Košík
zboží
(prázdné)
Kontakt
Účet
Kohnovi v lednu roku 1942 nastoupili do transportu na plzeňském nádraží a už se nevrátili. Do jejich bytu se nastěhovali jiní nájemníci, jejich věci se postupně poztrácely. Zmizelo vše, kromě deníku, který si dvanáctiletá Věrka Kohnová schovala u kamarádky své matky. Jaké rodinné tajemství k němu...
číst celé
Kohnovi v lednu roku 1942 nastoupili do transportu na plzeňském nádraží a už se nevrátili. Do jejich bytu se nastěhovali jiní nájemníci, jejich věci se postupně poztrácely. Zmizelo vše, kromě deníku, který si dvanáctiletá Věrka Kohnová schovala u kamarádky své matky. Jaké rodinné tajemství k němu po letech přivedlo spisovatelku Janu Poncarovou? Jedinečná publikace vznikla ve spolupráci s historikem Jiřím Sankotem a odhaluje pohnutý příběh židovské dívky, jejíž život násilně ukončila druhá světová válka.
schovat popis
- Nakladatel: MOTTO
- Kód:
- Rok vydání: 2023
- Jazyk: Čeština
- Vazba: Vázaná
- Počet stran: 312
- Šířka balení: 13 cm
- Výška balení: 21 cm
- Hloubka balení: 6 cm
- Váha balení: 443 g
Recenze
Jaké to asi je, když máte domov a prostě pak si tam nakráčí nějaký cizí člověk a má ohodnotit, jestli ten byt není pro vaši rodinu, kvůli vašemu původu moc velký. No. Byl. Věrka si necelý rok píše deník. O běžných věcech. Už i o klucích. Ale když se děje tohle všechno, má o svůj krásný deníček strach. A tak si ho schová. A díky tomuto kroku můžeme dnes jen tajit dech nad tím, co se tenkát dělo, dít mohlo a co se snad všechno ani nestalo.
Jana Poncarová už v mé knihovně zabírá hodně místa. Proto mi tato další sonda do života a pohled do osudů celé židovské Plzně za doby vlády Hitlera je nejen fascinující, ale taky hrozně skličující. Hrozně drsná, nepochopitelná, neuchopitelná a taky zbytečná. Zbytečná ve všech svých ztrátách, bolesti, utrpení, prolitých slzách i bezesných nocích. My žijeme teď, abychom jejich příběh stále vyprávěli a aby se na to nikdy, nikdy ale nikdy nezapomnělo.
Oproti ostatním knihám Jany Poncarové je tu vidět jiný styl. Aby to z mého pohledu bylo co nejvěrnější, nešli spolu s Jiřím Sankotem do nějaké beletrie. Je to prostý (stylem, ne obsahem) informační styl, ve kterém mi zpočátku chybělo nějaké hlubší poselství, ale není to vymyšlený román. Jsou tu fotografie deníku, fotografie přímo lidí v šicích, směr osud, který si nevybrali. Který nechtěli a který netušili.
Kniha pro mě byla moc těžká, protože tohle téma...Obecně téma války za Hitlera se to ve mně svírá, a naopak se mi i otevírá i kudla v kapse. Ale teď se mi to mluví. Doma, v teple….
Děkuji, že se na tohle nezapomene.
Styl psaní autorky už znám z jiných knih a moc se mi líbí. Kniha je krásně rozdělená do jednotlivých částí po roce, kdy už se stahovali mračna nad Evropou. Část knihy jsou přesné opisy z deníku, fotky vyfocených stránek, fotky spolužáků, kamarádek, učitelů. Nejvíce mne asi mrazilo z těch novinových článků, z té klamné propagandy a z toho jak dokázali obyčejné lidi přesvědčit, že „odklidili špínu“, která brala českým lidem potraviny a netřeba je litovat za to, že byli eskortovaný do Terezína a později do dalších táborů.
Některá místa jsou fakta z matriky nebo muzea z Prahy. Tím knihu dokonale doplní. Čte se dobře, ale je to těžké čtení. Místy mi zase bylo fyzicky špatně. Čtenáři, kteří toto téma vyhledávají budou spokojení. Předávejme příběh dál, z generace na generaci a NEZAPOMÍNEJME!!!
Musím si teď dát na chvíli od války oddech. Načerpat sílu a optimismus z oddechových knih. Původně jsem měla v plánu krimi, ale nejspíš sáhnu po romantice.