Jana Poncarová

Zobrazit více

Recenze knih autora


Obrázek knihy
Laivae napsal/a o Podbrdské ženy
Podbrdské ženy byly napsány v podobném stylu, jakým píše i Mornštajnová. Tahle kniha poukazuje na těžký život podbrdských žen.Opět se zde prochází válkou a pak i útlakem komunismu, vojenské okolí, drsná příroda. Vztahy s muži, nedostatek lásky. Zmítání se ze strany na stranu. Tuhle knihu jsem doslova zhltla. Je velmi dobře napsaná. Jde o autorčinu prvotinu, alespoň myslím a já doufám, ž... číst celée si od ní ještě něco přečtu.
7/07/2019
Obrázek knihy
Super.čtenář napsal/a o Podbrdské ženy
Všichni teď pějí ódy na tuto knihu i autorku, ale já jdu teda trochu proti proudu, protože se mi ta kniha zase tolik nelíbila. Nebo ano, pokud by to byla první kniha na tohle téma, co jsem četla, tak by mě jistě hodně uchvátila, ale po přečtení knih od Aleny Mornštajnové mi tohle přijde jako trochu její kopie, ikdyž není tak silná. Trochu jsem tím pádem byla z knihy zklamaná a už si od ... číst celéautorky asi nic nepřečtu.
30/06/2021
Obrázek knihy
z_te_lepsi_stranky napsal/a o Deník Věrky Kohnové
Píše se rok 1942 a stává se něco, co doposud Věrka nechápe. Prostě čeká. Na matracích, s ostatními. Ráno je už posílají do transportu. Stojí na plzeňském nádraží. Teta jim ještě nastrkala různé drobnosti a jídlo. To se bude hodit. Kdoví, co bude, kdo ví, kde a kdoví, proč?
Jaké to asi je, když máte domov a prostě pak si tam nakráčí nějaký cizí člověk a má ohodnotit, jestli ten byt ... číst celénení pro vaši rodinu, kvůli vašemu původu moc velký. No. Byl. Věrka si necelý rok píše deník. O běžných věcech. Už i o klucích. Ale když se děje tohle všechno, má o svůj krásný deníček strach. A tak si ho schová. A díky tomuto kroku můžeme dnes jen tajit dech nad tím, co se tenkát dělo, dít mohlo a co se snad všechno ani nestalo.
Jana Poncarová už v mé knihovně zabírá hodně místa. Proto mi tato další sonda do života a pohled do osudů celé židovské Plzně za doby vlády Hitlera je nejen fascinující, ale taky hrozně skličující. Hrozně drsná, nepochopitelná, neuchopitelná a taky zbytečná. Zbytečná ve všech svých ztrátách, bolesti, utrpení, prolitých slzách i bezesných nocích. My žijeme teď, abychom jejich příběh stále vyprávěli a aby se na to nikdy, nikdy ale nikdy nezapomnělo.
Oproti ostatním knihám Jany Poncarové je tu vidět jiný styl. Aby to z mého pohledu bylo co nejvěrnější, nešli spolu s Jiřím Sankotem do nějaké beletrie. Je to prostý (stylem, ne obsahem) informační styl, ve kterém mi zpočátku chybělo nějaké hlubší poselství, ale není to vymyšlený román. Jsou tu fotografie deníku, fotografie přímo lidí v šicích, směr osud, který si nevybrali. Který nechtěli a který netušili.
Kniha pro mě byla moc těžká, protože tohle téma...Obecně téma války za Hitlera se to ve mně svírá, a naopak se mi i otevírá i kudla v kapse. Ale teď se mi to mluví. Doma, v teple….
Děkuji, že se na tohle nezapomene.
15/04/2023
Obrázek knihy
Pavlína Birkušová napsal/a o Alžběta a Nina
Alžbětě je přes devadesát a její vnučce Nině přes třicet, naposledy se viděly, když Nina byla malá holčička. Teď, když se Alžběta zotavuje ze zlomeniny krčku, konečně nastal čas, aby si Nina vyjasnila spoustu otazníků z rodinné minulosti a na ledacos se babičky vyptala. Román se odehrává v současnosti i za dob druhé světové války a potěší všechny, kteří mají rádi klasický styl psaní a ž... číst celéádné velké experimenty.
31/03/2021
Obrázek knihy
Aneta napsal/a o Eugenie
Eugenie od autorky Jany Poncarové byla skvělá. Byla to moje její druhá kniha a opět nezklamala. Autorka umí perfektně vyprávět a vtáhne vás do děje tak, že knihu nebudete chtít odložit. Postavy jsou skvěle vykreslené. Moc se mi líbí, že autorka pracuje se skutečnými postavami a místy. Pokud pojedu jednou do Plzně, určitě se budu chtít podívat na hotel Continental. Určitě moc doporučuj... číst celéu! Plný počet hvězdiček si zaslouží.
2/06/2020
Obrázek knihy
Eva Urbanová napsal/a o Deník Věrky Kohnové
Deník Věrky Kohnové je podle skutečných událostí. Kniha mě dostala o to víc, kolik v ní bylo fotek, zápisků, článků z novin. Žádná fikce, ale skutečná živá bytost, která má i svou pamětní desku v Plzni. Těch lidí bylo tisíce a nejde napsat o všech. Ale u mě je jedno kolik takových knih přečtu, pokaždé mě velmi zasáhnou. A je potřeba nezapomínat, ani na jedinou osobu, která si tím peklem... číst celé musela projít.

