Vyprávění v knize se odehrává ve dvou rovinách - přítomnost, kde se setkáváme s hlavní hrdinkou Doris, s ženou na sklonku života, která tráví své osamělé dny v bytě ve Stockholmu s občasnými návštěvami pečovatelek, po úraze potom v nemocnici, kam za ní přijíždí její nejmilovanější příbuzná, praneteř Jenny.
Druhá dějová rovina ožívá zápisky Doris v jejím červeném adresáři. Tento adresář Doris dostala dávno v dětství od svého otce k desátým narozeninám - byl to pro ni ten nejkrásnější dárek. Celý život si do něj zapisovala vzpomínky na lidi, kteří během let významným způsobem ovlivnili její život. Setkáváme se s jejími rodiči a sestrou, dvěma osudovými muži jejího života - Gostou a Allanem, přítelkyní Eleonorou, dále s lidmi, kteří se nečekaně objevili v různých nelehkých chvílích v životě Doris a podali jí pomocnou ruku - s Elaine, s Carlem a s Paulem, či naopak s Mikem, který jí velmi ublížil, a některými dalšími, kteří v různých okamžicích vstoupili Doris do života. Zápisky v adresáři
s námi cestují zpět v čase, prožíváme šťastné i méně šťastné dny s Doris v rodném Švédsku, v Paříži, New Yorku i na anglickém venkově.
Červený adresář, který je "jako mapa jejího života", věnuje Doris své milované praneteři Jenny: "Daruji Ti svoje vzpomínky. Jsou to nejhezčí, co mám."
Knížka se mi velmi líbila, právě svou netradiční formou vyprávění - děj v přítomnosti, prokládaný četnými "flashbacky" do minulosti.
Překlad do češtiny je velmi zdařilý. Knížku doporučuji.
Dovolte mi zde ocitovat pár myšlenek, které mne zaujaly:
"Nikdy nevíme, co máme, dokud o to nepřijdeme. Potom nám to chybí."
"Na každého čekají v životě rány, které člověka mění. Někdy si toho všimneme, jindy se to děje bez našeho vědomí. Ale bolest, ta vždycky zůstává nahromaděná hluboko v srdci, jako zaťaté pěsti připravené probít se ven. V slzách a zlosti. Nebo, v horším případě, v citovém chladu a odcizení."
"Podobně jako ztracené lásky získá všechno, co existuje jenom v našich vzpomínkách a snech, nakonec tu nejfantastičtější podobu."
Recenze
Druhá dějová rovina ožívá zápisky Doris v jejím červeném adresáři. Tento adresář Doris dostala dávno v dětství od svého otce k desátým narozeninám - byl to pro ni ten nejkrásnější dárek. Celý život si do něj zapisovala vzpomínky na lidi, kteří během let významným způsobem ovlivnili její život. Setkáváme se s jejími rodiči a sestrou, dvěma osudovými muži jejího života - Gostou a Allanem, přítelkyní Eleonorou, dále s lidmi, kteří se nečekaně objevili v různých nelehkých chvílích v životě Doris a podali jí pomocnou ruku - s Elaine, s Carlem a s Paulem, či naopak s Mikem, který jí velmi ublížil, a některými dalšími, kteří v různých okamžicích vstoupili Doris do života. Zápisky v adresáři
s námi cestují zpět v čase, prožíváme šťastné i méně šťastné dny s Doris v rodném Švédsku, v Paříži, New Yorku i na anglickém venkově.
Červený adresář, který je "jako mapa jejího života", věnuje Doris své milované praneteři Jenny: "Daruji Ti svoje vzpomínky. Jsou to nejhezčí, co mám."
Knížka se mi velmi líbila, právě svou netradiční formou vyprávění - děj v přítomnosti, prokládaný četnými "flashbacky" do minulosti.
Překlad do češtiny je velmi zdařilý. Knížku doporučuji.
Dovolte mi zde ocitovat pár myšlenek, které mne zaujaly:
"Nikdy nevíme, co máme, dokud o to nepřijdeme. Potom nám to chybí."
"Na každého čekají v životě rány, které člověka mění. Někdy si toho všimneme, jindy se to děje bez našeho vědomí. Ale bolest, ta vždycky zůstává nahromaděná hluboko v srdci, jako zaťaté pěsti připravené probít se ven. V slzách a zlosti. Nebo, v horším případě, v citovém chladu a odcizení."
"Podobně jako ztracené lásky získá všechno, co existuje jenom v našich vzpomínkách a snech, nakonec tu nejfantastičtější podobu."
Po dlouhé době kniha, u které nevím, jak s hodnocením. Ráda bych ji dala vyšší hodnocení, tento typ příběhů mám ráda. Je tam hodně cestování, má milovaná Francie, ale…
Ale na druhou stranu je tam toho tolik. Autorka do života Doris chtěla dát snad všechno, na co si vzpomněla. Tohle opravdu jen tak někdo neprožije. A právě kvůli tomu mi přišlo, že bylo vyprávění plytké, málo hluboké, málo rozvedené. Nechat toho polovinu, ale víc se zabývat jednotlivými příběhy, aby to dostalo hloubku a mohla bych si tak utvořit nějaký vztah k jednotlivým postavám, tak by to bylo lepší.
Každopádně jako jednoduché, romantické vyprávění na pár stránkách to špatné nebylo.
3,5*/5*
Je to krásný příběh, který oživí mnohé vzpomínky, příběh o stáří, ale i o mládí, které bylo pro Doris velmi těžké. Kniha vede i k zamyšlení - moc se mi líbilo, jak se zachovala praneteř Jenny, kdyby nás bylo víc jako Jenny, mohli by naši stařečkové být s námi doma a odcházet z tohoto světa stejně jako Doris - se štěstím !