Strážce ztracených měst – Exillium je druhým dílem výpravné young adult/fantasy ságy o mladé elfce Sophii. První díl mi uchvátil, do druhého jsem se zakousla jako zuřivý pes a jsem ráda, že jsem měla dost času, abych nemusela čtení přerušovat.
První díl jsem recenzovala před rokem v srpnu, a pokud jste jej četli hned jak byl vydán, vůbec se nebojte, že byste nedokázali navázat tam, kde děj skončil. Věřte mi, že do toho skočíte rovnýma nohama, na vše si vzpomenete a nic vám nebude ve čtení bránit.
Pokud jste první díl nečetli, je opravdu nutné a nezbytné, abyste před dílem Strážce ztracených měst – Exillium jej přečtený měli. A zároveň chci varovat před dalším čtením této recenze, ač se budu snažit vyvarovat všem možných spoilerům, další čtení je na vlastní nebezpečí – já vás varovala. 🙂
Jen ve zkratce – hlavní hrdinka Sophie se pomalu dostává do života elfů a připravuje se na další ročník na Foxfireské akademii. Jenže to by nebyla Sophie, aby někde něco nedrhlo a tentokrát se toho stane tolik, že Sophii půjde o život. A nejen jí.
Do toho se opět začne ozývat Černá labuť, se kterou má Sophie nevyřízené účty, Bronte je stále proti ní a hází ji klacky pod nohy a jediný, který ji pomáhal se vším, krom náhradních rodičů – Gradyho a Edaline, Alden Vacker je „indisponován“.
Sophie má před sebou spoustu krušných dní, kdy musí řešit všemožné problémy, nejen s okolím, ale také sama se sebou. Vypadá to, že její DNA je nějaká „vadná“. Nebo se ji to jen zdá a je špatně úplně něco jiného?
„Před pravdou nelze unikat věčně.“
Strážce ztracených měst – Exillium je úžasným pokračováním prvního dílu. Podobnost s Harry Potterem je čistě náhodná, už mi to tak vůbec nepřišlo. Ba naopak. Doslova jsem se zamilovala do elfí říše, do jejich přístupu k pohřbům a Poutnímu háji, do toho, jak jejich děti objevují své schopnosti a potažmo i do stylu jejich výuky na akademii.
Autorka vymyslela originální svět, který uhrane dětem i dospělým, kteří mají pořádnou dávku fantazie.
Velkou obavu jsem měla z toho, že mezi prvním a druhým dílem je velký rozestup, ale tyto obavy se projevily jako liché. Ač autorka na začátku nic neopakuje, při čtení mi hned všechno docvaklo a během pár vteřin jsem už byla na vlně Sophie a jejích eskapád.
Navíc jako velký bonus považuji to, že se v knize pořád něco děje. Strážce ztracených měst – Exillium je doslova prošpikováno různými okamžiky, které jsou napínavé, atraktivní, téměř až magické. Samozřejmě jsou tam chvíle, kdy byste někomu nejraději jednu pořádně vrazili, ale to patří k tomu – autorka umí vzbudit ve čtenáři i emoce a o to přece jde!
Když jsem se dívala na Goodreads, zjistila jsem, že autorka už má napsáno 8!! dílů a nějaké novely k tomu. Nezbývá mi než doufat, že celá série vyjde i u nás, protože dle mého názoru je tohle trefou do černého.
Pro všechny fanoušky Harryho Pottera nebo Nikdyuše to bude skvělý čtenářský zážitek.
V tuto chvíli doufám, že nebudu muset moc dlouho čekat, než se znovu setkám s Keefem, Aldenem, Sophií, ale také třeba s Dexem a hlavně Silveny – tu budete milovat. 🙂
Pokud hledáte dárek pod stromek, ať už pro sebe nebo pro své blízké, něco na styl HP, nějaké to fantasy vyprávění, kde ovšem nejde o žádný romantický trojúhelník, tak se rozhodně podívejte po knize Strážce ztracených měst – Exillium. Věřím, že budete nadšeni tak, jako já.