Styl psaní autorky už znám z jiných knih a moc se mi líbí. Kniha je krásně rozdělená do jednotlivých částí po roce, kdy už se stahovali mračna nad Evropou. Část knihy jsou přesné opisy z deníku, fotky vyfocených stránek, fotky spolužáků, kamarádek, učitelů. Nejvíce mne asi mrazilo z těch novinových článků, z té klamné propagandy a z toho jak dokázali obyčejné lidi přesvědčit, že „odklidili špínu“, která brala českým lidem potraviny a netřeba je litovat za to, že byli eskortovaný do Terezína a později do dalších táborů.

Některá místa jsou fakta z matriky nebo muzea z Prahy. Tím knihu dokonale doplní. Čte se dobře, ale je to těžké čtení. Místy mi zase bylo fyzicky špatně. Čtenáři, kteří toto téma vyhledávají budou spokojení. Předávejme příběh dál, z generace na generaci a NEZAPOMÍNEJME!!!

Musím si teď dát na chvíli od války oddech. Načerpat sílu a optimismus z oddechových knih. Původně jsem měla v plánu krimi, ale nejspíš sáhnu po romantice.
16/03/2023
Obrázek knihy
Eva napsal/a o Podbrdské ženy
Příběh tří žen – třech generací. Začínáme je sledovat po první světové válce a postupně se seznamujeme se ženami v jedné rodině, jejich nelehký život, samotu i nemoc. Dokáže se zatím poslední z nich osvobodit od rodinné smůly, která je provází?

Tahle úžasná knížka Vás nechá nahlédnout do nelehkých osudů. V současné době si sami připadáme, že je život těžký, ale když čtete, co... číst celé musely zvládnout hlavní hrdinky v knížce, tak si hned uvědomíme, jak se máme dobře. Nejen, že si prošly druhou světovou válkou a komunistickým režimem, ale hlavně toxickými vztahy s partnerem, s rodinou a celkově mezi lidmi. Knížka na Vás přenese jejich pocity. Já sama jsem při čtení byla smutná i naštvaná a ne jednou se mi chtělo brečet.

Kniha mě při čtení chytla a už nepustila. Zvládla jsem ji na dvakrát, nemohla jsem ji dát z ruky, protože jsem potřebovala vědět, jak to bude dál. Po dočtení doporučuji vrátit se na začátek a přečíst si znovu první kapitolu. Díky tomu vše dohromady absolutně zapadne.

