Dívky od svaté Magdalény je román založen na skutečných událostech. Když žena, či dívka něco udělala, nebo se jí rodiče chtěli zbavit, tak je poslali do domu pro padlé ženy. Bývaly to prádelny, kterými si jeptišky vydělávaly a dívky z toho nic neviděly. Museli dřít od rána do večera, jíst zbytky či jídlo, které se jídlu nepodobalo. Dívky byly ponižovány, trestány a jsou známi i případy znásilnění, sexuálního obtěžování ze stran církve a na některých pozemcích se dokonce našli masové hroby. Ale nejen žen, ale i dětí. Toto všechno se dělo v Irsku a poslední prádelna byla uzavřena na konci roku 1996, takže se takové bezpráví dělo ještě celkem nedávno.
Do domů byly zavírané prostitutky, svobodné matky, znásilněné dívky ale i dívky, které byly jen doma problémové, takže se jich rodiče chtěli zbavit. Znásilněná žena za nic nemohla, jenže jakmile se něco takového stalo, už byla pro všechny poskvrněna a hlavně, nikdo dívce nevěřil, že si za to nemůže sama. Ty které přišli do domu těhotné o své děti přišli hned po narození. Buď byly děti dány k adopci, nebo skončili v sirotčinci, které byly stejné peklo. Některé dívky tam byly poslány dokud neporodily, nebo se nenapravili.**br**Jenže některé měli takovou smůlu, že tam skončili na celý život. Nikdo dívkám ani dětem nevěřil, dokud se nenašel v jedné prádelně masový hrob. Potom vše vyplulo na povrch.
Literatury o tomto tématu moc není. Aspoň já doposud na žádnou nenarazila. O této situaci jsem se dozvěděla díky filmu Padlé ženy, který mě šokoval. Ani se mi nechtělo věřit, že by se mohlo něco takového dít, ale pak jsem zjistila, že to je pravda. Proto když se objevila kniha Dívky od svaté Magdalény, neváhala jsem a musela jsem si jí přečíst.
Hlavní postavy jsou dvě dívky Teagan a Nora. Takže se střídá vyprávění z jejich pohledu. Teagan se k jeptiškám dostala, i když nic neudělala, jenže jí nikdo nevěřil. A Noru rodiče považovali za namyšlenou běhnu a i když k ničemu nedošlo, jejím rodičům to stačilo, aby se jí zbavili. Hlavně její přítel byl rád, protože měl teď volnou cestu k dívce, se kterou začal chodit.
Kniha se čte lehce a nenáročně. Je to poutavé čtení, ale nic šťastného. Dokonce je tam pár chvilek, které jsem obrečela. Je to neskutečné, že se něco takového dělo a ještě to vše dělali jeptišky a kněží.
Díky tomu, že je kniha podle skutečné události, se čtenář o to víc ponoří do příběhu. A o to víc je kniha šokující.
V první kapitole se dozvíte, jak se do prádelny dostala Teagan a v druhé Nora. Takže mi stačilo málo k tomu, abych jen četla dál a abych zjistila, jak obě dívky nakonec skončí a s jakými následky. Ať to bylo sebevíc smutnější, nemohla jsem se odtrhnout od čtení.
Kapitoly jsou krátké tak akorát a ještě rozdělené, a díky tomu, že je to nenáročná kniha, jsem jí měla přečtenou rychle. Rozhodně bych uvítala více knih o tomhle tématu. Je to škoda, že je jich tak málo.
Jedna věc mě u knihy příjemně překvapila, protože na to u nakladatelství Alpress nejsem zvyklá. Všechny knihy mají přebal a pod ním jsou nevýraznou kopií přebalu. ale Dívky od svaté Magdalény žádný přebal nemají a jsou krásně heboučké. To asi nikdo moc neřeší, ale pro mě je to nezvyk a příjemná změna.
Na závěr tedy knihu rozhodně doporučuji. Hlavně těm, kteří se rádi dozvědí něco nového a mají rádi romány o skutečných událostech, protože zrovna takhle patří také k těm, na které by se nemělo zapomínat.
Recenze
Do domů byly zavírané prostitutky, svobodné matky, znásilněné dívky ale i dívky, které byly jen doma problémové, takže se jich rodiče chtěli zbavit. Znásilněná žena za nic nemohla, jenže jakmile se něco takového stalo, už byla pro všechny poskvrněna a hlavně, nikdo dívce nevěřil, že si za to nemůže sama. Ty které přišli do domu těhotné o své děti přišli hned po narození. Buď byly děti dány k adopci, nebo skončili v sirotčinci, které byly stejné peklo. Některé dívky tam byly poslány dokud neporodily, nebo se nenapravili.**br**Jenže některé měli takovou smůlu, že tam skončili na celý život. Nikdo dívkám ani dětem nevěřil, dokud se nenašel v jedné prádelně masový hrob. Potom vše vyplulo na povrch.
