Jak jsem potkal ryby Ota Pavel vědomě navázal na úspěšnou sbírku Smrt krásných srnců. Opustil definitivně svět sportovců a sportu a vrátil se opět do krajin svého dětství a mládí na Buštěhrad, na Berounku, k řekám, potokům a mořím... Hrdiny jeho povídek jsou opět členové rodiny v čele s povedeným...
číst celé
Jak jsem potkal ryby Ota Pavel vědomě navázal na úspěšnou sbírku Smrt krásných srnců. Opustil definitivně svět sportovců a sportu a vrátil se opět do krajin svého dětství a mládí na Buštěhrad, na Berounku, k řekám, potokům a mořím... Hrdiny jeho povídek jsou opět členové rodiny v čele s povedeným tatínkem, bratry Jirkou a Hugem, ale prim tu hraje příroda, ryby především ... A hlavně pokora a úcta k člověku.
schovat popis
Recenze
Kniha je napsaná tak skvěle, že jsem dostala chuť vydat se k řece i uprostřed zimy a číhat na pstruha bez prutu. Ano, i nerybář se u knihy velmi pobaví a hned bude mít více pochopení pro rybáře kolem sebe.
V rámci povinné četby by mělo být více takto skvělých knih.
Obě části knihy jsou velmi smutné,ačkoliv podle obálky by mnozí tvrdili pravý opak.Hodně jsem se u knížky naplakala,ale jistě stojí za to zařadit si jí do knihovničky.
Je mi to hrozně blízké, chvilkama mi to připomíná dětství.. Krásně popisuje okolí Berounky a člověk z toho opravdu cítí, jak autor přírodu miloval.
Autor vzpomíná na své dětství i na těžká válečná léta v napůl židovské rodině, obdivuje rodiče, hlavně matku, která tatínkovi pořád snášela ty jeho úlety.
Ve Smrti krásných srnců se mi líbil malíř Nechleba a strejda Prošek :-)
A smrt krásných srnců je autorovo vzpomínání na dětská léta, na 2. světovou válku a na hořký úděl židovské rodiny ve válce.
Kniha je rozdělena do povídek a velice hezky se čte. Měl by si ji každý za život alespoň jednou přečíst, už jen kvůli povinné četbě.
Vypravěčem je sám autor - účastník děje, který vypráví osud své rodiny.
Knihu jsem četla s nadšením, 100x lepší než film. Kniha se krásně četla a předčila mé očekávání. Doporučuji přečíst každému.
A je úplně jedno, jak notoricky známá je filmová verze. Ten text v sobě má sílu a moudrost všeho toho, čím si autor prošel.
V první části knihy autor píše o prvních začátcích rybaření hlavního hrdiny. Měl dva starší bratry. Ti ho zpočátku nebrali mezi sebe. První rybářský prut dostal od převozníka Proška. Na ten chytil také první svoji rybu - okouna. Postupně se dozvídá, jak se musí jít na různé ryby (štiky, parmy, tlouště, cejny, úhoře…). Uprostřed dětství postihla rodinu válka. Tatínka a bratry odvlekli fašisti do koncentračních táborů, protože byli židi. Hlavní hrdina chytá ryby, aby uživil zbytek rodiny. Je zde popisováno, jak tajně loví ryby a jak byl několikrát pronásledován hlídači rybníku.
Autobiografické dílo Oty Pavla se skládá z mnoha povídek, z jeho dětství. Příběhy jsou vtipné i smutné. Čtou se úplně samy.
Doporučuji nejen rybářům! :-)