Košík
zboží
(prázdné)
Kontakt
Účet
MEGA VÝHODNÉ
-
Jezero
Bianca Bellová Skladem251 Kč
Do košíku
-
Transfer
Bianca Bellová Skladem286 Kč
Do košíku
-
Objekty v zrcadle jsou blíž, než se zdají být - Sborník povídek
Bianca Bellová SklademVýhodné191 Kč
Do košíku
-
E-kniha: Jezero
Host Dostupné199 Kč
Do košíku
-
Tyhle fragmenty
Bianca Bellová Skladem276 Kč
Do košíku
-
Neviditelný muž
Bianca Bellová Skladem283 Kč
Do košíku
-
E-kniha: Po stopách zločinů
Kalibr Dostupné289 Kč
Do košíku
-
E-kniha: Mona
Host Dostupné199 Kč
Do košíku
-
E-kniha: I minuta bez tebe je dlouhá
Listen Dostupné279 Kč
Do košíku
-
E-kniha: Tyhle fragmenty
Host Dostupné229 Kč
Do košíku
-
E-kniha: Ostrov
Host Dostupné249 Kč
Do košíku
-
E-kniha: Transfer
Host Dostupné259 Kč
Do košíku
-
E-kniha: Sentimentální román
Host Dostupné189 Kč
Do košíku
-
E-kniha: Celý den se nic nestane
Host Dostupné149 Kč
Do košíku
-
E-kniha: Mrtvý muž
Host Dostupné149 Kč
Do košíku
-
Sentimentální román
Bianca Bellová Dostupné192 Kč
Do košíku
-
Mrtvý muž
Bianca Bellová Dostupné212 Kč
Do košíku
-
Sentimentální román
Bianca Bellová Dostupné215 Kč
Do košíku
-
Tyhle fragmenty
Tympanum s.r.o. Dostupné360 Kč
Do košíku
-
Ostrov
Bianca Bellová Dostupné288 Kč
Do košíku
-
Jezero
Bianca Bellová Dostupné257 Kč
Do košíku
-
E-kniha: Neviditelný muž
Host Dostupné249 Kč
Do košíku
-
E-kniha: Kořeny
Cosmopolis Dostupné297 Kč
Do košíku
-
E-kniha: Už teď mi chybíš
Listen Dostupné289 Kč
Do košíku
-
E-kniha: Dvaadvacet fragmentů
Host Dostupné279 Kč
Do košíku
-
Celý den se nic nestane
Bianca Bellová Není skladem181 Kč
Do košíku
-
E-kniha: Soukromá tajemství
Listen Není skladem179 Kč
Do košíku
-
Celý den se nic nestane
Host Není skladem183 Kč
Do košíku
Recenze knih autora
Lucie Nohelová napsal/a o Jezero
Tato kniha se mi tedy po pravdě četla dost těžko. Schizofrení příběhy mi nic moc neříkají a obsahově ani čtenářsky mi moc nesedlo. Je to prostě depka jak má být a rozhodně jsem na konci nepochopila o čem to vlastně bylo, ale třeba jsem to jen celkově špatně chápala a nebo jsem si to představovala úplně jinak, s nějakým opravdovým koncem, ke kterému to původně směřovala, ale nakonec nic,... číst celé tak potom...kdo ví..
Knižní debut Jezero je nejen příběhem chlapce Namiho, který se snaží jít „za lepším“, ale především žalující výpovědí o stavu dnešní přírody. Děj je surový a tomu odpovídají i repliky postav. Tohle nejsou rozhovory něžných a kultivovaných květinek z penzionátu, ale promluvy zahořklých jedinců, se kterými se nikdo nemazlil. Navzdory vší vulgaritě a neotesanosti vám Jezero přinese skvělý ... číst celéčtenářský zážitek. Jestli někdo umí propojit odporné věci s poezií, tak je to právě Bianca Bellová. Jezero je temné, pozoruhodné a úchvatně originální. Vybočuje z běžné produkce, a nemělo by uniknout Vaší pozornosti.
