Košík
zboží
(prázdné)
Kontakt
Účet
MEGA VÝHODNÉ
Anděl naděje v táborech smrti. Příběh ženy, která zachránila tisíce dětí. Další transport vězňů směřuje do Osvětimi. Je mezi nimi i Stanisława Leszczyńská, porodní asistentka z Lodže, která na vlastní žádost začíná pracovat v nelidských podmínkách: bez vody, základních lékařských nástrojů a léků....
číst celé
Anděl naděje v táborech smrti. Příběh ženy, která zachránila tisíce dětí. Další transport vězňů směřuje do Osvětimi. Je mezi nimi i Stanisława Leszczyńská, porodní asistentka z Lodže, která na vlastní žádost začíná pracovat v nelidských podmínkách: bez vody, základních lékařských nástrojů a léků. Porody probíhají na kamnech zakrytých starou dekou. Mnohokrát riskuje svůj život, když vzdoruje nemilosrdným příkazům Josepha Mengeleho. Dělá vše pro ochranu dětí před jeho krutými experimenty. Snaží se být oporou pro matky, kterým byly děti násilně odebrány a poslány do Říše. Nebo na smrt... Porodní asistentka z Osvětimi je dramatický příběh inspirovaný hrdinským osudem Stanisławy Leszczyńské. V koncentračním táboře provedla více než 3 000 porodů, během nichž nezemřelo žádné dítě ani žena.
schovat popis
- Nakladatel: Kontrast
- Kód:
- Rok vydání: 2020
- Jazyk: Čeština
- Vazba: Vázaná
- Počet stran: 296
- Šířka balení: 13.5 cm
- Výška balení: 20.5 cm
- Hloubka balení: 30 mm
- Váha balení: 454 g
Recenze
Tak anotace zněla skvěle, bohužel, knížka samotná už taková nebyla. Způsob, jakým je kniha napsána je jeden velký chaos. Strašně těžko se orientujete, kdo a kdy zrovna vypráví. Časové linie jsou promíchané. Chápu současnost a minulost, ale i strávená doba v Osvětimi je zde na přeskáčku a kolikrát to nedává žádný smysl. Časová linie se ženou ve Francii je podle mě až zbytečná.
Styl psaní mi nesedl ani v tom, že jsem si kvůli němu nemohla udělat žádný vztah k hlavní hrdince (ta v podstatě za celou dobu nepromluvila) a tím mi to přišlo odtažité a neosobní.
Také mi vadilo, že se tam spoustu věcí, děje, opakovalo. A o jedné a té situaci čtete třeba třikrát. Navíc děje tam nebylo ani tolik, spíše převládaly jen myšlenky a pocity.
Samozřejmě téma, které v knize je, je vážné a kruté, to rozhodně nezpochybňuji, ale takto zpracované se mi nelíbilo.
Tak jsem tedy tuhle knihu vzala, že se jí tedy zbavím. Přečtu a dám pryč... ale ne... po přečtení již mohu říct, že pryč nepůjde. Kniha je totiž náhodou velmi dobře napsaná a i když se zde prolínají vzpomínky s dobou než se dostala do koncentráku, bylo to velmi hodnotné čtení. Navazuje na jiné knihy a je sama o sobě dost hluboká. Takže nakonec tuto knihu mohu jen doporučit. Paradoxně se mi spojila hned s Houslistkou z Osvětimi a Osvětimským orchestrem, protože to navazuje díky oné Mandlové.
Příběh čtenáře zavádí do prostředí koncentračního tábora v Osvětimi v době druhé světové války. Dílo je založené na pravdivosti, takže o to více se čte jedním dechem. Protože mám možnost knihu porovnat s jinými knihami s obdobnou tematikou, dávám tuto knihu rozhodně na přední příčky a hodnotím ji jako velmi povedenou. Doporučuji.
Knihu by se měl přečíst každý, aby si cenil svého života i života všech lidí okolo sebe.
Ukaz.: Byly to věci, které nemohla pochopit. Stále v sobě nedokázala probudit nenávist, ale pochopit to také nemohla. Že děti tady málokdy dostaly právo žít. Ž e ten život někomu vadit a byl pro někoho zdrojem hrozby. Jaké hrozby? Hrozby uspořádání světa, čistoty rasy, nadřazenosti jednoho národa před druhým? Nedělo se to všechno jen ve jménu pýchy? Může to být právě rasou? Krví? Barvou kůže? Co z toho, že je nějaký Žid talentovanější a má lepší vzdělání, když stejně zůstává - no právě - pouhým Židem?
