„Plavec“ je špionážní thriller, který by mohl sloužit jako učebnice psaní. Takhle nějak se totiž mají vyprávět příběhy. Kniha je inteligentní, napínavá a autor ve vás svými metaforami a poetickými výrazy dokáže vzbudit smutek a lítost. Pozoruhodné je, že „Plavec“ je autorova prvotina.
Joakim Zander (1975) se narodil ve Stockolmu, ale dětství trávil i v Sýrii a Izraeli. Střední školu vystudoval v USA a po skončení vojenské služby ve švédském námořnictvu vystudoval práva. Poté pracoval v Evropském parlamentu a Evropské komisi v Bruselu. Proč to říkám? Protože všechny zkušenosti zužitkoval ve svém románu, který si rozhodně nebere žádné servítky. Díky tomu můžete nahlédnout pod pokličku mezinárodní politiky a takzvaného boje proti terorismu.
Zander rozhodně není žádný idealista nebo fanatik. Jeho svět je krutý a lidé jsou v něm pouhými pěšáky. O osudu jednotlivců i vlád rozhoduje hrstka těch, kteří oficiálně chrání mír ve světě. V „Plavci“ každý manipuluje každým a vy nemůžete věřit vůbec nikomu. Ani kolegům, přátelům a už vůbec ne policii. Po přečtení anotace byste si mohli myslet, že vás čeká testosteronem nabyté čtení, ale „Plavec“ je jeden z mála špionážních románů, které si vychutnají i ženy. Důvodů je několik.
Mezi hlavními hrdiny figurují hned dvě ženy. Jedna z nich je právnička, druhá je asistentka političky. Oběma se sice změní život od základu, ale vy na ně budete od začátku do konce pohlížet jako na oběti, které se připletly do her mocných. Druhým důvodem je autorům styl. Ten je líbivý, poetický a plný básnických obratů. Zander používá originální a neotřelé výrazy a k popisu nebo navození atmosféry mu stačí pár kratičkých vět, nebo dokonce jen slov. Z textu je znát, že miluje všechny své postavy a že si užíval jejich vytváření. Ačkoliv se tady všechno točí kolem špionáže a špinavých tajemství, autor dal hodně prostoru psychologickému vývoji svých aktérů.
Ať už jde o politiky, tajné agenty nebo špiony, všichni jsou postavy z masa a krve. Mají své zázemí a své rodiny, na které musí neustále myslet. Asi největší změnou projde lobbista Georg, který na začátku působí jako bezpáteřní kariérista. Autor se vyhýbá klišé špionážních románů a díky tomu vás čeká řada překvapení. Všichni lžou, podvádí a vy vlastně nevíte ani to, kdo je kladný a kdo záporný.
Autorův styl je úsporný. Zander šetří slovy a vyhýbá se všemu bombastickému nebo patetickému. Příběh vypráví ve třetí osobě, ale výjimkou je bývalý špion, který kdysi přišel o manželku. Ten se dlouhá léta snaží zjistit, co se kdysi stalo v Damašku. Jeho vyprávění je o třídu výš a je zřejmé, že ich – forma autorovi sedí. Při čtení budete mít pocit, že sledujete americký akční film ve stylu agenta Bourna. Proto nijak nepřekvapí, že Američané už na Plavce koupili filmová práva. Knižní práva se prodala do třiceti zemí, což také není nic překvapivého. „Plavec“ je univerzální příběh pochopitelný na celém světě.
Pokud vám vadí téma terorismu, pak se směle pusťte do čtení. Velmi brzy pochopíte, že tady vlastně žádní teroristé nejsou. Buď se o nich mluví, nebo slouží jako zástěrka k vraždění. Proč název „Plavec“? Bývalý špion miluje plavání v bazénu a zároveň jde o symboliku toho, jak přistupuje ke světu. „Plavec“ je velmi milé překvapení. Jde o knihu, která má potenciál stát se trhákem i u nás.
Recenze
Knížku tedy můžu doporučit všem, ať už vám jde jen o samotný příběh nebo si užijete i styl psaní.
Joakim Zander (1975) se narodil ve Stockolmu, ale dětství trávil i v Sýrii a Izraeli. Střední školu vystudoval v USA a po skončení vojenské služby ve švédském námořnictvu vystudoval práva. Poté pracoval v Evropském parlamentu a Evropské komisi v Bruselu. Proč to říkám? Protože všechny zkušenosti zužitkoval ve svém románu, který si rozhodně nebere žádné servítky. Díky tomu můžete nahlédnout pod pokličku mezinárodní politiky a takzvaného boje proti terorismu.
