„Vyprávím tyto příběhy proto, že se staly a jsou součástí celkového obrazu. Není pochyb o tom, že osvětimský tábor byl místem nevýslovné tragédie a několik světlých chvil to nemůže zastřít. Pravda je taková, že my, kteří jsme neprošli Osvětimí, ve skutečnosti nevíme, co to znamená přežít.“

Kniha Henry s podtitulem Pravdivý příběh o přátelství a cestě polského plavce z Osvětimi do Ameriky řadím mezi jednu z nejlepších knih, kterou jsem na téma koncentračních táborů a autobiografií přeživších četla.
V této knize je nejen obdivuhodný starý pán, který přežil hrůzné peklo, ale také velmi příjemná vypravěčka v podobě autorky knihy, spousta fotografií, které vám přiblíží nejen život Henryho, ale také situace z koncentračních táborů.

Dozvěděla jsem se spoustu nových informací, o kterých jsem buď neměla tušení, nebo jen nějaké mlhavé.
Autorka původně knihu o Henrym napsat nechtěla, šla k němu domů proto, aby napsala krátký fejeton do novin. Jenže měla tušení, že v tom všem bude něco víc. A tak vznikla tato kniha, která je svědectvím polského muže, jenž žil v Americe skvělý a naplněný život, i po tom, co za svého mládí zažil.
Henry, polsky Henryk, byl členem polského sdružení plavců – YMCA, vyhrával bud individuálně, nebo i ve skupinách a soupeřil s takovými machry, jako byli třeba olympijští vítězové. Jeho život vypadal růžově až do chvíle, než Hitler napadl Polsko.
Ač nebyl Žid, byl polské národnosti, a tu chtěl Hitler vymítit. Do karet Henrymu hrála spousta věcí, ať už to byla znalost němčiny, latiny, ale také přátelské styky, které mu v koncentračním táboře Osvětim, a poté i v Buchenwaldu nejednou pomohly.

HenryKniha je rozdělena do sedmi částí. Jsou rozděleny na Henryho život před koncentračním táborem, poté v průběhu, a také po skončení války. Jedna část je věnována komunismu v Polsku a také jeho životu už v Americe, kam docestoval a kde nakonec našel lásku svého života.
Ač jsem četla e-knihu, musím říct, že všechny fotografie, které jsou v knize Henry použity, byly perfektně čitelné, viditelné a musím souhlasit s Henrym, že jeho kamarád Kazi byl fakt fešák.

„Lidé už byli opravdu vyděšeni a zdráhavě pokračovali se svlékáním. Dozorci zmlkli a postávali opodál. Chtivě pošilhávali po svlékajících se ženách. Dva důstojníci SS, Josef Schillinger a Walter Quackernack, zaujatě hleděli na krásnou tmavovlasou ženu, která se začala pomalu a svůdně svlékat. Zvedla sukni, ukázala stehna a rozhlédla se, aby se ujistila, že upoutala jejich pozornost. Esesáci na ni zírali. Žena se na ně zadívala a pomalu si sundala blůzu.
Potom se nenuceně opřela o sloup, pomalu se ohnula a zula si boty s vysokým podpatkem. Vmžiku uchopila střevíc a udeřila podpatkem Quackernacka do čela. Esesák se zhroutil, žena k němu přiskočila, z otevřeného pouzdra vyndala jeho pistoli a dvakrát vystřelila na nejblíže stojícího důstojníka – byl to Schillinger. Padl na betonovou podlahu.“

Autorka do příběhu napasovala i své osobní poznatky, jako třeba to, že vážila cestu z Ameriky do Osvětimi, aby na vlastní oči viděla místo, o kterém se zde píše. Využívala všechny možnosti moderní technologie, aby do tohoto nešťastného a tragického námětu zabředla co nejvíce, a taky se ji to podařilo.
Dalším plusem jsou i krátké kapitoly, které čtenářům přiblíží určité momenty nebo místa. Když ze začátku knihy píše o polském plavci a o tom, proč Hitler zaútočil právě na Polsko, zastaví se třeba na Polsku jako takovém a představí čtenáři v krátkosti jeho historii. Jako také věnovala jednu kapitolu YMCA, což bylo právě to sdružení, které Henry navštěvoval jako sportovec.

Pokud vás tato historie nějakým zvráceným způsobem fascinuje, tak jako mě, rozhodně byste tuto knihu neměli minout.
Celý Henryho život je popsán velmi láskyplně, ale reálně, je vidět, že autorka si našla cestu k tomuto muži a svým způsobem se stali přátelé. Jejich povídání je otevřené, a ač je místy bolestivé a kruté, je to napsáno tak, aby si každý čtenář uvědomil, co Henry měl, co ztratil a co našel. schovat popis