Popravdě... když jsem si přečetla anotaci na první díl nové série od Laini Taylor, nebyla jsem úplně ohromená. Je to ten typ anotace, který vám o ději knížky neprozradí skoro nic, jen jméno hlavního hrdiny a sen, za kterým se požene. Ono je těžké napsat něco o ději této knížky a přitom vám nevyspoilerovat něco důležitého, protože je plná zvratů a překvapení, které vám nechci pokazit. Minimálně vám ale můžu napsat o mužské půlce ústřední dvojice - Lazlovi, kterého už známe z anotace. Dětství strávil mezi mnichy, kteří v něm utlačovali jeho snílkovskou povahu prahnoucí po dobrodružství. Proto, když se mu jako teenagerovi naskytla příležitost, utekl za prací v knihovně. Ani tady ale nikdo dostatečně neocenil jeho vyjímečnou fantazii a posedlost pohádkami. Lazlo se proto uzavřel ve svém vlastním světě a snil o legendárním městě Pláč, kterému někdo ukradl jeho název a posledních sto let se žádnému dobrodruhovi nepodařilo ho navštívit. Lazlo doufal, že se někdy do Pláče dostane. Až jednoho dne přijedou do jeho krajiny válečníci z Pláče, aby našli nadané odvážlivce, schopné vyluštit jednu velmi záhadnou záhadu...

Druhou hlavní postavou je dívka jménem Sarai, která žije v pevnosti s dalšími čtyřmi dětmi s modrou kůží a hromadou obživlých mrtvých. Každé z dětí má nějakou zvláštní schopnost - Minya zachycuje duše, Sparrow je orchidejová čarodějka, Ruby ovládá oheň a Feral mraky. A Sarai? Ta je bohyní nočních můr a svůj dar vysloveně nesnáší. Už od dětství jím totiž týrá obyvatele blízkého města, protože to tak Minya chce. Ale co chce Sarai? Pomstít vraždu své matky - bohyně zoufalství? Nebo odpustit, osvobodit se a posunout v životě dál?

Bála jsem se, že mě Laini Taylor svou novou sérií nedokáže nadchnout tak, jako tou první. Zbytečně. Laini Taylor má očividně materiálu na epické romány spoustu a každá další série bude stejné kvality, jako ty předchozí. Je to opravdu spisovatelka s darem nekonečné fantazie a já její styl psaní zbožňuju. Snílek Neznámý přináší nové postavy a úplně nový příběh, který je neméně epický, jako Dcera kostí a dýmu. Hlavní hrdinové mi sice nebyli tak blízcí jako Karou s Akivou, ale oceňuji pokus o změnu a originalitu. Navíc skvěle zapasovali do děje. Nedokážu si představit většího snílka, než je právě Lazlo a ani dokonalejší partnerku, než je snílkovi Noční můra.

Co ale obě série spojuje, je autorčina zřejmá záliba v modré barvě (Karouiny vlasy versus Saraina kůže) a fantasy žánr, který z příběhu přímo sálá. Magičtí tvorové, alchymie a strašliví bohové. Základ správné fantasy. Co se týče děje, tak ten je komplikovaný, zašmudrchaný, plný zvratů a překvapení. Při čtení jsem se ani na chvilku nenudila, právě naopak. Příběh je emotivní, plný bolesti a smutku. Přitom má čtenář stále kapku naděje v dobrý konec, ve který doufá společně se Sarai a snílkem Lazlem...

A konec? Nebudu spoilerovat, ale rozložil mě! Nedokážu si představit, jak může závěrečný druhý díl dopadnout. Jakkoliv, jen ne dobře... Ale já i tak doufám. Asi jsem taky trochu snílek. :) schovat popis