Autorka si jako obvykle připravila nejedno překvapení, takže nudit jsem se rozhodně nemohla. A jak vlastně dopadl druhý díl?
V příběhu jsme se přesunuli do minulosti, jak už anotace napovídá, do doby královny Alžběty v šestnáctém století. I když jsem původně myslela, že využívání cestování v čase mě v tomto příběhu bavit nebude a že se akorát tak všechno zkomplikuje, mýlila jsem se jen napůl. Přesun tomu zřejmě pomohl, protože se kniha pro mě stala zajímavější. Bylo potřeba několik informací objasnit, aby bylo jasné, co, proč a jak vzniklo, byla tu i možnost vidět jednu etapu života upíra a sledovat jeho někdejší život. Ale především mě návrat do této minulosti velice bavil. Co mě však zarazilo, že se moc nepočítalo s nějakými paradoxy ohledně této cesty. A i když došlo k několika zásahům, v budoucnu se to moc neprojevilo. To mi přišlo zvláštní.
Mám ráda historické romány a když k tomu autorka využívá i nepřeberné množství skutečných postav a zasazuje je do příběhu, mohu jen jásat. V tomto případě jsme potkali Alžbětu, Rudolfa II. a spoustu dalších osobností, které známe z literatury či dějepisu. Deborah Harkness se opravdu povedlo využít těchto lidí a vymyslet neskutečný svět pletich, intrik, magie a zamotaných vztahů, že by to klidně vydalo na další knihu.
Trošku mě mrzí, že v této sérii se autorka přespříliš zaměřuje na vztah ústřední dvojice. Chápu, že je to důležité, zvlášť když se jejich pouto neustále vyvíjí, ať už jakýmkoli směrem. Ale první díl načal téma magie, tajemné knihy a nezvladatelných kouzel a tak ze začátku vypadala budoucnost příběhu naprosto odlišně. To všechno však šlo později bokem a většinu času zabraly vedlejší linie. Což prostě působí dost klišoidně. Zvlášť když jde o postavy, které se pohybují věkově spíše ke třicítce, je divné tedy sledovat děj, jakoby šlo o pubertální postavy. V této knize se velkého zvratu dočkáme spíše až v poslední třetině, kdy se konečně pohled zaměří na důležitější věci a čtenář má tak konečně možnost dozvědět se více o Knize života či o tom, jak funguje Dianina magie.
Velice se mi zamlouvaly postavy. Ať už členové Školy noci, kteří mě bavili a vydržela bych jejich eskapády mnohem déle, ale i historické postavy, další upíři a čarodějnice, kteří se dějem mihli. Krásně byly vykresleny jejich povahy, všechny tak rozdílné, že nepůsobily totožně, což často autorům tak nějak ujede. Ale i celá ta atmosféra minulosti. Vztahy mezi upíry, démony a čarodějkami byly v minulosti úplně jiné a díky tomu to působilo krásně fantazijně. Při druhé knize jsem měla pocit, že kdyby tato trilogie celou dobu probíhala v minulosti, vůbec by mi to nevadilo.
Kniha se četla výborně, jakmile jsem se do ní dostala a pochopila jsem, že to nejdůležitější bude zase až u konce, který byl mimochodem docela uspěchaný, tak jsem se mohla v klidu soustředit na ten zbytek. Bavilo mě to po celou dobu, autorka má rozhodně svůj osobitý styl, který je neskutečně čtivý. A až na pár výhrad, které bych měla ohledně míry času věnované vztahům, nemám snad co vytknout...
Recenze
V tomto druhém dílu se téměř celou dobu cestuje v čase, což ma svoje trhliny, například to, jakto, že nepotkají své staré já v minulosti mi nepřišlo úplně uspokojivě napsané.
Jinak si myslím, že je to nejslabší díl celé trilogie, bylo tu až zbytečně moc popisu dobového oblečení a moc odboček, ale jinak se mi líbilo.
Výborně napsané.
