Každý z nás jistě zná pohádku o Popelce, ale položil si někdo z vás otázku, co se vlastně stalo s ošklivými nevlastními sestrami, které si pro své štěstí uřízly patu a prsty? Popelka šťastně odjela se svým princem na zámek, ale co se pak stalo dál? A právě na tyhle otázky se nám snaží odpovědět Jennifer Donnellyová, která se rozhodla, že nám převypráví příběh sesterské i milenecké lásky, nenávisti, odvahy a kouzel.
Na začátku nás čeká úvod, který jistě všichni známe. Ta krvavá verze od bratří Grimmů, kde dojde na řezaní končetin a střevíček se zaplní krví. A naše hlavní hrdinka Isabelle, starší z Popelčiných ošklivých nevlastních sester, je nucena si uříznout prsty, jelikož její sestra Octávia, i přes to, že si uřízla patu, nedokáže nohu do střevíčku strčit. Isabelle se ale i přes obrovské utrpení podaří si střevíček obout a myslí si, že na ni čeká konečně něco hezkého. To byla ale nemohlo být upovídaného holoubka, který ji štěstí překazí. Popelka se shledá s princem, a tak začíná příběh nebojácné a osudem zkoušené Isabelle, která taky touží po troše lásky a štěstí. Ovšem taková cesta nebude jednoduchá. Celý příběh se totiž odehrává na pozadí krvavé války, která pustoší Francii a osudově také zasáhne do Isabellina života.
Kromě Isabelle jsou důležitými postavami také Sudičky a markýz De La Chance neboli Šance, kteří právě svedou bitvu o Isabellin osud. Sudičky nejsou dvakrát rády, když se někdo snaží změnit osud jejich "svěřenců," ale Šance ví, že druhou šanci si zaslouží každý, proto ukradne Isabellinu smlouvu s osudem a trošku ho pozmění. Ovšem nedopadne to tak, jak by mělo a lebka na Isabellině smlouvě den ode dne tmavne a tak musí Šance napnou veškeré své síly, aby dívčin osud nedopadl tak tragicky. Nesmím také zapomínat na vílu Tanaquill, která se rozhodla pomoct nejen Elle (Popelce), ale navede Isabelle na cestu za jejím srdcem.
Isabelle jsem si hned oblíbila. Nebyla to úplně ta typická knižní hrdinka. Ví, že není hezká, ani oblíbená, ale snaží se bojovat za svou rodinu a za trošku toho uznání. I přes různá příkoří, trápení s láskou a krvavé výjevy, které otřásají okolními vesnicemi nikdy neztrácela odvahu, a i když byla mnohokrát sražena na kolena, nakonec se vždy dokázala zvednout a nést svůj úděl. Prostě pravá hlavní hrdinka, jak má být.
Knížka se mi moc dobře četla, vše bylo tak příjemně plynulé a kapitoly, kde Sudičky a Šance spřádaly své plány a vařily své kouzelné inkousty, byly opravdu zajímavé. Autorka a si se vším opravdu vyhrála, a ačkoliv si myslím, že není knížka určena pro někoho v mém věku, tak jsem opravdu nadšená. Samotný konec knížky byl nádherný. Knížka je plná nejen dobrodružství, lásky, ale také krve a násilí, které k válce patří.
Netradiční příběh z tradiční pohádky se mi moc líbil a jsem ráda, že jsem si knížku pořídila. Věřím, že se k ní ještě někdy vrátím, protože ten příběh byl opravdu silný a magický. Ukázal mi, že fyzická krása není všechno a že i taková hodná, milá a krásná Popelka dokáže skrývat tajemství, kterým své sestře změnila život.
Recenze
Isabelle jsem si oblíbila a na druhou stranu chválím i to, že z Elly, jakožto Popelky neudělali nějakou potvoru, to by mi požitek asi zkazilo
Tahle knížka je přesně pro ty co se nepokoji jen s "A žili šťastně až do smrti ."
Dozvíte co se stalo s dvěma nevlastními sestrami kterým nepadl střevíček ,ale muže je čekat šťastný konec nebo zaslouží si ho ?
Celkově si kniha Nevlastní sestra zaslouží všechny pozitivní ohlasy které se ji dostávají.
Přeběh mě přejemně překvapil je plný akce a má hloubku a to je hlavní přečetla jsem ji jedním dechem .
Doporučuji :p
Začala by som vekovým odporúčaním. Vo vydavateľstve sa rozhodli, že Nevlastná sestra je vhodná pre deti od 13 rokov. S tým sa mi nedá nesúhlasiť, kniha neobsahuje vulgarizmy či nevhodné scénky. Avšak, som presvedčená, že príbeh má čo ponúknuť aj dospelému čitateľovi a podľa mňa by hlavnej myšlienke lepšie porozumel, viac by si z knihy odniesol.
