Po přečtení většiny knížek má člověk dobrý pocit, něco dobře dopadlo, něco se podařilo… Po přečtení Volyňské rapsodie je to jen pocit smutku, beznaděje. Drsný příběh českých rodin, které v 70. létech 19. století odcházejí z Čech do Volyně, tehdy periferie carského Ruska, nyní Ukrajiny. Carská vláda nabízí levnou půdu, možnost českých škol, náboženskou svobodu, ale ze snů o lepším ž... číst celéivotě zůstává jen nekonečná dřina i nutnost přejít na pravoslavné náboženství. Území Volyně v průběhu několika desetiletí patří carskému Rusku, Polsku, Sovětskému svazu a nakonec je obsazeno Německem. Žijí zde vedle sebe Židé, Poláci, Ukrajinci, Rusové i Češi většinou v poklidu. Od Čechů se ostatní učí lépe obdělávat pole, lépe hospodařit, stavět lepší obydlí. Bída, hlad, první světová válka vedou k nevraživosti mezi sousedy, později i k násilnostem. Osudy českých rodin nejvíce poznamená obsazení Volyně německou armádou začátkem 40. let 20. století a působení banderovců. Banderovci přijdou do vesnice, vezmou ze skromných zásob co potřebují, jídlo, ošacení. Nenávidí Poláky, často je krutým způsobem zabíjí, mučí. Zabité sousedy se bojí ostatní i odvézt na hřbitov a pohřbít. Němečtí fašisté vypálí vesnici Český Malín, nechají uhořet nebo zastřelí stovky lidí. Řada mužů z českých rodin se přidává k československé Svobodově armádě, účastní se krvavých bojů o Duklu, osvobozují Prahu. Vidí jiný svět, jinou vlast, než kterou znali jejich předci a touží po návratu. Vzdávají se svých majetků na Volyni a v rámci poválečné repatriace se vrací do Čech. Stěhují se do pohraničí, do domů a hospodářství odsunutých Němců. „Češi odešli na Volyň za lepším. A zjistili, že horší to být nemohlo.“
Velice zvláštní kniha. Dostala jsem se k ní úplnou náhodou, ale jelikož mám blízký vztah ke Žďáru nad Sázavou, kde se děj odehrává, zaujala mě. A jsem ráda. Jde o knihu napsanou na základě skutečných událostí a odhaluje pro zatím neznalé mnoho tajemství z historie Žďárska. Příběh je plný emocí, lásky, bídy, nespravedlnosti, naděje.. A čtenář poznává, že řešíme vlastně ve stejné době pod... číst celéobné, i když úplně jiné věci. Musím si zajít na hčbitov ve Žďáře, kde je skutečný Maxlův hrob.
Osudy lidí kteří zůstávali stranou zájmu romanopisců. Škoda, jde o historickou zkušenost navíc. Dobře napsané, a jak vím z vyprávění, odpovídající skutečnosti.
Dobrý den, kniha je překrásná. Zakoupila jsem si ji proto, že mám nesmírně ráda Boženu Němcovou, ale i proto, že autorku této knihy mám možnost potkávat a vím z vyprávění syna, s jakou láskou ji psala. Už po přečtení prvních stránek se mi moc líbí a těším se, až knihu dočtu do konce. Děkuji p. Anně Strnadové za krásné připomenutí odkazu Boženy Němcové.
Na tento román jsem se hodně těšila. Přečíst si a dovědět se víc o naší oblíbené spisovatelce, chvíli se vrátit v čase a vnímat dobu a čas jejího života. Autorka prodloužila v knize B. Němcové život o sedm let, ale nevadilo mi to. I když jsem si to při čtení uvědomovala, nerušilo mě to a moc jsem to nevnímala. Vzpomínky Němcové na její mládí, na manželství s Josefem, na tu kaž... číst celédodenní bídu a hlad, na její přátelství s Nerudou, s Karolínou Světlou a mnoha dalšími hrdiny její doby. Kniha mě vtáhla, nasála jsem atmosféru její doby a dověděla se víc o milé Boženě Němcové.