O čem to je? Ve vyprávění se po kapitolách střídají dva hlavní hrdinové - Aomame, což je cvičitelka bojových umění a fyzioterapeutka, která vyrostla v rodině Svědků Jehovových a Tengo, pomocný učitel matematiky z přípravky s literárními ambicemi. Aomame kromě svého oficiálního vede ještě jeden tajný život - je to sériová vražedkyně mužů-domácích násilníků a agresorů (a la Dexter), která uvolňuje napětí sexem s neznámými muži. Tengo se zase pro změnu zaplete do literárního podvodu - pomůže jedné velmi zvláštní dívce sepsat její prvotinu, ze které se ovšem stane bestseller (a co je horší - realita). Osudy těchto dvou hrdinů běží v knize paralelně vedle sebe, aby se ovšem záhy ukázalo, že to není tak úplně pravda, vždyť oni se přece znají!

Kromě těchto dvou hrdinů se tu ale pohybuje mnohem víc postav - podivná dyslektička a autorka bestselleru Fukaeri, která mimochodem mluví naprosto příšerným jazykem (jedna z mála věcí, která mi v knize dost vadila, byla Fukaeřina mluva - chápu, že překladatel se pokoušel ukázat, že Fukaeri JE EXOT, ale tohle je i na mně moc: “Múžu tu chvýly bíd z tebou? Čťy my ňějakou kňýšku.”), paní - zachránkyně týraných žen a její homosexuální osobní strážce s vycvičným psem milujícím špenát, ztracená Tengova matka a Tengova vdaná milenka, sexuálně náruživá policistka... I okolní svět se vyvíjí, svět, ve kterém žijí, reálný rok 1984, se mění v čas s jinými pravidly - ve svět roku 1Q84. Na obloze plují dva měsíce, Little People spřádají ze vzduchu kukly a náboženské sekty se připravují převzít nadvládu…

Musím říct, že jsem se od knihy nemohla odtrhnout. Je tu zpátky ten Murakami, jak ho znám - paralelní světy, dvojníci, americká jazzová a klasická evropská hudba, nadpřirozené jevy a dokonce kočky... Pocitově tak trochu jako “Konec světa & Hard-boiled Wonderland”. A opět české reálie - po Kafkovi přišla řada na Janáčka a jeho Sinfoniettu.

No a jako vždy mě dostalo japonské vaření:-) schovat popis