„Teror“ je třetí kniha ze série o švédském detektivovi Frederiku Bromanovi. Autor Hákan Östlundh (1962) navázal na předchozí knihy „Zápach odlivu“ a „Potápěč“. Žánrově jde o krimi román a jeho největší devizou je uvěřitelnost.
Ačkoliv „Teror“ jen velmi volně navazuje na předešlé knihy a tematicky je úplně jiný, autor i zde využil postupy a motivy, které se mu osvědčily. V první řadě je tady opět jeho sofistikovaný styl vyprávění, ve kterém si vystačí se stručnými a výstižnými větami, jimiž dokáže načrtnout atmosféru nebo popsat aktéry příběhu. Děj posouvají dopředu dialogy a celý příběh se točí kolem policejního vyšetřování. Co se týče hlavního hrdiny, policisty Bromana, jeho osobní život tady dostal o něco víc prostoru než minule. Frederik v předchozí knize provedl něco, co neměl, a nyní musí nést důsledky.
Že má autor smysl pro humor, prokázal několika narážkami na severské krimi. Jednou z nich je například připomínka Frederikova přítele, že nyní Frederik připomíná tradičního hrdinu severské krimi. Ten se podle něj rozvádí, je na dně a své splíny zapíjí alkoholem. Frederik se proti tomu oprávněně ohradí. On je totiž akční chlápek, který se jen tak nezhroutí. To, jak vyřeší své osobní problémy, je v rámci žánru poměrně originální. Vy se díky tomuto řešení ujistíte v tom, že Frederik může mít někde reálnou předlohu.
Pravděpodobnost a uvěřitelnost je to, na co Östlundh sází. Tohle není vymyšlená pohádka, jako tomu často bývá v klasických detektivkách, ani thriller. Na začátku příběhu dojde k brutální vraždě dvou mladých Egypťanů a policisté mají co do činění s rasistickými skupinami a terorismem. Autor prokázal znalost policejní práce a metod vyšetřování. Čtenář může sledovat krok za krokem, co všechno dělají policisté proto, aby odhalili vraha a jeho motiv. Tyto pasáže jsou poučné a kupodivu i čtivé. Östlundh není upovídaný a řekne toho akorát tolik, aby nenudil a neopakoval se.
Jeho postavy jsou živé a originální. Nejsou stereotypní, a i když se tady setkáte s výslechovými scénami, máte pocit, že podobnou scénu jste ještě nikdy nečetli. V knize vystupuje řada mladých lidí, takže „Teror“ má šanci oslovit i nejmladší generaci čtenářů. Je úžasné sledovat, jak objektivně dokáže autor psát o přistěhovalcích a zároveň o rasistických švédských skupinách. A protože se tady řeší i terorismus, na své si přijdou také milovníci špionážních příběhů.
Konec je hodně netypický. Sice se dozvíte, kdo je vrahem a proč vraždil, ale raději nečekejte poslední vysvětlovací scénu Velkého detektiva. V tomto ohledu je Frederik normální policista. To, kam vás příběh zavede, vás asi hodně překvapí. Pointa celé knihy vás bude šokovat a konec tohoto příběhu ve vás vyvolá řadu otázek. „Teror“ je kniha, která vyžaduje aktivního čtenáře ochotného přemýšlet nad pojmy, jako je zlo, spravedlnost či vina.
schovat popis
Ačkoliv „Teror“ jen velmi volně navazuje na předešlé knihy a tematicky je úplně jiný, autor i zde využil postupy a motivy, které se mu osvědčily. V první řadě je tady opět jeho sofistikovaný styl vyprávění, ve kterém si vystačí se stručnými a výstižnými větami, jimiž dokáže načrtnout atmosféru nebo popsat aktéry příběhu. Děj posouvají dopředu dialogy a celý příběh se točí kolem policejního vyšetřování. Co se týče hlavního hrdiny, policisty Bromana, jeho osobní život tady dostal o něco víc prostoru než minule. Frederik v předchozí knize provedl něco, co neměl, a nyní musí nést důsledky.
Že má autor smysl pro humor, prokázal několika narážkami na severské krimi. Jednou z nich je například připomínka Frederikova přítele, že nyní Frederik připomíná tradičního hrdinu severské krimi. Ten se podle něj rozvádí, je na dně a své splíny zapíjí alkoholem. Frederik se proti tomu oprávněně ohradí. On je totiž akční chlápek, který se jen tak nezhroutí. To, jak vyřeší své osobní problémy, je v rámci žánru poměrně originální. Vy se díky tomuto řešení ujistíte v tom, že Frederik může mít někde reálnou předlohu.
Pravděpodobnost a uvěřitelnost je to, na co Östlundh sází. Tohle není vymyšlená pohádka, jako tomu často bývá v klasických detektivkách, ani thriller. Na začátku příběhu dojde k brutální vraždě dvou mladých Egypťanů a policisté mají co do činění s rasistickými skupinami a terorismem. Autor prokázal znalost policejní práce a metod vyšetřování. Čtenář může sledovat krok za krokem, co všechno dělají policisté proto, aby odhalili vraha a jeho motiv. Tyto pasáže jsou poučné a kupodivu i čtivé. Östlundh není upovídaný a řekne toho akorát tolik, aby nenudil a neopakoval se.
Jeho postavy jsou živé a originální. Nejsou stereotypní, a i když se tady setkáte s výslechovými scénami, máte pocit, že podobnou scénu jste ještě nikdy nečetli. V knize vystupuje řada mladých lidí, takže „Teror“ má šanci oslovit i nejmladší generaci čtenářů. Je úžasné sledovat, jak objektivně dokáže autor psát o přistěhovalcích a zároveň o rasistických švédských skupinách. A protože se tady řeší i terorismus, na své si přijdou také milovníci špionážních příběhů.
Konec je hodně netypický. Sice se dozvíte, kdo je vrahem a proč vraždil, ale raději nečekejte poslední vysvětlovací scénu Velkého detektiva. V tomto ohledu je Frederik normální policista. To, kam vás příběh zavede, vás asi hodně překvapí. Pointa celé knihy vás bude šokovat a konec tohoto příběhu ve vás vyvolá řadu otázek. „Teror“ je kniha, která vyžaduje aktivního čtenáře ochotného přemýšlet nad pojmy, jako je zlo, spravedlnost či vina.