Marcel Pagnol

1895 - 1974

Francouzský spisovatel Marcel Pagnol byl původně učitelem angličtiny od čehož se rozhodl přejít k vytváření filmů. Pagnol sám kontaktoval filmová studia a řekl jim, že by bylo dobré zfilmovat jeho vlastní scénář. Pagnol tuto smlouvu dostal a sám se pustil do vytváření filmu na motivy svého vlastního příběhu. Jako filmař byl a je Pagnol stále velice oceňován. Na svém kontě má hned několik filmů a nejvýraznější je svou cestou napříč žánry. Vytvořil tak jak filmy, tak divadelní hry a poté také knižní díla. Po smrti jeho malé dcery a neúspěchu filmu se Pagnol rozhodl věnovat se psaní knih. Mezi jeho díla patří například “Jak voní tymián” nebo “Tatínkova sláva”.

Recenze knih autora


Obrázek knihy
Zuzvil napsal/a o Živá voda
Jedna z mých nejmilejších a velmi oblíbených knih, je to krásná, klidná a velice poučná kniha z nádherného prostředí francouzské Provence. Jsou zde skvěle vykresleny jednotlivé postavy a také jednotlivé emoce. No a popisy krajiny, ach, ty jsou prostě dokonalé. Samozřejmě má kniha i přesah v podobě poselství, které obsahuje. K přečtení rozhodně doporučuji.
24/06/2019
Obrázek knihy
Gargantua napsal/a o Živá voda
Marcel Pagnol je jméno, které mám já osobně spojené hlavně s francouzskou kinematografií. Je to pro mě především herec, a to se ukazuje i tady. Živá voda je totiž příběh, který Pagnol nejprve zfilmoval a až pak dopsal román. To však neubírá knize na kráse. Naopak je z každé stránky cítit krásná Provence, jako bychom sledovali pomalý záběr krajiny. A ta tíže osudu, která v tomto kraji je... číst celé tak neuvěřitelná!
29/09/2022
Obrázek knihy
pppsss napsal/a o Živá voda
Živá voda je nádherná kniha skoro stejných kvalit jako známější Jak voní tymián. Obě knihy mají tak krásný a lehký styl a atmosféru, díky níž máte pocit, jako byste se snad sami ocitli v levandulí vonící Provence.
Příběh je trochu smutný, melancholický, pojednávající o jedné rodine, která se do tohoto kraje přestěhuje, ale harmonický život je určitě nečeká.
Moc hezké čtení a ... číst celéjedna z nejkrásnějších knih, jakou jsem zatím četl.
1/01/2021
Obrázek knihy
Andrejs napsal/a o Živá voda
Stejně jako kniha Jak voní tymián je i Živá voda jedinečným pokladem světové literatury. Tolik krásy a melancholie v jedné knížce!
Příběh se odehrává v Provence, kde mistrál nese vůni levandule a tymiánu. Je to vlastně příběh jedné rodiny, která se do místních krajů přestěhuje a bydlení zde pro ní není zrovna harmonické. Bojovat musí nejenom s přírodou, ale i se lstivými sousedy. *... číst celé*br**Obdivuji autorův vypravěčský styl s barvitým popisem přírody a vlídným humorem. Byla to pro mě kniha, na kterou nikdy nezapomenu.
13/01/2020
Obrázek knihy
Zuzvil napsal/a o Jak voní tymián (audiokniha)
Jedna z mých nejoblíbenějších knih vůbec je kniha Živá voda od téhož autora, musela jsem si tedy přečíst (tentokrát ušima) i tuto knihu a jsem opět moc spokojená. Knížka je krásně poetická a cítíte (doslova) její atmosféru – léto, Francii, tymián, levandule, prostě všechno možné. Krásně se do ní položíte a necháte se unášet vzpomínkami autora na jeho dětství a dospívání. K přečtení či p... číst celéoslechu musím doporučit, je to totiž balzám pro uši i duši.
2/01/2025
Obrázek knihy
Gargantua napsal/a o Jak voní tymián
Jak voní tymián mnohé čtenáře odradí délkou. Ovšem krátký memoár by měl spíše odstrašovat. Pagnol je člověk s velmi bohatým životem provoněným francouzským venkovem, provoněný vínem a levandulí. Ano, Pagnol je původem z Provence z dob, kdy se ještě rodina scházela v hojných počtech a dodržovali se všelijaké různé rituály. Ale jako každý memoár někde se četl lépe, jinde hůře, ale celkově... číst celé kniha stála za to.
29/09/2022
Obrázek knihy
Zuzana M. napsal/a o Manon des sources
Kniha od M.Pagnola, pokračování knihy Jean de Florette, kterou jsem si koupila přímo v Paříži u Notre Dame.
Kdysi jsem četla v češtině Živou vodu, kde jsou oba díly. Měla jsem pocit, že jde o zkrácenou verzi pro děti, viz vysvětlivky pojmů pod textem. Pokud je to tak, knihu ocení hlavě začátečníci studující FJ.
28/08/2022
Obrázek knihy
shax napsal/a o Jak voní tymián
Tento žánr (vyprávění zážitků bez nějaké zápletky) nepatří k mým oblíbeným.
Ale o to větším překvapením pak je takováto knížka, která mě zaujme od začátku.
Při popisu lumpáren, někdy až kruťáren, mi občas zatrnulo, jinak ale bylo vyprávění vtipné. Bavila mě víc doba dětských let, konec už mě moc nebavil.
Atmosféra francouzského venkova je tu ale nádherná.

