Po přečtení většiny knížek má člověk dobrý pocit, něco dobře dopadlo, něco se podařilo… Po přečtení Volyňské rapsodie je to jen pocit smutku, beznaděje.
Drsný příběh českých rodin, které v 70. létech 19. století odcházejí z Čech do Volyně, tehdy periferie carského Ruska, nyní Ukrajiny. Carská vláda nabízí levnou půdu, možnost českých škol, náboženskou svobodu, ale ze snů o lepším životě zůstává jen nekonečná dřina i nutnost přejít na pravoslavné náboženství. Území Volyně v průběhu několika desetiletí patří carskému Rusku, Polsku, Sovětskému svazu a nakonec je obsazeno Německem. Žijí zde vedle sebe Židé, Poláci, Ukrajinci, Rusové i Češi většinou v poklidu. Od Čechů se ostatní učí lépe obdělávat pole, lépe hospodařit, stavět lepší obydlí. Bída, hlad, první světová válka vedou k nevraživosti mezi sousedy, později i k násilnostem. Osudy českých rodin nejvíce poznamená obsazení Volyně německou armádou začátkem 40. let 20. století a působení banderovců. Banderovci přijdou do vesnice, vezmou ze skromných zásob co potřebují, jídlo, ošacení. Nenávidí Poláky, často je krutým způsobem zabíjí, mučí. Zabité sousedy se bojí ostatní i odvézt na hřbitov a pohřbít. Němečtí fašisté vypálí vesnici Český Malín, nechají uhořet nebo zastřelí stovky lidí. Řada mužů z českých rodin se přidává k československé Svobodově armádě, účastní se krvavých bojů o Duklu, osvobozují Prahu. Vidí jiný svět, jinou vlast, než kterou znali jejich předci a touží po návratu. Vzdávají se svých majetků na Volyni a v rámci poválečné repatriace se vrací do Čech. Stěhují se do pohraničí, do domů a hospodářství odsunutých Němců.
„Češi odešli na Volyň za lepším. A zjistili, že horší to být nemohlo.“
Recenze
Drsný příběh českých rodin, které v 70. létech 19. století odcházejí z Čech do Volyně, tehdy periferie carského Ruska, nyní Ukrajiny. Carská vláda nabízí levnou půdu, možnost českých škol, náboženskou svobodu, ale ze snů o lepším životě zůstává jen nekonečná dřina i nutnost přejít na pravoslavné náboženství. Území Volyně v průběhu několika desetiletí patří carskému Rusku, Polsku, Sovětskému svazu a nakonec je obsazeno Německem. Žijí zde vedle sebe Židé, Poláci, Ukrajinci, Rusové i Češi většinou v poklidu. Od Čechů se ostatní učí lépe obdělávat pole, lépe hospodařit, stavět lepší obydlí. Bída, hlad, první světová válka vedou k nevraživosti mezi sousedy, později i k násilnostem. Osudy českých rodin nejvíce poznamená obsazení Volyně německou armádou začátkem 40. let 20. století a působení banderovců. Banderovci přijdou do vesnice, vezmou ze skromných zásob co potřebují, jídlo, ošacení. Nenávidí Poláky, často je krutým způsobem zabíjí, mučí. Zabité sousedy se bojí ostatní i odvézt na hřbitov a pohřbít. Němečtí fašisté vypálí vesnici Český Malín, nechají uhořet nebo zastřelí stovky lidí. Řada mužů z českých rodin se přidává k československé Svobodově armádě, účastní se krvavých bojů o Duklu, osvobozují Prahu. Vidí jiný svět, jinou vlast, než kterou znali jejich předci a touží po návratu. Vzdávají se svých majetků na Volyni a v rámci poválečné repatriace se vrací do Čech. Stěhují se do pohraničí, do domů a hospodářství odsunutých Němců.
„Češi odešli na Volyň za lepším. A zjistili, že horší to být nemohlo.“