V podstatě vůůůbec netuším, proč mě tato knížka tak dostala, ale dostala dávám ji plný počet 5 hvězdiček. Něco tak syrového a surového zároveň, něco tak dystopického a originálního zároveň. WOW. Klobouk dolů před autorkou. Co vím určitě, že mě oslovilo, byla kniha psaná v přítomném čase, protože právě v tomto případě mě neskutečně vtáhla a měla jsem pocit, že se to odehrává kolem mě. Ne... číst celéskutečný čtenářský zážitek a rozhodně doporučuji k přečtení!
Fiktivní svět se mi zde líbil. Příběh vyprávěn malým chlapce, který se stane muže, jenž to neměl vůbec jednoduché. Líbilo se mi , že to není zbytečně nadsazované, že je to podané tak uvěřitelně. Je to smutný a syrový příběh, který vám hezčí den neudělá, ale dokáže vás donutit se nad sebou zamyslet. Mě se to moc líbilo. Bylo to čtivé, krásně napsané a plus za to, že je to české autorka, ... číst celéjelikož čechy moc nevyhledávám.
Tuhle knihu jsem dal dvakrát. A i na podruhé ve mně zanechává stejný pocit: nechápu to haló kolem ní. Proč ty ceny, proč byla tolikrát překládaná apod. Je to řemeslně dobře napsaný příběh, ale hrozně vysoustružený, vyumělkovaný (asi jako Šikmý kostel) a stylisticky taky bezvadný, ale jaksi bez života. A vůbec nechápu, proč bych ten příběh měl číst. Úplně mi uniká důvod. Autorčin styl mi... číst celé asi nejvíc připomíná knihy Ivana Klímy. Těm taky nemám co vyknout, jenom prostě nechápu, prčo bych to měl číst. Příběh mi nic neříká a styl taky ne.
Veronika Černucká napsal/a o Jezero
Za sedmero horami, devíti řekami a hlubokým lesem žil jeden malý chlapec. Nami vyrůstal s babičkou a dědou na břehu velkého jezera ovládaného mocným Duchem. Ne, nenechte se mýlit. „Jezero“ není pohádka pro dospělé, ale pěkně drsné čtení plné beznaděje. Autorka jen využila pohádkové vyprávění k tomu, aby zdůraznila hrůzy, které člověk způsobuje přírodě a ve finále i sám sobě.
Ačkoli... číst celév autorčino jméno může znít exoticky a ona sama má kořeny v různých částech Evropy, Bianca Bellová (1970) se narodila v Praze, kde dosud žije s manželem a třemi dětmi. Profesně se zabývá překládáním a tlumočením a ve svém volném čase píše novely nevelkého rozsahu či povídky. Bellové vyšlo několik knih a brněnské nakladatelství Host vydalo kromě aktuálního „Jezera“ ještě knihy „Mrtvý muž“ a „Celý den se nic nestane“. Autorčiny prózy jsou stylově okouzlující a obsahově nekompromisní. Bellová umí tnout do živého a upozornit na problémy současné populace.
„Jezero“ je nejen příběhem chlapce Namiho, který se snaží jít „za lepším“, ale především žalující výpovědí o stavu dnešní přírody. Boros je malá rybářská víska na konci světa ležící u vysychajícího jezera. Místní jsou zlomení lidé, jejichž jedinou zábavou je ubližovat ostatním. Na náměstí vísky stojí socha Státníka a na chod vesnice dohlíží ruští vojáci. Nic konkrétního zde nehledejte, protože Bellová záměrně využila onu pohádkovou místní a časovou neurčitost. Celkovým pojetím a využitím archetypu pouti je „Jezero“ blízké „Alchymistovi“. Stejně jako Paulo Coelho využívá i Bellová jednoduchý jazyk tolik typický pro příběhy s morálním ponaučením.
Na rozdíl od „Alchymisty“ je „Jezero“ temné od začátku do konce, a kde je Coelho optimistický, je ona trpká a rozčarovaná. Styl Bellové je vpravdě minimalistický, její popisy jsou co nejvíce obecné a krátké úsečné věty se skládají převážně z podstatných jmen a sloves. Autorka má bohatou slovní zásobu, je výborná vypravěčka, ale tyto své schopnosti upozadila, aby vynikl příběh. Díky tomu má „Jezero“ ledacos společného s alegoriemi, bajkami či lidovými báchorkami. Kulisy „Jezera“ evokují exotické místo a dávné časy, ale během čtení si uvědomíte, že tenhle příběh je vlastně o nás. Dějová linie není příliš náročná, protože „Jezero“ není o zápletkách. Je to poselství a varování před bezcitností.
