Četla jsem to jako součást povinné četby. Tahle ruská klasika s sebou nese hlubokoumyšlenku, ale tu jsem pochopila až později. Taky jsem se dověděla, že prý je to lyrická komedie. Překvapivé zjištění! Nečetlo se to špatně a bylo to tenké, takže ideální povinná četba i pro ty co toho moc nepřečtou. Charaktery postav působí reálně, jak už to jen ti Rusové umí. Vřele doporučuji k přečtení, je to nadčasové dílo.
Nic se určitě nevyrovná divadelnímu dílů, které je prezentováno herci na pódiu, ale i kniha Racek, která dej dramatu zachycuje, je velmi poutavá. Drama racek je tragédii několika postav, které se milují i nenávidí. Je plné krásných myšlenek, slov a srdcervoucich osudů. Racek je jedno z nejkrásnějších dramat, které stojí za to číst a znát. Rozhodně doporučuji k přečtení. Ruská klasika od Antona Pavloviče Čechova.
Když jsem tuto autorovu hru četla poprvé, nebyla jsem na její hlavní myšlenky asi připravená a úplně mě nenadchla. Pak jsem se do ní pustila podruhé a změnila jsem názor. Jako v mnoha jiných Čechovových dílech se v ní objevuje jen velmi omezený počet postav, ty jsou ale psychologicky velmi dobře vykreslené. Když jsem pak poslouchala stejnojmenné album Tomáše Kluse, ocenila jsem jeho zpracování jednotlivých hrdinů v písních, vystihl je skvěle.
Racka Antona Pavloviče Čechova jsem se rozhodla přečíst si z pouhé zvědavosti. Vždy mě lákala ruská literatura a když jsem viděla tuto drobnou knížečku neodolala jsem. Neodolala a ani v nejmenším nelitovala, protože zpětně se Racek stal rozhodně jednou z mých velmi oblíbených děl, ke kterým mám tendenci se čas od času vracet. Proto doporučuji všem, dílko je čtivé a nezabere vám ani mnoho času, proto by jste mu určitě měli dát šanci!
Když se Nina vrátila, Konstantin ji nechtěl vidět. Jakmile Konstantinova matka odešla s ostatními na oběd, Nina přišla za Konstantinem a pověděla mu, že se ji u divadla líbí, že je jako racek a potom odešla. Nato se vrátila matka s doktorem a ostatními a Konstantin odešel pryč. Najednou se ozvala rána, když se Irina zeptala co to bylo, doktor ji řekl že to bouchla jen láhev s etherem a odešel se na to podívat.
Knihu jsem četla, jako součást povinné četby k maturitě a musím uznat, ze to byla skvělá volba. Kniha se mi moc líbila, hlavně myšlenka Racka představující symbol života Niny, který neustále kolísá nahoru a dolu, jako racek. Je zde mnoho neopetovane lásky, díky které některé životy postav konci tragicky. Knihu doporučuji k přečtení. Dále doporučuji k přečtení i další knihu od A. P. Čechova, a to povídku Pavilon č. 6.
K této knize jsem se dostala díky Tomáši Klusovi a jeho albu Racek, které je inspirováno právě touto hrou. Knihu jsem četla jedním dechem, a to doslova. Tuto uzonkou knihu jsem přečetla během dvou hodin. Kniha mi nepřišla vůbec jako komedie, spíš tragikomedie, když už tam ta komedie má být. Postavy jsou zajímavé, každé se svým vlastním charakterem. Nejzajímavěji se mi, ale líbilo, jak byl napsaný konec, ten zaujme. Moje oblíbená kniha!
Opravdu hezky zpracovaná komedie, která mě svým dějem celkem vtáhla do té dávné doby. Více postav, ale stejně jsem se v tom orientovala. Hrdina nehrdina nechá zahrát hru Ninou, ta se však setká s nevolí i své matky, kterou chtěl hrou ohromit. Miluje ho však Máša míst Zárečné. A dál? Nina se zamiluje do přítele jeho matky. Děj poté pokračuje i po delší době, co se Nina vrátí po nešťastném těhotenství s pritelem.
Racek je kniha, ke které se mohu vracet pořád dokola. Jde v podstatě o takový milenecký spletitý čtyřúhelník. Chudák Nina. Ale já jsem asi nejvíc cítila s Treplevem a toho jsem si taky nejvíc oblíbila. Pokud si knihu přečtete, nebudete litovat, tohle je opravdu úžasná divadelní hra, která ve vás ještě bude nějkou dobu doznívat. Já si na některé pasáže vzpomenu snad každý týden. Rozhodně doporučuji.
Racka jsem si musela přečíst poté, co jsem viděla divadelní záznam jeho excelentní adaptace od Petra Lébla v divadle Na zábradlí. Kniha nezklamala, je to opravdu prvotřídní drama, které se zhltne jedním dechem, pobaví a dojme. Čechov je hodně opěvovaný autor, ale ne všechna jeho díla jsou takhle zkousnutelná a blízká lidskému srdci i dnešní doby, proto doporučuji například maturantům, kteří si chtějí z Čechova načíst něco nenudného.
Kolik lidí si ji přečetlo díky písním Tomáše Kluse? Já se k nim řadím. A co si budeme povídat, díky těm písním jsem čekala naprosto jiný příběh. Jiný od začátku do konce. Toto teňoulinké drama jsem přečetla jedním dechem a hned vzápětí začala číst od začátku už bez onoho očekávání jaký jsem si v hlavě vytvořila díky písním Tomáše. Ale můžu tuto malou sbírku jen doporučit, mě bavila, líbila se mi a drásala mi srdce!
Začátek činohry nás zavádí k jezeru, kde mladá dívka jménem Nina Zarečná předvádí hru mladého Konstantina Trepleva, který neuznával divadlo jako sál s oponou, v jakém hrála jeho matka Irina Treplevová. Na jeho reformní představení se Treplevová přišla podívat se svým přítelem, slavným spisovatelem, Borisem Trigorinem, ale Kosťovo umění nepochopili a nelíbilo se jim. Konstantin byl nešťastný nejen pro neúspěch hry, ale i z neopětované lásky Niny Zarečné, která se zamilovala do Trigoriho. Nina společně s Trigorinen odjela do Moskvy k “velkému divadlu“. Po odchodu Niny chtěl Konstantin spáchat sebevraždu, ale nepovedlo se mu to.
Toto světově známé drama mi bohužel příliš nesedlo. Žádná z postav mi nebyla sympatická, nedokázala jsem se do ní vcítit. Celou dobu se prakticky nic nedělo (pochopitelně až na samotný konec). Všechny postavy trvaly neustále na svém, vyprávěly dokola stále totéž a neprocházely žádným vývojem. Samozřejmě vím, že právě tato "stagnace" byla smyslem hry. Hodnocení zvyšuji za zachycení atmosféry a za to, jak autor využil symbolu racka.
Recenze
Konstantin byl nešťastný nejen pro neúspěch hry, ale i z neopětované lásky Niny Zarečné, která se zamilovala do Trigoriho. Nina společně s Trigorinen odjela do Moskvy k “velkému divadlu“. Po odchodu Niny chtěl Konstantin spáchat sebevraždu, ale nepovedlo se mu to.