Recenze
Nemohla jsem se dočkat druhého dílu, a hned jak jsem ho na internetu spatřila si ho koupila. Myslím si, že vás určitě uchvátí stejně jako mě.☺️
Jenomže jakmile jsem se začetla, kniha mě neskutečně chytla a knihu jsem ve finále přečetla za pár dní, což jsem opravdu nečekala. Najednou šly všechny ostatní věci stranou, dokud jsem knihu nedočetla, jak moc mě kniha chytila.
Bohužel mi druhý díl nepřijde úplně ideální pro děti, i když je kniha pro ně určena. Přece jen je tu více zápletek a "jde více do tuhého". Ale to je čistě jen můj názor. Celkově se mi líbí, jak mě kniha vtáhla do děje a horko těžko jsem se odtrhla. Příběh je tentokrát plný nástrah, napětí, dobrodružství. Kniha má klasickou zápletku a následné vyvrcholení.
Kniha je napsaná opravdu lehce, krásně se čte, nic složitého. Ne všechny problémy se v tomto díle podaří vyřešit. Nechci předbíhat, ale myslím, že se můžeme těšit na další díl :)
Pokračování už tak úžasné fantasy pro všechny lidičky, super !!!
Podle mne je to opravdu druhý Herry.
Sophie, postupně příjímá to, že je hodně jiná holka.
Dončila právě první rok na Foxfirecké akademii a užívá si prázdnin.
Místo , aby dělala co jí baví, musí se z vážných důvodů vrhnout do nebezpečí. Dobrovolně odjíždí do země, kde jí bude pronásledovat ultra paranoidní skřet, a nebude jí to nikterak příjemné.
Je to svět plný fantazie a dobrodružství. Najdete tady i pozoruhodnosti jako je, Zápašník , po kterém rozhodně nebudete nikdy vonět.
Prostě a jednoduše, opět se to Ocelotu povedlo a vidím to na super vánoční dárek, nejen pro děti !!!
Mrzí mě, že tato série není u nás nikde moc vidět, přičemž v zahraničí sklízí nadšené ohlasy. Nejspíše to bude kvůli tomu, že nakladateltví Ocelot není tak známé, ale přesto v něm vychází kvalitní a zároveň odpočinkové knihy a neměli bychom na něj zapomínat.
A už mi zbývá jen doufat, že tahle skvělá série u nás bude pokračovat i nadále, a že se v příštím roce dočkám třetího dílu.
Sama za sebe musím říct, že je škoda, že na našem trhu není více takových fantasy pro mladé čtenáře jako je právě tahle. Nečekaná tajemství, poměrně dost akce a napětí, vyrovnání se se ztrátou někoho blízkého. Právě to poslední mě celkem překvapilo, protože jsem ho v middle grade knize fakt nečekala. Autorka se s tím ale porvala na výbornou. Doufám, že u nás bude série pokračovat, protože je fakt něco extra.
(url)/2020/10/06/exillium/
Sophie s kamarádem Dexem se snaží vyrovnat s následky únosu. Zatímco únosce se stále nedaří najít, na elfí svět padá stín strachu a paniky. Pohnutky tajemné organizace Černá labuť nejsou jasné, přestože Sophii zachránili. Akorát, že od té doby trpí příšernými bolestmi hlavy. Nakonec je asi vedlejší, zda Černé labutí důvěřuje či ne, bez jejich pomoci se neobejde... Navíc se blíží začátek dalšího školního roku, který naší hlavní hrdince pořádně zkomplikuje život. Jako by už tak nebyl plný výzev. Má za úkol například výcvik tvrdohlavého třpytivého křídlorožce, který s ní dokáže komunikovat a který byl donedávna pokládány za vyhynulého.