Aby byl příběh ještě sugestivnější, Bellová používá přítomný čas. Všechno se tu točí kolem chlapce, ze kterého se postupně stává muž, a není tu příliš scén, ve kterých by nefiguroval Nami. My se s ním poprvé setkáváme ve chvíli, kdy je malý chlapec. Chlapečka vychovává babička s dědou a všeobecné mínění je, že Nami je sirotek. Jezero působí jako prokleté a to, co se kolem něj děje, je poměrně hrůzostrašné. Kvůli jezeru jsou lidé nešťastní a své komplexy si vybíjejí na slabších. A kdo může být slabší než zavšivené dítě bez kamarádů? Jestliže se v životě hlavního hrdiny objeví něco pozitivního, zasáhne osud a Nami je na tom ještě hůře než dřív.
Děj je surový a tomu odpovídají i repliky postav. Tohle nejsou rozhovory něžných a kultivovaných květinek z penzionátu, ale promluvy zahořklých jedinců, se kterými se nikdo nemazlil. Navzdory vší vulgaritě a neotesanosti vám „Jezero“ přinese skvělý čtenářský zážitek. Jestli někdo umí propojit odporné věci s poezií, tak je to právě Bianca Bellová. „Jezero“ je temné, pozoruhodné a úchvatně originální. Vybočuje z běžné produkce, a pokud si říkáte knihomol, rozhodně by nemělo uniknout vaší pozornosti.
Ačkoli... číst celév autorčino jméno může znít exoticky a ona sama má kořeny v různých částech Evropy, Bianca Bellová (1970) se narodila v Praze, kde dosud žije s manželem a třemi dětmi. Profesně se zabývá překládáním a tlumočením a ve svém volném čase píše novely nevelkého rozsahu či povídky. Bellové vyšlo několik knih a brněnské nakladatelství Host vydalo kromě aktuálního „Jezera“ ještě knihy „Mrtvý muž“ a „Celý den se nic nestane“. Autorčiny prózy jsou stylově okouzlující a obsahově nekompromisní. Bellová umí tnout do živého a upozornit na problémy současné populace.
„Jezero“ je nejen příběhem chlapce Namiho, který se snaží jít „za lepším“, ale především žalující výpovědí o stavu dnešní přírody. Boros je malá rybářská víska na konci světa ležící u vysychajícího jezera. Místní jsou zlomení lidé, jejichž jedinou zábavou je ubližovat ostatním. Na náměstí vísky stojí socha Státníka a na chod vesnice dohlíží ruští vojáci. Nic konkrétního zde nehledejte, protože Bellová záměrně využila onu pohádkovou místní a časovou neurčitost. Celkovým pojetím a využitím archetypu pouti je „Jezero“ blízké „Alchymistovi“. Stejně jako Paulo Coelho využívá i Bellová jednoduchý jazyk tolik typický pro příběhy s morálním ponaučením.
Na rozdíl od „Alchymisty“ je „Jezero“ temné od začátku do konce, a kde je Coelho optimistický, je ona trpká a rozčarovaná. Styl Bellové je vpravdě minimalistický, její popisy jsou co nejvíce obecné a krátké úsečné věty se skládají převážně z podstatných jmen a sloves. Autorka má bohatou slovní zásobu, je výborná vypravěčka, ale tyto své schopnosti upozadila, aby vynikl příběh. Díky tomu má „Jezero“ ledacos společného s alegoriemi, bajkami či lidovými báchorkami. Kulisy „Jezera“ evokují exotické místo a dávné časy, ale během čtení si uvědomíte, že tenhle příběh je vlastně o nás. Dějová linie není příliš náročná, protože „Jezero“ není o zápletkách. Je to poselství a varování před bezcitností.
