Musím uznat, že jsem čekala něco jiného a po celém čtení jsem byla dost na rozpacích a nevěděla jsem, co si myslet. I přes nenaplněná očekávání, se mi kniha líbila. Byla to taková napínavější oddechovka.
Čekala jsem nějakou pořádnou fantasy o včelách, za to mohl ale název a obálka. Fantastično tam lehce je, včely taky, přesto jen lehce.
Hlavní hrdina je Finn a Roza. Finn si vyčítá, co se stalo a že mu nikdo nevěří, takže když narazí na bratry Ruďase, tak se od nich nechá zmlátit. Je mu jedno, že ho mají za podivína, jen mu vadí, že mu nikdo nevěří a to ani jeho bratr. K tomu všemu si sám připadá jak blázen, protože slyší mluvit kukuřici.
Děj se tam dost střídá. Nejdřív čtete o Finovi, jeho hledání Rozy, o divných věcech, který se mu dějí a o tom, jak našel svou první lásku.
Dále vypráví Roza o svém vezení, které sice nejdřív vypadá normálně, ale potom se mění v něco nemožného. Nejdřív je vězněna v domě na předměstí, poté se probudí na hradě a je z ní královna. Její věznitel chce docílit jen jednoho, aby ho Roza milovala. To Roza doplňuje o vzpomínání na to, jak žila a jak se dostala k bratrům.
Vše se spojuje na konci, který začne dávat konečně smysl. Takže pokud budete ze čtení knihy rozházený, nevzdávejte to.
Je to čtivé a čte se to opravdu lehce, jen to není nic, z čeho bych si sedla na zadek. Ano, líbí se mi myšlenka mluvící kukuřice a spár v zemi, kterými se dá dostat do jiných dimenzí, ale nebylo to prostě nic úžasného. Je to škoda, protože nápad je to dobrý. Kdyby to bylo více propracované a víc fantasy, byla by to pecka.
Nakonec jedna malá zajímavost. Kostispáry totiž vážně existují.
Přesto všechno jsem ráda, že jsem si knihu přečetla a možná si ji někdy zase přečtu.
Recenze
Kniha má navíc velice zajímavý obal, díky kterému jsem ji vlastně i vybírala. Až později jsem četla obsah. Také mě velice zaujala věta na přebalu: "Jedna, dvě, strašák jde. Přijde si i pro tebe."
Čekala jsem nějakou pořádnou fantasy o včelách, za to mohl ale název a obálka. Fantastično tam lehce je, včely taky, přesto jen lehce.
Hlavní hrdina je Finn a Roza. Finn si vyčítá, co se stalo a že mu nikdo nevěří, takže když narazí na bratry Ruďase, tak se od nich nechá zmlátit. Je mu jedno, že ho mají za podivína, jen mu vadí, že mu nikdo nevěří a to ani jeho bratr. K tomu všemu si sám připadá jak blázen, protože slyší mluvit kukuřici.
Děj se tam dost střídá. Nejdřív čtete o Finovi, jeho hledání Rozy, o divných věcech, který se mu dějí a o tom, jak našel svou první lásku.
Dále vypráví Roza o svém vezení, které sice nejdřív vypadá normálně, ale potom se mění v něco nemožného. Nejdřív je vězněna v domě na předměstí, poté se probudí na hradě a je z ní královna. Její věznitel chce docílit jen jednoho, aby ho Roza milovala. To Roza doplňuje o vzpomínání na to, jak žila a jak se dostala k bratrům.
Vše se spojuje na konci, který začne dávat konečně smysl. Takže pokud budete ze čtení knihy rozházený, nevzdávejte to.
Je to čtivé a čte se to opravdu lehce, jen to není nic, z čeho bych si sedla na zadek. Ano, líbí se mi myšlenka mluvící kukuřice a spár v zemi, kterými se dá dostat do jiných dimenzí, ale nebylo to prostě nic úžasného. Je to škoda, protože nápad je to dobrý. Kdyby to bylo více propracované a víc fantasy, byla by to pecka.
Nakonec jedna malá zajímavost. Kostispáry totiž vážně existují.
Přesto všechno jsem ráda, že jsem si knihu přečetla a možná si ji někdy zase přečtu.
Tuhle knihu doporučím, je pěkně napsaná (a ta obálka! tu musíte mít.), ale podruhé po ní nesáhnu.