Autorka napsala sérii s názvem PS, která obsahuje různé příběhy. První kniha, kterou nakladatelství Beta vydalo, byla PS: Nesnáším tě a nyní vám představím novinku PS: Chybíš mi.
Musím se přiznat, že jsem byla opravdu natěšená na tuto oddechovku, protože k první knize jsem byla doslova přikovaná, a tak jsem to stejné očekávala i teď. Že nepůjdu spát, nebudu jíst a nebudu se vůbec hýbat, dokud to nedočtu. No, až tak žhavé to nebylo, ale bylo to dost dobré! 🙂
Na konci se autorka totiž nezapomene v několika odstavcích zmínit o osudech všech postav, které měly pro děj zásadní význam, takže mám pocit, a věřím, že jej budete mít i vy, že je vše ukončeno přesně tak, jak by mělo být. Každý dostal to, co si zasloužil.
A to je na těchto knihách správně, aby to na nás, čtenářky, působilo nejen odpočinkově, ale taky uklidňujícím dojmem, po všech nervácích, které prožíváme ať už v realitě nebo v jiných příbězích.
Recenze
Všechno to tak nějak pluje po povrchu, žádná velká hloubka se v tom teda asi nenajde (předchozí díl série mi přijde propracovanější), ale k vypnutí hlavy ideální.
Je to svižné, kapitoly jsou krátké a pohledy obou hrdinů se rychle a často střídají.
Příběh o Melrose Claibornové a Sutterovi Alcottovi.
Příběh začíná tím,že Nick,Melrosein kamarád,do kterého je už dlouho tajně zamilovaná jí požádá, aby se místo něj nastěhovala do podnájmu k Sutterovi,aby se mohl vydat na turné se svou kapelou a aby nenechal Suttera v rejži,aby nemusel narychlo shánět nějaký nového podnájemníka...Nick bude podnájem platit dál..
Tak se Melrose nastěhuje i s Murphym (svým roztomilým pejskem) do pronájmu k elektřikáři Sutterovi...
Mladá vycházející hvězdička,která chodí po konkurzech a snaží se prorazit to nebude mít s elektrikářem moc snadné...
Nejprve si budou dělat naschvály,postupem času zakopou válečnou sekeru...
Hezká oddechová kniha plná humoru,vášně,lásky...
Psaná z pohledů hlavních hrdinů.. jako i předešlá kniha ze sady P.S. ... i jiných knih..
Musím se přiznat, že jsem byla opravdu natěšená na tuto oddechovku, protože k první knize jsem byla doslova přikovaná, a tak jsem to stejné očekávala i teď. Že nepůjdu spát, nebudu jíst a nebudu se vůbec hýbat, dokud to nedočtu. No, až tak žhavé to nebylo, ale bylo to dost dobré! 🙂
Na konci se autorka totiž nezapomene v několika odstavcích zmínit o osudech všech postav, které měly pro děj zásadní význam, takže mám pocit, a věřím, že jej budete mít i vy, že je vše ukončeno přesně tak, jak by mělo být. Každý dostal to, co si zasloužil.
A to je na těchto knihách správně, aby to na nás, čtenářky, působilo nejen odpočinkově, ale taky uklidňujícím dojmem, po všech nervácích, které prožíváme ať už v realitě nebo v jiných příbězích.