Hodnocení: ⭐⭐⭐⭐⭐ 100%
Nemám absolutně co vytknout. Druhý díl nešlape v chodníčku většiny druhých dílů, které jsou jen slabějším bráškou pojícím první a třetí díl. Vůbec. Exillium je naprostá dokonalost plná stříbřitých křídlorožců, magie, elfů a tajných spolků. Hlavní hrdinka je odvážná, milá a okamžitě si vás získá, stejně jako její kamarádi a rodina. Nemůžu se dočkat třetího dílu. Nepochybuju, že bude stejně úžasný jako tyto dva, které jsem měla tu radost přečíst. ❤️
Ve zkratce: Čtení jsem si užila, sérii budu všude doporučovat a netrpělivě každý měsíc koukat, zda-li už nevyšlo pokračování. Děkuji.
Autorka píše jednoduchým stylem, který se bude dobře číst i dětem. Jen mě osobně přišly některé části trošku zdlouhavější a příliš popisující, ale to je jen pouhý detail.
Co mi vadilo už trochu víc, je fakt, že se hlavní hrdinka nechová optimálně svému věku a a ni ostatní ji pravděpodobně nevnímají jako třináctileté děvče. Chápu, že je to kniha pro mladší čtenáře, kteří to pravděpodobně nebudou vidět stejně, ale já se nad tím při čtení celkem často pozastavovala.
Poslední věc, která mi tak úplně nesedla byly samotné schopnosti hlavní hrdinky. Vím, že je celý příběh postavený právě na tom, že je Sophie výjimečná, ale tohle mi vadilo i na předchozím dílu, protože nemám ráda příliš silné postavy, které vždy vše jako zázrakem mávnutím ruky vyřeší.
Ale teď k tomu, proč je vlastně tato kniha dobrá. Autorčin sympatický styl psaní jsem už zmínila, takže k tomu můžete přidat propracovaný svět plný nejrůznějších příšerek, které poukazují na autorčinu velkou fantazii.
V příběhu najdete také hodně akce, různých záhad i spoustu vtípků, kterými se hlavní postavy navzájem škádlí. Ale nenechte se ukolébat, protože se ve Strážcích ztracených měst najdou i situace, které vám vyrazí dech a budete hlavní postavy litovat.
Opět se také dozvíme nějaké nové věci z elfího světa i o samotných schopnostech Sophie, takže abych to shrnula, pokud se na knihu teprve chystáte, rozhodně se máte na co těšit.
Co se týče celkového konceptu knihy, autorka nijak neskáče a vše na sebe plynule navazuje.
A v závěru chci říct, že se ani nemusíte lekat tloušťky knížky, protože font písma je relativně velký, takže vám stránky budou utíkat pod rukama hodně rychle.
Strážce ztracených měst: Exillium je celkem zdařilou knihou, která se bude líbit jak dětem, tak i těm dospělejším čtenářům. S prvním dílem na sebe pěkně navazují, autorka píše čtivě a v příběhu se téměř neustále něco děje.
Nemůžu se dočkat na 3 díl.
Příběh se skvěle čte, celou knihu jsem přečetla jedním dechem, několikrát jsem nahlas vykřikla "Cože?!" a jednoduše jsem se nemohla od knížky odtrhnout. Neustále v knížce bylo něco, co mě překvapovalo a nutilo číst dál. Čekala jsem, že knížka bude pokračovat v liniích z prvního dílu, a tak jsem byla dost překvapená, že autorka stále přicházela s novými zápletkami a liniemi.
Při čtení jsem ale přeci jen měla chvilkami pocit, že se toho zas až tak moc neděje. Líbilo se mi ale, že i když se jedná o fantasy knihu, řešilo se v ní mnoho témat z běžného života, například jak se vyrovnat se ztrátou blízkého člověka. Jak jít dál.
Celkově se mi tento druhý díl líbil více jak ten první. Nad tím jaký komplexní fantasy svět dokázala autorka vytvořit, mi zůstává rozum stát. A nemůžu se dočkat, jak příběh bude pokračovat.