Aby byl příběh ještě sugestivnější, Bellová používá přítomný čas. Všechno se tu točí kolem chlapce, ze kterého se postupně stává muž, a není tu příliš scén, ve kterých by nefiguroval Nami. My se s ním poprvé setkáváme ve chvíli, kdy je malý chlapec. Chlapečka vychovává babička s dědou a všeobecné mínění je, že Nami je sirotek. Jezero působí jako prokleté a to, co se kolem něj děje, je poměrně hrůzostrašné. Kvůli jezeru jsou lidé nešťastní a své komplexy si vybíjejí na slabších. A kdo může být slabší než zavšivené dítě bez kamarádů? Jestliže se v životě hlavního hrdiny objeví něco pozitivního, zasáhne osud a Nami je na tom ještě hůře než dřív.
Děj je surový a tomu odpovídají i repliky postav. Tohle nejsou rozhovory něžných a kultivovaných květinek z penzionátu, ale promluvy zahořklých jedinců, se kterými se nikdo nemazlil. Navzdory vší vulgaritě a neotesanosti vám „Jezero“ přinese skvělý čtenářský zážitek. Jestli někdo umí propojit odporné věci s poezií, tak je to právě Bianca Bellová. „Jezero“ je temné, pozoruhodné a úchvatně originální. Vybočuje z běžné produkce, a pokud si říkáte knihomol, rozhodně by nemělo uniknout vaší pozornosti.
Jezero, jehož hladina se zmenšuje rychleji než naděje hlavních hrdinů. Nedefinovaná země, snad někde daleko za hranicemi Evropy. Právě zde se nachází malá rybářská vesnice, kde žije Nami, kluk který je chytřejší než všichni vesničané dohromady. Ale konfrontace s omezeností zdejších lidí nemůže směřovat nikam jinam, než dalekou cestu za sebou samým, a snad najít něco lepšího, než je umír... číst celéající jezero. Překvapivě dobrý román české autorky, přinášející mnoho ponaučení; například jaké štěstí je vědět kdo jsi, a kam patříš.
Knihu Jezero jsem si objednala, protože mě zaujalo, že byla kladne hodnocena ve Velké Británii, jejíž knižní trh sleduji, protože čtu anglicky. Kniha je až nečekaně aktuální v popisu chování ruských "okupantů" na blíže nejmenovaném území. Dá se předpokládat, že postavy knihy žijí v některých z malých sovětských republik někde asi na Sibiři. Toto vykreslení je velmi užitečné i k pochopen... číst celéí toho, co se děje aktuálně na UA, teda pro mě ano. Obsah knihy je drsný, jistě smyšlený, ale nepochybně odráží realitu života lidí pod cizí státní správou, s nízkým vzděláním a nulovým štěstím v životě. Oceňuji jak je vystavěn příběh, jako fikce je to dobře promyšlené, postavy jsou velmi věrohodné, takže spisovatelsky kvalitní. Bohužel je to hodně tragické, takže to skutečně není odpočinková literatura. Je to trochu podobné knize od jednoho čínského autora = Hovory se spodinou. Obě knihy jsem přečetla, ale předala jsem je dál ke čtení. Pocitově prostě tuto knihu nechci mít ve své knihovně napořád. Stav životního prostředí mě zase tak z míry nevyvedl, je to v podstatě stejný příběh jako všude po světě, kde se těží nebo zpracovává v místě, které považujeme za přírodu.
Uvedená informace, že kniha vybočuje z běžné produkce je pravdivá. Doporučuji přečíst, uvedení do drsné reality života je obzvlášť v této době, velmi užitečné.
Uvedená informace, že kniha vybočuje z běžné produkce je pravdivá. Doporučuji přečíst, uvedení do drsné reality života je obzvlášť v této době, velmi užitečné.
Mám-li tuto knihu srovnat s ostatní tvorbou Biancy Bellové, připadala mi lehce nevyzrálá. Pracuje tu se svými typickými tématy jako patologické vztahy, duševní choroby, úzkost ze života, ale ne tolik obratně jako v jiných knihách. Vše žene příliš do extrému.
Každopádně je to však kniha velmi kvalitní a rozhodně má smysl ji číst, protože navzdory stylu knihy se tu autorka 'nevykecá... číst celévá', nýbrž velmi osobitě vypráví dobře vystavěný příběh.
Každopádně je to však kniha velmi kvalitní a rozhodně má smysl ji číst, protože navzdory stylu knihy se tu autorka 'nevykecá... číst celévá', nýbrž velmi osobitě vypráví dobře vystavěný příběh.