Strašně jsem se bála ji začít číst, ale vyplatilo se. Není to tak hrozné a pro čtenáře co už má o "táborech" něco načteno to možná bude i nuda..
Mám ráda zkoumat historii a kdo to má stejně a nebojí se i takových to drastičtějších příběhů, jen doporučuji
Kniha se mi četla docela dobře, ale čekala jsem něco trochu ještě víc, týkající se porodů a dětí.
Větička v popisu knihy, že "zachránila tisíce dětí" mi přijde trochu sporná. Ano, pomohla rodičkám je porodit, bez ní by nevěděly, co si počít, ale jak bylo v knize párkrát popsáno, většinou se s novorozencem dělo to, co se s ním dělo.. takže o nějaké záchraně jako takové nemůže být řeč, i vůči tomuto byla porodní sestra bezbranná.
Ale jinak hodnotím vcelku kladně, pro mě to byla zajímavá zkušenost přečíst si i o jiné stránce věci, nikdy jsem se pořádně nezamyslela nad tím, že i v koncentračních táborech byly těhotné ženy a co se s nimi asi dělo..
"Po válce už jsem neuměla chodit na vysokých podpatcích, přestože jsem se to chtěla znovu naučit. Kdykoli jsem však po takových botách sáhla, pokaždé mě napadlo, že v nich nedokážu utíkat. A co když budu muset před někým utíkat?"
Strašně zvláštní a osobitá kniha...
Této knize jsem se kvůli tématice dlouhou dobu vyhýbala. Obavy z deprese, kterou kniha může přinést se bohužel potvrdily. Na přečtení člověk rozhodně musí mít náladu. Příběh je velice silný, emotivní a samozřejmě depresivní. Kniha není příliš dlouhá, přesto mi čtení dělalo celkem velký problém a musela jsem se k němu nutit. Tahle kniha je ideálním příkladem pro knihy, které člověku opravdu stačí přečíst pouze jednou a nebude se k nim už vracet.
„Novorozeně,“ odpovídá Stanislawa klidně.
Schwester se neobtěžuje to komentovat, přistoupí ke Stanislawě a popadne ji za vlasy. V dlani jí zůstane hrst krátkých světlých vlasů. Stanislawa se jen lehce přikrčí. Zachvěje se. Schwester jí z náruče vytrhne dítě, vyjde před barák a hodí drobné plačící tělíčko na hromadu mrtvých těl. Těžko říct, co je horší – aby tam takhle leželo, vystavené útokům lačných krys, nebo aby se dostalo – jako spousta dalších židovských dětí – do kýble s výkaly.“
Anděl naděje v táborech smrti. Příběh ženy, která zachránila tisíce dětí. Další transport vězňů směřuje do Osvětimi. Je mezi nimi i Stanisława Leszczyńská, porodní asistentka z Lodže, která na vlastní žádost začíná pracovat v nelidských podmínkách: bez vody, základních lékařských nástrojů a léků. Porody probíhají na kamnech zakrytých starou dekou. Mnohokrát riskuje svůj život, když vzdoruje nemilosrdným příkazům Josepha Mengeleho. Dělá vše pro ochranu dětí před jeho krutými experimenty. Snaží se být oporou pro matky, kterým byly děti násilně odebrány a poslány do Říše. Nebo na smrt…
Porodní asistentka z Osvětimi je dramatický příběh inspirovaný hrdinským osudem Stanisławy Leszczyńské. V koncentračním táboře provedla více než 3 000 porodů, během nichž nezemřelo žádné dítě ani žena.
Porodní sestra z Osvětimi není knihou pro všechny. Najde si své čtenáře, ale i své odpůrce, kvůli způsobu, jakým je napsána. Je to kniha, u které se musíte opravdu soustředit, aby vám drobné nuance, který příběh ukrývá, daly vědět, ve které době a kde se přesně nacházíte. Není tak čtivá jako jiné z tohoto žánru, ale zajímavá je stejně, ne-li více.
Stanislawa Leszcyńská je ženou, která se pro mnoho jiných žen a dívek v koncentračním táboře stala Mámou. Pomáhala nejen jim, ale hlavně jejich dětem dostat se na svět. A protože byla věřící, snažila se zabránit tomu, aby trpěly, jenže jiní lidé, kteří v koncentračním táboru měli větší slovo, byli jiného názoru, jako například Mengele.
V příběhu Porodní sestra z Osvětimi je popsáno spousta mučení a týrání malých dětí, novorozenců, a ač je to kruté a nepředstavitelné, tak to autorka psala se skoro až novinářským stylem, takže se mě to nijak zvláště nedotklo, ač jsem v sedmém měsíci těhotenství.