Přeji všem pěkné čtení :-)
Celkově je kniha naprosto skvělá a už se nemohu dočkat až mi přijde další díl. Moc doporučuji ☺️
Někde na mě bliklo, že jedna ze čtenářek považuje Strážce ztracených měst za sci-fi. Lidi, já chápu, že je v těch žánrech celkem zmatek. To máme young adult, contemponěco, thrillery, postapo, steampunk, new adult a co já vím, co ještě dalšího. Jde mi z toho hlava kolem a to ještě nezabředávám mezi zkratky typu tbr, dnf a bla bla bla, protože to vás dneska skutečně nezajímá. Aby však bylo jasno – Exillium je fantasy!
Fascinuje mě, stejně jako u první knihy, vytvořený svět, který si podle mého mohou užít třináctiletí puberťáci stejně jako pětatřicátník. Záměrně bych se ráda vyhnula srovnávání s Harry Potterem. Jiná doba, jiná čtenářská základna… osobně mám ráda oboje, i když svět HP dost ohrožuje sama autorka svým prezentováním se na veřejnosti a svými názory a to sem zase pletu úplně jinou diskusi. Co to se mnou dneska je? Takže Sofie není Hermiona, Foxfire nejsou Bradavice. Neplést, nesrovnávat!
Obávala jsem se, že se u čtení příběhu zaseknu a bude mi trvat nějakou dobu se jím prokousat. Opak byl pravdou. Chvíle na rozjezd a jak jsem se začetla, tak příběh jel jako namydlený blesk aneb zvědavost je mocná čarodějka.
Celou recenzi a další najdete na vendi13.(url)
První díl jsem recenzovala před rokem v srpnu, a pokud jste jej četli hned jak byl vydán, vůbec se nebojte, že byste nedokázali navázat tam, kde děj skončil. Věřte mi, že do toho skočíte rovnýma nohama, na vše si vzpomenete a nic vám nebude ve čtení bránit.
Pokud jste první díl nečetli, je opravdu nutné a nezbytné, abyste před dílem Strážce ztracených měst – Exillium jej přečtený měli. A zároveň chci varovat před dalším čtením této recenze, ač se budu snažit vyvarovat všem možných spoilerům, další čtení je na vlastní nebezpečí – já vás varovala. 🙂
Jen ve zkratce – hlavní hrdinka Sophie se pomalu dostává do života elfů a připravuje se na další ročník na Foxfireské akademii. Jenže to by nebyla Sophie, aby někde něco nedrhlo a tentokrát se toho stane tolik, že Sophii půjde o život. A nejen jí.
Do toho se opět začne ozývat Černá labuť, se kterou má Sophie nevyřízené účty, Bronte je stále proti ní a hází ji klacky pod nohy a jediný, který ji pomáhal se vším, krom náhradních rodičů – Gradyho a Edaline, Alden Vacker je „indisponován“.
Sophie má před sebou spoustu krušných dní, kdy musí řešit všemožné problémy, nejen s okolím, ale také sama se sebou. Vypadá to, že její DNA je nějaká „vadná“. Nebo se ji to jen zdá a je špatně úplně něco jiného?
„Před pravdou nelze unikat věčně.“
Strážce ztracených měst – Exillium je úžasným pokračováním prvního dílu. Podobnost s Harry Potterem je čistě náhodná, už mi to tak vůbec nepřišlo. Ba naopak. Doslova jsem se zamilovala do elfí říše, do jejich přístupu k pohřbům a Poutnímu háji, do toho, jak jejich děti objevují své schopnosti a potažmo i do stylu jejich výuky na akademii.
Autorka vymyslela originální svět, který uhrane dětem i dospělým, kteří mají pořádnou dávku fantazie.
Velkou obavu jsem měla z toho, že mezi prvním a druhým dílem je velký rozestup, ale tyto obavy se projevily jako liché. Ač autorka na začátku nic neopakuje, při čtení mi hned všechno docvaklo a během pár vteřin jsem už byla na vlně Sophie a jejích eskapád.
Navíc jako velký bonus považuji to, že se v knize pořád něco děje. Strážce ztracených měst – Exillium je doslova prošpikováno různými okamžiky, které jsou napínavé, atraktivní, téměř až magické. Samozřejmě jsou tam chvíle, kdy byste někomu nejraději jednu pořádně vrazili, ale to patří k tomu – autorka umí vzbudit ve čtenáři i emoce a o to přece jde!
