Tohle byla taková malá třešnička na dortu. Miluji slovanskou mytologii. Je to něco nového a moc mě to baví. Tudíž jsem se zamilovala i do Medvěda a slavíka, který je zasazený do mrazivého středověkého Ruska plného pohádek na dobrou noc.

"Kdyby ji nenašli před tou vánicí, byla by tam té noci zemřela a našli by ji teprve, až by ji jaro připravilo o její pohřební rubáš, pokud by ji vůbec našli."

"Jsi označený, jsi můj a jednoho dne se tě dotknu znovu. Pak zemřeš."

"Nic zlého se jí nestane. Přísahám. Na led a sníh a tisíce lidských životů."

Na knížce se mi strašně líbilo založení příběhu na slovanském folklóru. Dejte mi folklór a pohádky a budu spokojeně vrnět někde v rohu. Mezi pohádky zmiňované v knize patří například Pták Ohnivák, Mrazík, Ivan a šedý vlk, Finist, jasný sokol. Já jsem tam také viděla třeba náznak pohádky O dvanácti měsíčkách😄či Na východ od slunce, na západ od měsíce. Některé pohádky asi budete znát, stejně jako spoustu nadpřirozených bytostí. Mezi čjorty potkáte staré známé (rusalku, vodníka, babu jagu, upíry), ale i nové bytosti jako jsou domovoj, vazila, bannik, lešij, větvový muž, polevik a další. Všechna setkání s nimi byla pro mě jako malé světýlko štěstí 💗. Ty scény jsem si opravdu vychutnávala. No, a pokud jste to do teď netušili, tak démoni hlavně šijí. Šijí ve dne v noci 🤣😄. Tady tutově šije i vodník. Šiju, šiju si botičky....

"Je načase zapomenout na sny. Pohádky jsou dobré akorát pro zimní večery."

Vasja je výborná postava. Je statečná, odhodlaná a laskavá. Nenechá se zastrašit macechou, knězem a vírou. Spřátelí se s domovojem, vazilem a dokonce i s hladovou Rusalkou, která si stáhla pod hladinu jednoho chlapce z vesnice. Vasja hocha zachránila a později si šla s Rusalkou popovídat. Za to děvčata vyhrávají cenu za nejdivnější způsob jak se skamarádit 🤭 😄. Vasja je nespoutaná. Je to živel. Žádná poslušná panna. To se mi na ní líbilo. V knize plné víry a poslušnosti byla čerstvým chladivým větrem, vlastně přímo vichřicí. Vasja není krásná, ale také ne obyčejná. Obyčejná dívka je tu "hezká a poslušná". Vasja je prostě divoženka.

"Kde to jsem?"
"Na zadní straně severního větru. Na konci světa. Vůbec nikde."

Stejně tak jsem se zamilovala do mrazivého démona/větrného krále Karačuna/Mrazíka ❄. Každé jeho objevení bylo pohlazením po duši. Motivy z Mrazíka jsou v příběhu jasně patrné a vážně jsem ocenila to, jak autorka pohádku pojala a upravila si ji pro své potřeby. Mrazík (v originále Morozko) je dokonalá postava, která si mě ihned získala. Hltala jsem scény s ním 😍💗.

Důležité je zmínit, že kniha obsahuje přibližně 14 let života hlavní hrdinky. Na začátku sledujeme hlavně všechny životy členů Vasjiny rodiny. Nebudu vám lhát. Chvíli to díky jménům a přezdívkám trvalo, než jsem se zorientovala. Postav nebylo málo a bylo to takové těžší (ruské) čtení. V první části sledujeme, jak se sestra Vasjy Olga provdá a odejde do Moskvy. Vasjin bratr Alexandr odejde, aby se stal mnichem. Sledujeme zvyky a život ve středověkém Rusku. Kruté zimy i horká léta. Bohaté tabule, ale i období hladovění. Často tam jedí, ale na druhou stranu se setkáváme s popisy nedostatku a vychrtlosti.

"Příliš se vážeš k věcem takovým, jaké jsou. Musíš věcem dovolit, aby byly tím, co se ti momentálně nejvíc hodí. A ony tím pak budou."

Pro příběh je velmi důležité také téma víry. Mytologičtí tvorové získávají sílu z lidské víry. Co se ale stane, pokud se do srdcí lidí dostane strach a věřit přestanou? Pomalu upadají v zapomnění a chřadnou. Ještěže mají Vasju 🙂. Ta se odmítá podřídit společenské představě správné ženy, tedy poslušné hospodyně a matky silných synů. Odmítá trávit dny stáním u plotny a zašívám. I když tady šijou pořád a všichni. Jak jsem zmiňovala.... i démoni. Pokud jste ale šikovní tak jim třeba nenápadně podstrčíte část své práce. Ale to jsem odbočila. Vasja odmítá sňatek i odchod do kláštera. Je divoká, chytrá, laskavá, statečná a představuje pokrok. Získala si mě 💗. Skvěle mi sedla. Bez ní bych to asi nevydržela. Mužští tu jsou totiž naprosto děsní. Až na Mrazíka a Vasjina bratra Aljošu, ten má i své světlé chvilky.

"Běž pryč. Nejsi nic, jsi jenom příběh. Nech mou zemi na pokoji."

S vírou se úzce pojí jednak postava Anny, ale také postava místního kněze Konstantina. Nespoutanou Vasju věřící starým způsobou nenávidí, ale zároveň je jí fascinovaný. Konstantin často na Vasju zírá. Je jí doslova posedlý. Dokonce to tam i přiznává. Mluví o "hříšné posedlosti". No a to se nelíbí Anně, která by ráda knězovu pozornost pro sebe. Chce mu být blízko. Chce, aby jí viděl. Působí to místy jako velmi podivný milostný trojúhelník.

Dlouho jsem nečetla nic tak krásného a propracovaného. Středověké Rusko je opravdu úžasně vykresleno. Autorka mě naprosto očarovala. Hmm, možná bych si měla zaskočit do nejbližšího kostela, aby mě zkontrolovali. Třeba jsem také posedlá 🤣😄. V Medvědovi a slavíkovi se perfektně mísí atmosféra mrazivého Ruska s pohádkovou. Strašně moc jsem si užila všechna ta zvířecí přirovnání, a že jich tam není málo. Některé vám sem jako příklad vypíši ➡ křehká jako ptáče, nohatý jako hříbě, mrštný jako lasička, přelétavý jako motýlek, poddajná jako holubice. Autorka si také krásně hraje s dalšími popisy. Často využívá přírodu a to i k popisu barev: "krásná jako sluneční svit v červnu", "černé jako mrtvý strom za deště", "vlhké oči hnědozelené barvy lesního jezera" 🙂. Po jazykové stránce je tato kniha malý klenot 💗. Těžko až věřit, že to je autorčina prvotina.

"Přináším mráz, ozval se hlas. Vasja cítila, jak ji ledové prsty zlehka hladí po tvářích a hrdle, a pak jí vklouzly pod oblečení a sevřely jí srdce."

Medvěd a Slavík je nepopiratelně kouzelné čtení, které stojí za to. Pro milovníky pohádkových prvků je to prakticky povinnost 😁. Já si jí zamilovala 💗. schovat popis