Nerada k sobě přirovnávám různé knihy, ale v tomto případě si to nemohu odpustit. Pokud se Vám líbilo Heřmánkové údolí od H. M. Körnerové, tak rozhodně si přečtěte tuto knížku, věřím, že budete stejně nadšeni, jako já.
19/10/2022
Obrázek knihy
z_te_lepsi_stranky napsal/a o Anna R.
Na začátek si pojďme říct jedno – na Janu Poncarovou si nenechám sáhnout. Fakt. Jsem ten člověk, co loni táhl na veletrh do Ostravy v krosně všechny, všechny, všechny její knihy na podepsání. Její styl psaní, hluboké rešerše a hlavně témata!!! Každý autor by měl mít svoje “velké téma” – u ní jsou to ženy. Zapomenuté ženy, které dějiny přejely jak parní válec: majitelka plzeňského hotelu... číst celé, poslední baronka alias cyklistka… Zkrátka ženské osudy, o kterých je potřeba psát. A do toho kombinace současnosti a historie, kterou prostě miluju.
Anna R. je ale trochu jiná liga. A zároveň je to pořád čistá Poncarová. Nový román vznikl na základě skutečných dopisů z první světové války, které autorka našla na půdě své chalupy v Dobřívě u Rokycan. Více než sto let stará korespondence jedné rodiny ožívá – a z ní se vyloupne příběh Anny Reindlové, ženy, které zůstal na bedrech celý statek, dvě malé děti a vesnice, kde lidi umí být hodně krutí, když ucítí slabost. Její muž František odchází na frontu do války, která mu nedává smysl, a posílá domů dopisy plné lásky, strachu a detailů ze zákopů. Anna mezitím doma bojuje s osaměním, závistí, nepřejícností i čirým přežíváním.
Tohle všechno má v sobě typické “poncarovské” dusno doby – reálie, které bolí, opravdovost až na dřeň a cit pro atmosféru, se kterým se člověk prostě musí narodit. Válka se tu neodehrává jen na frontě, ale i v kuchyni, na dvoře, mezi lidmi v obci. Jakmile chlapi vymění pole za zákopy, z “obyčejných” hospodyní se stávají hospodáři, rozhodovací autority, terč drbů i závisti. A Jana Poncarová tohle tiché, každodenní hrdinství Anny ukazuje bez zbytečných patetických výkřiků – jen skrze práci, dřinu, vyčerpání a občas úplně obyčejnou zoufalost.
Tahle poslední kniha je ale jiná v jedné zásadní věci: tady není skoro žádný “hezký” kus života. Žádný ostrůvek, kde by si čtenář na chvíli oddechl a řekl si “aha, aspoň tahle kapitola je trochu světlejší”. Není prostě. Od začátku do konce je to tlak – dopisy z fronty, strach, jestli se František vůbec vrátí, nekonečná práce na statku, navrch nálada doby, která vás semele, když nejste zrovna v té “správné” pozici. Překvapilo mě to, protože i její jiné knihy mají sice těžká témata, ale vždycky se v nich najde aspoň malý záblesk radosti. Tady skoro ne.
Jenže – stejně mě to neodradilo. Přečetla jsem to opět na jeden zátah. Diví se někdo? Já ne. Jana Poncarová totiž umí psát tak, že i tu největší beznaděj nejde odložit. Vtáhne vás mezi ty dopisy, do kuchyně k Anně, na náves v Dobřívě, k poli, kde se počítá každé zrno obilí a každá koruna. A zároveň víte, že to není jen “román inspirovaný”, ale skutečný příběh, který se opravdu stal jedné konkrétní rodině – o to víc to bolí a o to víc si toho člověk váží, když to může číst doma v posteli s čajem a svíčkou nebo v kavárně u hipsta dortu za 150 kč.
Za mě je Anna R. další důkaz, že Jana Poncarová má přesně to, co na ní tak miluju: dar vytahovat z minulosti ženské osudy, na které by se jinak zapomnělo, a přenést je na papír tak, že mají sílu i v roce 2025,2026. Tohle není feel-good čtení na lehátko. Je to nálož emocí, autentický válečný příběh jedné ženy a jedné chalupy, která toho pamatuje víc, než se na první pohled zdá. A já jen dodávám: jo, kvůli takové autorce tahám na veletrhy plnou krosnu knih k podpisu. NO A CO..
31/01/2026
Obrázek knihy
Eva Urbanová napsal/a o Anna R.
Píše se rok 1914. Jedna rodina, jeden statek, Anna a František, Frantík a Mařenka. Je to dřina, ale alespoň mají co jíst. Přichází první světová válka a s ním mobilizace mužů do války. Útěchu jim přináší jen dopisy a víra, že válka brzy skončí.