Kerol napsal/a o Celý den se nic nestane
Knihu jsem přečetla během chvilky, pěkně rychle plyne, na malém prostoru je vypsáno spoustu děje - možná až moc děje na tak krátkou knihu. Autorka je ve zkratkovitém a "neokecávacím" stylu psaní opravdu dobrá, je jen velmi náročné v tak krátkém časovém úseku všechno vstřebat. Doporučuji číst po kouskách a hodně nad přečteným uvažovat. Já jsem knihu proletěla a odhaduju, že jsem se tak p... číst celéřipravila o polovinu zážitku...Asi zvážím druhé čtení.
Syrový, úsporně napsaný, naturalistický román. Nic pro citlivé povahy! Kdybych ho viděla jako film, často bych si musela zakrývat oči. Zároveň ale vzbuzuje zvědavost a nutí číst dál. Příběh je napsaný bohatým jazykem a řemeslně je skvěle zvládnutý. Ano, řeč je často hrubá, ale jak jinak vypsat tak drsný příběh? Mě Jezero pohltilo a přečetla jsem ho za jediný den. Hodnotíme celou knihu ... číst celékladně. Nemám důvod jinak.
shax napsal/a o Celý den se nic nestane
Celý den se nic nestane jsem četl, protože se mi od Bellové líbilo letošní Jezero. Když je něco dobrý, tak to chce prostě člověk znovu. Proto taky pořád piju vodku a chodím kadit. Jenže tentokrát se to nepovedlo. Celý den se nic nestane je příběh Marty, která má dceru Lolu a nezvěstnýho manžela. Místo, aby se radovala a chodila od rána do večera do putyky hrát automaty, tak je v práci a... číst celé je nešťastná. No budiž. Bellová se do knihy očividně snažila narvat strašně moc šokujících věcí (znásilnění, zabíjení holoubátek atd) aby to bylo adekvátně ujetý, ale vše je tak moc očividně na efekt, až to z knížky dělá takovou parodii na život a z hlavní hrdinky buď krávu, nebo psychopatku, většinu času obojí. Jde vidět, že se Bellová teprve vypisovala a jela stylem víc kožichů - víc hiphop. Nefunguje to. Ostatní věci v knize jsou taky na přesdržku - jak je dcera sečtělá, jak Marta uvažuje, jak se snaží nemotorně popsat zmatenost zamilovaný buchty středního věku, všechno je takový unyle přiblblý. Nemluvě o některých přirovnáních, při kterých jsem musel zavřít knihu a počítat do deseti becherovek, abych mohl vůbec pokračovat. Díky bohu, že z toho Bellová vyrostla a porodila Jezero, kterému podobný styl (už viditelně vypilovaný a upilovaný) seděl daleko lépe.
Jezero je vskutku zvláštní kousek, nemohu říct, že bych se ke knížce ještě někdy chtěla vrátit, ovšem rozhodně nelituji přečtení a kdybych se mohla zpětně rozhodnout jestli jí dám svou šanci nebo ne, určitě bych si ji přečetla. Knížka má totiž neskutečně působivou atmosféru, nejvýstižnější mi připadá slovo beznaděj. Místy už to bylo vážně tak temné a dusivé, že jsem knížku musela na chv... číst celéilku zavřít a dát si odstup. Škoda jen, že na konci to působilo tak, že autorka už jede z posledního.
shax napsal/a o Tyhle fragmenty
Poslední dobou vyhledávám povídky čím dál víc, ale s touto sbírkou jsem šlápla vedle. Vůbec by mi nevadilo, že třináct povídek už předtím vyšlo v jiných tiskovinách, ale mě většina z nich vůbec nezaujala.
Všech osmnáct povídek se mi četlo velmi dobře, ale v hlavě mi jich zůstalo jen pár. Ty nejlepší, které byste určitě neměli minout, jsou Tyhle fragmenty, Poslední rozloučení a Samo... číst celézřejmě že se podívala.
Moje první setkání s Biancou Bellovou nedopadlo úplně nejlépe, ale rozhodně bych této české autorce chtěla dát ještě šanci.
