Košík
zboží
(prázdné)
Kontakt
Účet
Nikdy nesmíš plakat... Sedmnáctiletá Eureka od své milované matky ví, že její slzy mají sílu obnovit dávno ztracený kontinent Atlantidu. Nesmí nikdy uronit ani slzu! Při podivné nehodě její matka nečekaně umírá a Eureka pomalu ztrácí chuť do života. Potkává Andera, chlapce jehož oči jsou...
číst celé
Recenze
Vždycky jsem ráda četla o Atlantiku a světě pod ním. Slza začala silně a i tak skončila. Na konci jsem měla sto chutí zařvat: Potřebuju víc! Protože umíte si představit, že nemůžete brečet? Já bych to asi nevydržela, ale Eureka musí. Její matka jí to zakázala. Samozřejmě je toho v příběhu mnoho, víc vám ale nebudu prozrazovat a zkuste si jej přečíst:)
Za prvé od autorky jsem četla sérii Andělé a ta se mi docela líbila .
Za druhé ano vím že je to blbé ale druhý důvod je nádherná obálka do které jsem se zamilovala.
Ale celkově od knihy nečekejte nic světoborného je to taková oddechovka která nenaštve . Na jednu stranu je příběh čtivý, ale mě docela dlouho se prokousat první třetinou knihy potom se četla dá se říct sama .
Lauren Kate se po úspěšné sérii Andělů pustila to úplně jiného soudku a nutno říct, že i když není série tak dobrá jako předchozí, Slza má co do sebe. V první řadě se setkáváme se silnou a drzou hlavní hrdinkou, která je od naivní a laskavé Luce vítanou změnou. V druhé, je děj knihy hezky promyšlený, zápletka je jednoduchá, ale originální. A psát autorka umí. Proto si ode mě autorka odnáší krásné čtyři hvězdičky. Doporučuji.
Už se těším na pokračování
Příběh se týká bájné Atlantidy. Je zařazen do dnešní doby s tím, že hlavní hrdinka pomalu zjišťuje o tomto ostrově informace a o tom, jak se to týká i jí. Její minulosti i budoucnost. Její rodiny...
Eureka prožívá nejhorší chvíle. Přijde o důležitou osobu svého života a její okolí nechápe její žal. A co teprve, když se okolo ní začnou dít zvláštní věci. Na koho se obrátit a kdo jí bude po všech jejích problémech věřit?
Čtení mě opravdu bavilo. Vyprávění bylo zajímavé, i když by bylo asi osobnější, kdyby nebylo ve třetí osobě, ale kdyby to bylo psáno přímo z pohledu hlavní hrdinky. Aspoň je to tedy můj pocit. Co mi moc nevyhovovalo, byly zdlouhavé pasáže. Bylo to jako natahování špagátu. Díky tomu mi to přišlo strašně protahované a to nejdůležitější a nejlepší se stalo až úplně na závěr. Takže to, co předcházelo konci možná chtělo více šťávy nebo přidat na tempu.
K přečtení mě zlákala anotace, ale i moc hezky provedená knižní obálka. V nadšení ze čtení mě udržovali sympatičtí hrdinové, ale i skrytá tajemství čekající na odhalení. Záhady mě baví. Soucítila jsem s Eurekou, když nikdo nechápal její pocity. Zalíbil se mi Ander, i když bylo těžké poznat, jakou roli vlastně bude mít. U některých postav bylo těžké odhadnout, jaké vlastně jsou a hlavně na jaké straně jsou...
Jediné co mi nakonec kazilo hlavní dojem z knihy, bylo již zmíněné zdlouhavé vyprávění. To potřebovalo oživit a trochu zrychlit. Nejvíc jsem se totiž dozvídala o Eurece a jejích pocitech a problémech, než o skrytých tajemstvích. Nakonec to nechám asi na třech hvězdičkách a uvidím co přinese pokračování...
Tohle bylo celkem zajímavé čtení, na můj vkus až moc oddechové a jednoduché. Nebylo to špatné počtení, bavilo mě, ale nic moc zajímavého se nestalo a když se dívám zpět vidím několik nedostatků, které ubírají na kvalitě. Každopádně to určitě nebylo špatné a má to určitý potenciál pro další díl.
Zajímavé téma příběhu, ale nelíbil se mi způsob, jakým je napsaný. V jednu chvíli se to odehrávalo v současnosti a poté měla autorka potřebu něco pořád vysvětlovat, a tak se to přesunulo do minulosti v níž jsem někdy i zapomínala, co se odehrává v současnosti. Na psaní ve třetí osobě jsem už zvyklá, ale bylo by to lepší jen z pohledu hlavní hrdinky. Na přebalu knihy se píše "strhující milostný příběh", takhle se to nazvat nedalo. Eureka a Ander dostali hrozně málo prostoru, takže té romantiky tam hodně málo.
Příběhem mě provázely sympatické postavy. S Eurekou jsem soucítila, když toho nikdo jiný v knize nebyl schopný. Bavila mě tam všechna ta tajemství, které hlavní hrdinka postupně odhaluje, i když čtenářovi je poměrně jasné, o co jde už jen z anotace. U konce se to vše rozjelo a nabralo nějakou akci, bylo to z části předvídatelné, ale na něco jsem i hleděla s překvapením. Ale nemyslím, že bych se ke knize někdy chtěla vrátit a číst znovu.
A jelikož jsem toho názoru, že posledních 80 stránek (byť sebelepších) prostě nemůže táhnout 300 stránkovou knihu, hodnotím jako slabý podprůměr. Ale pokud chcete poklidné čtení, které vyvrcholí ke konci, rozhodně se pusťte do čtení.