Kniha literárního historika Michala Bauera se skládá ze dvou částí: recepční a dokumentární. První část obsahuje studii Básník tak známý až je cizí. Jejím základem je shromáždění a interpretace textů, které se věnují recepci Halasova díla po básníkově skonu, tedy od konce roku 1949 až do počátku 90. let 20. století; největší pozornost je zaměřena na období, v němž se nejvíce projevily spory o Halasovo dílo – na 50. léta. „Jde mi o to,“ konstatuje autor, „ukázat, co se dělo s jednotlivými recepčními diskursy jednak po Halasově smrti (v říjnu 1949) a vzápětí po Štollově referátu na plenární schůzi o poezii (22. 1. 1950), editované posléze (v dubnu 1950) knižně. Vycházím především z archivních dokumentů, z materiálů nacházejících se v majetku básníkovy rodiny, ze zápisů z obecních a školních kronik obcí, kudy byl vypraven pohřební průvod, a z dobových sborníků a periodik.“ Bauerova studie navazuje na práce Ludvíka Kundery a doplňuje jeho monografii František Halas, vydanou v roce 1999. Kunderova kniha o Halasovi končí právě Halasovým skonem a záležitostmi polemik po roce 1949 se již nezabývá. Smyslem publikace je tedy mimo jiné zaplnění tohoto prostoru, jenž je dosud v syntetické podobě nezpracován a nezmapován. Druhá část knihy je edičního charakteru a zahrnuje soubor 200 kondolencí, které obdržela básníkova vdova Dr. Libuše Halasová bezprostředně po Halasově smrti. Originály kondolencí jsou v majetku básníkovy rodiny. Kondolence tvoří originální soubor; jejich autory jsou nejvýznamnější osobnosti umění i veřejného života konce 40. let. Obrazovou přílohu tvoří fotografie Halase i osobností, které se nejvíce věnovaly recepci jeho díla (L. Kundera, J. Grossman, F. Hrubín, J. Brabec, L. Štoll ad.), dvě básníkova parte, fotografie z Halasova pohřbu, ukázky z rukopisných textů (Štollových či básníkova otce Františka Halase staršího) a dále některé z nejzajímavějších kondolencí. Přílohu knihy tvoří z archivních fondů Českého rozhlasu. Kniha literárního historika Michala Bauera se skládá ze dvou částí: recepční a dokumentární. První část obsahuje studii Básník tak známý až je cizí. Jejím základem je shromáždění a interpretace textů, které se věnují recepci Halasova díla po básníkově skonu, tedy od konce roku 1949 až do počátku 90. let 20. století; největší pozornost je zaměřena na období, v němž se nejvíce projevily spory o Halasovo dílo – na 50. léta. „Jde mi o to,“ konstatuje autor, „ukázat, co se dělo s jednotlivými recepčními diskursy jednak po Halasově smrti (v říjnu 1949) a vzápětí po Štollově referátu na plenární schůzi o poezii (22. 1. 1950), editované posléze (v dubnu 1950) knižně. Vycházím především z archivních dokumentů, z materiálů nacházejících se v majetku básníkovy rodiny, ze zápisů z obecních a školních kronik obcí, kudy byl vypraven pohřební průvod, a z dobových sborníků a periodik.“ Bauerova studie navazuje na práce Ludvíka Kundery a doplňuje jeho monografii František Halas, vydanou v roce 1999. Kunderova kniha o Halasovi končí právě Halasovým skonem a záležitostmi polemik po roce 1949 se již nezabývá. Smyslem publikace je tedy mimo jiné zaplnění tohoto prostoru, jenž je dosud v syntetické podobě nezpracován a nezmapován. Druhá část knihy je edičního charakteru a zahrnuje soubor 200 kondolencí, které obdržela básníkova vdova Dr. Libuše Halasová bezprostředně po Halasově smrti. Originály kondolencí jsou v majetku básníkovy rodiny. Kondolence tvoří originální soubor; jejich autory jsou nejvýznamnější osobnosti umění i veřejného života konce 40. let. Obrazovou přílohu tvoří fotografie Halase i osobností, které se nejvíce věnovaly recepci jeho díla (L. Kundera, J. Grossman, F. Hrubín, J. Brabec, L. Štoll ad.), dvě básníkova parte, fotografie z Halasova pohřbu, ukázky z rukopisných textů (Štollových či básníkova otce Františka Halase staršího) a dále některé z nejzajímavějších kondolencí. Přílohu knihy tvoří z archivních fondů Českého rozhlasu. audio CD s nahrávkami F. Halase Kniha literárního historika Michala Bauera se skládá ze dvou částí: recepční a dokumentární. První část obsahuje studii Básník tak známý až je cizí. Jejím základem je shromáždění a interpretace textů, které se věnují recepci Halasova díla po básníkově skonu, tedy od konce roku 1949 až do počátku 90. let 20. století; největší pozornost je zaměřena na období, v němž se nejvíce projevily spory o Halasovo dílo – na 50. léta. „Jde mi o to,“ konstatuje autor, „ukázat, co se dělo s jednotlivými recepčními diskursy jednak po Halasově smrti (v říjnu 1949) a vzápětí po Štollově referátu na plenární schůzi o poezii (22. 1. 1950), editované posléze (v dubnu 1950) knižně. Vycházím především z archivních dokumentů, z materiálů nacházejících se v majetku básníkovy rodiny, ze zápisů z obecních a školních kronik obcí, kudy byl vypraven pohřební průvod, a z dobových sborníků a periodik.“ Bauerova studie navazuje na práce Ludvíka Kundery a doplňuje jeho monografii František Halas, vydanou v roce 1999. Kunderova kniha o Halasovi končí právě Halasovým skonem a záležitostmi polemik po roce 1949 se již nezabývá. Smyslem publikace je tedy mimo jiné zaplnění tohoto prostoru, jenž je dosud v syntetické podobě nezpracován a nezmapován. Druhá část knihy je edičního charakteru a zahrnuje soubor 200 kondolencí, které obdržela básníkova vdova Dr. Libuše Halasová bezprostředně po Halasově smrti. Originály kondolencí jsou v majetku básníkovy rodiny. Kondolence tvoří originální soubor; jejich autory jsou nejvýznamnější osobnosti umění i veřejného života konce 40. let. Obrazovou přílohu tvoří fotografie Halase i osobností, které se nejvíce věnovaly recepci jeho díla (L. Kundera, J. Grossman, F. Hrubín, J. Brabec, L. Štoll ad.), dvě básníkova parte, fotografie z Halasova pohřbu, ukázky z rukopisných textů (Štollových či básníkova otce Františka Halase staršího) a dále některé z nejzajímavějších kondolencí. Přílohu knihy tvoří z archivních fondů Českého rozhlasu.