Kritika knihy „Kritické myšlení“ od Jiřího Šedého: rozum nestačí – a může být programován

Kniha Jiřího Šedého je analytickým pokusem vyzbrojit čtenáře proti manipulaci pomocí nástrojů logiky, racionality a ověřování faktů. Nabízí přehled soudobé psychologie, kognitivních zkreslení i výzkumů, a jako taková má bezpochyby svou hodnotu. Přesto zde vystupují klíčová omezení, která je nutno kriticky reflektovat.

Předně, autor marginalizuje intuitivní a emocionální inteligenci, přestože tyto formy poznání jsou evolučně starší, tělesnější a mnohdy účinnější v reálných krizových situacích. Intuice není opakem rozumu – je jinou formou porozumění světu. Zkušenost ukazuje, že lidé, kteří skutečně čelili extrémním podmínkám (válkám, katastrofám), často jednali mimo analytické schéma – a přesto morálně.

Dále je nutné říci, že kritické myšlení by mělo být schopné kritizovat i samo sebe. Pokud z něj vytvoříme nástroj, který automaticky vylučuje vše, co nelze empiricky dokázat, mění se v ideologii. Ne každá pravda je kvantifikovatelná – život je příliš komplexní a jemný, aby jej bylo možné celý vměstnat do logických vzorců. V tomto smyslu může přehnané spoléhání se na rozum vést k nové formě manipulace – intelektuální pasti, kde čím víc se snažíme manipulaci vyhnout, tím víc se do ní sami zaplétáme.

A zde přichází nejzásadnější otázka:
Co když i samotné kritické myšlení – tak jak je dnes formulováno – je výtvorem vládnoucích elit?

Kniha právem poukazuje na to, jak jsou lidé manipulováni reklamou, emocemi, marketingem a informačním přetížením. Ale neklade otázku, kdo nastavuje samotné parametry „kritického myšlení“ jako disciplíny? Většina hlavních univerzit, vědeckých autorit, mediálních narativů a výzkumných směrů je pod přímým či nepřímým vlivem mocenských struktur. A obory jako psychologie, neurověda, behaviorální ekonomie – ty samé, na kterých je kniha vystavěna – patří mezi hlavní nástroje společenského řízení a predikce chování.

Tak jako lze programovat spotřebitele, lze programovat i vědce – jak mají uvažovat, co mají považovat za důkaz, jaké interpretace jsou „seriózní“. Věda pak přestává být neutrální a začíná utvářet realitu podle zadání systému. Kritické myšlení, které nevidí tuto vrstvu, se stává slepým k vlastnímu původu. schovat popis