Pro ženy je těžké zastat těžkou práci, Anna má navíc problémy se svým čeledínem a pomocnicí Josefínou..hospodář není doma a na ženu ... číst celése lépe vyskakuje. Němci zabírají obilí, brambory, pole. Zdá se to jako obyčejný život a on také je, přesto je obdivuhodné, co všechno zvládli.

Inu zvládli, nic jiného jim nezbývalo. Vyprávění se střídá s rokem 1938 kdy začíná druhá světová válka. Velmi krásně popsané veškeré události. Připadám si jako kdybych je všechny znala. Bydlela v sousední chalupě a neměla co jíst. Běhá mi mráz po těle.

Autorka má úžasný talent vtáhnout čtenáře do příběhu takovým způsobem, že jsem cítila vůni bramboráků a bramboračky. Z knihy je vám smutno, přesto věříte v lepší zítřky. Kdo víru ztratí, ten se zblázní. “Bůh je spravedlivý, on dopustí, ale neopustí.”

Silná, emotivní kniha, kterou jsem poslouchala i jako audioknihu a skvěle namluvená. Zvuky mezi kapitoly, klapot koňských kopyt nebo broušení kosy jen umocňovali pocity z knihy. Nádherný příběh..
17/12/2025
Obrázek knihy
Eva Urbanová napsal/a o Dvojí život
Dvojí život pojednává o životě v 70 letech za dob tvrdého komunismu. Šestnáctiletá Julie navštěvuje konzervatoř a hraje na housle ve filharmonii.

Seznamuje se s Romanem, který ji poodkryje skutečnost této doby. Bere ji do jejich undergroundové kapely hrát americké písničky. Najednou vidí obě strany mince. Otec je komunistický funkcionář a Julie zjišťuje, jak jsou všechno lži... číst celé, co jí doma říká. Ani s matkou to není ideální.

Trápí ji, jaký vede život. Dělá poslušnou dceru a hraje ruské písničky a tajně nosí džíny a triko. Poznává Romanovu rodinu, kterým sebrali pole a živnost.

Začne se bouřit, chtěla by žít v pravdě. Obdivuje všechny ty statečné lidi, kteří se tajně scházejí. Dum spiro spero. Dokud dýchám, doufám. Co všechno bude muset Julie obětovat? Celá kniha se střídá z roku 1990 a v letech 1975 až 1978. Minulosti je tam víc a přecházení je plynulé.

Jsou knihy ve kterých jdete vedle knihy, líbí se vám, ale pak jsou knihy, která vás nutí vstoupit do knihy a jít ve stopách hlavních hrdinů.

