„Dívka z Ďáblova močálu“ je kriminální román z prostředí organizovaného zločinu v Dánsku. Sourozenecká dvojice autorů na pozadí prodeje bílého masa rozehrává téměř intimní příběhy několika zúčastněných. Z tohoto důvodu bych „Dívku z Ďáblova močálu“ s klidným svědomím označila i jako psychologický román.
Kniha není typická detektivka. Pokud bychom ji chtěli žánrově zařadit, nejblíže má ke kriminálnímu románu. V první kapitole se totiž dozvíte jména tří vrahů, kteří společně zavraždili mladou černošku, která byla do Dánska dovezena jako prostitutka. O několik měsíců později je tělo nalezeno a rozjíždí se pátrání. Celá kniha je rozdělena do dvou střídajících se částí. Jedna linie příběhu se týká policejního vyšetřování a druhá, ta zábavnější a napínavější, mapuje osudy vrahů.
Policisté se snaží zjistit, kdo je zavražděná dívka a kdo ji má na svědomí. Pátrání je zajímavé a poučné, ale upřímně řečeno, nedočkáte se ničeho nečekaného a originálního. Čestnou výjimkou je excentrická státní zástupkyně, která příběhu a vlastně i vyšetřování dodá grády. Jako čtenáře i jako lidi vás víc zaujme to, co se odehrává mezi zločinci. Jejich vztahy se vyvíjejí a vy se připravte na řadu mrtvých. Tady vás čeká řada překvapení a nečekaných zvratů.
Ačkoliv se příběh točí kolem dovozu prostitutek a praní peněz, nečekejte žádné testosteronem nabité čtení. Velký prostor mají ženy, a to jako vyšetřovatelky i zločinci. Nechci nic prozradit, a tak jen počítejte s tím, že Liselotte Hammerová se vůči bratrovi nejen prosadila, ale ukázala se i jako feministka. Z hlediska čtenářek tak bude „Dívka z močálu“ milým překvapením. Ačkoliv tu zemře poměrně dost lidí, v knize nenajdete žádné nechutné scény, které byste neskousli. To skutečné zlo, které tu je, vyplývá z toho, jak lidé manipulují s ostatními. Dočkáte se intrik, podrazů a nejednou si položíte otázku, jak byste se v konkrétné situaci zachovali vy.
Policisté, kteří vedou pátrání, jsou čtyři. „Dívka z Ďáblova močálu“ je již čtvrtou knihou, která u nás sourozencům Hammerovým vyšla, a pokud jste četli předchozí romány „Bestie uvnitř“, „Za všechno se platí“ a „Klub osamělých srdcí“, pak víte, co vás čeká. Policisté mají podobný prostor, ale přesto je hlavní postavou komisař Konrad Simonsen. V jeho týmu je další muž a dvě ženy a autoři vám vždy ve zkratce vysvětlí, jaký je mezi aktéry vztah. Tento případ je nezávislý na předešlých, proto by ani nevadilo, pokud byste touto knihou začali.
O Dánsku samotném se toho moc nedozvíte, zato pochopíte, jak funguje (nebo nefunguje?) dánský právní systém a zákony. Liselotte a Søren Hammerovi nejsou idealisté a jejich postavy ví, že žijí v nedokonalé zemi. Autoři nepoučují, nevysvětlují, ale pouze konstatují, co jejich postavy dělají nebo prožívají. Díky tomu vám nebude dělat problém se s jejich postavami ztotožnit. A věřte mi, že vaše sympatie získají i někteří z těch, kteří stojí na špatné straně zákona.
Z literárního hlediska je „Dívka z Ďáblova močálu“ nejpovedenější knihou ze série. Důvodem není vypilovaný styl a řemeslná dovednost, protože těmi se autoři mohou chlubit od začátku. Důvodem je to, že kniha je jednou z mála těch, které vás dokážou doslova přikovat k židli. Pořád se tady něco děje a vy absolutně netušíte, kam vás vývoj zavede. To, která z postav se dožije konce příběhu, nebudete schopní odhadnout, ani kdyby vám už zbývalo jen nějakých dvacet či patnáct stránek.