Literatury o tomto tématu moc není. Aspoň já doposud na žádnou nenarazila. O této situaci jsem se dozvěděla díky filmu Padlé ženy, který mě šokoval. Ani se mi nechtělo věřit, že by se mohlo něco takového dít, ale pak jsem zjistila, že to je pravda. Proto když se objevila kniha Dívky od svaté Magdalény, neváhala jsem a musela jsem si jí přečíst.
Hlavní postavy jsou dvě dívky Teagan a Nora. Takže se střídá vyprávění z jejich pohledu. Teagan se k jeptiškám dostala, i když nic neudělala, jenže jí nikdo nevěřil. A Noru rodiče považovali za namyšlenou běhnu a i když k ničemu nedošlo, jejím rodičům to stačilo, aby se jí zbavili. Hlavně její přítel byl rád, protože měl teď volnou cestu k dívce, se kterou začal chodit.
Kniha se čte lehce a nenáročně. Je to poutavé čtení, ale nic šťastného. Dokonce je tam pár chvilek, které jsem obrečela. Je to neskutečné, že se něco takového dělo a ještě to vše dělali jeptišky a kněží.
Díky tomu, že je kniha podle skutečné události, se čtenář o to víc ponoří do příběhu. A o to víc je kniha šokující.
V první kapitole se dozvíte, jak se do prádelny dostala Teagan a v druhé Nora. Takže mi stačilo málo k tomu, abych jen četla dál a abych zjistila, jak obě dívky nakonec skončí a s jakými následky. Ať to bylo sebevíc smutnější, nemohla jsem se odtrhnout od čtení.
Kapitoly jsou krátké tak akorát a ještě rozdělené, a díky tomu, že je to nenáročná kniha, jsem jí měla přečtenou rychle. Rozhodně bych uvítala více knih o tomhle tématu. Je to škoda, že je jich tak málo.
Jedna věc mě u knihy příjemně překvapila, protože na to u nakladatelství Alpress nejsem zvyklá. Všechny knihy mají přebal a pod ním jsou nevýraznou kopií přebalu. ale Dívky od svaté Magdalény žádný přebal nemají a jsou krásně heboučké. To asi nikdo moc neřeší, ale pro mě je to nezvyk a příjemná změna.
Na závěr tedy knihu rozhodně doporučuji. Hlavně těm, kteří se rádi dozvědí něco nového a mají rádi romány o skutečných událostech, protože zrovna takhle patří také k těm, na které by se nemělo zapomínat.
Tento příběh mě strašně šokoval už při čtení, ale poté když jsem se dozvěděla, že se jedná o skutečný příběh z roku 1962 a autor se jen podle toho inspiroval v napsání této knihy, jsem měla husí kůži...
Tato kniha je i velmi podobná filmové verzi s názvem Padlé ženy. Přiznám se, že jsem film ještě neviděla.
Přesto, že mě tato kniha hodně šokovala a byl to ohromně silný zážitek, moc ji doporučuji. Je dobré si přečíst a zjistit něco více o tomto tématu.
Asi úplně nejvíce mě šokoval a dost překvapil Doslov, opravdu zde doporučuji si ho přečíst...
Kniha je o prádelnách svaté Magdalény. Je neuvěřitelné, že existovaly ještě v roce 1996.
Ještě více mě to utvrzuje v mém postoji k církvi a popravdě... vážně to ukazuje na to, že tráva se nám zdá v zahraničí zelenější, ale realita je jiná.
Už o Irsku mám svůj obrázek i podle pár lidí, kteří tam žijí ... jak to tam funguje, systém, smetí, zdravotní péče, školky, všechno. Jde o jeden z nejvíce křesťanských států. Jsou dokonce ještě více věřící než Poláci. Ženy tam s právama jsou dodnes hůře. Nulová tolerance potratům. To snad není nikde jinde v Evropě. Jak se tomu říká? Aj ten terminus technicus mi vypadl. Pokrytecké.
Knížka není zrovna nejtlustší, ale i tak má grády. A je děsivý, když si uvědomíte, že tohle zažilo zhruba 30 000 žen jen v Irsku.. pozor, ony ty prádelny byly i v Británii, Kanadě a jinde.
No, to je tak, když někoho popadne mamon. Původní myšlenka byla zachránit prostitutky z ulice a dát jim druhou šanci na slušný život. Jenže se jim to poněkud zvrhlo a nakonec to fungovalo jako dobrý byznys. Nakonec se tam dostávaly dívky i za nic. Stačilo, když si prostě rodina umanula. A co je ještě děsivější, že s příchodem dospělosti vůbec neznamenalo, že odsud odejdete. No a co víc... uvnitř se z těch dívek stávaly otroci, mučené, týrané, manipulované...
Knížka bere dech...
Co mě jen zklamalo bylo, že konec zůstal otevřený. Chci a potřebuji vědět, jak to dopadlo s Norou!
Některé popisy jsou opravdu velmi detailní a hlavně vychází ze skutečných událostí. Kniha nám ukazuje jakou vnitřní sílu v sobě dokážeme najít, hlavně ženy.
Od začátku jsem hlavní hrdince fandila a nikterak ji nesoudila, protože pravda není vždy jen jedna.