Kniha je velmi poutavě napsaná o těžké době. Konec je velmi nečekaný a dojemný. Bylo jich málo, ale některé nezlomili. Žili v pravdě a odevzdali tomu všechno.
25/11/2024
Obrázek knihy
z_te_lepsi_stranky napsal/a o Herečka
Tuto spisovatelka už tu nějakou chvíli je. Vím o Cyklistce i Podbrdských ženách, ale až s Herečkou ke mně prostě našla cestu.
Začínám číst. Je to jako zavřít oči. Otevřít je a jste najednou vedle ní. Vedle Jarinky. Vedle Frejky nebo Nezvala. Dokonce (trošku předbíhám) stojíte na prknech Národního Divadla a vedle vás stojí Vlasta Burian. Je to jako se ocitnout v nějakém oblíbeném če... číst celérnobílém filmu. Kde černobílý je jen obraz. Život v těchto letech, přesněji ve 20. letech, je všechno. Jen ne černobílý.
Hlavní hrdinkou je tu naše Jarinka, Jarmila Horáková, která už opravdu od dětství zažívá to, co dokáže pojmenovat snad jen herec, snad jen umělec. Ta rozervanost duše umělkyně by tu snad byla ještě dlouho, nebýt toho, že ji v pouhých 23 letech postihl nádor na mozku.
Tento příběh se nám autorka rozhodla vyprávět ve dvou dějových liniích. Příjde mi to zajímavé a krásně poplatné době. Tenkrát se sice více než dopředu dívali zpět, protože to, co bylo vepředu byla další válka. Koncentrační tábory.
V první linii je sama Jarinka. Její sestra Milada a další sourozenci, ještě mladší na to, aby se o nich něco psalo. Myslím že i kvůli tomu, že Milada byla v životě Jarinky opravdu důležitá.
Hrozně krásný mi přišlo, jak ji tatínek podporoval. Jak se staral, aby šla na tu školu, která ji opravdu zajímá a která jí něco dá. Ne jak třeba teď – půjdeš tam, kam chceme my a ve volném čase si dělej, co chceš ty. Opravdu měl zásluhu na tom, že byla až tam, kde byla.
Slyším taky ten jazz a asi si i dokážu představit tu vůni kávy. A společnost Devětsil. Jak sedí vzadu ve Slávii a řeší existencionalismus. Druhá linie je o Olze, která Jarinku znala. Byla s ní. A protože je spisovatelka, píše o ní hru. Vrací se při tom nejen ve vzpomínkách, ale i na opravdová místa. Před její okna, do kaváren, kde si povídá s Nezvalem…
Vlastně jen moc nechápu ten její vztah. Proč jí proboha vůbec někdo kdy řekl, že ona, jako žena může být buď herečka nebo matka. Oboje ne. Oboje se nedělalo. A přitom bych jí to tak přála.
Psát o knize, která mě chytla za srdce, a celou její četbu mě provázel strach a lítost. Proč? Protože jsem věděla, jak skončí. A že to krásný konec mít nebude. A taky jsem brečela. Nestává se mi to. Ale teď ano. A taky si moc věcí z knih nehledám. Teď ano. Je to z naší země. Z doby, kterou já sice ještě nepamatuju, ale obličeje jsem si našla, abych se s nimi víc spojila. Aby dostaly podobu. Aby to nebyly jen postavy, ale lidé.
Půjdu se podívat po dalších titulech.
Tahle kniha? Ta má atmosféru.
28/11/2022
Obrázek knihy
Eva napsal/a o Alžběta a Nina
Příběh odehrávající se v Sudetech nám ukáže své tajemství a stíny minulosti, které rozdělily jednu rodinu. Nina se rozhodne, že vezme svou babičku Alžbětu na výlet do míst jejího mládí. Alžběta začne vzpomínat a začnou se tak odhalovat rodinná tajemství.

Knihy Jany Poncarové mám moc ráda. Všechny, které jsem četla, si mě získaly a já si jejich čtení vždy maximálně užila. Všec... číst celéhny jsou vzpomínkami silných žen, které se musely poprat s osudem. Milé vyprávění, jako kdyby Vám jej povídala Vaše babička.

Tajemství tomu přidává na čtivosti a nutí nás to číst pořád dál. Stejně jako ostatní knihy autorky, ani tuto jsem v podstatě vůbec neodložila a četla, dokud jsem se vše nedozvěděla.

Příběh nám ukáže, jak komplikované mohou být lidské a rodinné vztahy. Jak je důležité mezi sebou mluvit, avšak také poznat, kdy je lepší mlčet a tajemství uschovat. Navíc je tu dobře vylíčena i historie, hlavně období kolem druhé světové války.

