Tři nerozlučné přítelkyně... Bea, Eleanor a Karen

Bea má za sebou těžké, psychické trauma z minulosti, ovšem už se jí vcelku podařilo s ním vyrovnat. Žije sama a vlastně jí to až tak nevadí. Mužům právě nedůvěřuje. Najednou jí však začne kdosi minulost zvláštními způsoby připomínat. Záhadná zásilka, podivné rande... Bea to nechápe, o její minulosti v podstatě téměř nikdo neví.

Eleanor je vyčerpaná matka na mateřské. Kromě miminka pečuje ještě o školou povinného nevlastního syna. Většinou neví, kde jí hlava stojí a manžel jí s péčí o děti zrovna nepomáhá. Vypravit se ráno včas se starším synem do školy se rovná téměř zázraku. A co teprve tehdy, když zaparkuje auto s nemluvnětem před školou a po pár minutách ho tam nenajde. Je už vážně zralá na psychiatra?

Psychiatrička Karen se zdá být nejvyrovnanější žena z naší trojice. Pomáhá svým pacientům, blíží se její povýšení, a je nepostradatelná rovněž pro své přítelkyně. Vždy totiž vše vyřeší, připomene, zařídí, dokonalá Karen. Její osobní život však už tak dokonalý není, to ovšem nikdo neví. A naprosto se vše začne hroutit tehdy, když nakráčí do její ordinace Jessica Hamiltonová. Mladá žena, která působí na Karen dost zvláštním způsobem, vyzývavě, zlomyslně až posměšně, přichází z důvodu úporných migrén. Nakonec začne Karen líčit její vztah s ženatým mužem, detaily rozhodně nešetří. Karen se vyděsí, protože některé detaily vyloženě sedí na život jedné z jejich přítelkyň. Vypadá to, jako by jí chtěla Jessica ublížit a tomu musí Karen rozhodně zabránit. Ona přece dokázala vždy každému pomoci a vyřešit každý problém. Od toho tu pro své přítelkyně je, proto je pro ně nepostradatelná.

Než bude pozdě je třetím psychologickým románem od autorky, který jsem četla. A opět jsem se přesvědčila, že Jenny Blackhurst psát umí.

Je pravda, že na počátku jsem se malinko ztrácela, než jsem si ujasnila postavy a sem tam nějaké flashbacky do minulosti a vypravěče neoznačených kapitol. Označené kapitoly nesou jména našich tří hlavních postav a jsou prokládány kapitolami z psychiatrického sezení a kapitolami, které vypráví jistá žena. Tyto části knihy jsou vyprávěny v první osobě, ostatní kapitoly er-formou a psychiatrická sezení formou dialogu dvou osob.

Kniha se mi četla dobře až na ten trochu pro mě zmatený počátek. Ke konci byl děj zase trošku z mého pohledu překombinovaný. Nicméně jsem se bavila, nechyběly překvapivé zvraty, postavy byly dobře vykreslené a hlavně Karen byla pro mě opravdu uvěřitelná.

Knihu bych doporučila asi spíš ženám. Nevím, zda by muži chtěli rozebírat vztahy, ženská přátelství, mateřství a podobné situace. Samozřejmě je volba vždy na čtenáři.

Berte knihu spíše jako psychologický román než thriller. Potom dostanete přesně to, co od příběhu budete očekávat. schovat popis