Recenze
Kniha není typická detektivka. Pokud bychom ji chtěli žánrově zařadit, nejblíže má ke kriminálnímu románu. V první kapitole se totiž dozvíte jména tří vrahů, kteří společně zavraždili mladou černošku, která byla do Dánska dovezena jako prostitutka. O několik měsíců později je tělo nalezeno a rozjíždí se pátrání. Celá kniha je rozdělena do dvou střídajících se částí. Jedna linie příběhu se týká policejního vyšetřování a druhá, ta zábavnější a napínavější, mapuje osudy vrahů.
Policisté se snaží zjistit, kdo je zavražděná dívka a kdo ji má na svědomí. Pátrání je zajímavé a poučné, ale upřímně řečeno, nedočkáte se ničeho nečekaného a originálního. Čestnou výjimkou je excentrická státní zástupkyně, která příběhu a vlastně i vyšetřování dodá grády. Jako čtenáře i jako lidi vás víc zaujme to, co se odehrává mezi zločinci. Jejich vztahy se vyvíjejí a vy se připravte na řadu mrtvých. Tady vás čeká řada překvapení a nečekaných zvratů.
Ačkoliv se příběh točí kolem dovozu prostitutek a praní peněz, nečekejte žádné testosteronem nabité čtení. Velký prostor mají ženy, a to jako vyšetřovatelky i zločinci. Nechci nic prozradit, a tak jen počítejte s tím, že Liselotte Hammerová se vůči bratrovi nejen prosadila, ale ukázala se i jako feministka. Z hlediska čtenářek tak bude „Dívka z močálu“ milým překvapením. Ačkoliv tu zemře poměrně dost lidí, v knize nenajdete žádné nechutné scény, které byste neskousli. To skutečné zlo, které tu je, vyplývá z toho, jak lidé manipulují s ostatními. Dočkáte se intrik, podrazů a nejednou si položíte otázku, jak byste se v konkrétné situaci zachovali vy.
Policisté, kteří vedou pátrání, jsou čtyři. „Dívka z Ďáblova močálu“ je již čtvrtou knihou, která u nás sourozencům Hammerovým vyšla, a pokud jste četli předchozí romány „Bestie uvnitř“, „Za všechno se platí“ a „Klub osamělých srdcí“, pak víte, co vás čeká. Policisté mají podobný prostor, ale přesto je hlavní postavou komisař Konrad Simonsen. V jeho týmu je další muž a dvě ženy a autoři vám vždy ve zkratce vysvětlí, jaký je mezi aktéry vztah. Tento případ je nezávislý na předešlých, proto by ani nevadilo, pokud byste touto knihou začali.
O Dánsku samotném se toho moc nedozvíte, zato pochopíte, jak funguje (nebo nefunguje?) dánský právní systém a zákony. Liselotte a Søren Hammerovi nejsou idealisté a jejich postavy ví, že žijí v nedokonalé zemi. Autoři nepoučují, nevysvětlují, ale pouze konstatují, co jejich postavy dělají nebo prožívají. Díky tomu vám nebude dělat problém se s jejich postavami ztotožnit. A věřte mi, že vaše sympatie získají i někteří z těch, kteří stojí na špatné straně zákona.
Z literárního hlediska je „Dívka z Ďáblova močálu“ nejpovedenější knihou ze série. Důvodem není vypilovaný styl a řemeslná dovednost, protože těmi se autoři mohou chlubit od začátku. Důvodem je to, že kniha je jednou z mála těch, které vás dokážou doslova přikovat k židli. Pořád se tady něco děje a vy absolutně netušíte, kam vás vývoj zavede. To, která z postav se dožije konce příběhu, nebudete schopní odhadnout, ani kdyby vám už zbývalo jen nějakých dvacet či patnáct stránek.