Hlavním hrdinou je sedmačtyřicetiletý Kaarna, který prožívá nejpodivnější den v životě. Původně se chystal s manželkou a malou dcerou na festival v rodném městě Marrasvirta. Jako městský inovátor měl večer přednést důležitý projev a jeho manželka se chystala veřejně odhalit jedno staré tajemství - spojení místního prominenta s východoněmeckou Stasi. V tom ale Kaarnu zastihne telefonát: jeho matka, kdysi velmi významná psycholožka, nyní dáma trpící demencí, umírá. Kaarna s ní už několik let nebyl v kontaktu, v dětství spolu měli báječný vztah, pak se ale po dlouhé Kaarnově nemoci odcizili. Kaarna pospíchá do sanatoria, kde ho ale čeká překvapení: matka nezemřela, jen díky experimentální léčbě upadla do stavu podobného smrti. Po procitnutí ale dezorientovaná z domova odešla. Kaarna se jí vydává hledat do města plného maškar a masek, a také do míst, které si v hlavě uchoval ze svého dětství, protože podle všeho má jeho matka své vlastní představy o čase. Cesta do minulosti ale postupně odhaluje mnohá další tajemství...

Po zcela realistickém úvodu začíná zajímavá jízda. Hledání ztracené matky, setkávání se s lidmi, které si události z doby minulé pamatují úplně jinak, než Kaarna, odhalování mezer v paměti. Matka se stále odněkud vynořuje, aby se po naznačení dalšího směru zase ztratila... Detektivka, pohádka s rejem karnevalových masek, špionážní román z doby studené války? Nejspíš především psychologický román o (ne)spolehlivosti paměti, o specifickém vztahu rodiče a dítěte, o hledání vlastní identity. Je to napínavé, podivné a pokud podlehnete fantaskní atmosféře města i příběhu, tak velmi čtivé. Ano, všudypřítomné kočky mi trochu lezly na nervy, rozuzlení mě napadlo někde v půlce (a potvrdilo se), přesto jsem se ale k téhle knížce vracela vyloženě s chutí. A kdybych ji nedočetla chvíli před půlnocí, asi bych se i se stejným potěšením vrátila po přečtení zpátky na začátek, abych si vychutnala všechny ty spoilery, které mi při prvním čtení unikly. schovat popis