Když jsem se do knížky pustila, musím se přiznat, že jsem byla trochu zklamaná. Začátek byl docela nudný a já jsem nevěděla jestli se do knížky dokážu začíst naplno. Po přečtení několika dalších stránek jsem ale byla ráda, že jsem nedala na "první dojem" a četla jsem dál, protože potom to chytlo úplně jiný spád.
V příběhu se pořád něco dělo, takže jsem kolikrát ztrácela orientaci ohledně toho, jak se kdo kam dostal a i jména vedlejších postav se mi chvílemi pletla.
Autor měl zřejmě mnoho nápadů na zápletky a vložil je do jedné knížky. Ale i přesto se mi Arkádie četla celkem dobře.

Co se týče hrdinů, tak ti byli zvláštní. Rose..nebyla z těch hrdinek, ke kterým bych vyloženě inklinovala. Jednak si libovala v menších krádežích a navíc byla opravdu naivní!
Já osobně jsem zastánce hesla:"Dvakrát měř, jednou řež" , takže mě Rose v určitých situacích vážně dostávala!
Když jsem Arkádii viděla v knihkupectví a jen jsem si přečetl anotaci, ihned mě napadlo, že Rose s Alessandro budou novodobí Rome a Julie, kteří k sobě vzplanou zakázanou láskou. Jak se mi ale později v potvrdilo v knize, velice jsem se spletla!
Alessandro nepocítil nehynoucí lásku hned, jakmile Rose potkal v letadle. Právě naopak. V jejich vztahu ho ze začátku ovládala spíše jeho racionalita→Rose k něčemu potřeboval, tak se s ní bavil!
Ale jak to bývá i v životě, tak i tady si najde láska cestičku.
Arkádie: Procitnutí byla opravdu zajímavá knížka, která čtenáře zaujme hlavně svým originálním a neotřelým příběhem!
Mně osobně se knížka líbila, ale asi si ji nezařadím do nějaké mé TOPky. Nicméně kdo má rád tajemné příběhy zasazené do ještě tajemnějšího prostředí mafiánské Sicílie, neváhejte a knížku si přečtěte ;) schovat popis