Toto dílo je sbírkou dvaceti povídek, ve kterých vystupuje pokaždé jiná hlavní hrdinka. Vesměs všechny hrdinky v knize byly středního věku a buď nám vyprávěly co se jim děje právě teď, nebo se naopak vrátily do své minulosti.
Setkáváme se například s Anou Maríou, již dvacet let vdanou ženou, která netoužila po ničem jiném než zestárnout se svým manželem a být s ním šťastná. Všechno tomu také nasvědčovalo, avšak stačila jedna malá cysta na prostatě a posléze výklad tarotu a její život nabral naprosto jiný směr.
Nebo s ženami, které nudí stereotyp a chtěly by ve svém životě něco změnit. Ale bohužel také s těmi, které jsou v životě nespokojené a vše co mají si musejí těžce vybojovat.
Každá povídka byla úplně jiná, a přesto si byly něčím podobné. Všechny byly spojeny ženami, které ve svém životě něco řešily-ať už pozitivního či negativního.
A většinou to byly právě povídky s pochmurnou atmosférou v nichž měla hlavní hrdinka těžký život.

Zde Dulcinea odpočívá,
Třebas to byla žena statná,
Vzala ji též do nenávratna
smrt, která prach a popel schvívá.

Byla spíš pyšná nežli snivá,
Zpola už jako dáma žila:
Quijota láskou roznítila,
Rodná ves její o ní zpívá.

Moje hodnocení: Každá povídka byla úplně jiná, ale všechny byly zvláštní. Autorka použila velmi zvláštní a pro ni zřejmě specifický způsob psaní příběhu, takže jsem si na něj musela ze začátku zvyknout.
Od této autorky jsem ještě nic nečetla, takže jsem ani nic od této knížky dopředu neočekávala. Byla jsem tedy docela zvědavá, co si pro čtenáře autorka připravila.

Celkově knihy nebyla špatná, ale nebylo moc oddechové čtení. Všechny povídky byly v pochmurném duchu, takže jsem pořád čekala, že to skončí nějak špatně.
Sladká nevděčnice nebyla úplně pro mě to pravé, ale to samé nemusí platit pro vás. Pokud vás její anotace zaujala, nebo pokud jste již četli Deset žen a tvorba této autorky se vám zalíbila, tak se do Sladké nevděčnice pusťte. ;) schovat popis