Je den trifidů soumrakem lidstva?
Ten zážitek si málokdo na světě chtěl nechat ujít. Tajemné zelené záblesky, snad až odkudsi z hlubin vesmíru, šlehaly oblohou, celou noc trvala ta ohromující podívaná.
Pro drtivou většinu lidstva to byla poslední věc, kterou viděla. Nadpozemský jev většinu...
číst celé
Je den trifidů soumrakem lidstva?
Ten zážitek si málokdo na světě chtěl nechat ujít. Tajemné zelené záblesky, snad až odkudsi z hlubin vesmíru, šlehaly oblohou, celou noc trvala ta ohromující podívaná.
Pro drtivou většinu lidstva to byla poslední věc, kterou viděla. Nadpozemský jev většinu zemské populace oslepil.
Jedna katastrofa by však planetu nezdecimovala. Musela se k ní připojit druhá. Průmyslové rostliny, genetickou mutací proměněné v pohyblivá, jedovatě žahající monstra, využijí oslabení pána tvorstva a začnou jej systematicky vyhlazovat z povrchu zemského.
Nastal den trifidů.
Bude zároveň posledním dnem člověka?
Na to odpovídá klasická katastrofická sci-fi, která se vám v tomto vydání dostává po dlouhé době do rukou ve své necenzurované podobě. Součástí knihy je předmluva Martina Šusta a obsáhlý autorský profil Johna Wyndhama.
Poznámka:
Ilustrace na obálce skrývá několik detailů, kterých si čtenář nemusí na první pohled povšimnout. Na zdi za postavami lze spatřit portrét Johna Wyndhama, obálku prvního vydání Dne trifidů z roku 1951 a obálku Wellsova románu Válka světů, jenž byl velkou inspirací pro tuto knihu. Na tapetě s „trifidím“ vzorem visí obraz ostrova Wight, jenž v příběhu sehraje svou roli.
schovat popis
Recenze
Jedno z mála sci-fi, které se ke mně dostalo a hned zrovna od mistra tohoto žánru. Jak ho nečtu, tak se mi kniha špatně hodnotí, ale na druhou stranu mě překvapila a čtení mě bavilo.
Od začátku je příběh napínavý a čtivý. Na to, že je napsán už v roce 1951, je neskutečně nadčasový, působí současně. V některých pasážích mě překvapilo, jak je to drsné. Ač je to příběh hlavně o trifidech, více mě bavily ty pasáže, ve kterých se autor o nich zrovna nezmiňoval a řešilo se tam samotné přežití, nevidomost, budoucnost. Ale to bude hlavně tím, že nejsem fanda sci-fi.
Po dočtení jsem se podívala i na film (z roku 2009) a to tedy za mě ne, ani jsem ho nedokoukala.
Této knížky jsem se bála zbytečně. Myslela jsem si, že mi bude trvat, než se začtu a vůbec, než knihu přečtu, ale opak byl pravdou, a nakonec jsem ji přečetla skoro najednou.
Další důkaz, že se člověk nemá bát vystoupit z komfortní zóny a občas sáhnout i po jiném žánru.
I tak ale musím hodnotit jako průměr. Například vztah Bill x Josella působí jak odškrnutá položka na seznamu, co by kniha měla obsahovat - nějaká ta romance, škrt, hotovo.. Nějaká chemie mezi postavami nebo uvěřitelnost jejich vztahu tu moc nefunguje.
Ke knize jsem se musela vracet a číst ji přerušovaně, nějaká potřeba číst dál, třeba až do jedné do rána se nedostavila.