„…z kongregačního kostela v Bethelu a neděle strávené na tvrdých dřevěných lavicích, kdy mu vtloukali do hlavy, že muž je od přírody nemravný, že Bůh si vybral jen pár vyvolených, které k sobě povolá do Ráje, a všichni ostatní jsou předurčeni Peklu, ať už v životě udělají cokoli.
Ještě když byl docela mladý, učinil rozhodnutí, že pokud nezáleží na tom, co v životě udělá, bude nejlepší si ho co nejvíce užít. Byl bavič a ve svém řemesle se spoléhal na od podstaty nemravnou lidskou povahu.“

Už jste někdy viděli mořskou pannu? S touto knihou budete mít pocit, že ji znáte dokonale!
Byla jednou jedna mořská panna, která se jmenovala Amelie. Toužila poznat svět lidí, pochopit jejich duše a srdce, a tak se rozhodla, že půjde žít na souš.
Byl jednou jeden muž, který se jmenoval P. T. Barnum, muž, jenž toužil vydělat jmění na dechberoucích a neuvěřitelných věcech, které fascinovaly tehdejší společnost. A taková mořská panna byla víc než fascinující.
Amelie souhlasí, že se stane hlavní hvězdou Barnumových show, rozhodne se, že prozradí svou identitu a dá lidem, co chtějí. A naivně si myslí, že bude moci odejít, kdykoli bude chtít. Barnum se ale mořské panny jen tak nevzdá.
Amelie mezi lidmi potkává i lásku, zamiluje se a touží po klidném a šťastném životě. Podaří se jí utéct od Barnuma, nebo bude jeho otrokyní až do konce svých dnů?

Další příběh ze společného čtení s Iwíkem je román Mořská panna. Musím sobě i Ivči pogratulovat, že zatím máme štěstí na výborné příběhy. Protože opět jsem byla v průběhu čtení velmi spokojená, líbil se mi děj a na konci jsem měla pocit, že to čtení bylo opravdu magické, že se mě „dotkla“ samotná mořská panna.

Amelie je opravdová mořská panna. Ale předtím, než dostala své jméno, žila jako mořský, bezejmenný tvor v oceánu.
Jednoho dne skončila v síti rybáře, který se ji kouknul do očí a pustil ji nazpátek. Ovšem ten pohled byl pro ni zásadní. Kvůli Jackovi se rozhodla stát ženou na souši, žila s ním, a jen občas se ponořila do svého pravého domova. Vždy se s láskou vracela ke svému muži, do chaloupky na útesu, daleko na samotě.
Jednoho dne se na vlastní žádost ocitne v muzeu P. T. Barnuma v New Yorku, který z pravé mořské panny udělá naprostou senzaci. Amelie se setkává nejen s rušným životem velkoměsta, ale také s pozorností, kterou všichni věnují jen jí a ne vždycky příjemným způsobem.
Dokáže zvládnout ten tlak? Jak se k tomu postaví její podstata v ní, její podstata mořského svobodného tvora? To se dozvíte v knize Mořská panna.

„Nepleťte si veřejné odhalení mého těla s odhalením mého srdce. V srdci mám uschovaná tajemství, která nikdy nebudou patřit ani vám, ani nikomu jinému jen proto, že jste mě zahlédli s rybím ocasem.“

Od knihy Mořská panna jsem neměla žádná očekávání, ale musím přiznat, že jsem naprosto ohromená. Nejen samotným příběhem, ale také zpracováním. Kniha je rozdělena do několika částí, ale všechny na sebe navazují, pouze dělí život Amelie na určité životní etapy.
Konec samotného vyprávění byl pro mne skvělým, netušila bych, že autor do docela hořkosladkého příběhu dokáže vměstnat něco jako happyend, protože v průběhu čtení tomu nic nenapovídalo.

„Pták v kleci si je stále vědom svého vězení, i když je klec celá ze zlata.“

A protože jsem ani u této knihy – jako u mnoha jiných – nečetla anotaci a rovnou se pustila do příběhu, konečné zjištění, že některé postavy a situace jsou založeny na skutečnostech, vzalo mi to dech.
Do knihy Mořská panna jsem se opravdu zamilovala, čtení odsýpalo, pořád to bylo zajímavé, neobjevila jsem žádná hluchá místa.

Nejen Ameliin život, ale také Barnumův nebyly ničím obyčejné, a myslím si, že každý čtenář, který po tomto příběhu sáhne, bude mile překvapen.
Mořská panna je přesně tím čtením, které vás bude držet a nepustí, dokud nedočtete. I přesto, že na první pohled se může zdát, že bez vraždy nebo nějakého krveprolití se nedá napsat „napínavý“ román, tak tato kniha vám ukáže, že dá. schovat popis