Tak trochu jsem se rozhodla, že v nejbližší době bych chtěla pokořit celého Zaklínače, tedy ten zbytek, co ještě nemám přečtený. A tentokrát jsem se dostala na pátý díl. Trošku mi dělají zmatky povídkové knihy, které sérii vyplňují (a které jsou tak nějak zvláštní sami o sobě), protože jinak jde vlastně o díl třetí, údajně...
Tentokrát jsem byla mnohem spokojenější, protože Geralt a jeho společnost dostali opravdu hodně prostoru. Mnohem více, než tomu bylo doposud. Sice to stále není takové, jakoby byl v popředí sám, v pozici jako vypravěč, ale i tak tam nějaké zlepšení je. Jedno dobrodružství střídalo druhé, i když bych spíš měla mluvit o průšvizích :-D. Na cestě je čekalo jen utrpení (především jiných lidí), vojáci a elfové, samé bitvy a nedorozumění, překvapení a stále se oddalující cíl.
V příběhu se mihla spousta postav, některé mi příliš nesedly, například Milwa i dokonce Ciri, která mi přišla absolutně nesamostatná jako dítě. Ano, sice je jí patnáct nebo tak nějak, ale působí na deset. Mezi oblíbenci se samozřejmě drží Geralt a Marigold, protože to jsou ti tahouni, nově se přidal Regis, i když tam je otázkou, co se z něj vyklube. Nejvíc jsem se však smála s trpaslíky a jejich humorem, který byl částečně způsoben i překladem (některé věty jsem si musela však číst víckrát, protože jak nemám v knize spisovnou češtinu, trochu se zadrhávám :-P).
Musím říct, že Zaklínačské univerzum je zajímavé. Knihy jsou takové netypické díky způsobu vyprávění, zaměření na základní fakta a nezabíhání do hloubky. Hlavní hrdina hraje spíše druhé housle a většina postav si je v důležitosti v podstatě rovna. Daný svět působí hodně temně a krutě a něco veselejšího, aby člověk pohledal. Seriál se zase nese v jiném duchu. Geralt je v podstatě to hlavní, po příběhové stránce bylo převzato jen to základní a jinak se to docela liší. Nejdůležitější informace jsou sice dodržovány, ale jinak je rozdílů opravdu hodně. A o hrách vám neřeknu nic, protože jsem žádnou nezkoušela :-D. Nicméně jsem tím chtěla říct, že jsem tomu prostě propadla, i když spousta lidí tomu neholduje a nechápe, co na tom my ostatní máme...
Takže ano, knihy mě přes svou jinakost hodně baví. Člověk tomu jen musí přijít na chuť a pochopit to. A pak už to jde samo. Jsem zvědavá, jak to bude pokračovat. Jelikož autor si na nějaké happy endy příliš nehraje, může se stát ještě cokoli. A co se týče tohoto dílu, je pro mě zatím asi nejlepší :-).
Recenze
Ze zaklínače rozhodně jde cítit, že je spíše cílená pro chlapce, protože svou surovostí a brutalitou, občas nešetří, ale právě díky tomuto kouzlu je tak neuvěřitelně uvěřitelná. Já jsem se nikdy nebránila tuto ságu srovnávat z dalším gigantem a tím je Hra o trůny. Obě knižní ságy opravdu velmi cílí na uvěřitelnost. Tento svět vytvořený panem Sapkowským je opravdu klenotem. Při čtení jeho příběhů opravdu se člověk zapomene a stránky neobyčejně utíkají. Co se mi také líbí na členění knih, tak to je dělení kapitol. Každá knížka ať je sebevětší a delší prozatím neměla víc než 7 kapitol a každá z kapitol je různě členěná a rozdělená do takových podkapitolek, takže se člověk nemusí bát, že by třeba nešel včas spát, protože je kapitola moc dlouhá.
Co se mi na této knížce líbí je, že ukazuje onu hrůzu válek ve velmi věrohodném a reálném světle, tedy že si na nic nehraje. Líbí se mi ony chybné informace které se šíří mezi zuboženými obyvateli ale i mezi vojáky, líbí se mi ukázka důvěry a přátelství, která vzniká mezi různými typy postav a kolikrát zde vzniknou situace a přátelství naprosto nepředvídatelná. A nejhlavnějším motivem příběhu je naděje na znovushledání, která neutuchá, nevymizí a všichni bojují za svou pravdu a právo a nikdo se nevzdává. Opět děkuji panu autorovi za nebývale dokonalý zážitek.
Zaklínač putuje zemí, ve které zuří válka. Cestou se k němu přidávají další společníci (kteří jsou naprosto skvěle napsaní - Regis!) a společně se dostávají do různých lapálií. Všemu ale vévodí epický závěr. Ještě se mi nestalo, abych hned po přečtení knihy měl chuť si jí dát hned znova.
Vy nechapete jak moc miluji geralta. On je ten PRAVY muz pro me.