Príbeh o Popoluške pozná každý. Jej ťažký život s nevlastnými sestrami a macochou. Nevlastná sestra sa začína v momente, keď si Octavia ošetrovala krvavú pätu a naša hlavná hrdinka Isabelle zohrievala čepeľ noža, aby obetovala svoje prsty na nohe kvôli manželstvu s princom. Vieme, že podfuk sa nevydaril.
Od tohto momentu žili všetky tri ako vyvrheľky. Jennifer Donnelly šla na príbeh rozprávkovo. Sudičky, ktoré dopriali Popoluške lepší život, Isabelle ten jej dlhý nedopriali. V opak verí Markíz de la Chance- Šanca a pokúsi sa zmeniť osud zlej škaredej sestry. Kráľovná víl jej splní želanie, keď nájde tri kúsky svojho zlomeného srdca. Všetky tri bytosti menia kroky Isabelle jej “mapou života”.
Čo je ale úžasné, je samotná myšlienka príbehu. Zlými ľuďmi sa nerodíme, stávame sa nimi pre to, čo zažívame. Presne takto to bolo s Isabelle. Podnadpis knihy je presne taký, o čom kniha je. Krása nie je vždy pekná. Nejde o zovňajšok, ale o to, akým človek je. Predsudky, klebety, nesympatie, to všetko môže zničiť našu krásu. Rovnako, ako od detstva počúvať “dobre mienené rady”- buď šikovná a poslušná ako tvoja sestra, nie si taká krásna ako tvoja sestra, BUĎ ako tvoja sestra! Aký môže byť následok takéhoto porovnávania? Strata sebavedomia, zatrpknutosť, žiaľ, nenávisť, zloba…
Donnelly prerod zápornej postavy a jej uvedomenia si svojich chýb napísala perfektne. Deň za dňom sledujeme, aké nesebecké rozhodnutia Isabelle postupne urobí, čo všetko je ochotná obetovať a čoho sa vzdať. Hlavná hrdinka v sebe objaví nezlomného, bojového ducha i láskavé srdce.
Krátke kapitoly zaručia, že nielen dieťa sa od knihy nebude chcieť odtrhnúť. Príbeh je písaný v tretej osobe, takže ho vidíme z pohľadu viacerých postáv. Dej je vcelku akčný, objaví sa šikana, dráma, útek, záchranná misia, bitka vojsk a to je len zlomok toho, čo vás v knihe čaká. Musím spomenúť aj Tavi a jej vedeckú dušu. Dokonca aj jej príbeh by som si s chuťou prečítala. Páčil sa mi odkaz po túžbe rovnosti pohlaví.
Nevlastná sestra je rozprávkovo krásny, poučný príbeh, kde nakoniec zvíťazí dobro nad zlom, ale je to cesta plná tŕnia a bodliakov.
Tenhle příběh se věnuje dvěma ošklivým sestrám. Hlavně tedy té jedné.
Kniha je hodně přínosná. Nejen, že je pěkně napsaná a baví, ale taky má hlubší myšlenku. Vlastně hned několik myšlenek. A to je super. Tuhle knížku rozhodně doporučuji. Je to i skvělý dárek pod stromeček. Dobře se čte, má krátké kapitoly. Neustále se tu něco děje, takže dříve, než se nadějete, jste na konci.
Pokud chcete zkusit něco pěkného a nového, pusťte se do Nevlastní sestry. Nabudete litovat.
Můžu jedině DOPORUČIT!
Přeji příjemné čtení knihomolové <3
Na začátku nás čeká úvod, který jistě všichni známe. Ta krvavá verze od bratří Grimmů, kde dojde na řezaní končetin a střevíček se zaplní krví. A naše hlavní hrdinka Isabelle, starší z Popelčiných ošklivých nevlastních sester, je nucena si uříznout prsty, jelikož její sestra Octávia, i přes to, že si uřízla patu, nedokáže nohu do střevíčku strčit. Isabelle se ale i přes obrovské utrpení podaří si střevíček obout a myslí si, že na ni čeká konečně něco hezkého. To byla ale nemohlo být upovídaného holoubka, který ji štěstí překazí. Popelka se shledá s princem, a tak začíná příběh nebojácné a osudem zkoušené Isabelle, která taky touží po troše lásky a štěstí. Ovšem taková cesta nebude jednoduchá. Celý příběh se totiž odehrává na pozadí krvavé války, která pustoší Francii a osudově také zasáhne do Isabellina života.