Všech osmnáct povídek se mi četlo velmi dobře, ale v hlavě mi jich zůstalo jen pár. Ty nejlepší, které byste určitě neměli minout, jsou Tyhle fragmenty, Poslední rozloučení a Samo... číst celézřejmě že se podívala.
Moje první setkání s Biancou Bellovou nedopadlo úplně nejlépe, ale rozhodně bych této české autorce chtěla dát ještě šanci.
St. Evelin napsal/a o Mrtvý muž
Hlavní hrdinka ovládaná psycho teroristou, matka v blázinci, otec gay, bratr schizofrenik, babička zarytá antikomunistka, dědu komanči zabili. Zdánlivě to klouže po povrchu, ale není to tak. Je to silný, drsný, psychologický, trochu sprostý a rozhodně ne pro každého. Této české autorce vlastně bohatě stačilo jen 110 stránek, aby mě šokovala, za chvíli rozněžnila, potom rozesmála a na da... číst celélší straně hned zase naštvala.
Na začátku kniha působí trochu jako zjevení, úsporný styl, tah na branku, naprosto neobvyklé prostředí a postavy. Postupně se vše ale rozmělňuje a jde kamsi do ztracena, vlastně spíš do jezera. Četlo se to dobře, ale motivace postav mi místy byly vzdálené a nechápala jsem, co která událost měla čtenáři přinést. Co ale velmi oceňuji, je popis jezera a okolí, vše je inspirováno Aralským j... číst celéezerem, a když si vyhledáte informace o něm, nestačíte se divit.
Ester Vávrová napsal/a o Jezero
Mně se kniha líbila. Příběh životní cesty chlapce Namiho,který je vychován bábou a dědkem u vysychajícího jezera v jedné z postsovětských republik..... Po traumatickém zážitku se vydává do Města. Silné chvíle,ale na 5 * za mě není. Přesto doporučuju. Není to úplně uhlazený, jsou tam vidět pravdy života což se někomu úplně nemusí líbít, ale já tomu dávám 4 hvězdičky, protože si myslím, ž... číst celée si je to zaslouží.
U této knihy mě nejvíce překvapil asi fakt, že ji napsala žena. Celý příběh byl tak zvláštní, tajemný a vlastně i trochu zvrácený. Kniha má dokonalou obálku – která celou atmosféru příběhu přesně vystihuje. Hlavní postavou je mladý Nami, který žije se svou bábou a dědkem, jak je nazývá i v knize. Sled událostí ho popožene, aby se vydal na cestu. A tak vyráží do světa hledat to, co nejví... číst celéc touží najít - svou matku. Příběh se odehrává kdesi, neznámo kdy. Je psán způsobem, že my, čtenáři, se při četbě nedozvídáme nic víc, než co ví a vidí náš hlavní hrdina. Autorka nemrhá slovy a čtenáři do mysli vkládá jen to podstatné, bez zbytečné omáčky okolo.
Kniha Biancy Bellové získala cenu Magnesia Litera 2016, a nutno říci, že právem. Příběh se sice nečte úplně jednoduše, ale o to je silnější. Jde o vyprávění o chlapci Namim, který se rozhodl hledat lepší osud než mu nabízí život na břehu vysychajícího jezera obklopeném kontaminovanou půdou. Jde o paralelu s Aralským jezerem (byť o něm není v románu ani zmínka), které vysychá v důsledku... číst celé odvodnění krajiny za účelem napájení zavlažovacích kanálů poté, co někdo "moudrý" vymyslel pěstovat bavlník na nevhodném místě. Opravdu silný čtenářský zážitek, ale dobře se vám usínat nebude...
Ach jo, tuhle knížku jsem zjevně vůbec nepochopila. Zdálo se mi to až moc syrové, zbytečně zmatené, chaotické, depresivní a nechutné, zkrátka a dobře mě příběh o mladém chlapci, později muži, vůbec nezaujal a nic to ve mě nezanechalo. Při čtení jsem se neustále přesvědčovala, že už budu vlastně skoro na konci, a ocenění, která kniha vyhrála, si podle mě vůbec nezaslouží. Četla jsem ji v... číst celélastně z donucení a po dočtení jsem ji hned někomu věnovala, třeba ji ocení více než já.
Naposledy prohlédnuté
Vyzvednutí zásilky kdekoliv v ČR
Sledujte nás:
