Jako sofisté se označovali někteří učenci a filozofové starého Řecka, které neslučovaly společné myšlenky, ale způsob jejich myšlení a profesionální výuka a řečnické služby, za které si nechávali platit. K nejznámějším sofistům patřili například Prótagoras z Abdér (O bozích), Georgiás z Leontín (O nejsoucím čili o přírodě), Hippias z Elidy nebo Thrasymachos z Chalkedónu. O životě sofistů se toho mnoho dozvídáme především z Platónových spisů Prótagoras, Georigias, Hippias Větší, Hippias Menší a Sofistés. Podle toho, že sofisté učili své žáky také různým řečnickým trikům, používá se dnes označení sofista pro člověka, který se dopouští argumentačních faulů.