V lesích kolem amerického městečka Mercy Falls u kanadských hranic žijí vlci. Jednoho dne stáhnou z houpačky u nedalekého domu malou Grace. Pokoušou ji, ale vlk se žlutýma očima ji odtáhne do bezpečí. Od té doby dívku vlci fascinují, zvlášť její zachránce. Když o několik let později vlci napadnou...
číst celé
V lesích kolem amerického městečka Mercy Falls u kanadských hranic žijí vlci. Jednoho dne stáhnou z houpačky u nedalekého domu malou Grace. Pokoušou ji, ale vlk se žlutýma očima ji odtáhne do bezpečí. Od té doby dívku vlci fascinují, zvlášť její zachránce. Když o několik let později vlci napadnou Graceina spolužáka, chlapi z městečka vezmou pušky a uspořádají na ně hon. Ještě ten večer najde Grace na verandě svého domu postřeleného chlapce se žlutýma očima. Je to její vlk. Sam žije dva životy. Zimy tráví ve vlčí kůži se svou smečkou, v létě je na pár měsíců člověkem, než ho mráz promění zpátky ve vlka. Každý rok je však doba, po kterou může být člověkem, kratší. Sam ví, že přijde rok, kdy už na sebe lidskou podobu nevezme. Jenže ani on ani Grace se s tím nechtějí smířit, ne teď, když se konečně setkali. Jenže zima se blíží a Sam musí bojovat, aby neztratil sám sebe a taky Grace. Protože tentokrát už to bude navždy.
schovat popis
Recenze
Sladká. Klidná. Čistá.
V odstínech pastelově zelené a modré.
S dotekem hrubé, zimní vlčí srsti.
S chutí mátového lístku na jazyku.
Se štiplavým mrazem zakusujícím se do tváří.
Nemám ve zvyku číst stejný příběh dvakrát. Ve většině případů.
Někdy si čtu knihu a u ní si říkám: tahle je skvělá, tu si někdy musím přečíst znovu. Ale stejně to neudělám.
Výjimky musí stát za to.
Tahle za to stojí.
Hned mě pohltila, ta slova. Hned se do mě zahryzla a já ten dotek poznala, jako dávnou vzpomínku na pocit, když jsem ty řádky četla tehdy. Byl zpátky. Studený závan zimního větru, čechrající pesíky vlčí srsti, zřetelný a skutečný.
Už při prvních dvou kratičkých kapitolách jsem věděla, že není cesty zpátky. Že opět nebudu moci přestat. Styl, jakým psala Stiefvater, byla potrava přesně pro duši mou. Její atmosféru dokonale vykreslující přirovnání, zvučná souvětí, způsob popsání prostředí, díky kterému jste se ocitli uvnitř stránek vy sami, kdy ty pocity vás dohnaly a i vy jste je byli nuceni zakusit…
Pravdou je, že ten příběh není bezchybný. Vidím v něm mnohem více děr a pasáží, které by se daly vypustit, než jsem si byla schopna přiznat dříve. Ale pořád cítím to lehké pobláznění Samem, milující ono kouzlo slov, to, jak spolu zní a význam, jenž dohromady tvoří, stejně jako jsem slovům propadla já. V závoji lehké zimní nostalgie, definující někoho, kým jsem byla tehdy a na koho vzpomínám, bych knihu už nemohla hodnotit méně, než plným počtem možných bodů či hvězdiček.
Trilogie Mrazení (Shiver) vypráví úžasný příběh o mladém páru. Samovi a Grace. Sam je vlk, který se každé léto proměňuje v člověka a miluje Grace. Poprvé se potkali, když ji smečka strhla z houpačky a pokousala, ale ona se neproměnila. Samovi dochází čas a když se konečně sejde s Grace v lidské podobě, tak už mu ho moc nezbývá, protože intervaly mezi proměňováním se zkracují. Oba mají svou minulost, kterou postupně navzájem odhalují a víc se do sebe zamilovávají.
Nechci prozrazovat víc, protože kdybych začala psát více o ději, tak tady převyprávím celou knihu. Jediné, co vám dokážu říct, je to, že tenhle příběh je naprosto strhující. Je napínavý, nepředvídatelný a nenechá Vás, abyste knihu byť jen na okamžik odložili. Tahle trilogie patří k těm nejlepším fantasy příběhům o vlcích, na jakou můžete narazit. Nic v tomhle příběhu není jednoduché nebo jen tak a to ho činí tak originálním. Mě tento příběh pohltil a to nemluvím o jeho dalších dvou dílech. V druhém se dokonce přidávají další dvě postavy a věci se ještě více komplikují. Na závěr ještě opět přidávám své obrovské doporučení.
!!! Doporučuji !!!
Druhá věc, která občas mátla, byly vzpomínky, jenž byly zasazeny do příběhu bez jakéhokoliv varování, takže jsem někdy nevěděla, zda popisuje současnost nebo minulost. Ano, po chvilce už se to dalo poznat, ale kratičká věta typu: "Zrovna jsem si vzpomněl..." by můj dojem vylepšila.
Jinak doporučuji hlavně romantikům, ti budou spokojení. A když jsem si i já našla části, které mě bavili, tak to zvládne i kdokoliv jiný.
I když jsou její novější knihy v mnoha ohledech lepší, Mrazení je dobrý úvod do série.
Před malou chvílí, za poslechu vhodně zvolené hudby, jsem dočetla Mrazení... Při včerejším čtení mi snad i nějaká slzička ukápla... A dnes jsem v očích chvíli opět cítila, teď již známou, vlhkost.
Jelikož jsem si knihu časem zamilovala, tak se mi do začátku mého komentáře příliš nechce, ale nezmínit své prvotní pocity z ní, by také nebylo fér.
Již si plně nedokáži vybavit, proč mi ze začátku Grace nebyla příliš sympatická. Něco mi vadilo v jejím přístupu k ostatním. Navíc tím jejím počátečním opakováním "Můj vlk. Můj vlk. Můj vlk" mi přišla dětinská. Nepřidaly tomu ani její vztahy s ostatními nebo jejich vzájemné chování, reakce (myslím tím především její kamarádky), které mi přišlo zvláštní.
Tento počáteční menší oříšek s Grace se mi naštěstí podařilo překročit při prvním silném okamžiku. A tím byla hrozba Samovi první proměny, kterou se Grace zdárně povedlo odvrátit.
Začala jsem si také uvědomovat, že zde bude roli silné, nezávislé postavy zastupovat právě Grace a Sam bude naopak tím citlivým avšak svým způsobem také silným článkem. Příjemná změna oproti jiným knihám.
"Musí to být hrůza, když zabíjíme. Určitě jsme ta nejhorší smrt ze všech."
Celý příběh je protkán melancholií, podivným smutkem, okamžiky, kdy se mi po zádech proháněl mráz, bolestivým pocitem nedostatku času, který byl hlavním hrdinům, ale né jen jim, dán...
Ale je také plný kouzelných i dojemných chvílí, lásky přesahující hranice jednoho druhu a především naděje.
Kniha je napsaná, tak upřímným a čistým stylem, že vám nakonec přiroste k srdci. Pokud k němu nepřirostla již na začátku.
Mně k srdci přirostla. Je a vždy bude první knihou, která mě dokázala dojmout. Moc se těším a jsem upřímně zvědavá na další díly.
Styl vyprávění byl přesně pro mě, sice to nebylo nic moc originálního, ale četlo se to dobře a pár zvratů tak taky bylo. Dost mě štvalo, že hlavní hrdinka pořaˇd chtěla vědět o vlcích víc. Ni nevím, já bych s křikem utekla 😐