Dávám... číst celé čtyři hvězdičky z pěti hvězd a doporučuji.
4/08/2022
Obrázek knihy
Eva napsal/a o Jak voní tymián
Tato kniha byla pro mne výzvou, poněvadž je hodně obsáhlá, má téměř 580 stran! Říkal jsem si, že knihu budu mít na hodně dlouhou dobu, minimálně na 2 měsíce, než všechno přečtu. U takto obsáhlých románů je důležité, jestli kniha osloví čtenáře hned na počátku a pokud by čtenář zjistil, že ho námět knihy neoslovil, že to není jeho šálek čaje, raději je lépe sáhnout po jiné knize, než by ... číst celéčetl knihu, která ho nebaví.

Kniha má 4 díly – Tatínkova sláva, Maminčin zámek, Čas tajemství a Čas lásek. Čas lásek nevyšel za autorova života, byl vydán 3 roky po jeho smrti zásluhou Pagnolova přítele Bernarda de Fallois. Kniha je výborně hodnocena, a tak jsem byl zvědavý, jaké hodnocení udělím po přečtení knihy. Knihu bych hodnotil na 4 hvězdičky, tj. 80 %. Nelze popřít, že Marcel Pagnol má talent vypravování a tato kniha dokazuje, že je velkým romanopiscem, ačkoliv jeho doménou byla dramata a pracoval také na filmech. Tyto vzpomínky začal psát v 60 letech. Zajímavé bylo, že autor poodhalil na konci 2. dílu, jak dopadly některé postavy a třetí díl pokračuje, jakoby závěrečná část z konce 2. dílu vůbec nebyla vyřčena. Trochu jsem se obával, že už se nesetkám s těmito postavami, naštěstí se tak nestalo. Hlavními postavami v knize jsou Marcel, jeho rodiče, strýc s tetou, jeho mladší bratr a sestra, o které moc nevypráví, poněvadž byla hodně malá. V knize se vyskytuje řada vedlejší postav.

Přestože se mi kniha celkově líbila, nalezl jsem v knize nějaké části, které mne nebavily. Kniha je založena na skutečných autorových zážitcích z dětství a dospívání a studia na gymnáziu. Nejvíce se mi líbily části, kdy autor (Marcel) navštěvoval se svou rodinou usedlost, která se nacházela nedaleko Marseille. Byl to kraj Procence s krásnou přírodou. Trávili tam víkend a hlavně prázdniny. Marcel se seznamuje s klukem Lilim, se kterým navazuje přátelství. V knize se také dočteme o jeho první lásce.. Líbilo se mi také, když chodil na lov s jeho tátou a strýcem, kde lovili především ptáky a zajíce. Marcel chodil později na lov sám, anebo v doprovodu svého kamaráda Liliho. Při četbě jsem se přenesl na toto krásné místo a určitě bych nepochybně také rád trávil prázdniny v této lokalitě. Líbilo by se mi tam v jakékoli roční době, za pěkného slunného dne, kdy je všechno rozkvetlé a přenáší se na nás všechna vůně rostlin, anebo také kdyby pršelo.

