sluhu v jeho domě a trpí epilepsií. Pokud bychom chtěli vystihnout jedním slovem dominující část, která se vyskytuje u bratrů, tak u Dmitrije by to byla vášeň, u Ivana rozum a u Aljoši cit. Fjodor Pavlovič je zosobněním staré Rusi včetně jejích panských zlozvyků a včetně její krutosti, v synech se již projevují různé myšlenkové proudy nové generace.
V románu se vyskytují otázky o náboženství, filosofické, sociální a společenské otázky a také detektivní zápletka. Ze všech čtyř bratrů mi byl nejvíce sympatický Aljoša, protože lidem s trpělivostí naslouchal a snažil se jim pomáhat. Oblíbil jsem si starce ZOSIMU, zaujal mne jeho život a jeho příhody, upoutal mne také příběh chlapce ILJUŠI a jeho táty - štábního kapitána. Zajímavá byla také legenda o VELKÉM INKVIZITOROVI, rozhovor mezi Aljošou a Ivanem na téma víry. Zajímavé byly Ivanovy názory, ve kterých tvrdil, že Bůh není a je tudíž všechno dovoleno. K těmto částem se časem vrátím. Je to určitě na zamyšlení..
Román je rozdělený do 12 knih, jednotlivé kapitoly jsou pojmenovány, kniha má Epilog. V románu se vyskytuje hodně dialogů. Román je hodně rozvláčný a v některých momentech z vyšetřování vraždy jsem byl doslova unavený z připomínání skutečností, které autor už několikrát zmínil. Z jedné strany se není co divit, když se vyšetřuje vražda, skutečnosti se připomínají a hledá se pachatel zločinu, ale někdy to bylo hodně únavné a zdlouhavé. Autor to popsal do nejmenších detailů a všechno bylo promyšlené. V románu se vyskytovaly smutné části, ale také jsem se zasmál při některých dialozích Aljoši s KATĚRINOU IVANOVNOU, legrační mi připadaly také Poláci, se kterými se setkal na pijatice Dmitrij a kteří mluvili polsky (panovie). V románu se vyskytuje také láska.
Autor je "vševědoucí" vypravěč. V románu se vyskytuje hodně témat jako zločin, odpuštění, nahlédneme do ruské společnosti tehdejší doby, v románu se pokládají otázky typu, jestli je Bůh nebo není apod. Zajímavostí je, že autor v některých částech píše, že nebude všechno podrobně vypisovat, protože by to vydalo na další knihu a já jsem si říkal, že to bylo správné rozhodnutí, protože román by byl mnohem delší. :)
V závěru knihy se nachází SLOVNÍČEK PRAVOSLAVNÉ TERMINOLOGIE. Škoda, že se v knize nevyskytuje Doslov, ve kterém by bylo pojednáno o Dostojevském, jeho díle včetně románu Bratři Karamazovovi. Určitě by to bylo vhodné, protože tento román je náročnější na četbu.
Číst nebo nečíst knihu BRATŘI KARAMAZOVOVI? To je otázka, na kterou je těžké odpovědět. Pro mě osobně to nebyla jednoduchá kniha na čtení a dala mi poměrně dost zabrat. Pokud někdo začíná s Dostojevským, raději bych doporučil jiné knihy, které jsem četl, například ZLOČIN A TREST, URAŽENÍ A PONÍŽENÍ, ZÁPISKY Z MRTVÉHO DOMU, IDIOT aj. Knihu Bratři Karamazovi bych si ponechal jako jednu z posledních možností, ale je to jen můj názor, viděno mýma očima. :)
Karbora napsal/a o Bratři Karamazovi
Ačkoli je kniha pevně ukotvena v ruské realitě, psychologický popis postav je naprosto univerzálně platný a neztrácí nic ve svém postřehu ani v 21. století. Hloubka a plastičnost jednotlivých postav je jasnou ukázkou, proč je Dostojevskij jmenován mnoha moderními autory jako jedna z hlavních inspirací pro jejich tvorbu. Je to můj oblíbený román, ke kterému se stále ráda vracím, každý by... číst celé si měl tento čtenářský zážitek dopřát. U tohoto vydání nejsem příliš nadšena z obálky, design mi osobně přijde laciný k takovému dílu, ale to samozřejmě na obsahu nic nemění.
Lucky napsal/a o Bratři Karamazovi
Rozdělení rodiny Karamazových mě zasáhlo víc než všechno to filozofování a ušlechtilé etické diskuse. Ale to jsem já. Víc mě zajímá vidět, jak se hraje lidská přirozenost, než slyšet, jak kolem sedí spousta lidí a mluví o tom, jak by se lidé měli chovat. V dnešní době mě jen málo spisovatelů dokáže přimět přečíst si stovky stránek. Dostojevskij to dokáže vždy. Knihu doporučuji spíše zku... číst celéšenějším čtenářům.