Kromě Isabelle jsou důležitými postavami také Sudičky a markýz De La Chance neboli Šance, kteří právě svedou bitvu o Isabellin osud. Sudičky nejsou dvakrát rády, když se někdo snaží změnit osud jejich "svěřenců," ale Šance ví, že druhou šanci si zaslouží každý, proto ukradne Isabellinu smlouvu s osudem a trošku ho pozmění. Ovšem nedopadne to tak, jak by mělo a lebka na Isabellině smlouvě den ode dne tmavne a tak musí Šance napnou veškeré své síly, aby dívčin osud nedopadl tak tragicky. Nesmím také zapomínat na vílu Tanaquill, která se rozhodla pomoct nejen Elle (Popelce), ale navede Isabelle na cestu za jejím srdcem.
Isabelle jsem si hned oblíbila. Nebyla to úplně ta typická knižní hrdinka. Ví, že není hezká, ani oblíbená, ale snaží se bojovat za svou rodinu a za trošku toho uznání. I přes různá příkoří, trápení s láskou a krvavé výjevy, které otřásají okolními vesnicemi nikdy neztrácela odvahu, a i když byla mnohokrát sražena na kolena, nakonec se vždy dokázala zvednout a nést svůj úděl. Prostě pravá hlavní hrdinka, jak má být.
Knížka se mi moc dobře četla, vše bylo tak příjemně plynulé a kapitoly, kde Sudičky a Šance spřádaly své plány a vařily své kouzelné inkousty, byly opravdu zajímavé. Autorka a si se vším opravdu vyhrála, a ačkoliv si myslím, že není knížka určena pro někoho v mém věku, tak jsem opravdu nadšená. Samotný konec knížky byl nádherný. Knížka je plná nejen dobrodružství, lásky, ale také krve a násilí, které k válce patří.
Netradiční příběh z tradiční pohádky se mi moc líbil a jsem ráda, že jsem si knížku pořídila. Věřím, že se k ní ještě někdy vrátím, protože ten příběh byl opravdu silný a magický. Ukázal mi, že fyzická krása není všechno a že i taková hodná, milá a krásná Popelka dokáže skrývat tajemství, kterým své sestře změnila život.
Styl psaní autora mi taktéž sedl, vtáhl mě do děje, takže kniha jako by se četla sama, takže i to musím vynachválit. Za mě je to hodně zajímavá kniha, já jsem byla velmi spokojená a určitě mohu doporučit.
Popelku mám ráda, ať už jako knihu nebo animovaný či hraný film. Nevlastní sestra nám vypráví zajímavý pohled na události potom, co Ella odjela s princem a její sestry s matkou se musely začít starat o dům a hospodářství.
Už od první stránky mě kniha zaujala a při každém jejím otevření jsem byla zvědavá, co přijde dál. Díky čtivému a líbeznému stylu psaní se to četlo samo. Kniha obsahuje i pěkné citáty k zamyšlení.
Popelčiny sestry nikdo jistě rád neměl a přál jim jen to nejhorší, za to jak se k Elle chovaly, tady ale na ně je pohlíženo i z jejich lepší stránky a že když chceme, můžeme svůj osud změnit a najít sebe sama.
Nevlastní sestra začíná ve chvíli, kdy končí klasická Popelka - zkoušením střevíčku. Příběh se zaměřuje na jednu z Popelčiných sester, Isabellu. Psychický vývoj této postavy od závistivé potvory po statečnou a hodnou dívku byl realistický - nebyl rychlý ani umělý. Bavil mě "souboj" mezi její zlou a hodnou částí.
Magii v tomto příběhu ztělesňovala královna víl, prastará síla, která pomohla i Popelce najít její osud. Zde fungovala jako Isabellin duchovní rádce, který ji navádí na správnou cestu.
V knize nechyběla ani láska, která zde byla vykreslena velice jemně a skutečně - drobné krůčky a posunky vrcholící opravdovou láskou a náklonností.
Trochu rušivým elementem byla sázka mezi dalšími magickými bytostmi - nejstarší sudičkou a markýzem de la Chance, Šancí. Musím ale uznat, že markýzova družina byly milým a vtipným rozptýlením a okořeněním děje.
Trošičku zklamaná jsem byla na konci, kdy došlo k odvrácení války. Bylo to rychlé a stručné. Avšak dá se pochopit, jelikož těch bitev mezi Isabelliným a Volkmarovým vojskem bylo několik.
K závěru bych ještě chtěla pochválit obálku. Je skvěle graficky zpracovaná. Velice se mi líbí zlatě napsaný název a lehce vystouplé střepy.
Kniha je vhodná pro každého, kdo chce začít číst retellingy nebo chce jen netradiční retelling, který je spíše zakončením známé pohádky.