Méně se mi líbily některé části, když Marcel začal studovat na gymnáziu. Popisuje prostředí gymnázia, jednotlivé profesory, kteří jej vyučují, seznamujeme se s jeho kamarády. Udivilo mne, že studenti na gymnáziu tolik zlobili a častokrát za své prohřešky museli odpykávat trest, kterému říkali KARCER. Také bylo zajímavé, že na gymnáziu strávili poměrně hodně času, téměř celý den. Měli klasickou výuku, tak jak ji běžně známe, potom hodiny přípravy, mezitím také přestávky. Dozvěděl jsem se, že ve francouzském školství je stupnice známkování od 20. Číslo 20 představuje nejlepší známku, číslo 0 znamená, že známka je zcela nedostatečná. Někdy bylo až zarážející, jak nevhodným způsobem se studenti chovali k profesorům. Také mne zarazilo chování jednoho studenta, kamaráda od Marcela, jehož prohřešky podporovaly jeho mamka a teta. Zdálo se mi to neuvěřitelné, přitažené za vlasy, nicméně patrně je to pravda a autor si nic nepřikrášloval. Větší část ze studentského života Marcela mne příliš neoslovila, zaujala mne třeba část, kdy Marcel začal psát básně. Bohužel jeho tvorbě byl věnován malý prostor. Líbila se mi také kapitola Lagneauova láska. Zajímavá byla také kapitola s názvem Morem postižení, která pojednává příběh o moru v roce 1720. Závěr této kapitoly byl jakoby nedokončený. Pokud by autor měl za svého života čas, určitě by provedl ještě nějaké další úpravy a závěr by vylepšil. Jak jsem se dočetl v doslovu, tuto kapitolu chtěl vydat jako samostatnou povídku.

Pokud bych měl shrnout celkově knihu, tak nejvíce se mi líbily první dvě části – Tatínkova sláva a Maminčin zámek. Tyto části byly výborné. V třetí části už narazíme na začátky studia na gymnáziu a tyto části pro mě byly už méně zajímavé v porovnání s prvními dvěma částmi. Pokud chcete vyzkoušet tuto knihu a nejste si jisti kvůli tomuto velkému rozsahu, určitě doporučuji přečíst alespoň Tatínkovu slávu a Maminčin zámek. Čtení je poklidné, v knize se nachází hodně humorných situací (např. nákup věcí u vetešníka, průchod cestou přes zámky, příběh babičky a dědy, příhoda s hadem..). Určitě je kniha vhodná také pro mladší čtenáře svým obsahem. Jedná se o knihu, kterou nepřečtete na jedno posezení, musíte si knihu dávkovat postupně, musíte si udělat na knihu hodně času, pokud se chcete dočíst až do úplného závěru. Když má člověk na svém kontě 6 křížků, a někdy i mnohem méně, tak může rekapitulovat svůj život a mnohdy se uchyluje na vzpomínky svého dětství a mládí. Pokud jeho dětství bylo pěkné a má mnoho zážitků, se kterými se chce podělit s ostatními čtenáři, tak je určitě fajn, když tyto zápisky autor sepíše a předloží je čtenářům. Marcel Pagnol vyrůstal ve městě, a když se seznámil s novým prostředím zcela odlišným, než doposavad znal, tak jej hodně uchvátilo a nejraději by byl, kdyby tam zůstal navěky a už nikdy se nenavrátil do města. Vzpomínky, které nám předkládá, mu zůstaly navždy v srdci a rozsáhle nám o nich povídá.