Kdo mě zná ten ví, že mám dlouhý věci v kalhotách a nikoliv v knihovně. Dlouhý knížky jsou totiž zlo. I přesto jsem se ale odhodlal a po předchozí kladné zkušenosti se Zločinem, přečetl jsem si i Idiota.
Když jsem na první stránce zjistil, že kniha není ani o mě, ani o Zemanovi, oddechl jsem si a pustil se s klidem do čtení. První část se mi dost líbila, akorát mi tedy udělal... číst celéa v hlavě solidní segedín, protože v ní vystupuje asi 459 postav, které si povídají o 230 postavách, které se do knihy už nevešly. Ještě že to Fjodor nepsal online na internety, to by se mu tam těch postav vešlo ještě víc. hešteg gabriel garcia dostojevskij
No, takže v hlavní roli je tedy idiot Myškin, který trpí klasickým dilema bílého muže - klátit hodnou, nebo hezkou? Vědom si, že najít hodnou a hezkou je asi stejně těžký, jako najít Peroutkův článek Hitler je gentleman, rozhodne se Myškin logicky nečekat a klátit tu hezkou. Za mě můžu říct, že to je chyba, kterou jsem taky sám udělal. Moje má sice pěknej zadeček, ale kuře ani buchty z něj nepadaj. Myškin na to samozřejmě doplatí a začne Rychle a zběsile po Rusku, kdy nahání svoji vyvolenou po Moskvě, zatímco Dostojevskej nám čím dál jasněji ukazuje, že horší semetriku si vybrat nemohl. Kdo neví co je to semetrika, tak je to staročeský výraz pro panovačnou a otravnou hysterku, který pochází ze slova matrika. Na matrice je totiž takových krav vždy plno (zdroj: MěÚ Znojmo)
Vše se samozřejmě zamotá jak nohy Lenky Kořínkové po láhvi rumu a končí to klasicky Dostojevsky, což sem napsat nemůžu, protože nemám auto a tím pádem ani spojlery. Hihi. Idiot se mi líbil o poznání méně než Zločin, především proto, že si Dostojevsky neodpustil otravné opisování všeho možnýho, což bylo sice fajn ze začátku, ale v půlce jako by vystřílel všechen prach a zůstal jen balast (nicméně příhoda generála či koho, který nadává umírající ženě, stojí za to a klidně by z toho byla silná povídka). Každopádně nemůžu popřít, že se mi velmi páčí celkový koncept díla a jeho poselství: tedy, že člověk může být sebevíc hodnej, ale nakonec ho život stejně semele a naprosto zničí.
Když jsem na první stránce zjistil, že kniha není ani o mě, ani o Zemanovi, oddechl jsem si a pustil se s klidem do čtení. První část se mi dost líbila, akorát mi tedy udělal... číst celéa v hlavě solidní segedín, protože v ní vystupuje asi 459 postav, které si povídají o 230 postavách, které se do knihy už nevešly. Ještě že to Fjodor nepsal online na internety, to by se mu tam těch postav vešlo ještě víc. hešteg gabriel garcia dostojevskij
No, takže v hlavní roli je tedy idiot Myškin, který trpí klasickým dilema bílého muže - klátit hodnou, nebo hezkou? Vědom si, že najít hodnou a hezkou je asi stejně těžký, jako najít Peroutkův článek Hitler je gentleman, rozhodne se Myškin logicky nečekat a klátit tu hezkou. Za mě můžu říct, že to je chyba, kterou jsem taky sám udělal. Moje má sice pěknej zadeček, ale kuře ani buchty z něj nepadaj. Myškin na to samozřejmě doplatí a začne Rychle a zběsile po Rusku, kdy nahání svoji vyvolenou po Moskvě, zatímco Dostojevskej nám čím dál jasněji ukazuje, že horší semetriku si vybrat nemohl. Kdo neví co je to semetrika, tak je to staročeský výraz pro panovačnou a otravnou hysterku, který pochází ze slova matrika. Na matrice je totiž takových krav vždy plno (zdroj: MěÚ Znojmo)
Vše se samozřejmě zamotá jak nohy Lenky Kořínkové po láhvi rumu a končí to klasicky Dostojevsky, což sem napsat nemůžu, protože nemám auto a tím pádem ani spojlery. Hihi. Idiot se mi líbil o poznání méně než Zločin, především proto, že si Dostojevsky neodpustil otravné opisování všeho možnýho, což bylo sice fajn ze začátku, ale v půlce jako by vystřílel všechen prach a zůstal jen balast (nicméně příhoda generála či koho, který nadává umírající ženě, stojí za to a klidně by z toho byla silná povídka). Každopádně nemůžu popřít, že se mi velmi páčí celkový koncept díla a jeho poselství: tedy, že člověk může být sebevíc hodnej, ale nakonec ho život stejně semele a naprosto zničí.
