Muž, kterého místní považují za podivného bezdomovce, si za tragických okolností uvědomí, kým vlastně je. Vzpomínky se skládají z maličkých střípků a to, co se o sobě dozvídá, není vůbec hezké. Třebaže je hlavním hrdinou muž středního věku, „Týden blázna“ je typickým románem pro ženy.
Jaroslava Černá (1959) se pohybuje v literárních kruzích již delší dobu. Ve své tvorbě se zaměřuje na romány pro ženy a na historické příběhy o významných osobnostech, nejčastěji panovnicích a manželkách panovníků. Alpress vydalo sedm jejích historických románů, horká novinka „Týden blázna“ je výjimečná tím, že se odehrává v přítomnosti. Černá píše srozumitelně, čtivě a je stravitelná pro všechny čtenáře (respektive čtenářky) bez rozdílu věku a vzdělání. Její knihy nepotřebují žádné speciální vědomosti a to platí i pro „Týden blázna“, který je z lékařského prostředí a autorka v něm občas zabruslí do hájemství psychologů a psychiatrů.
Černá se profesně zabývá astrologií a esoterikou a tato její vášeň se promítá i do jejích románů. V „Týdnu blázna“ vás sice nečeká nic mystického a nevysvětlitelného, ale hlavní hrdina trpí ztrátou paměti, což je věc, na kterou je lékařská věda krátká. Autorka naštěstí nijak nepoučuje ani nemá tendence vás vzdělávat a svůj román vypráví z pohledu padesátníka Marka Moudrého. Ten přes osm let bloumá po nocích ztichlým městem a přes den přespává v kůlně soucitné Milušky. Všichni včetně Milušky ho považují za bezprizorního bezdomovce, a protože Marek nemluví, není se ani čemu divit.
Drama začne ve chvíli, kdy se přimotá k dopravní nehodě. Nezaváhá a vrhne se na pomoc rodině uvízlé v nabouraném autě. Dvěma lidem zachrání život a přitom si počíná tak profesionálně, že sklízí obdiv přihlížejících i zdravotníků. Když se ho někdo zeptá, zda má nějaké zkušenosti s první pomocí, mimoděk ze sebe vyhrkne, že je přece chirurg. Temnota v jeho mysli začne ustupovat a Marek si postupně vybavuje, kým vlastně je. Bohužel nic není tak idylické, jak by si přál. Už tahle linie příběhu by se dala označit za detektivní, ale to, co Marek vypátrá ze své minulosti, je už vyloženě thrillerové čtení.
Černé se povedlo propojit na první pohled neslučitelné věci. Její hrdina se choval tak, že mu přísluší nejhorší možná označení, ale přesto s ním dokážete soucítit. V současnosti je Marek zlomený muž toužící po přátelství a lásce, ale kdysi to byl klasický anti-hrdina, který každému pouze škodil. Minulý Marek Moudrý byl bezohledný kariérista, nenáviděný svými kolegy i svou rodinou. Postupně zjistíte, co všechno vedlo k tomu, že je tím, kým je, a věřte mi, že půjde o drsné čtení, které by obstálo jako psychologický thriller.
Při čtení vám bude běhat mráz po zádech, ale zároveň s tím se budete blaženě usmívat. Černá se nevyhýbá sentimentalitě a některé scény jsou téměř až kýčovité. To všechno ale k žánru ženského románu patří a je to dobře. „Týden blázna“ je ideální četba pro všechny, kteří mají rádi chytlavé a dojemné příběhy. Možná vám při čtení sem tam ukápne i nějaká ta slzička a řekla bych, že to bude pro Jaroslavu Černou vetší poklona než tisíce pochvalných slov.
Recenze
Jaroslava Černá (1959) se pohybuje v literárních kruzích již delší dobu. Ve své tvorbě se zaměřuje na romány pro ženy a na historické příběhy o významných osobnostech, nejčastěji panovnicích a manželkách panovníků. Alpress vydalo sedm jejích historických románů, horká novinka „Týden blázna“ je výjimečná tím, že se odehrává v přítomnosti. Černá píše srozumitelně, čtivě a je stravitelná pro všechny čtenáře (respektive čtenářky) bez rozdílu věku a vzdělání. Její knihy nepotřebují žádné speciální vědomosti a to platí i pro „Týden blázna“, který je z lékařského prostředí a autorka v něm občas zabruslí do hájemství psychologů a psychiatrů.
