románová kronika ztraceného města, léta 1921–1945
S Barkou, Ludwikem, Julkou a dalšími hrdiny trilogie Šikmý kostel se setkáváme vzápětí poté, co jsme je v závěru prvního dílu opustili. Zatímco ve zbytku nově vzniklého Československa nastávají zlaté časy, v Karvinné - jak se nyní město jmenuje - se stále velmi silně projevují důsledky předešlého dramatického dění. Prosakují do všech oblastí života. Ne vždy v dobrém.
I přesto lze říct, že dvacátá léta jsou pro obyvatele města relativní selankou, dobou významných společenských změn a hospodářského rozmachu. Nastupující generace se může těšit výsadám, které byly v nedávné minulosti nedosažitelné, a začínají se před ní rozprostírat dříve netušené možnosti.
Klíčící naděje však rázně ukončí hospodářská krize a vzápětí po ní opětovný vzestup nacionalistických nálad. Napětí ve společnosti stoupá a rodiny našich hrdinů rozštěpují rozdílné názory: zatímco jedni se nadcházející hrozby obávají nebo mezi prvními nesou její ničivé důsledky, jiní probíhající změny vítají jako šanci k odčinění utrpěných křivd. Smršť událostí po nástupu německé okupace však nakonec smete všechny, protože v tomto regionu i druhá světová válka probíhala dosti jinak než ledaskde jinde.
Příběh je také tentokrát vystavěn na skutečných událostech a čtenář s překvapením zjišťuje, že mnohé z toho, co se ve druhém díle Šikmého kostela odehrává, zůstávalo po dlouhá desetiletí skryto ve třinácté komnatě dějin.
Kniha Šikmý kostel 2 získala Cenu čtenářů v rámci udílení knižních cen Český bestseller 2021.
schovat popis
- Nakladatel: Karin Lednická
- Kód:
- Rok vydání: 2021
- Jazyk: Čeština
- Vazba: Hardcover mit Schutzumschlag
- Počet stran: 608
- Šířka balení: 14 cm
- Výška balení: 21 cm
- Hloubka balení: 4.8 cm
- Váha balení: 873 g
Recenze
Přestože je to čtení teskné (obsahem), autorka má jedinečnou vypravěčskou schopnost a umí vykreslit postavy takovým způsobem, že vám dokonale přilnou k srdci. schovat popis
Přestože je to čtení teskné (obsahem), autorka má jedinečnou vypravěčskou schopnost a umí vykreslit postavy takovým způsobem, že vám dokonale přilnou k srdci.
Románová kronika ztraceného města (léta 1921-1945)... Již na obálce knihy, která je mimochodem kouzelná - už jen z ní na Vás ta doba doslova dýchne, je uvedeno, že se jedná o druhý díl... V případě, že byste nečetli díl první, tak tento druhý na pár dní odložte a sáhněte nejprve po tom prvním, který se odehrává v letech 1884-1921... O hodně byste totiž přišli... Už v něm se totiž seznámíte s hlavními postavami této plánované románové trilogie...
Jestliže jste měli po přečtení prvního dílu chuť setřít si z čela černý pot a loknout si piva ... a začít tleskat (jak uvedla Zora Göthová, deník Právo), tak po druhém k tomu na Vás bude dopadat střelný prach a budete mít chuť si loknout pálenky... a opět začít tleskat... To uvádím pro změnu já... ;-)
V případě, že bych měl uvést, který z těchto dvou, dosud vyšlých, dílů je lepší, tak bych si zkrátka nevybral... Oba dva jsou naprosto skvělé...
Karin Lednická rozdělila knihu na celkem devět dílů, které jsou pojmenovány podle hlavních postav knihy... Ženka (celkem tři díly), Julka, Barka, Anuška, Wojtek, Fanka, Halka... Po přečtení knihy si určitě prohlédněte obrazovou přílohu a přečtěte i doslov autorky...
K ději samotné knihy nebudu vůbec nic prozrazovat... Prostě si ji přečtěte... Zaručuji Vám, že nebude litovat... První díl měl 398 stran... Druhý díl měl stran o dost více - celkem 606... Na konci však budete litovat, že jich nebylo ještě o pár více... Při čtení knihy nezapomeňte z jejich stránek občas sfouknout uhelný a střelný prach... ;-)
Vždy mi vadilo, když se v nějaké knize objevily řádky v cizím jazyce a nebyl u toho, alespoň z zadní části knihy, překlad... Nevím proč, ale u knih Karin Lednické mi občasné polské nebo německé věty vůbec nevadily... Prostě tam patří... ;-)
Knihu jednoznačně doporučuji všem k přečtení... Mně nezbývá, než doufat, že si Karin Lednická udělá co nejvíce času, aby se mohla věnovat třetímu dílu Šikmého kostelu... Budu ho netrpělivě vyhlížet... Snad se dočkám ještě letos... Třeba na Ježíška...