„Na bloku 32 leží Hela a na bloku 22 Sára. Dvě těhotné polské Židovky. Stanislawa o nich slyšela od jedné vězeňkyně, lékařky, kterou donutili provádět přerušení těhotenství. Ne pro všechny ženy byl dramatem samotný potrat. Mnohé z nich připouštěly, že v těchto podmínkách a na tomto místě nechtějí rodit děti a pro samotné děti je asi lepší, když nepřijdou na svět a nebudou muset trpět při umírání.“
V mém rozpoložení jsem několikrát probrečela spoustu takovýchto knih, ale nedokážu si je odepřít ani v mém požehnaném stavu, proto jsem se ze začátku obávala, že tohle čtení nedám. Po spoustě ohlasů, které jsem slyšela a četla, jsem očekávala, že ji po několika stránkách zavřu a už nedočtu. Ale nestalo se tak. Ač jsou tam okamžiky, které jsou naprosto odporné a neomluvitelné, tak se mě nedotkly.
A právě proto si myslím, že Porodní sestra z Osvětimi není beletrie jako taková, ale spíše popis života jedné porodní sestry, která Osvětim přežila a po skončení války se své profesi s oddaností a láskou dále věnovala.
Je pravdou, že to, co je hodně v knize Porodní sestra z Osvětimi nešťastné, tak je pojmenovávání kapitol a jejich rozprostření. Přeskakuje se tam v čase a ani podle názvů kapitol se nedá odvodit, co se zrovna bude dít nebo kde se bude čtenář nacházet. Ale jak už jsem psala výše, když se budete na čtení opravdu soustředit, nebude to žádný problém.
V dnešní době je tento žánr hojně vyhledáván, nakladatelstvími vydáván a na knižním trhu neuplyne měsíc, aby se pár takovýchto beletristických děl objevilo. Proto si myslím, že zrovna tato kniha nebude pro každého, jelikož se odlišuje od těch „nejvyhledávanějších“, které tvoří téměř až romantický příběh, jež je smyšlený na základě skutečných událostí. Je potřeba si uvědomit, že tato kniha je opravdu svým způsobem životopis jedné ženy a nic tam není přikrášleno. Jestli máte odvahu, což doufám, že máte, tak vzhůru do toho!
*
Člověk by si pomyslel, že se jedná o další srdceryvný příběh z Osvětimi inspirovaný úřední deskou úřadu práce, ale bohužel. Ač sama máma, tak tato kniha mě nechala vlastně naprosto chladnou. Vlastně bez dějové linky, jen strohý a chladný popis událostí. V tomto případě marketing odvedl daleko větší a kvalitnější kus práce než sama autorka.
*
V loňském roce jsem v nějaké diskuzi narazila na názor, že knih s tematikou 2.světové války vzniká zbytečně mnoho, často tuto smutnou historickou událost bulvarizují, vykrádají a to často pouze za účelem svého zisku. Tehdy jsem nesouhlasila, ale kvůli této knize pomalu svůj názor přehodnocuju.
Ne, nemusíte si to přečíst. Styl psaní polovině lidí nesedl, a po všech těch Tatérů z Osvětimi, Fotografů z Osvětimi, Účetních z Osvětimi, Knihovnic z Osvětimi, Krejčích z Osvětimi, Útěku z Osvětimi a já nevím čeho ještě (každá druhá průměrná knížka se jmenuje XY z Osvětimi), už jsem tématem přesycená. Když už, přečetla bych si odborněji zpracované paměti, třeba nějakého lékaře, například Byl jsem Mengeleho asistentem, které alespoň podle mého přinesou nějaký jiný pohled na věc a budou mít opravdu nějakou sdělnou hodnotu. Kniha Porodní sestra není ani umění, tématem se nedá zařadit ani mezi oddechovky, vyniká jen tím, že skoro všechny čtenářky rodily (nebo budou) a novorozeňata všichni milují, takže to potencionálně může oslovit, zaujmout a emocionálně dojmout víc lidí.
Nechci být snob a tak přiznávám, že tenhle další, už asi milióntý počin z krutého koncentráku mě do kolen nedostal. A doufám, že už na lep dalšímu XY z Osvětimi, který určitě v brzké době vyjde, na lep nesednu a od všech Osvětimských povolání si dám nadobro oraz. Obrázek už jsem si o tomto strašném zařízení udělala, vážně. A nevím, proč se nechat zbytečně deprimovat už tisíckrát provařeným knižním tématem.