Isobel se živí portrétováním zlověstných víl, jejichž touha po lidském umění hraničí s posedlostí. Při vytváření podobizny podzimního prince Havrana se však dívka dopustí strašlivé chyby. Namaluje mu do očí smutek, který ho může stát život i trůn. Rozzuřený Havran ji odvede do svého království,...
číst celé
Isobel se živí portrétováním zlověstných víl, jejichž touha po lidském umění hraničí s posedlostí. Při vytváření podobizny podzimního prince Havrana se však dívka dopustí strašlivé chyby. Namaluje mu do očí smutek, který ho může stát život i trůn. Rozzuřený Havran ji odvede do svého království, aby tam stanula před soudem. Vlivem nečekaných okolností se však oba postupně sblíží a Isobel zjistí, že u víl existuje ještě nebezpečnější emoce než zuřivost – láska.
schovat popis
Recenze
Trochu jsem se bála, protože jsme viděla, že tenhle příběh některým lidem nesednul. Ale i když se tohle dílo liší a nedostalo mě úplně do kolen, tak přemýšlím, jestli mě Margaret Rogerson dokáže vůbec někdy zklamat.
Tempo knihy je pomalejší, jde tu hlavně o atmosféru a postavy. Řekla bych, že akce je až na vedlejším místě, ale přesto si myslím, že ji tam bylo dost. V příběhu je hodně cestování po lese a v říši víl, ale navštívíme i ples a vílí dvůr. Vykreslení světa se mi opravdu líbí.
Co podle mě pokulhává, tak je romantická linka. Bylo to strašně rychlé a vzešlo to v podstatě z ničeho. Isobel je zamilovaná snad hned od začátku a i když chápu, že na to zamilování měla spoustu času při malování Havranova portrétu, tak my to s ní neprožili a zdá se to unáhlené.
Spoustu lidí haní závěr knihy, ale já se přiznám, že mi to nevadilo. Jak už jsem psala, tak na mě z knihy dýchá takový pohádkový vibe, takže mi i ten konec přišel takový pohádkovější a hodilo se mi to tam. Jen to finále bylo možná trochu uspěchané.
Magie havranů je určitě slabší než ostatní knihy od autorky, ale je to také její prvotina. Celkově jsem si čtení užila a budu se těšit, co dalšího autorka vymyslí.
Musím pochválit i obálku, nemůžu se na ni vynadívat.