Když se mi před více než rokem dostal do ruky jeden z pracovních výtisků prvního dílu Šikmého kostela, dva dny mi ležel na stole, než jsem přečetla první stránku. Patřím totiž k vášnivým čtenářům detektivek a do „románové kroniky ztraceného města“ se mi moc nechtělo. Na Karvinsku žiju a mám ho ráda, ale dost dobře jsem si nedokázala představit román, který by mohl vzniknout o zdejším regionu a ještě ke všemu být čtivý. Byla jsem naivní, protože první díl Šikmého kostela byl naprosto skvělý, stejně tak jako druhý díl, popisující léta 1921 až 1945.
Karin Lednická prokázala neuvěřitelný cit pro zasazení příběhů svých hrdinů do historických souvislostí. Z textu je zřejmé, že s pamětníky a místními rodáky strávila hodiny při jejich vzpomínkách a vyprávění životních osudů. A všechny tyto poznatky dokonale využila v románu. Autorka píše tak přitažlivým způsobem, že vás vtáhne do děje a vy se stáváte jeho součástí. Popisuje to tak barvitě, že doslova vidíte příbytek i zahrádku Barky nebo neskutečné utrpení v pracovním táboře Fanky, její dcery Anušky i malého vnoučka. Jedním dechem doslova hltáte příběh Ženky, která tak moc toužila po lásce i vzdělání, inteligentní Julky snící o velkoměstském životě v Ostravě, tiché a nenápadné Anušky, jejíž cesta do Karviné vedla až ze Lvova, statného Wojtka, unavené a statečné Barky i nejmladší Halky, do jejíhož života zasáhli ruští vojáci.
Při čtení knihy jsem vzpomínala na vyprávění mojí babičky, jak musela z nedalekého Bohumína v průběhu noci v rychlosti sbalit jídlo a oblečení, vzít děti za ruku a vlakem odjet do Ostravy, kde si hledali ubytování a nakonec až do konce války bydleli malé komůrce. Jako dítě jsem nechápala, proč ji Poláci vykázali z domečku, kde s dědečkem bydleli. Jasně, babička mi to vysvětlovala, ale v učebnicích dějepisu jsem o tom zmínku postrádala. Až v Šikmém kostele je celý tento kus historie dokonale popsán.
Šikmý kostel je zajímavé a moc krásné čtení. Plné zvratů, mnohdy nepochopitelných kroků jednotlivých hrdinů, ale žili v době, o níž jsme se ve škole moc neučili. Přiznávám, že po přečtení prvního dílu jsem se jela na šikmý kostel do Karviné podívat. Po přečtení druhého dílu se chystám projít celé okolí, kde stálo „ztracené město“, jak ho ve svém velkolepém románu popsala Karin Lednická.
*
Zmar, beznaděj, těžký život a útrapy hornické oblasti. Mnohdy až příliš neútěšný pocit zmaru bez špetky naděje osudů hlavních hrdinů a v kontrastu lehkosti vypravěčského umění PANÍ SPISOVATELKY. Kniha, která se Vám dostane pod kůži stejně hluboko jako uhelný čmoud a možná ještě hlouběji.
Na druhý díl jsem se dost těšila, není to žádná legrace a žádná bezduchá odpočinková četba, i když dobře se to čte, to zase jo. Kniha je dost tlustá, ale to mi nevadí, naopak, aspoň si můžu vychutnat více událostí, konkrétně z let 1921 - 1945. Osobně se mi druhý díl moc líbil a velmi se těším na třetí, závěrečný (? tuším?) díl. Všem doporučuji, je to strastiplné čtení....
Velké díky paní autorce.
Obě knihy vřele doporučuji.
Nesmírně si cením díla Karin Lednické, vychází z dobových pramenů, osudy fiktivních postav jsou inspirovány těmi skutečnými. Už teď se těším na závěrečný třetí díl.
Po dočtení knihy jsem otevřela rodinné album a znovu si prohlížela ty muže na fotografiích. Velké upracované ruce. Hrdost v očích, když kráčeli v havířské uniformě v slavnostním průvodu. Rodinu vyfocenou před domkem v dnes již neexistující kolonii. Tleskám.
Pro mě to je dost silný příběh té doby, doslova jsem hltala každé slovo a tyto dvě knihy mo hodně přirostly k srdci. Za sebe mohu doporučit, je to dojemné čtení.
Moc a moc se těším na pokračování a na jednu stranu mě mrzí, že třetí díl bude poslední.