V příběhu jsme se přesunuli do minulosti, jak už anotace napovídá, do doby královny Alžběty v šestnáctém století. I když jsem původně myslela, že využívání cestování v čase mě v tomto příběhu bavit nebude a že se akorát tak všechno zkomplikuje, mýlila jsem se jen napůl. Přesun tomu zřejmě pomohl, protože se kniha pro mě stala zajímavější. Bylo potřeba několik informací objasnit, aby bylo jasné, co, proč a jak vzniklo, byla tu i možnost vidět jednu etapu života upíra a sledovat jeho někdejší život. Ale především mě návrat do této minulosti velice bavil. Co mě však zarazilo, že se moc nepočítalo s nějakými paradoxy ohledně této cesty. A i když došlo k několika zásahům, v budoucnu se to moc neprojevilo. To mi přišlo zvláštní.
Mám ráda historické romány a když k tomu autorka využívá i nepřeberné množství skutečných postav a zasazuje je do příběhu, mohu jen jásat. V tomto případě jsme potkali Alžbětu, Rudolfa II. a spoustu dalších osobností, které známe z literatury či dějepisu. Deborah Harkness se opravdu povedlo využít těchto lidí a vymyslet neskutečný svět pletich, intrik, magie a zamotaných vztahů, že by to klidně vydalo na další knihu.
Trošku mě mrzí, že v této sérii se autorka přespříliš zaměřuje na vztah ústřední dvojice. Chápu, že je to důležité, zvlášť když se jejich pouto neustále vyvíjí, ať už jakýmkoli směrem. Ale první díl načal téma magie, tajemné knihy a nezvladatelných kouzel a tak ze začátku vypadala budoucnost příběhu naprosto odlišně. To všechno však šlo později bokem a většinu času zabraly vedlejší linie. Což prostě působí dost klišoidně. Zvlášť když jde o postavy, které se pohybují věkově spíše ke třicítce, je divné tedy sledovat děj, jakoby šlo o pubertální postavy. V této knize se velkého zvratu dočkáme spíše až v poslední třetině, kdy se konečně pohled zaměří na důležitější věci a čtenář má tak konečně možnost dozvědět se více o Knize života či o tom, jak funguje Dianina magie.
Velice se mi zamlouvaly postavy. Ať už členové Školy noci, kteří mě bavili a vydržela bych jejich eskapády mnohem déle, ale i historické postavy, další upíři a čarodějnice, kteří se dějem mihli. Krásně byly vykresleny jejich povahy, všechny tak rozdílné, že nepůsobily totožně, což často autorům tak nějak ujede. Ale i celá ta atmosféra minulosti. Vztahy mezi upíry, démony a čarodějkami byly v minulosti úplně jiné a díky tomu to působilo krásně fantazijně. Při druhé knize jsem měla pocit, že kdyby tato trilogie celou dobu probíhala v minulosti, vůbec by mi to nevadilo.
Kniha se četla výborně, jakmile jsem se do ní dostala a pochopila jsem, že to nejdůležitější bude zase až u konce, který byl mimochodem docela uspěchaný, tak jsem se mohla v klidu soustředit na ten zbytek. Bavilo mě to po celou dobu, autorka má rozhodně svůj osobitý styl, který je neskutečně čtivý. A až na pár výhrad, které bych měla ohledně míry času věnované vztahům, nemám snad co vytknout...
"Upír potká holku, upír holku kousne, holka je hrůzou bez sebe z toho, že upíři skutečně existují. Sex, krev, majetnické chování - to všechno přijde ráz na ráz."