Rozhodně se budu těšit na každou další knihu autorky a věřím, že i příště budu nadšená.
19/10/2022
Obrázek knihy
katuska napsal/a o Cyklistka
Vedle klasické životopisné části knihy se dějem prolínají i kapitoly, které jsou spojené se vzpomínáním stárnoucí baronky, líčením jejích každodenních zápasů i zklamání z postojů jejich nejbližších.Jana Poncarová dokázala vykreslit osud ženy, která se nenechala zlomit konvencemi, válkou ani nepřízní ze strany vlády. Román je čtivý, svižný a nezapomíná ani na závěrečné velké finále, kter... číst celéé může čtenáři vehnat slzu do oka.Pokud máte rádi příběhy ze života, nečekáte velké senzace ani ukrutné tempo, pak by Cyklistka mohla být to pravé pro vás.
31/03/2022
Obrázek knihy
artistic_soul napsal/a o Cyklistka
Poncarová je bezesporu autorka, která má neuvěřitelný cit pro psaní.
Celkově musím zhodnotit, že se mi první polovina knihy líbila víc. Celá kniha má nádhernou stylistiku, kterou je radost číst. Ovšem trošku mě mrzelo, že se autorka nevěnovala více postavám samotným. Postavy přicházejí a pak zkrátka mizí ze scény. Cyklistka je jemný příběh dívky, která milovala pocit svobody na ped... číst celéálech. Toužila být svobodná ale zároveň dovedla neuvěřitelně milovat.
26/11/2021
Obrázek knihy
Hell napsal/a o Cyklistka
Zajímavé dílo psáno v románové formě a založeno na pravdivých základech.
Kniha se velmi dobře čte a v jejím obsahu se prolínají dvě dějové linky, kdy jedna je návratem ke vzpomínkám a druhá popisuje současnost. Hlavní postavou je Blanka Battaglia, která jako poslední z jejich rodu byla majitelkou zámečku v Bratronicích. Její život byl neskutečně zajímavý. Jako hlavní hrdinka mi by... číst celéla velmi sympatická. Byla na svou dobu velmi moderní, pokroková a měla jednoznačně dobrodružnou povahu. Má nádherné vzpomínky má na své cyklistické výlety až dostanete chuť sednout na kolo a jet. Neměla vůbec jednoduchý život, ale dokázala se obstojně většině překážkám postavit. Velmi se mi líbil její vztah s bratrem a nejlepší kamarádkou Růžou. Doporučuji k přečtení.
14/10/2021
Obrázek knihy
Jaroslava napsal/a o Podbrdské ženy
Výborně napsaná knížka. Děj, který se čte jedním dechem.
13/06/2021
Obrázek knihy
St. Evelin napsal/a o Eugenie
Život Eugénie Egertové Janečkové a plzeňský hotel Continental sloužily jako předloha k napsání tohoto románu. Domluvený sňatek, starosti o chod hotelu, druhá světová válka, bombardování, okupace, děti. Koktejl nelehkých životních událostí a osudů. * Kniha se četla příjemné, svižně, celý příběh mi tak nějak ubíhal, ale přesto mi po dočtení zůstala určitá pachuť, pocit smutna, toho, že vl... číst celéastně nevím, co si myslet... Eugénie na mě ve finále působila spíše nešťastným a místy až chladným dojmem (hlavně ve vztahu ke svým dětem). Měla jsem pocit, že hledá problémy vlastně i tam, kde nejsou. * Na konci knihy jsem měla pocit, že se ode mě očekává nějaké velké aaaaccchhh a ooochhh, jak to celé zvládla a jak měla náročný život. Ale to si já úplně nemyslím. Celá její postava na mě působila tak nějak povrchně. Nicméně, pro mě, velmi zajímavé osudy a historie jednoho hotelu, které jsem si ráda přečetla.
22/04/2021
Obrázek knihy
Simona Součková napsal/a o Eugenie
Kniha mne pohltila hned od začátku. Ohromně mi sedl styl psaní i samotný obsah. Chválím krásně vystižené detaily doby, událostí a pozvolně jemný vstup do života Eugenie. Příběh mne okouzlil. Avšak na konci jsem byla trochu zklamaná, že se nevysvětlilo, proč se hlavní hrdinka rozhodla tak neobvykle změnit svůj život (to ale jistě není chyba autorky). Velice se mi líbilo, že na konci knih... číst celéy byla ukázka z knihy druhé a člověk se tak hned mohl naladit, okusit a potěšit další četbou. Velice doporučuji a škoda, že nemohu dát více hvězdiček.
30/12/2019
Obrázek knihy
HANA napsal/a o Anna R.
Velice poutavá kniha-doporučuji.
20/03/2026
Obrázek knihy
z_te_lepsi_stranky napsal/a o Dvojí život
Za knihu moc děkuji @my_l.m.v.e a @albatrosmedia. Knihu jsem si vybrala v rámci spolupráce. ❤️
Velmi, velmi, velmi.....