Nicmene zkratim to nejak, pribeh je vybony, vcucne vas to na dlouhou dobu, istg u cele serie Zaklinace jsem ani nevedela, ze ctu knihu. Proste to je uzasne napsane.
Urcite doporucuji precist, nebudete toho litovat a jeste k tomu budete mit zazitek, na ktery jen tak nezapomenete.
Tentokrát jsem byla mnohem spokojenější, protože Geralt a jeho společnost dostali opravdu hodně prostoru. Mnohem více, než tomu bylo doposud. Sice to stále není takové, jakoby byl v popředí sám, v pozici jako vypravěč, ale i tak tam nějaké zlepšení je. Jedno dobrodružství střídalo druhé, i když bych spíš měla mluvit o průšvizích :-D. Na cestě je čekalo jen utrpení (především jiných lidí), vojáci a elfové, samé bitvy a nedorozumění, překvapení a stále se oddalující cíl.
V příběhu se mihla spousta postav, některé mi příliš nesedly, například Milwa i dokonce Ciri, která mi přišla absolutně nesamostatná jako dítě. Ano, sice je jí patnáct nebo tak nějak, ale působí na deset. Mezi oblíbenci se samozřejmě drží Geralt a Marigold, protože to jsou ti tahouni, nově se přidal Regis, i když tam je otázkou, co se z něj vyklube. Nejvíc jsem se však smála s trpaslíky a jejich humorem, který byl částečně způsoben i překladem (některé věty jsem si musela však číst víckrát, protože jak nemám v knize spisovnou češtinu, trochu se zadrhávám :-P).
Musím říct, že Zaklínačské univerzum je zajímavé. Knihy jsou takové netypické díky způsobu vyprávění, zaměření na základní fakta a nezabíhání do hloubky. Hlavní hrdina hraje spíše druhé housle a většina postav si je v důležitosti v podstatě rovna. Daný svět působí hodně temně a krutě a něco veselejšího, aby člověk pohledal. Seriál se zase nese v jiném duchu. Geralt je v podstatě to hlavní, po příběhové stránce bylo převzato jen to základní a jinak se to docela liší. Nejdůležitější informace jsou sice dodržovány, ale jinak je rozdílů opravdu hodně. A o hrách vám neřeknu nic, protože jsem žádnou nezkoušela :-D. Nicméně jsem tím chtěla říct, že jsem tomu prostě propadla, i když spousta lidí tomu neholduje a nechápe, co na tom my ostatní máme...
Takže ano, knihy mě přes svou jinakost hodně baví. Člověk tomu jen musí přijít na chuť a pochopit to. A pak už to jde samo. Jsem zvědavá, jak to bude pokračovat. Jelikož autor si na nějaké happy endy příliš nehraje, může se stát ještě cokoli. A co se týče tohoto dílu, je pro mě zatím asi nejlepší :-).
Kniha, stejně jako její předchůdkyně, je psána svižnou a čtivou formou. Autor je prostě skvělým vypravěčem a z přímočarých povídek se přenesl ke komplexnímu příběhu plnému intrik a překvapení.
V tomhle třetím díle s Ciri a Geraltem se děj vyvíjí raketove dál, žerty jdou pomalu rychle stranou. Zuří válka, Ciri je zajata...
Mimořádně čtivý fantasy s prvky evropského středověku. Působí díky tomu velmi realne. Skvělý slohový styl autora.
Jak hra, tak knihy se dobře vyvíjejí, přibývají nové postavy, které si velmi snadno oblíbíte a zaujmou Vás jejich charaktery, které jsou opravdu nevšední, je zvláštní že se s zrovna k Geraltovi přidává pár jedinců, kterých by se největší pravděpodobností za jiných okolností "zbavil".
To dává příběhu úplně jiný rozměr a kdybych to měla říct opravdu jalově, nenápadně to dává najevo že i když je parta lidí jakákoli, pokud si rozumí je úplně jedno jejich původ.
Doporučuji :D
I když se Ciri v knize tolik nevyskytuje, je stále hlavní Geraltovou motivací ji najít, Spojí se s Milwou, Cahirem (i když s tím spíše nedobrovolně) a Regisem, vezme s sebou i Marigolda a společně putují, hádají se a zažívají různá dobrodružství.
V knize je spoustu částí o trpaslících, kteří jsou v Szapkowského knihách prostě skvělí, takže mi vlastně ke spokojenosti skoro nic nechybělo.
Skvělá fantasy, maličko připomíná naši Evropu, když byl středověk. Tedy kromu upírů, kouzel a tak dál, že ano...
Už konečně překročit Jarugu.
V knize se objevují ty nejzajímavější postavy, které může svět sžíraný válkou nabídnout. Za všechny mohu jmenovat pár nejpamětihodnějších jako jsou: Mastičkář Regis, Nilfgaarďan, který není Nilfgaarďan a Feldmaršálek Duda.
Je zajímavé sledovat zaplítače, jak si poradí, když kolem sebe má něco, na co není zvyklý, "přátele".