Kniha určitě nepatří mezi ty, které bychom dávali do ruky dětem. Je tam dost detailně popisován nejen sex, ale také se hojně vyskytují sprosté slova. Je to něco, co by měli číst už vyzrálí lidé, s nadhledem, které pobaví absurdita této knihy.
New York Magazine o knize napsal: "Perverzní, výstřední, podmanivé". A má zatracenou pravdu. Není to žádná sladká a romantická slátanina, není to nic, kde můžete hledat vnitřní klid a mír. Při čtení jsem měla pocit, jako by mne někdo pozoroval a čekal, jak moc budu kulit oči nebo lapat po dechu. Místy jsem jej opravdu měla nedostatek. Cloumal se mnou vztek, jak někdo tohle mohl napsat, cloumaly se mnou city, kdy se rozhodl něco změnit, cloumaly se mnou všechny možné emoce a přijde mi, že i ty, o kterých jsem nevěděla, že je vůbec v sobě mám.
Ač mi přijde, že v této recenzi využívám hodně negativních věcí, tak přesto je laděna v pozitivním duchu. Protože autor má můj obdiv za to, že dokázal na papír hodit takové věci. Že vůbec dokázal popsat všechny skutečnosti, které se udály a nemazlil se s tím. Napsal to tak syrově, jak se jen dalo. Nepoužil žádnou omáčku, jen holé fakta.
Pokud je to opravdu autentické, něco, co doopravdy dělal, tak se nedivím, že autor je neznámý. Taky bych nechtěla, aby někdo četl tohle a přitom si na mě ukazoval prsty. Věřím, že polovina čtenářů by jej dokázala odsoudit. Je mi jasné, že hromada lidí ví, kdo tohle napsal, ale já jej poznat nehodlám a nechci. Chci si ho nechat v hlavě jako toho blázna a magora, který je pro mne neznámý, ale čtu jeho řádky.
A každopádně jsem zvědavá, jestli se od něj dočkáme nějakých dalších knih. Pro mě by to bylo určitě žádoucí. Ten sráč má totiž něco do sebe!
Recenze
Je to něco, co tu ještě nebylo. Autor knihy svůj život popisuje upřímně a nemilosrdně. Nepáře se s ničím.
Knihu si užijete. Je možné, že někdo knihu ani nedočte, protože surovosti tu je dostatek, ale pokud vydržíte, kniha Vám poskytne vstup za další hranici literatury.
Já jsem si knihu maximálně užila a i když to zní až úchylně, neskutečně mě bavila. Nejen pozorovaní psychické stránky hlavního hrdiny, ale celkově pozorovat to, jak život dokáže být pěkná svině a to, jak se my lidé ničíme navzájem.
Kniha není vyprávěná klasickým spisovným jazykem. Je to doopravdy silná hovorová mluva, při čtení jsem si připadala, jako kdybych poslouchala nějakého kamaráda v hospodě.
Kupodivu to ovšem fungovalo. Opravdu jsem se do příběhu ponořila.
Celá kniha byla čtivě napsaná, až na první kapitolu, se kterou jsem měla trochu problém, se mi čtení nijak nevleklo.
Myslím, že tato terapie psaním není vůbec špatná a mě i přes značnou skepsi zaujala a ráda bych si přečetla i další knihy tohoto autora, pevně doufám, že se dočkají přeložení i u nás.
Na druhou stranu musím uznat, že pokud se takový člověk časem ocitne v podobné situaci, je tady naděje, že všichni "sráči" dostanou to, co zaslouží (podle mne jde 100% jde o autentickou výpověď).
Doporučuji všem, kteří se shlédli v Prokletých básnících a mají chuť vyzkoušet hodně netradiční způsob slohu. A ač jde o silně vulgární a slengové výrazivo, je překvapivě skvělou práci překladatele a korektora.
New York Magazine o knize napsal: "Perverzní, výstřední, podmanivé". A má zatracenou pravdu. Není to žádná sladká a romantická slátanina, není to nic, kde můžete hledat vnitřní klid a mír. Při čtení jsem měla pocit, jako by mne někdo pozoroval a čekal, jak moc budu kulit oči nebo lapat po dechu. Místy jsem jej opravdu měla nedostatek. Cloumal se mnou vztek, jak někdo tohle mohl napsat, cloumaly se mnou city, kdy se rozhodl něco změnit, cloumaly se mnou všechny možné emoce a přijde mi, že i ty, o kterých jsem nevěděla, že je vůbec v sobě mám.
Ač mi přijde, že v této recenzi využívám hodně negativních věcí, tak přesto je laděna v pozitivním duchu. Protože autor má můj obdiv za to, že dokázal na papír hodit takové věci. Že vůbec dokázal popsat všechny skutečnosti, které se udály a nemazlil se s tím. Napsal to tak syrově, jak se jen dalo. Nepoužil žádnou omáčku, jen holé fakta.
Pokud je to opravdu autentické, něco, co doopravdy dělal, tak se nedivím, že autor je neznámý. Taky bych nechtěla, aby někdo četl tohle a přitom si na mě ukazoval prsty. Věřím, že polovina čtenářů by jej dokázala odsoudit. Je mi jasné, že hromada lidí ví, kdo tohle napsal, ale já jej poznat nehodlám a nechci. Chci si ho nechat v hlavě jako toho blázna a magora, který je pro mne neznámý, ale čtu jeho řádky.
A každopádně jsem zvědavá, jestli se od něj dočkáme nějakých dalších knih. Pro mě by to bylo určitě žádoucí. Ten sráč má totiž něco do sebe!