bolestivé, kousací, revolucionářské, svázané, melodické, bezvýchodné, bublající pod povrchem, tíživé, přísné, v tichosti provedené, zakázané, chtěné, nové, tajemé, nevyřčené.....

Tato kniha, novinka, od @jana_poncarova - překvapí někoho, že m... číst celéě to zase sejmulo? Asi ani ne. Já se na knihu chodila dívat týden. Týden mi ležela doma a já věděla, že jak ji otevřu, tak ji za pár hodin přečtu a na další budu čekat zas rok (doufám, že míň).
No a taky že jo. Život, který naše hrdinka žije, tomu se život říka nedá. Rodina, ve které žije je vše, jen ne vřelá, přátelská, přijímající, pečující. Ne, je to rodina žijící v komunismu, tatínek je někdo...Maminka má šílený stavy a Julie zkrátka jen nechce kousavé šaty.
Její cestanení lehká. Je to místý velmi smutné čtení, ale stejně to chcete vědět, jak se jí podaří různé situace vyřešit po Julčovsku.
Úplně jsem cítila, to co ona. Ikdyž to není skutečnážena, já to doma měla tak, jak Julie no a někdy....někdy to tnulo do živého.
Dvojí život je kniha pro odvážné, silné a odhodlané ženy. Které si jdou za svým.
5/12/2024

Knihkupectví
Brno Královo Pole

Megaknihy.cz Prodejna Brno Královo Pole
Otevírací doba

Knihkupectví
České Budějovice

Megaknihy.cz Prodejna České Budějovice
Otevírací doba

Knihkupectví
Liberec

Megaknihy.cz Prodejna Liberec
Otevírací doba

Knihkupectví
Praha 2 Ječná

Megaknihy.cz Prodejna Praha 2 Ječná
Otevírací doba

Knihkupectví
Praha 3 Flora

Megaknihy.cz Prodejna Praha 3 Flora
Otevírací doba

Knihkupectví
Praha 4 Modřany

Megaknihy.cz Prodejna Praha 4 Modřany
Otevírací doba

Knihkupectví
Praha 4 Vyšehrad

Megaknihy.cz Prodejna Praha 4 Vyšehrad
Otevírací doba

Knihkupectví
Praha 5 Anděl

Megaknihy.cz Prodejna Praha 5 Anděl
Otevírací doba

Knihkupectví
Praha 5 Stodůlky

Megaknihy.cz Prodejna Praha 5 Stodůlky
Otevírací doba

Knihkupectví
Praha 6 Bělohorská

Megaknihy.cz Prodejna Praha 6 Bělohorská
Otevírací doba

Knihkupectví
Praha 6 Hradčanská

Megaknihy.cz Prodejna Praha 6 Hradčanská
Otevírací doba

Knihkupectví
Praha 9 Vysočanská

Megaknihy.cz Prodejna Praha 9 Vysočanská
Otevírací doba