Zander rozhodně není žádný idealista nebo fanatik. Jeho svět je krutý a lidé jsou v něm pouhými pěšáky. O osudu jednotlivců i vlád rozhoduje hrstka těch, kteří oficiálně chrání mír ve světě. V „Plavci“ každý manipuluje každým a vy nemůžete věřit vůbec nikomu. Ani kolegům, přátelům a už vůbec ne policii. Po přečtení anotace byste si mohli myslet, že vás čeká testosteronem nabyté čtení, ale „Plavec“ je jeden z mála špionážních románů, které si vychutnají i ženy. Důvodů je několik.
Mezi hlavními hrdiny figurují hned dvě ženy. Jedna z nich je právnička, druhá je asistentka političky. Oběma se sice změní život od základu, ale vy na ně budete od začátku do konce pohlížet jako na oběti, které se připletly do her mocných. Druhým důvodem je autorům styl. Ten je líbivý, poetický a plný básnických obratů. Zander používá originální a neotřelé výrazy a k popisu nebo navození atmosféry mu stačí pár kratičkých vět, nebo dokonce jen slov. Z textu je znát, že miluje všechny své postavy a že si užíval jejich vytváření. Ačkoliv se tady všechno točí kolem špionáže a špinavých tajemství, autor dal hodně prostoru psychologickému vývoji svých aktérů.
Ať už jde o politiky, tajné agenty nebo špiony, všichni jsou postavy z masa a krve. Mají své zázemí a své rodiny, na které musí neustále myslet. Asi největší změnou projde lobbista Georg, který na začátku působí jako bezpáteřní kariérista. Autor se vyhýbá klišé špionážních románů a díky tomu vás čeká řada překvapení. Všichni lžou, podvádí a vy vlastně nevíte ani to, kdo je kladný a kdo záporný.
Autorův styl je úsporný. Zander šetří slovy a vyhýbá se všemu bombastickému nebo patetickému. Příběh vypráví ve třetí osobě, ale výjimkou je bývalý špion, který kdysi přišel o manželku. Ten se dlouhá léta snaží zjistit, co se kdysi stalo v Damašku. Jeho vyprávění je o třídu výš a je zřejmé, že ich – forma autorovi sedí. Při čtení budete mít pocit, že sledujete americký akční film ve stylu agenta Bourna. Proto nijak nepřekvapí, že Američané už na Plavce koupili filmová práva. Knižní práva se prodala do třiceti zemí, což také není nic překvapivého. „Plavec“ je univerzální příběh pochopitelný na celém světě.
Pokud vám vadí téma terorismu, pak se směle pusťte do čtení. Velmi brzy pochopíte, že tady vlastně žádní teroristé nejsou. Buď se o nich mluví, nebo slouží jako zástěrka k vraždění. Proč název „Plavec“? Bývalý špion miluje plavání v bazénu a zároveň jde o symboliku toho, jak přistupuje ke světu. „Plavec“ je velmi milé překvapení. Jde o knihu, která má potenciál stát se trhákem i u nás.
Joachim Zander vytvořil velmi napínavý a autentický příběh špiona CIA. Celkově se kniha četla velmi dobře, díky napínavému ději a nečekaným zápletkám – celý příběh tak dostane rychlý spád a my doslova hltáme každou další kapitolu až do, po celou dobu, nepředvídatelného konce knihy.
Tato knížka spadá do sekce thrillerů, což je pro mě zatím ne moc objevená sféra knih, ale musím říct, že mě Plavec velmi příjemně překvapil! Ze začátku jsem se trochu vylekala z četných dějových linií, které se střídaly a ve kterých jsem zatím neviděla souvislost. Zanedlouho se ale příběh začal ubírat spletitější cestou a já jsem zjišťovala, že všechno do sebe zapadá jako ve skládačce, a že každý detail je důležitý.
Asi od poloviny knížky jsem byla u jejího čtení opravdu napjatá a nemohla jsem se od Plavce odtrhnout, protože jsem byla vážně zvědavá, jak tento příběh dopadne.
Na druhou stranu to byl příběh plný intrik, podezírání a snahy o přežití.. a byli jsme svědky také toho, že v oblasti špionáže měl lidský život kolikrát menší cenu než tajná informace - čímž působil docela mrazivě.
Tato knížka, která se stala mezinárodním bestsellerem, je opravdu kvalitně napsaná a já jsem ráda, že jsem si ji mohla přečíst.
Nicméně, abych knihu jen nehanila, tak děj byl docela zajímavý. Pokud čtenář ději věnoval pozornost, tak se to opravdu četlo krásně. Možná jsem se trochu ztrácela v časovém období, protože je tam vykreslen průběh několika let, ale po chvíli jsem se zorientovala.
Doma mám i další díl, tak jsem zvědavá, co mě čeká dál.