Košík
zboží
(prázdné)
Kontakt
Účet
Mluvíte se svými dětmi o drogách? Myslíte si, že vás se tahle problematika týkat nemůže? Svoje zlatíčka jste přece vychovali dobře. Monika Kolářová si to taky myslela. Věřila, že její syn je bezproblémový kluk, kterému se v životě bude dařit. Až do chvíle, kdy se předávkoval neznámou látkou....
číst celé
Mluvíte se svými dětmi o drogách? Myslíte si, že vás se tahle problematika týkat nemůže? Svoje zlatíčka jste přece vychovali dobře. Monika Kolářová si to taky myslela. Věřila, že její syn je bezproblémový kluk, kterému se v životě bude dařit. Až do chvíle, kdy se předávkoval neznámou látkou. Autentické zápisky matky a syna spolu se záznamy z terapeutických deníků ukazují nepříjemnou skutečnost v celé nahotě – závislost jednoho vždy zasáhne celou rodinu.
schovat popis
- Nakladatel: CPRESS
- Kód:
- Rok vydání: 2021
- Jazyk: Čeština
- Vazba: Gebunden
- Počet stran: 264
- Šířka balení: 15 cm
- Výška balení: 21 cm
- Hloubka balení: 2 cm
- Váha balení: 524 g
Recenze
Kniha má 2 části a je vyprávěna ze dvou úhlů pohledů. Z pohledu syna HONZY, který je feťák a z pohledu jeho matky. Jedná se o skutečný příběh, jména hlavních postav jsou pozměněna. Hlavními postavami jsou autorův bratranec PETR (v knize Honza) a autorova teta EVA (v knize Monika).
Kapitoly se střídají. Kapitoly vyprávěné matkou jsou napsány klasickým černým písmem a kapitoly vyprávěné Honzou jsou napsány fialovým písmem, což je zajímavý prvek, se kterým jsem se doposud setkal v knihách výjimečně. Myslím si, že fialová barva je zvolená dobře, je příjemná na oči a rozhodně je to zajímavý prvek, při kterém vidíme kontrast ve vyprávění Honzy a jeho matky. Líbil se mi také deník, který si Honza psal a my se pomocí jeho deníkových záznamů můžeme podívat do jeho myšlenek. Myslím si, že pro tento typ příběhu je přínosné, že se na knize podíleli 2 autoři. Každý má svůj specifický styl psaní a pro knihu je to přínosné.
Autor použil bratrancův deník a na základě něho zpracoval příběh svého bratrance. Jeho tetu přemlouval, aby napsala zážitky z těžkého období svého života, a nakonec ji přesvědčil, a tak sepsala svoje vzpomínky. Myslím si, že pro paní Evu muselo být psaní velice těžké a bolestné, protože si hodně jako máma vytrpěla a prožila! Když jsem četl Honzovy deníky, nebylo mi z toho vůbec dobře a co teprve pro jeho mamku, která se tímto způsobem dozvěděla pravdu a pochopitelně následně prožívala velmi těžká období ve svém životě! Nejhorší ze všeho je, že tento příběh je podle skutečné události! Musím se přiznat, že jsem z tohoto příběhu docela rozhozený a po dočtení této knihy ještě na mě všechno doléhá.
Nemá smysl se podrobně rozepisovat o této knize a odhalovat vám podrobnosti z tohoto příběhu. O všem se dočtete, pokud tuto knihu vyzkoušíte. Dočtete se, proč Honza začal brát drogy a vyzkoušel jich doopravdy hodně. Dočtete se, jaké účinky jednotlivé drogy na něj měly, a jaký to mělo na něj vliv. Dočtete se, čím vším si prošel Honza, ale také zároveň čím vším si prošla jeho rodina a jaké trápení s ním měli!
Znám několik lidí ze svého okolí, kteří požívají drogy, hlavně marihuanu („trávu“). Musím se přiznat, že jsem ve svém životě žádné drogy nevyzkoušel, ani kouření trávy, i když jsem si jednou o tomto tématu povídal s kamarádkou a řekli jsme si, že bychom to mohli jednou vyzkoušet! Zapomenout na všechna trápení a starosti a alespoň jednou v životě zjistit, jaké člověk zažívá pocity při kouření trávy, byť by se jednalo o krátký okamžik. Zpětně však naši rozmluvu hodnotím tak, že to možná bylo takové plácání do větru a ve skutečnosti jsme to neměli v úmyslu. Ale tyto myšlenky se objevily, asi proto, že jsme byli smutní a život nám připadal v šedých barvách a chtěli jsme překročit nějakou pomyslnou hranici, vykonat něco, čeho jsme se nikdy nedopustili, z čeho jsme měli sice strach, ale zároveň nás to lákalo alespoň jednou vyzkoušet. Však by se nic nemohlo stát, kdyby to člověk vyzkoušel jednou a už nikdy by se k tomu nevrátil, přece by o nic nešlo. Těmito podobnými větami se mladí lidé utvrzují v tom, že mohou „trávu“ vyzkoušet, občas si dát a hned budou vidět život v lepších barvách, budou se smát a bavit. Jenže většinou dávky narůstají a často přecházejí lidé k „tvrdším“ drogám – LSD, PERVITIN („PERNÍK“ „PEŘÍ"), extáze aj. Následně se z toho stává začarovaný kruh, ze kterého je těžké se vymanit!
Je jednoduché sklouznout k drogám, mnohem těžší je přestat je používat. Nejlépe je vůbec s drogami nezačínat, a pokud se někdo stane závislým na drogách, je třeba se léčit, ale musí chtít sám. Rodina, přátelé a nejbližší příbuzní mu mohou podat pomocnou ruku a podržet ho v těžkých chvílích, ale vždy záleží na samotném člověku, jestli má chuť a vůli bojovat a dostat se z toho začarovaného kruhu, anebo být v něm navždy uvězněn a ničit si život. Podle statistiky se lidé, kteří se léčili ze závislosti na drogách, opětovně k nim vracejí až v 98 %!
Kniha má pěkný přebal a má znázorňovat, co se může odehrávat v hlavě feťáka. Součástí knihy je také malá záložka. Kniha je dobře zkontrolovaná korektorem, našel jsem jen 5 drobných chyb, což je zrnko prachu z velkého množství textu.
Ne že by se autorka (matka Syna feťáka) o své dítě nestarala, to ne, jen občas rodiče nemají tušení o těžkých chvílích a depresích svých potomků.
V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ TO NEOMLOUVÁ BRANÍ DROG, jen to dobře poukazuje na propast mezi dětmi a jejich rodiči, kterou můžeme vidět v každé druhé rodině...
Za mě velmi inspirativní čtení.
Doporučuji :)
já jsem tuto knihu musela odložit, protože takovéto superhrdiny, co vše ví, jak na tom jsou,
nesnáším, později se k ní vrátím, ale nemůžu akceptovat lidskou malost a slabost