Černá se profesně zabývá astrologií a esoterikou a tato její vášeň se promítá i do jejích románů. V „Týdnu blázna“ vás sice nečeká nic mystického a nevysvětlitelného, ale hlavní hrdina trpí ztrátou paměti, což je věc, na kterou je lékařská věda krátká. Autorka naštěstí nijak nepoučuje ani nemá tendence vás vzdělávat a svůj román vypráví z pohledu padesátníka Marka Moudrého. Ten přes osm let bloumá po nocích ztichlým městem a přes den přespává v kůlně soucitné Milušky. Všichni včetně Milušky ho považují za bezprizorního bezdomovce, a protože Marek nemluví, není se ani čemu divit.
Drama začne ve chvíli, kdy se přimotá k dopravní nehodě. Nezaváhá a vrhne se na pomoc rodině uvízlé v nabouraném autě. Dvěma lidem zachrání život a přitom si počíná tak profesionálně, že sklízí obdiv přihlížejících i zdravotníků. Když se ho někdo zeptá, zda má nějaké zkušenosti s první pomocí, mimoděk ze sebe vyhrkne, že je přece chirurg. Temnota v jeho mysli začne ustupovat a Marek si postupně vybavuje, kým vlastně je. Bohužel nic není tak idylické, jak by si přál. Už tahle linie příběhu by se dala označit za detektivní, ale to, co Marek vypátrá ze své minulosti, je už vyloženě thrillerové čtení.
Černé se povedlo propojit na první pohled neslučitelné věci. Její hrdina se choval tak, že mu přísluší nejhorší možná označení, ale přesto s ním dokážete soucítit. V současnosti je Marek zlomený muž toužící po přátelství a lásce, ale kdysi to byl klasický anti-hrdina, který každému pouze škodil. Minulý Marek Moudrý byl bezohledný kariérista, nenáviděný svými kolegy i svou rodinou. Postupně zjistíte, co všechno vedlo k tomu, že je tím, kým je, a věřte mi, že půjde o drsné čtení, které by obstálo jako psychologický thriller.
Při čtení vám bude běhat mráz po zádech, ale zároveň s tím se budete blaženě usmívat. Černá se nevyhýbá sentimentalitě a některé scény jsou téměř až kýčovité. To všechno ale k žánru ženského románu patří a je to dobře. „Týden blázna“ je ideální četba pro všechny, kteří mají rádi chytlavé a dojemné příběhy. Možná vám při čtení sem tam ukápne i nějaká ta slzička a řekla bych, že to bude pro Jaroslavu Černou vetší poklona než tisíce pochvalných slov.
Celkově tedy za mě jde o výborné, psychologické počtení, které určitě doporučuji. Příběh je psán er-formou a střídají se v něm pasáže ze současnosti a z doby před zhruba deseti lety. Když si představím, že bych měla být v kůži Marka Moudrého, který je v současné době velmi milým, empatickým mužem, ovšem vzpomínky mu ukazují, jak příšerně se dřív choval, byl vlastně tyranem svých blízkých, to musí člověkem opravdu otřást.
Prožijte s Markem jeho „týden blázna“. Občas si totiž jako blázen opravdu připadá. Ztráta paměti je v jistých situacích asi milosrdná a zachrání vám zdravý rozum, ale ten návrat a prozření je velmi těžké.
Tato knížka mě mile překvapila, bylo to velmi svižné a zajímavé čtení, které mě bavilo od první do poslední stránky. Líbila se mi postava skromné a upřímné Milušky, která otevřela své srdce Markovi a vůbec jí nevadila jeho minulost.
Příběh byl moc pěkně propracovaný, nechyběla skvělá psychologie postav a pocítila jsem i mystický svět ezoteriky. Ráda si přečtu od této české autorky i další knihu !