Veis napsal/a o Bratři Karamazovi
Kniha, kterou člověk dočte, a ví, že se k ní bude muset znovu vracet, a kterou z hlavy jen tak nedostane. Sice mi někdy nesedne příliš hysterické jednání některých postav, ale na druhou stranu hloubka a bohatost myšlenek, vhled do motivací postav a jejich vztahů a charakterů je něco úžasného. Postavy jsou nesmírně plastické a uvěřitelné ve svém vývoji. Myslím si, že jsem dílo nečetla u... číst celérčitě naposledy.
Hančís napsal/a o Bratři Karamazovi
Fjodor Michajlovič Dostojevskij je opravdu skvělý spisovatel a jeho díla mě baví. Vůbec jsem se nenudila a byla jsem napjatá až do konce. Nádherné detailní vykreslení postav, zajímávý příběh. Byla jsem ohromena vlastní symbolikou postav, když každá z nich přináší do příběhu vlastní pohled na svět. Rozháranost Dimitrije, cynismus Ivana, pokornost Aljošy. Myslím, že vždy když budu potřebo... číst celévat dílo k zamyšlení, sáhnu po Bratrech Karamazových
Monii napsal/a o Bratři Karamazovi
Tolik témat všedního života, ve kterých se každý z nás může poznat. Kterými nám autor nastavuje zrcadlo a nutí nás prost vší přetvářky zamyslet se nad našimi motivy, činy a posléze i svědomím. Tato rozpitvaná psychologie nás samých může být, pravda, až nepříjemná – ale Dostojevskij se nechce zalíbit, nepíše pro relax, nechce, abyste vypnuli. Právě naopak, chce nás donutit se zamyslet, s... číst celénad i něco změnit – a to už dvě stě let, přesto stále aktuálními otázkami. Ta nadčasovost mi bere dech.
Eva Porhanzlová napsal/a o Bratři Karamazovi
Silné a syrové dílo z prostředí ruských mužiků. Dostojevského romány jsou složitá díla, která vyžadují náročnějšího čtenáře. U této knihy je to stejné. Příběh o rodině Karamazovových čtete dlouho a pomalu. Každý syn je jiný, jejich osudy, povahy, charakter jsou vykresleny s velkou pečlivostí. Zároveň na pozadí příběhu o této rodině sledujete změny, které se děly v Rusku. Úchvatné a práv... číst celéem světové dílo.
Anet napsal/a o Bratři Karamazovi
Tohle je bez všech pochyb mistrovské dílo. Velmi silné, stojí za přečtení, i když to není snadné. Dokonalé vykreslení postav, které se s větším či menším úspěchem potýkají se sebou navzájem, svou minulostí, vírou, ideály a hlavně svou lidskou přirozeností. A to vše v rychle se měnícím a do katastrofy ženoucím se Ruskem. Kniha je hodně intenzivní, nevidím v ní žádné slepé body, nebo nud... číst celéné. Velký román, velkého autora.
Laivae napsal/a o Bratři Karamazovi
Jsou to kontrasty mezi anglickými romantickými knihami a touhle drsnotou. Má to ale šťávu, grády, vášeň i jistou ponurost. Věci od Dostojevského mne bavily, i když okolí odrazoval. Nenechte se odradit, rozšíříte si obzory a na věci se už nebudete dívat stejně. Je to hodně dobře napsáno. Vede to k hlubokému zamyšlení a hlubokému prožitku. Tahle kniha vám rozhodně něco dá. A přesně tohle ... číst celémám na knihách ráda.
Ilovebooks napsal/a o Bratři Karamazovi
Vášeň, rozum, cit, to jsou tři bratři. Bratři Karamazovi! Úžasný roman, skvělé napsaný. Plný právě ruske posedlosti patologickou psychologii. Dodnes lituji, že jsem ho ještě nedočetli, musím to napravit!román je totiž opravdu velice tlustý a já ho kdysi odložila. Chyba!
Je totiž plný života,, vášně,, prudkých citu. Pravý Dostojevskij tak, jak ho máme rádi. Rozbor lidské duše až na ... číst celékost. Fascinující,i když trochu náročnější čtení.
Je totiž plný života,, vášně,, prudkých citu. Pravý Dostojevskij tak, jak ho máme rádi. Rozbor lidské duše až na ... číst celékost. Fascinující,i když trochu náročnější čtení.