Na druhém díle je super ta výprava do roku 1590, kde se odehrává naprostá většina knihy. Tohle oživení je super a těšila jsem se na to od dočtení prvního dílu. S Dianou a Matthewem se podíváme do Alžbětinské Anglie a poté také do Prahy za dob Rudolfa II. Ta mi od pohlédnutí na seznam postav na začátku čtení ihned dávala smysl. Rudolf II. byl velký milovník umění a podporovatel věd. Rudolf, který věřil astrologii a alchymii, udělal z Prahy své sídlo a sezval do ní významné osobnosti. Praha se tak stala významným střediskem vědy. Výprava za velkým mecenášem alchymie prostě do této knihy neskonale zapadla 🙂. V Praze se to alchymisty jen hemží. V Anglii, který je zachycena velmi poutavě, se to pro změnu jen hemží Matthewovými přáteli, z kterých mi šla místy hlava kolem. Ti pánové neumí chvíli mlčet 🤭🤣. Tady mi ani ten přehled na konci knihy místy moc nepomohl. Různá oslovení, různé tituly a hlava se mi raz dva protáčela dokolečka. Deborah Harkness se jako historička opravdu vyzná a do své trilogie zapojuje spoustu doložených historických osobností. V prvním díle šlo hlavně o zmínky, teď se s některými potkáme osobně. Kromě Alžběty I. a Rudolfa II. se ve Stínu noci seznámíme s Christopherem Marlowem, Edwardem Kelleyem a možná se na skok zastaví i William Shakespeare. Ve zmiňovaném seznam postav na konci knihy jsou mezi těmi čistě vymyšlenými vyznačeny historicky doložené postavy 😉.
Matthew mi v druhém díle už tolik nelezl na nervy. Přemýšlela jsem, jestli se zklidnil, ale spíše jsem si prostě zvykla a přijala to jeho poroučení a potřebu rozhodovat jako upíří přirozenost. Matthew je v minulosti jako doma a zjistíme o něm další spoustu věcí. Je to totiž nejen vědec, upír, válečník, ale také špeh a člen Kongregace. Pokud jde o Dianu, jsem ráda, že se konečně dozvíme více o její magii a o tom, co je vlastně Diana zač.
"Většina fiktivních upírů má srdce ze zlata, až na občasné výbuchy žárlivosti a následně roztrhání soka na kusy."
A i když mi chyběly tety, jejich čarovný dům, Matthewova matka Ysabeau a vlastně celá ta jejich nadpřirozená parta v současnosti, tak v druhém díle mi to vynahrazovali zase jiné postavy. A to hlavně Matthewův otec Phillipe de Clermont a synovec Gallowglass. Matthew má prostě povedenou rodinku 🤭😄. Právě a nejen vedlejší postavy dodávají této sérii na jedinečnosti. Alespoň za mě ano 🙂. U scén s Rudolfem II. jsem se musela pěkně smát a přiznám se vám, že jsem tam celou dobu viděla Jana Wericha z Císařův pekař - Pekařův císař. Ostatně, v tom filmu také měli Golema a magistra Kelleyho 😄.
Oproti prvnímu dílu mi přišlo, že tu není tolik popisů vůní a chutí a také tolik vína 🍷. Nebojte, z knihy to úplně nezmizelo, stále se seznámíte se středověkou kuchyní, různými bylinkami atd, ale spíše si čtenář začne všímat popisů dobového oblečení a to do poslední spodničky. Život v minulosti je vykreslen barvitě 🙂. Líbilo se mi jak autorka zapojila Prahu a místa v ní, která jsou Čechům známá. Chytla jsem z toho chuť jet na výlet s knihou v ruce a hezky se po těch místech projít a podívat se jestli je autorka popsala věrně či ne.
"Nejhorší obludy vždycky vypadají jako obyčejní lidé."
Kniha je jako celek napsána čtivě a exkurze do minulosti mě nenudila, i když je v ní ještě méně akce než v prvním díle. Tato trilogie je prostě hlavně o historii, magii a alchymii. Pro někoho to může být nuda, ale fanoušci historické fantasy fikce, kteří spíše než akční scény hledají poutavou atmosféru, si jistě přijdou na své. Těm to bude stát za přečtení 🙂.
"Nesmysl. Ženit se uprostřed prolévání krve je v souladu s tradicí našeho rodu."