V knize se mi líbila také předmluva, kde autor přemýšlí o literatuře a jejím rozdělení a ve které píše s nadhledem o této knize. V prvním až třetím díle nejsou jednotlivé kapitoly očíslovány nebo pojmenovány, kapitoly jsou mezi sebou odděleny znakem hvězdičky *. U čtvrtého dílu jsou už kapitoly pojmenovány.
21/05/2022
Obrázek knihy
Mikuláška napsal/a o Jak voní tymián
Tahle knížka si mne tak trochu našla. Teta likvidovala část knihovny a mezi populárně-naučnými socialistickými brožurami tam ležela tahle kniha. Moje maminka mi řekla: Tu si vem, ta je hezká. Tak jsem si ji vzala. Potom tahle knížka čekala asi dva roky v mojí knihovně, až nebudu mít co číst. Přiznám, že mi i chvíli trvalo, než jsem se začetla. A teď, po přečtení, se jí omlouvám a řadím ... číst celéji mezi nejkrásnější knížky, které jsem kdy četla. Je nejen dojemná, ale i vtipná.
8/04/2021
Obrázek knihy
Pavlík napsal/a o Jak voní tymián
Jak voní tymián vznikla vlastně náhodou; Pagnol byl na večírku a bavil přátele tím, že jim vypravoval zážitky z dětství. Mezi nimi byla i šéfredaktorka časopisu Elle, a ta přemluvila Pagnola, aby napsal nějaký příběh. Pagnol na to zapomněl, ale šéfredaktorka byla vytrvalá, a tak nakonec článek vyšel. Ohlas zejm. čtenářek byl veliký a autor už za zenitem (60 let) se nadchl a napsal úspěš... číst celénou trilogii. Čtenáři se dožadovali i 4. dílu, ale Pagnol ho už nedokončil, protože vážně onemocněl a zemřel.
11/02/2021
Obrázek knihy
pppsss napsal/a o Jak voní tymián
Jedna z mých nejoblíbenějších knih, nádherná, poetická, melancholická. Psáno očima malého Marcela, který vyrůstal se svým otcem, maminkou a bratrem v jižní Francii, kde také jeho otec koupil domek. Právě v něm trávili prázdniny, často sem jezdili a prožívali nádherné okamžiky. Při čtení jako byste se v Provence sami ocitli. Podle knihy byly natočeny také filmy, hezké, ale krásy knihy ne... číst celédosahující. Velmi doporučuji!
1/01/2021
Obrázek knihy
Livi napsal/a o Jak voní tymián
Je to tak krásné čtení, až se vám tají dech, autor vzpomíná na prázdniny v Provence, kde otec zakoupil staré stavení. Každé léto tam s rodiči putoval a užíval si nevšední zážitky. Kniha je psána optikou malého chlapce, při čtení slyšíte cikády, cítíte vůni levandule, tymiánu...Děj vás naprosto uchvátí, je to velmi pěkné čtení, ocitne s autorem v Provence a zažíváte nepoznané. Velice dop... číst celéoručuji všem, které kniha ještě minula
29/06/2020
Obrázek knihy
Andrejs napsal/a o Jak voní tymián
Zatím ta nejkrásnější knížka, jakou jsem kdy četla. Našla jsem v ní tolik citu, lásky a klidu, že jsem ji po dočtení jen s těžkým srdcem odkládala.
Marcel Pagnol vypráví své vzpomínky na dětství v Provence, kde vyrůstal, a kde v létě voní tymián, levandule a fenykl. Kde se po místních kopcích prohání mistrál a slunce svítí od brzkého rána.
Jedna část mě rozesmutnila natolik,... číst celé že mi slzy tekly proudem. Věřím, že na krásnější knihu už nikdy nenarazím.
13/01/2020
Obrázek knihy
Eva Porhanzlová napsal/a o Jak voní tymián
Kouzelná kniha Marcela Pagnola nás zavede do Provence, do dávných čas, kde rodina malého Marcela tráví víkendy, později prázdniny. Cítíte ten klid, jak plyne pomalu čas, cítíte vůni levandule, stromů, zažíváte s Marcelem a jeho kamarádem různá dobrodružství. Na mne kniha zapůsobila svým klidem, poetikou. Kniha má více částí a řekla bych, že tam první, kde rodina jezdí ve volným čase do ... číst celévenkovského domku je nejlepší, kniha je fakt pěkná
6/08/2019
Obrázek knihy
Odvážné rozhodnutí napsal/a o Jak voní tymián
Mně osobně se moc kniha líbila.
1/04/2019