Nedávno jsem slyšela, že se toho moc v této knížce nedělo, ale naopak mi přišlo, že se tam toho dělo moc.
Hodně jsem ocenila vývoj hlavní postavy. Jak čistá dušička se nám stala z té ošklivé nevlastní sestry Isabelle. Jediné co, tak mi přišlo, že ostatní postavy stály na místě a nijak se nerozvíjely.
Je to psané opravdu dobře, skvěle se to čte a díky krátkým kapitolám máte potřebu číst dál a dál, protože většina kapitol konci dost otevřeně a ve velmi napjaté chvilce.
Příběh je určitě zajímavý, originální a jen tak někoho by jistě nenapadlo zpracovat příběh nikoliv hlavní, hodné postavy, ale té, která se nám má jevit jako negativní bez jediné špetky soucitu a svědomí, to celé knize dodává mnohem větší rozsah, každý si prostě vybere někoho, komu bude "fandit" a nemusí to být zrovna postava, kterou čeká krásný život po boku krásného prince s velkým Happy endem, tady zkrátka neexistuje něco jako "špatné a dobré", Vy si můžete určit, jaké to je.
Velká pochvala autorce,
Doporučuji :D
.
➖ Prvních cca 100 stran jsem se vůbec nemohla začíst, ale potom se to mnohem zlepšilo.
.
Celkově: Bylo trochu těžší se začíst, ale nakonec se z knihy vyklubal geniální retelling! Od autorky bude v angličtině v říjnu vycházet Poisoned, retelling na Sněhurku, tak se moc těším.
"Změna je polibek v temnotě. Růže ve sněhu. Zarostlá stezka za větrné noci."
Něco mi tam chybělo. Asi jsem měla velká očekávání a čekala jsem, že se do této knihy naprosto zamiluji, ale pak se očekávání nenaplnilo. Nemělo to jednoduše tu správnou šťávu. Nehltala jsem to. Nenutilo mě to vrátit se ke čtení a nejsem tím po přečtení posedlá. Ke všemu poselství tohoto příběhu už tady bylo milionkrát. Myšlenka, že svůj život si řídíme sami a krása není všechno, je hezká a velmi důležitá, jen už docela ohraná. Bohužel.
Mělo to i ovšem několik pěkných nápadů. Líbily se mi například 3 sudičky vylíčené jako trojbohyně - panna, matka, stařena. Líbil se mi nápad s úkolem, který Isabelle zadala královna víl. Líbil se mi konec, i když teda ten úplný závěr s bitvou byl takový moc uspěchaný a jednoduchý. To poražení záporáků mi přišlo takové rychlé a celkem jednoduché. Očekávala jsem většího zlosyna a větší souboj. Navíc to bylo dosti předvídatelné.
"V temnotě žijí nestvůry. Růže ve sněhu hynou. Dívky se na zarostlých stezkách ztrácejí."
Nejvíce se mi líbilo, že Tavi - sestru Isabelle - víc zajímaly knížky a pokusy než vdávání. Zrovna tak Isabelle by radši běhala po lesích a dala se k armádě. Nepřekvapivě "nakopaly" chlapům zadky a jejich přání se jim splnila. Nejdřív se mi Isabelle zdála protivná, ale pak jsem si k ní našla cestu. To, když se přestala chovat jako husa a začala mít ty obdivuhodné vlastnosti... starat se o jiné, být odvážná, přemýšlet... a tak 🙂. Jak postupně plnila úkoly, tak mi byla sympatičtější a sympatičtější. Tenhle vývoj postavy opravdu oceňuji. Vykreslení Isabelle, její cestě a změně bych i těch 5 hvězdiček dala. Za celou knihu se opravdu krásně posunula k lepšímu 💗😉.
"Bylo jí líto všech těch dívek z temných pohádek zamčených v opuštěných věžích. Uvězněných v domech z cukru. Ztracených v hlubokých lesích, kde je pronásledují lovci a vyříznou jim srdce."
Celkově bych řekla, že to nebyl špatný retelling. To vůbec ne. V podstatě to bylo povedené. Bylo to pěkně napsané. Některé ty věty byly opravdu krásné. Mělo to hezkou pohádkovou atmosféru, i když nebýt kouzel, tak by se to klidně mohlo odehrávat prostě v minulosti Francie.
Knížka není stylisticky špatně napsaná, ale bohužel příliš mě nenadchla psychologie postav a byť nápad dobrý, hodně mi vadí, jakým způsobem je dějová linka vedena, a jak je napojena na "osud". Za mě tedy přešlap, nic moc.
Hodně se mi na ni líbila originalita. Ale to bylo celé. 3