Když jsem se dívala na Goodreads, zjistila jsem, že autorka už má napsáno 8!! dílů a nějaké novely k tomu. Nezbývá mi než doufat, že celá série vyjde i u nás, protože dle mého názoru je tohle trefou do černého.
Pro všechny fanoušky Harryho Pottera nebo Nikdyuše to bude skvělý čtenářský zážitek.
V tuto chvíli doufám, že nebudu muset moc dlouho čekat, než se znovu setkám s Keefem, Aldenem, Sophií, ale také třeba s Dexem a hlavně Silveny – tu budete milovat. 🙂
Pokud hledáte dárek pod stromek, ať už pro sebe nebo pro své blízké, něco na styl HP, nějaké to fantasy vyprávění, kde ovšem nejde o žádný romantický trojúhelník, tak se rozhodně podívejte po knize Strážce ztracených měst – Exillium. Věřím, že budete nadšeni tak, jako já.
Dávám 4*/5*.
Jako první, co musím zmínit, je určitá podoba s Harrym Potterem. Pár věcí v příběhu totiž HP připomínalo, ať už třeba Exillium, které je podobné Azkabanu. 😁
Dalším skvělým faktorem jsou charaktery postav, snad moje nejoblíbenější je Keefe, který vtipným způsobem celý příběh zpestřil. Často jsem se při čtení bavil! 😂
Jediný můj osobní problém s knihou byl ten, že jsem ze začátku byl neskutečně zmatený. Bylo to hlavně tím, že jsem první díl četl před dlouhou dobou. 😁
Tato middle grade fantasy série je ale fakt boží, jsem rád, že jí nakladatelství Ocelot dalo v Česku šanci, v zahraničí je docela populární. Věřím, že si své čtenáře najde i u nás! ☺️ (Nebo už našla.)
Vypravování se stejně jako v prvním díle odehrává v er-formě minulého času. Atmosféra je opět silná, snadno se do příběhu vžijete. Dynamické vyprávění zahrnuje také nádherný a propracovaný fantasy svět elfů, kteří mají svou Radu, školství, atd. Tedy vše je dotvořeno do detailu a vy se tak s lehkostí můžete zařadit do nové společnosti stejně jako Sofie...
Mladičká dvanáctiletá dívenka nám od prvního dílu vyrostla a stala se sebejistější ve světě, který je pro ni stále tak okouzlující, ale stejně tak děsivý, protože teď už ví, že není bezpečný. Sofie je tedy více sama sebou. Je výjimečná, ale nemůže na svůj život být sama. To by nedokázala zvládnout dobrodružství, které prožívá a které ji ještě čeká!
A tak se setkáváme znovu s našimi oblíbenci. Nechybí Dex, Adenova rodinka, Grady s Adeline a další, kteří buďto jsou na její straně nebo jsou naopak jejími nepřáteli. Nad Sofií se vznáší bouřkový mrak a je jasné, že brzy vypuknou pořádné problémy, jen o tom ještě neví... Více na (url)/2020/11/recenze-strazci-ztracenych-mest-exilium.html
Knihu jsem přečetla na jedno posezení a to i přesto že má skoro 500 stran. Jestli tohle o něčem nevypovídá, tak už nevím. Samozřejmě, že příběh není dokonalý (má své mouchy), ale pokud vezmu v úvahu všechny knihy pro tuhle věkovou skupinu, které jsem četla, tak tahle patří mezi ty nejlepší. Ve spojených státech vyšel první díl této série už v roce 2012. Momentálně celkem v angličtině vyšlo osm dílů plus nějaké ty novely a to stále ještě není konec, takže tady u nás se máme ještě na co těšit.
Tahle série pro mě začíná být takovou nostalgickou připomínkou toho, jak jsem někdy ve dvanácti vždycky přišla ze školy domů a celý zbytek dne jsem si jen četla fantasy knihy podobné téhle – ach to byly jednoduší časy…