Starllete napsal/a o Bratři Karamazovi
Po "Zločinu a trestu" jsem se rovnou musela vrhnout na další knihu Dostojevského, protože jeho realistický styl psaní a psychologická propracovanost postav mě uchvátila. Vybrala jsem si proto "Bratry Karamazovy" a opět jsem nebyla zklamaná. Všichni mužští protagonisti jsou divocí, vášniví a mají neuvěřitelnou lásku k životu, kterou jsem jim po celou dobu čtení tiše záviděla. je to nároč... číst celénější čtení, ale vyplatí se.
bovary napsal/a o Bratři Karamazovi
Nejsem zrovna milovníkem ruské literatury a ta realistická mě oslovila asi nejméně. Ale Dostojevskij a jeho Bratři Karamazovi, to je tedy něco, co mi opravdu vyrazilo dech. Podle mě se to klasické ruské literatuře moc nepodobá, Dostojevskij je úplně jiný než jeho kolegové. Knihu asi nepřečtete jedním dechem, je určena rozhodně náročnějším čtenářům. Kniha je hodně hluboká i po psychologi... číst celécké stránce.
Captain Trojan napsal/a o Výrostek
Kniha Výrostek byla a bude dobrou knižní ukázkou, jenž čtenáře trochu poučí o životě. Opravdu zabaví na předlouhé hodiny. Co se týče spisovnosti knížky (a jazyka v ní obecně), dá se říct, že je vzhledem k žánru knihy Výrostek spisovný a docela jednoduchý. Jsem si tedy jistý, že porozumět této knize nebude pro nikoho problém. Co se týče příběhu knížky, dá se o něm říct, že je malinko nár... číst celéočný na plynulé přečtení knížky. Dějově tedy knížka trochu zaostává. Naše názory se ale mohou přecejen lišit, proto určitě neváhejte dlouho a knihu zkuste přečíst sami.
anterais napsal/a o Bratři Karamazovi
Opravdu zajímavá kniha, po které čtenáří většinou sahají jako po výzvě, protože obsahuje skoro 1000 stran, takže to není zrovna jednoduché, do knihy se začíst a postupně se dostat až najejí konec. Román líčí osudy rodiny Karamazových. Otce Fjodora, který je alkoholik a kouká po různých ženských sukních. Dmitrij je nejstarší syn, který je v mnohém podobný svému otci a Ivan odmítá tradičn... číst celéí náboženství. Aljoša je nejmladší a zároveň svým způsobem nejmoudřejší, protože nechce být jako jeho otec a bratři a tak hledá víru, která by ho ochránila před mravním úpadkem.
Jana Marešová napsal/a o Uražení a ponížení
"Uražení a ponížení" jsem četla s trochou přemáhání a to jenom proto, že v knihovně nic jiného od Dostojevského zrovna nebylo. Pamatuju si z ní jenom tu všeprostupující chandru a jak v nádobě na vodu vařili čaj. Vzpomínám si, jak měl iritovali filozofické úvahy, které Dostojevskij do příběhu neustále cpal, a které mě tehdy nezajímaly ani v nejmenším. Ale jo, dočetla jsem to. Jen už nemá... číst celém ponětí, o čem to vlastně bylo.
George Orwell napsal/a o Zločin a trest
No potěš.
Tohle byl tedy nářez. Kniha je neskutečně čtivá a napínavá, po několik dní jsem se od ní snažila marně odlepit :D.
Je to něco jako thiller, i když...ne, s dnešními thillery se to nedá srovnávat, ty jen útočí na divákův žaludek pomocí popisování nechutných scén a to je vše. Toto má úžasné úvahy a neskutečnou psychologii. Dostojevskij byl mistr a já miluju rukou lite... číst celératuru 19.století!!
Vřele doporučuji, Raskolnikov je nejzvrhlejší člověk planety!
Tohle byl tedy nářez. Kniha je neskutečně čtivá a napínavá, po několik dní jsem se od ní snažila marně odlepit :D.
Je to něco jako thiller, i když...ne, s dnešními thillery se to nedá srovnávat, ty jen útočí na divákův žaludek pomocí popisování nechutných scén a to je vše. Toto má úžasné úvahy a neskutečnou psychologii. Dostojevskij byl mistr a já miluju rukou lite... číst celératuru 19.století!!
Vřele doporučuji, Raskolnikov je nejzvrhlejší člověk planety!
Naďa napsal/a o Level 6: Crime and Punishment
Rychlé bezproblémové dodání.
Pavlína Birkušová napsal/a o Zápisky z mrtvého domu
Zápisky z Mrtvého domu jsou asi nejvíce autobiografickým počinem Dostojevského. Jeho potrestání jako člena Petraševského spolku a následné prohlédnutí, že ten módní socialismus asi napáchá více zla než carský režim, a že tedy to jeho uvěznění asi mělo smysl, protože z něho vyšel jako uvědomělejší, to je myslím, hlavní, co si ze Zápisků odnést, ještě kromě toho, že i zlí lidé jsou někdy ... číst celédobří, a že ne všichni trestanci jsou zrůdy.
Naposledy prohlédnuté
Vyzvednutí zásilky kdekoliv v ČR
Sledujte nás:
